úterý 30. prosince 2014

Práce pro Ďábla - 48. kapitola


„Zatracená práce,“ tiše zaklela Gabe. „Na tohle byste se měli podívat.“
„Co radiační skeny?“ Zeptala jsem se.
„Čisté. Nemůžou nás vidět,“ řekl Jace a naklonil se Gabe přes rameno a ještě chvíli si hrál se svými přístroji. „Mám ho,“ zahvízdl „Zatraceně.“

„Působivé,“ zasmála se Gabe. Byl to upřímný bezstarostný smích, ale mě z něj trnuly zuby. „Vypadá to jako padoušská skrýš ze špatného filmu.“
Pod námi zmrzlé vlny obklopovaly ostré útesy. Ostrov byl jen kus holé skály vyčnívající mezi ledovými krami. Na jejím vrcholku bylo postavené sídlo, špičaté kamenné věže vypínající se do tmy osvětlené jen matnou žlutou a modrou září. Celá stavba vypadala jako z nějaké strašidelné gotické pohádky. Věž vedle věže s rozšklebenými kamennými chrliči rozesetými po zdech.
„Vytiskni mi to,“ řekla jsem a Jaceovy prsty se rozběhly po klávesnici. Počítač se rozhučel a tiskárna se probrala k životu. „Jsi si jistý, že nás nemůže vidět?“
Eddie vytáhl z tiskárny papír. „Vypadá to, že tu má rozmístěnou protivzdušnou obranu. Tady, tady a tady,“ řekl a položil vytištěný sken na stůl. „Pokud by o nás věděli, tak už by nás sestřelili.“
Přejela jsem dlaní po hladkém papíru. Naposled jsme zkontrolovali vybavení. Nezbývalo než udělat poslední krok a začít dělat problémy. „Jace, vyjeď mi to ještě z jiného úhlu, Gabe udržuj nás v klidu. Štíty nám budou k ničemu, když budeme v pohybu.“
„Jasně, mami,“ ušklíbla se Gabe. “Nech to laskavě na mně, ano?“
„Zatím nic netuší,“ řekl Japhrimel. „Ale tohle místo je dobře hlídané, Dante.“
„Fajn,“ řekla jsem. „Čím větší zmatek se nám podaří vyvolat, tím líp.“
Jace položil na stůl další dva výtisky. „Stačí?“ Zeptal se a naše pohledy se setkaly. Byl to moment naprostého souznění, takový, jaký jsme zažívali, ještě když jsme pracovali společně.
„Dají se jeho štíty překonat?“ Zeptala jsem se.
„S tím nebudou žádné problémy,“ odpověděl démon, aniž ze mě spustil pohled. „Nepoužívá démonskou ochranu; kdyby ano, nebyl by pro Lucifera problém vystopovat ho. Teď, když víme kde je, je to jako by tu stál nahý.“
„Dobře,“ natáhla jsem ruce nad plány. „Japhrimele, jisti mě,“ řekla jsem.
Přikývnul. „Samozřejmě.“
Soustředila jsem se na pouto, které jsem předtím sledovala. Hledala jsem.
Kontakt...
Kdo jsi...
Ten hlas nebyl ani mužský ani ženský, ale tak povědomý, tak známý jako můj vlastní. Ruce, kosti mi zalila vlna horka, srdce mi bušilo, v ústech jsem cítila měděnou pachuť.
Spojení se přerušilo, už jsem ji necítila, jen pálení v ranách jako by mi do nich někdo sypal sůl. Doreen, vzpomínka na Doreen, na její zvrácenou hlavu, uhasínající modro-bílé světlo v jejích dlaních, všude kolem její krev.
Kdo jsi...
Spojení fungovalo. Můj mentální prst ztuhnul, neschopný se odpoutat, jakoby někdo ...bylo to to dítě? Žádné by ale nemohlo být tak silné, zkoumalo mě to jako mouchu chycenou ve sklenici.
Ucukla jsem. Japhrimel mě držel za ramena, uklidňoval mě, vstřebával zpětný náraz Síly. Položil si bradu na vršek mojí hlavy. „Dante?“
„Už je mi dobře,“ řekla jsem s prstem zabořeným do plánů. Cokoliv to je, není to dítě. Vypadá to jako dítě, ale není. Ale je to část Doreen a já jsem dala slib. „Je tady. Tady udeříme a dostaneme ji odtamtud.“
„To zní dobře,“ řekla Gabe. „Zapnu tady Baby autopilota.“
Podívala jsem se na Eddieho. Světlovlasý střapatý Skinnlin si popotáhl kabát a kontroloval si zbraně. „Možná bys měla zůstat tady, Gabe,“ odtušila jsem.
„To zrovna,“ odpověděla klidně, s prsty létajícími po klávesnici řídícího panelu. Odsouhlasila souřadnice, sklouzla z pilotního křesla a vzala si svou výstroj. Pistole, plasmové pistole, nože, pomůcky pro různá kouzla. I se vší tou výbavou dokázala vypadat neuvěřitelně elegantně. „Nebudu tady trčet, zatímco vy si dole budete užívat.“
„Dokážeš tuhle věc pilotovat; potřebujeme někoho, kdo nás odsud dostane.“
„Zklidni se, mami.“ Gabe protočila panenky a sepnula si vlasy sponkou. „Proč tady nezůstaneš ty a nekryješ nás?“
„To je Jaceova práce,“ odpověděla jsem. Znovu jsem se podívala na plány. Položila jsem prst na jeden ze žlutých bodů na jižní straně pevnosti, který označoval nejhůř dostupná místa. „Japhrimele, umíš... hmm… létat?“
