neděle 23. listopadu 2014

Vzdor - 13. kapitola



LOGAN
„Omlouvám se,“ řekl jsem a o krok ustoupil.
Podívala se pryč a zkřížila ruce na prsou. „Za co? Za klení?“
„Ano. Ne. Chci říct ano, ale…“ Závoj tepla se pomalu sunul pryč mými žílami a byl nahrazen chladem.


Málem jsem Rachel políbil.
To vědomí nebylo tak šokující jako fakt, že navzdory našim odlišnostem, naší současné situaci a nemožnosti toho všeho, jsem stejně toužil ji zatlačit proti zdi a ochutnat ji.
Ta myšlenka dělala se mnou dost nebezpečné věci. Potřeboval jsem jiné téma k hovoru – jiné téma k promýšlení – a to rychle. Rozhlížejíc se kolem pro inspiraci, všimnul jsem si částečně postaveného vynálezu na mém stole. „Vidíš to?“
Samozřejmě, že to viděla. Nebyla slepá.
„Měníme téma?“
„Rachel…“ Ano, měníme téma. Nevěděl jsem, jak jí vysvětlit mé chování a raději budu mluvit o technologii, než abych šel ven do deště.
„Fajn.“ Nepodívala se na mě. „Co je na tom tak speciálního“ – mávla rukou ke stolu – „že mi o tom musíš říct zrovna v téhle sekundě?“
„Zavede nás to k tvému otci.“
Zvedla oči k mým, její výraz byl opatrný, ale nadějný. „Jak?“
Byl jsem vděčný za vyzvání k vysvětlení, které jsem mohl poskytnout. „Značka na zápěstí tvého otce má zabudováno sledovací zařízení. Všechny značky ho mají. Mají krátký dosah jako všechna naše technika. Připravené tak, aby pracovali uvnitř Zdi a nikde jinde.“
To pro ni nebyla novinka. Všechny druhy techniky byly upraveny na funkčnost ve městě. Bez drátového spojení v Pustině nebylo možné poslat zprávu. Sledovací zařízení bylo užitečné mimo Zeď jen tehdy, když jste byli v okruhu dvou set yardů. Bez přesné Jaredovy lokace bychom ho mohli hledat léta a nenašli bychom ho.
„Vynález, na kterém pracuji, by měl být schopen zachytit Jaredův signál, dokonce i když se bude pohybovat.“
„Jak je to možné?“ Opatrná naděje v jejím hlase se blížila nadšení.
„Navigace pomocí zvukového dosahu. Sledovací signál kurýra používá aktivní ultrazvukový lokátor, vysílajíc zvukové impulsy, které zanechávají v přírodě unikátní ozvěnu. Stráže pak mohou najít kurýra používajícího Identidisk pomocí těchto zvukových ozvěn.“
„Tak proč prostě neukradneme Identidisk a nepoužijeme ho na vystopování táty?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Protože Identidisky nejsou vytvořeny tak, aby zaměřily signál starší než dva týdny.“
„Proč ne?“
Zazubil jsem se. „Protože jsem je tak nesestavil. Kromě toho nemůžeme nic ukrást, aniž bychom riskovali, že na to Velitel přijde. Ten přístroj, který zrovna stavím, používá pasivní ultrazvukový lokátor, což znamená, že zachytává signál, aniž by vytvářel svůj. Chci, aby to zaznamenávalo ozvěny pouze z Jaredova unikátního signálu.“
„Ale pokud jsou to už měsíce, kdy tam byl - “
„Zvuk nikdy zcela nevymizí. Stavím pro to silnou baterii, takže pokud se v té oblasti nacházel před šesti měsíci, zachytím jeho ozvěnu a budeme schopni ho najít.“
Usmála se a z jejích očí sálalo teplo. „Jsi génius. Děkuji ti.“
Měl jsem pocit, jako bych z jejích slov vyrostl do výšky. „Není za co.“
Ukázala na napůl hotový přístroj. „Proč jsi šel k otci do učení? Je jasné, že tvá láska je vynalézání. Proč ses učil na kurýra?“
Na moment jsme se střetli pohledem a zvažoval jsem, jestli jí mám říct to, co jsem celé ty roky držel v tajnosti. Možná nejsme stejní a možná se každou chvíli hádáme, ale ona je v jádru loajální. Vědomí, že jí mohu věřit, odblokoval jsem ta slova a ta mnou spěchala, jakoby čekala na to, až někdo dostane šanci je uslyšet.
„Protože nenávidím Baalboden. Pokaždé když se podívám na dlažební kostky ulic, vidím svou matku umírat. Pokaždé, když se podívám na Zeď, vzpomenu si, kdo ji zabil a označil mne za vyděděnce, když jsem byl jenom dítě. Pokud tady budu muset zůstat po zbytek mého života, tak bych možná… Nevím, jestli bych mohl být tím mužem, kterým chci být, pokud tady budu žít.“
Přikývla, její oči zůstaly zaklesnuty v mých.
„Uvědomil jsem si, že pokud se vyučím na kurýra, mohl by mě Velitel poslat za Zeď samotného.“
„A mohl bys zmizet?“
„Ano.“
Její tón byl ostrý. „Přemýšlel jsi o tom, co by se stalo s těmi z nás, kterým na tobě záleželo?“
Měl jsem knedlík v krku, když jsem řekl, „Neuvědomil jsem si, že bych ti chyběl. Kromě toho, přemýšlela jsi o tom, co by se mnou udělalo, kdybys tu noc skutečně zmizela?“
Její tváře zčervenaly. „Ani já jsem si neuvědomila, že bych ti chyběla.“
Usmál jsem se a trvalo mi minutu, než mi došlo, že jsem se opět dostal do oblasti Rachelina Polibku. Tentokrát to nebylo kvůli tomu, že to moje tělo vyžadovalo, ale proto, že mě cit v její hlase lákal.
Což znamenalo, že jsem byl opět nucen změnit téma.
„Nemusíme si s tím teď dělat starosti,“ řekl jsem. „Odcházíme společně. Dej mi jeden týden a stopovací zařízení bude hotové. Můžeme odejít den po slavnosti Nárokování.“
Ignoroval jsem způsob, jakým její úsměv prozářil místnost a otočil se ke stolu. „Měl bych se pustit do práce.“
„Měla bych se trochu vyspat.“ Její hlas zněl udýchaně a ona proklouzla kolem mě směrem k podkroví.
Seděl jsem v kuchyni a zíral na stopovací zařízení, odsunujíc všechny rozptylující myšlenky o Rachel. Doufal jsem, že je Velitel ochotný dát mi týden, abych se mohl na výlet připravit. Potřeboval jsem těch sedm dní. Dva dny na dokončení sledovacího zařízení. A pět pro vyrobení dalšího pro Rachel.

Nenechám se znova chytit strážemi.

7 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad~~ :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nadezda: dekuji moc :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za novou kapitolu.

    OdpovědětVymazat