sobota 20. prosince 2014

Společenství smečky - 1. kapitola 1/2


Milí čtenáři,
máme tady pátý díl série, tentokrát v češtině, do které se nám pustil klučina s přezdívkou PigKnee, tak doufám, že si pokračování užijete. Překladatel je začátečník, tak určitě uvítá jakékoliv rady, pokud si všimnete nějakých nesrovnalostí v textu. :)
Paty
...

Gray Mason zastavil svůj pickup na kraji cesty. Vystoupil z něj a obklopil ho teplý vzduch sálající z prohřáté silnice. Cedule před ním hlásala: Kojotí sráz, Texas. Nikdy předtím zde nebyl, avšak nedávné nálezy dávaly pouze pár možností, kde najít Prince Koček. Jednou z nich byl i kaňon, který obklopoval zdejší městečko.
Po rozhovoru s Alfa koncilem a Alfa smečkou bylo rozhodnuto, že zdejší vyšetřování povede právě on.
Slýchal zvěsti o nějakém místě, kde přijímali všechny měniče, od doby co začal vést vyšetřování únosu.
Vlna vzrušení mu projela celým tělem při pomyšlení, že tři velmi dlouhé měsíce tvrdé dřiny se konečně začínají vyplácet. Avšak představa města plného měničů, jej lehce znepokojovala, nicméně udělá vše, co je v jeho silách, aby konečně ukončil vyšetřování a mohl se vrátit domů.
Začal prozkoumávat nejbližší okolí, hledal sebemenší náznak jakékoli hrozby. Nic. S pocitem kompletní samoty vytáhl mobil a vyťukal číslo Alfy.
„Čau, Grayi, začínal jsem si dělat starost,“ přivítal ho Tyler.
Gray se usmál. Tyler by si dělal starosti, ať už by zvolal či ne, ale měl radost z toho, že by si alespoň někdo všiml, že zmizel.
„Jo, sorry za to, šéfe,“ odpověděl a opřel se o zadní dveře svého pickupu. „Recepční tu stojí za hovno.“
„Hlavně si dávej bacha. Kontaktoval jsem šerifa, že se během dne ukážeš. Zněl jako milý chlápek, ale pamatuj! Hlavně se tam nijak nepoutej!“ varoval Tyler.
„Takže není z rodiny?“ zeptal se Gray, doufajíc v přítomnost vlkodlaka.
„Nemyslím si. Město by mělo být plné jiných měničů a já to nedokážu určit přes mobil.“
Gray si nespokojeně odfrknul. Nebylo to tím, že neměl rád ostatní. Jenom se s mnoha nepotkal. Většina zakázek se řešila s Kočkami a dosavadní zkušeností nebyl zrovna dvakrát nadšený.
„Půjdu se ještě podívat do hotelu, dám si panáka a uvidím, co dokážu vyčenichat před tím, než se s ním potkám,“ plánoval Gray.
„Buď opatrný. Poblíž není žádná Smečka. To ale neznamená, že tam nejsou žádní Vlci. Neprozraď se dříve, než zjistíš, s kým máš tu čest. Nezapomeň, že jsi bez zálohy.“
„Bez problému. Pokusím se vyhnout všem teritoriím,“ slíbil.
„Zavolej mi zítra a odpočiň si,“ přikázal Tyler.
„Jasně.“ Gray zavěsil s úšklebkem ve tváři. Se svou Smečkou se nepotkal už příliš dlouhou dobu. Začínal cítit samotu víc a víc každým dnem. Zatímco někteří Vlci neměli problém se samotářským životem, on poznal pohodlí a pocit bezpečí, které mohla nabídnout pouze Smečka. To všechno pomalu mizelo. Byl podrážděný. Podrážděný Vlk nikdy nevěstí nic dobrého. Potřeboval Smečku. Potřeboval rodinu. Musí se dostat domů co nejdříve.
Normálně se měnil pouze pár nocí za měsíc, aby vypustil ven své Zvíře. Čím déle byl od své Smečky, tím více byli podráždění. On i Vlk. Celonoční běh skrz hustý les vypadal jako jediná cesta, jak by se mohl uklidnit. Ale ani to už nefungovalo jako dřív.
„Kojotí sráz,“ mručel si pod vousy, když zadýchaný lezl zpátky na korbu.
Zajel zpět na hlavní silnici a podle instrukcí z cedulí se dostal až k hotelu. Vypadal jako horská chata starého skauta. Zaparkoval, pak vylezl z auta. A s menší úlevou zjistil, že při bližším a podrobnějším prohlédnutí vypadá hotýlek pořád staře, ale když už nic jiného alespoň robustně. Zábradlí táhnoucí se od vchodu na obě strany bylo složené z tenkých latí s vrypy a zářezy.
Po chvíli si uvědomil, že zářezy nejsou nahodilé, ale tvoří několik zvířat. S otevřenou pusou si prohlížel detaily. To, co považoval pouze za nahodilé zářezy na třetí lati vlevo, byla pouze část předních nohou a hrudi dokonale vypracovaného medvěda. Každé zvíře vypadalo, že každou chvíli ožije a uteče. Možná to městečko trošku podcenil. Hodil si tašku na rameno, potěžkal ji a zatlačil do těžkých dubových dveří.