„Dokážu tě do toho okna dostat, Dante,“ odpověděl, „ale myslím, že víc než jednoho neunesu.“
„O nás se neboj,“ vyhrkla Gabe. „Máme slickboardy.“
„Nepředpokládám, že vám to můžu vymluvit.“ Otočila jsem hlavou; Japhrimelovy rty se dotkly mého spánku. Jace pořád studoval plány. Odtáhla jsem neochotně prst z papíru. Srdce se mi jako vždycky před akcí rozbušilo rychleji, krevní řečiště mi zaplavil adrenalin.
„Počkej chvilku,“ řekl Jace. „Já tady nezůstanu. Někdo ti musí krýt záda.“
„Bude se mnou Japhrimel,“ řekla jsem bez přemýšlení.
Bylo to venku. Jace svěsil koutky úst. Japhrimelovy paže mě sevřely pevněji. Značka na mém levém rameni se rozhořela příjemným teplem.
„Je nás moc málo na to, aby někdo zůstal tady nahoře,“ řekl Eddie. „Musíme všichni dolů a způsobit co největší potíže.“
Svěsila jsem ramena. „Všichni jste zatracení blázni.“ Opřela jsem se dlaněmi o stůl. „Dobře, jdeme dolů všichni, společně.“
Gabe položila svoje ruce na moje. „Všichni společně. S boží pomocí.“ Eddie položil svoje chlupaté tlapy přes naše ruce. „Nasrat na všechny.“ Zavrčel. Jace se přidal. „Nebudu se schovávat,“ řekl „Ne, při něčem takovém.“
Japhrimel chvíli otálel, pak připojil svoje ruce k našim. „Ať nás vaši i mí bohové chrání.“ Dodal uvážlivě.
„Nevěděla jsem, že démoni taky mají své bohy.“ Zašklebila se Gabe. Byl to její bojový úšklebek. Lehký a divoký.
Rozpojili jsme se jako by to byl domluvený signál a já jsem se podívala na Japhrimela. „Buď opatrný, ano?“ Přejížděla jsem palcem po rukojeti katany.
Jeho obličej byl pochmurný, měl nasazený vražedný výraz, jaký jsem u něj ještě neviděla. Odlesk zelených světel z řídícího panelu vznášedla ho obklopoval jako radioaktivní aura. „O mě se neboj, Dante. Už mám za sebou hodně bitev.“
Podívala jsem se dolů na plány a vyschlo mi v ústech. To místo bylo obrovské a já jsem neměla ani ponětí, kde se Santino může skrývat.
Jace otevřel boční východ. „Spojení?“ Zakřičel přes náhlý ohlušující řev větru a vody. Všechna komunikační zařízení se probudila k životu. Potřásla jsem hlavou. Nesnášela jsem sluchátka v uších, ale nemohla jsem si dovolit mrhat silami na telepatické spojení.
Zastrčila jsem si sluchátko do ucha a Eddie s Gabe udělali totéž. Všichni tři jsme byli propojení přes intranet vznášedla, takže jsme mohli přes náramkové počítače sledovat navzájem svůj pohyb. Gabe z hromady proviantu vytáhla dlouhý NeoSho slickboard a já jsem asi po padesáté zkontrolovala svoje zbraně. Eddie vzal NeoSho a Jace vytáhnul svůj Chervoyg. Vznášedlo zaplnil zvuk antigravitačních motorů.
Gabe se ušklíbla „Uvidíme se později,“ zakřičela a vyrazila ke dveřím. Eddie šel za ní, nasměroval slickboard mimo vzdušné proudy kolem vznášedla. Měl kolem sebe žlutozelenou záři naznačující, že aktivoval nějaké Skinlinské kouzlo. Oživil golem´ai a poslal je jako předvoj, napadlo mě. Roztřásla jsem se. Z bláta vytvořených kreatur jsem měla husí kůži. “Japhrimele,“ překřičela jsem okolní rámus „Nadělej co nejvíc škody, až se podaří sebrat to dítě. Jestli to půjde, srovnej celé to místo se zemí.“
Úsečně přikývnul. Kabát se mu začal pod poryvy větru vzdouvat a oddělovat se od jeho těla. Ztěžka jsem polkla. Jace už vyskočil ze dveří na slickboard, v rukou připravené pistole, meč zavěšený na zádech. Zhluboka jsem se nadechla. „Chytíš mě?“ Zakřičela jsem a Japhrimel přikývnul.

Už jsem na nic nečekala, vyskočila jsem průchodem do noci dřív, než jsem si to stihla rozmyslet.

15 komentářů:

  1. Díky za překlad. Jako vždy skvělý.

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkný,dík moc za úžasnou kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vďaka za preklad a korekciu, a som strašne zvedavá ako sa to všetko vyvinie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju všem za komentáře a podporu a zároveň Vám všem přeju hodně štěstí, zdraví a úspěchů v Novém roce.
    Jitka

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování, i já přeji všechno nejlepší do nového roku.

    OdpovědětVymazat