středa 19. listopadu 2014

Temný úsvit - 9. kapitola 2/3



Kouřící voda tekla do vířivky s tlumeným burácením, jak Roland stál v koupelně, balíček bylinek zapomenutý v jedné ruce. Vzhledem k tomu, že Sára ho nenechala ji uzdravit, měl v úmyslu napustit pro ni vanu, která by utišila bolest a modřiny. Ale možná to teď nebude potřeba.
Ohýbajíc se, otočil kohoutek, hodil bylinky na pult, a přešel ke dveřím.

Sára stála uprostřed ložnice, vypadajíc nejistě, omluvně, a ztrápeně.Omlouvám se. Nechtěla jsem... Nechci, aby sis myslel, že já...“ Odvrátila se, obočí svraštěné, pak se ještě jednou setkala s jeho pohledem.Mohl byste mi prosím vyléčit záda, Rolande?“
„Ovšem,“ řekl a bušilo mu srdce, jak k ní kráčel, nezastavujíc se, dokud se téměř nedotýkali.
Musela zaklonit hlavu, aby se na něj podívala.Neodmítala jsem tě,“ řekla vážně.Já ti jen prostě nechtěla způsobit bolest.“
„Vědět, že trpíš, mě bolí víc.“
Přikývla, polykajíc.Pomohl bys mi sundat tričko?“
Zastavil její ruce, když sáhla po lemu.Nech mě zavřít dveře.“ Nechtěl, aby ji Marcus zahlédl, na cestě zpátky do pokoje pro hosty.
Když byly dveře zavřeny a zajistily jejich soukromí, vrátil se k ní a sáhl po lemu jejího trička.
Zvedajíc ruce, trhla sebou a kousla se do rtu, zadržujíc dech, dokud jí nepřetáhl tričko přes hlavu a ona je mohla dát dolů.
Ignorujíc její bohatá prsa, sotva zakryté černou krajkou, Roland odhodil tričko stranou a zkoumal bledé modřiny, které se tvořili na její hrudi, a o kterých se zapomněla zmínit.
Tyhle tolik nebolí,“ řekla, sledujíc jeho pohled.Vepředu to nejvíc schytaly moje ruce a ty si uzdravil, když si uzdravil mé řezné rány.“
Stále mlčíc, obešel jí, aby si tam mohl prohlédnout další poškození, pak hrubě zaklel. Modřina velikosti jeho pěsti, která byla černo-modrá oproti její bledé pokožce, pokrývala její záda od lopatky k lopatce. Užší pruhy modřin ji protínaly. Další modřiny na těle, dodávala iluzi, že byla zmlácena, zbičována a ukamenována najednou.
Jeho pohled klesl až na její zadeček a dál.To je všechno?“ zeptal se zasmušile.
Bylo tu nepatrné zaváhání.Ne, částečně jsem se poranila všude. Kromě mých rukou.“
Sáhl kolem ní a rozepnul jí džíny.
Slyšel, jak jí srdce začíná rychle bušit, když zastrčil své palce po stranách a táhl je dolů po jejích nohách. Její ruka spočinula na jeho rameni, když z nich vystoupila a odkopla je stranou.
Roland tam na chvíli klečel, potlačujíc vzrušení, které ho nikdy neopustilo. Její tělo bylo celé takové, jaké věděl, že bude. Štíhlé. Vypracované. Svaly přecházející v jemné křivky. Její boky byly plné, ne chlapecky hubené, jako boky mnoha hereček a – s jejími ňadry – tvořily dokonalé přesýpací hodiny. Její zadeček byl kulatý a pevný pod jejími černými kalhotkami, pravděpodobně stejně pohmožděný jako zbytek. Nebýt toho, mohl by se naklonit dopředu a zabořit do něj zuby v láskyplném kousnutí.