Jako první se mu do nosu prodrala čerstvá vůně domácí kuchyně. Na hamburgerech, coca-cole, hranolkách a kuřecích nugetách přežíval déle, než mu bylo libo. Znovu nasál tu úžasnou vůni. Hlasitě mu zakručelo v břiše.
„Hádám, že vám mám také nandat porci,“ usmála se na něj vysoká, hubená žena.
„Netušil jsem, že mám takový hlad, dokud jsem to neucítil.“
Žena se zasmála znovu a pohodila vlasy. „Řeknu Claudovi, co jste říkal. Hádám, že jste pan Mason?“ zeptala se a zavedla ho k malému recepčnímu stolku, kterého si ani nevšiml. „Jsem Doroty. Claude a já to tady spolu vedeme, takže kdybyste cokoli potřeboval, tak mi dejte vědět ano?“
„Ano madam. Gray Mason. Zapsat a večeři, prosím.“
„Hmm, myslím, že vás budu mít v oblibě, pane Grayi Masone,“ znovu se na něj usmála. „Podepište tady registrační formulář. Platba bude provedena při odchodu. Jídelna je otevřená od pěti hodin ráno do osmi do večera. Ale kdybyste snad trpěl hlady v noci, tak mi dejte vědět a já vám ukážu kuchyň, kde si můžete cokoli vzít, či ukuchtit.“
Gray přikývnul a podepsal přistrčený formulář.
„Na jídlo si také můžete zajít do města. Máme tady kavárnu, pekařství, pizzerii a dokonce i steak house na druhé straně města. Všechno je velice dobré, ale nikdo nevaří, tak jako můj Claude.“
„Omluvte Doroty, je maličko zaujatá.“ Gray se otočil a uviděl podsaditého muže přicházejícího z jídelny. Smál se od ucha k uchu a vypadal velmi přátelsky, ale byla to ta zvláštní síla v pohledu, která Grayovi prozradila tajemství tohoto chlapíka.
Byl měnič. Ne Vlk nebo Kočka, ale něco stejně silného. Gray ztuhnul a podíval se mu přímo do očí. Doufal, že se bude moci vyhnout jakémukoli dokazování dominance. Usměv mu zmizel ze rtů, jak se dotkli. „Claude Gentry, Gray Mason, a Doroty má pravdu. Voní to úžasně,“ řekl Gray, zatímco si potřásli rukou. Grayův Vlk se celý napjal a připravil se na střet, Gray byl však profesionál a nedovolil, aby ho ovládl pud. Být detektivem ve velmi lidském světě jej otestovalo dostatečně.
Ihned, jak ta slova vyslovil. Ucítil změnu v druhém muži. Claude se vrátil ke svému přátelskému, usměvavému já. „Tak to mnohokrát děkuju, synu. Nechám Doroty, ať tě může zapsat. Nezapomeň se ukázat na jídlo!“ řekl Claude s přátelským plácnutím po zádech.
Gray se otočil na ženu, aby zachytil zoufalý pohled, který upírala na Clauda těsně předtím, než se na něj opět začala usmívat. Zhluboka se nadechl. Pokoušel se klasifikovat všechny pachy. Ta žena byla určitě člověk, i když byla cítit jako Claude. Ale jeho nemohl nikam zařadit. Jeho zápach byl mnohem víc venkovský a čerstvější, než byl divoký a lesní zápach Vlků.

Nemohl s tím na něj vyrukovat, aniž by jej neurazil. Přijal klíč od pokoje a vyslechl si popis cesty. Prošel celou chatou – už o ní neuvažoval jako o hotelu – ocenil krásu a komfort dekoru. Docela se mu tam zalíbilo.

23 komentářů:

  1. Nikol: Dakujem za preklad a samozrejme za pokracovanie serie :-) vdaka

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad a korekci, držím Ti palce při překladu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad. Jsem ráda, že tahle série pokračuje.

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé, díky za první kapitolu a přeji hodně štěstí při překladu

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad, těším se na další kapitolu. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Vdaka za pokračovanie série, preklad je super :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za pokračování v serii a hodně štěstí při překladu.

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem za skvelý preklad a teším sa na ďalší :D

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Paradni - diky mockrat za preklad a tesim se na pokracovani :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Vďaka za preklad a držím palce v prekladaní a prvá polkapitola bez výhrad ;-) :-)

    OdpovědětVymazat