Roland se otřásl a obrátil svou pozornost na její vyléčení. Ovinujíc jeho ruce kolem jednoho útlého kotníku, svolal v sobě energii a cítil teplo rozvinout se v jeho dlaních, pak zaplavilo její kůži, spravujíc tkáň a odebírajíc bolest. Táhl je pomalu nahoru na její lýtko a holeň, přes její koleno k jejímu stehnu. Čím výše stoupali, tím rychleji její srdce bilo.
Zastavujíc těsně pod kalhotkami, ještě vlhkými po jejich milostné hře, začal znova na druhém kotníku.
Její kůže byla sametově hladká, pokoušejíce ho se zdržet, přikrmujíc potřebu, která ho stále ovládala.
Když byly obě nohy uzdraveny, bolest a skvrnité podlitiny vymazány, dotkl se horního okraje jejích kalhotek, pak nakoukl pod ně. Byla tam taky pohmožděná. Sára nevydala žádný protest, když vstal a vklouzl svýma rukama pod kus tkaniny, aby vzal do dlaně její šťavnaté maso. Viděl její krk pracovat, jak polkla, zavírajíc svá oční víčka.
Energie zasyčela, prošla z něho do ní, naplňujíc jí teplem, pak se vrátila k němu, berouc sebou její bolest. Marcus nelhal. Roland to sotva cítil, bolest snadno pustil z hlavy, dokud se nedopracoval na její záda k místu, kde to vypadalo, jako by ji někdo udeřil baseballovou pálkou. Kůže zde nebyla jen pohmožděná. Byla opuchlá a nateklá.
I nejjemnější dotek jí donutil skákat a sevřít ruce na jejích bocích v pěst.
Omlouvám se,“ zamumlal.Musím se toho dotknout, abych tě uzdravil.“
Přikývla.
Vyléčit tohle bolelo víc. Byl překvapen, že byla schopna to před ním skrýt a přál si, aby ho nechala se o to postarat dříve a tohohle jí ušetřit. Jak se otok snižoval, napětí v jejích ramenou se uvolňovalo, řinoucí se z ní jako voda. Po další minutě nebo dvou skvrny nad ním byly taky pryč a dokonalost jejích útlých zad byla obnovena.
*   *   *
Sára vydechla úlevou, jak poslední z jejích bolestí zmizela. Myslela si, že je to konec, že Roland skončil. Ale právě když se začala otáčet, přisunul se blíž a přitiskl se přední stranou svého těla k jejím zádům. Jeho prsty vklouzly mezi její ruce a boky. Tyto velké ruce přeběhly přes cukající kůži jejího břicha a usadily se nízko nad jednou kyčlí.
Nyní známé brnivé teplo do ní pronikalo, jak vstřebával modřinu, která se tam tvořila. Přitiskl své rty na její ucho, jak ji jeho ruce hladily nahoru k žebrům na její levé straně. Jakmile byla tahle bolest, na kterou zapomněla, uzdravena, vklouzl rukama vzhůru ke stranám jejích ňader, k její hrudi a ramenům, pak velmi pomalu dolů po jejích pažích, které se honosily docela dost slabými modřinami, zejména na levé straně, kde její tělo narazilo do dveří automobilu, jak se Prius snažil zastavit.
V době, kdy byla uzdravena poslední modřina, řezná rána nebo bolest, jen málo míst na jejím těle bylo nedotčených. Bylo to skoro, jako kdyby ji Roland nejen léčil, ale také se jí učil poznávat – každou křivku, prohlubeň a úžlabinu – stejně jako by to udělal sochař u předmětu, který by si přál uložit do paměti, aby ho mohl později napodobit v hlíně nebo kamenu. Nebylo to sexuální (i když teplo, které nemělo nic společného s jeho darem, dlouho přetrvávalo potom, co se jeho ruce přesunuly). Ale něžné. Tak něžné.
A intenzivní.
Když skončil, překvapil ji, že ji objal kolem ramen těsně nad jejími ňadry, a položil si tvář na temeno jejích vlasů. Mír pronikal skrze ni, jako kdyby takhle stáli už mnohokrát, těšíc se ze vzájemné těsné blízkosti.
Zvedajíc ruce, lehce ho uchopila za ruce zkřížené na jejích prsou. „Děkuju, Rolande.“
Přikývl, spokojený povzdech čechral její ofinu.Spi se mnou dnes večer,“ zamumlal tak tiše, že jí to málem uniklo.
S jeho nadpřirozeným sluchem, neměl nejspíš žádné potíže slyšet zvýšení její tepové frekvence.
Naklánějíc se na jednu stranu, podívala se na něj přes rameno.
Jeho oči našly její a četly v nich otázku.Jen spát,“ slíbil.Chci být blízko tebe.“
A ona věděla, že to nebylo za účelem ochrany, ale protože cítil stejnou přitažlivost jako ona.
Dobře.“
Vtiskl jí lehký polibek na její spánek, pak ustoupil a vytáhl si tričko přes hlavu.
Sára polkla a rozhodla se, že se vzdá noční košile, kterou si sebou přivezla a bude spát ve spodním prádle, aby mohla cítit teplý, pevný, svalnatý tělo tisknoucí se na ní, s co nejméně možnou látkou mezi nimi.
Vystřídali se v koupelně, Sára šla první. Když vlezla do postele, žasla nad měkkým bílým povlečením, a jak velká ta matrace je. Objevila, že byla taky pohodlná, jak se schoulila do polštářů, uvažujíc, proč ji myšlenka na sdílení postele s Rolandem neznervózňovala.
Roland se vynořil z koupelny, nechávajíc zapnuté světlo a dveře pootevřené.Tmavé závěsy zabraňují slunečnímu světlu dostat se dovnitř, takže s vypnutým světlem je tu docela tma. Pokud vstaneš přede mnou, nechci, abys zakopla a ublížila jsi.“
„Děkuju ti.“
Svlékl si kalhoty a odhodil je na židli. Oblečený jen v černých boxerkách přešel ke dveřím, svalnatá stehna vlnící se při každém pohybu, a vypnul stropní světlo.
Sára byla ráda, že světlo v koupelně stále svítilo, takže se na něj mohla dívat.
Vždycky spím nahý. Je to v pořádku?“
Přikývla a pozorovala se zatajeným dechem, jak boxerky dopadly na podlahu. Byl tak nádherný.
Matrace klesla, když vklouzl pod přikrývku. Otočil se k ní, opřel se o jeden loket a pozorně si ji prohlížel. Pak se sklonil a otřel se svými rty o její v lehkém polibku.Dobrou noc, Sáro.“
„Dobrou noc.“
Připadalo jí to jako ta nejpřirozenější věc na světě, když ji přinutil otočit se na bok, zády k němu a přitulil se k ní. Jeho hruď byla na jejích zádech teplá a pevná. Jeho boky a stehna objímaly její. I když erekce opírající se o její zadeček zrychlila její puls, vyčerpání se přehnalo skrz ni a zdálo se, že proniklo do jejích kostí.
Jedna z Rolandových těžkých paží se obtočila kolem jejího pasu a držela ji pevně proti němu, když zabořil svůj obličej do jejích vlasů.
Pohodlně zabalená v jeho objetí, Sára upadla do spánku.
*   *   *
Sethovo a Davidovo hledání je zavedlo mimo město Houston. Pouštějíc se dál a dál na západ, prošli pastvinami a zemědělskými půdami a jedním malým městem za druhým, dokud se nedomnívali, že konečně našli to, co hledali.
Seth stál ve stínu četných vysokých borovic a dubů. Nebyl ani červen a tvrdá jílová půda pod jeho botami už byla prasklá suchem. Šišky, jehličí, shnilé listy a množství žaludů udělaly koberec na holé zemi, kde by měla růst tráva a plevel, ale nemohla. Přestože horký, dusný vánek sebou přinesl mnoho nepříjemných komárů, žádný nepoletoval kolem jeho vysoké, nehybné postavy.
Deset metrů od okraje stromů stál drátěný plot s ostnatým drátem navlečeným na vrcholu. Jediná dvouproudová silnice vedla dovnitř a ven z vjezdu s bránou střeženou muži v maskování, nosíce u sebe útočné pušky. Za ní leželo otevřené pole o velikosti fotbalového stadionu, většinou prázdné parkoviště a velká třípatrová stavba, která byla kupodivu bez oken, s výjimkou těch, které lemovaly přední vstup.
Byla tam spousta kamer připevněných ke střeše budovy a na pozemku mnoho těžce ozbrojených mužů v maskování.
David se vynořil z temnoty za Sethem bez jediného zašustění listů nebo zapraskání větvičky.To je ono,“ řekl tiše.Jsem si tím jistý. Žena je držena tam.“
Seth kývl. Její výkřiky byly zde tak hlasité, že je musel částečně blokovat, aby ho nerozptylovaly.
Obešel jsem budovu,“ pokračoval jeho přítel.Plot nemá žádné slabiny. Ne, že by nás plot mohl zastavit. Stráže chodí po obvodu na všech stranách. Co se týče toho, co jsem mohl vidět, ve videozáznamu nejsou žádná slepá místa.“
Jsme tady, řekl Seth ženě konejšivě. Za chvíli budeme s tebou, maličká, a vezmeme tě daleko odsud.
Křik se zastavil, ticho, které následovalo, bylo téměř bolestné.
Rozuměla mu? Mohla cítit, že byli blízko?
Ještě několik minut, pak budeš volná.
Řekla jednu nebo dvě nesrozumitelné věty. Pak se její slova rozplynula v naříkání bolestí.
David naklonil hlavu na stranu.Znepokojuje tě vůbec fakt, že je to hlídané buď armádou, nebo žoldnéři?“
„Trochu,“ odpověděl upřímně Seth.Ne proto, že bychom je nemohli porazit, ale protože to nemůžu rozluštit. Co je to za místo? Není to vězení, nebo vojenská základna, ale střeží to vojáci. Proč jí drží tady? Ať je kdokoliv, mučili ji několik měsíců. Proč by to dělali?“
„Kdo jsou oni?“ Položil David řečnickou otázku.
Přesně tak. Jaké informace by mohla mít, aby tohle bylo přijatelné a proč by jim je sakra stále odpírala?“
„Nemyslíš si, že je upír, že ne? Nebo nesmrtelný, který byl zajat bez našeho vědomí? Protože v případě, že vláda někdy zjistí, že jsme skuteční, budeme mít vážné problémy.“
„Kdyby byla upír nebo nesmrtelný, tak bych rozuměl, co říká.“
Já taky nemůžu rozluštit její řeč a to znám skoro tolik jazyků, jako ty. Vůbec nezní nějak povědomě.“
„No, brzy budeme znát odpovědi.“
„David pomalu přikývl.Bude to ošklivé.“
„S největší pravděpodobností,“ souhlasil Seth.Dávej pozor, aby některá z kulek neprošla tebou a nezasáhla naši záhadnou dámu.“
„Samozřejmě.“
„Půjdeme?“
Zatímco strážci pokračovali ve své pomalé procházce kolem budovy, nedbajíc na rozrůstající se hrozbu ve stínech, Sethova a Davidova silueta se rozmazala, pak se změnila, stávajíc se z ní něco úplně jiného.

15 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další skvělé pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly, jsem zvědavá, co je to za ženu a jestli ji zachrání.

    OdpovědětVymazat
  5. děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Veľká vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad:)
    Už se těším na zbytek kapitoly - jsem zvědavá na neznámou dámu

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat