středa 12. listopadu 2014

Temný úsvit - 9. kapitola 1/3



Rolandův puls se zvýšil, jak se mu v hrudi rozvinulo teplo, jako kočka probuzená ze spánku. Sára vrátila paty na zem a zadívala se na něj s něhou, která změkčila její oříškově hnědé oči.
Proč jsi to udělala?“ zeptal se, natahujíc se, aby se dotkl kůže, která ho brněla, tam, kde se otřely její rty.
Usmála se.Chtěla jsem. A vypadal jsi, jako bys to potřeboval.“

Vypadal tak? Starý hněv se zvedl, aby ho zadusil jako vždycky, když si vzpomněl na Edwarda. A přece se vytratil v okamžiku, kdy ho políbila, její delikátní vůně se přes něj přehnala, omamujíc ho.
Potřeboval to. Potřeboval tohle a ještě mnohem víc. Potřeboval ji. Potřeboval...
Sklánějíc pomalu hlavu, Roland si nárokoval její rty v nesnesitelně něžném průzkumu.
Její dech se zadrhl. Oční víčka se zavřela, rozevřela rty a pozvala ho dovnitř.
Roland jí dychtivě vyhověl, jeho jazyk vklouzl v pohlazení a dráždil její. Jeho tělo ztvrdlo, jak ho zasáhl chtíč. Dotýkajíc se jejích boků těsně pod jejími pažemi, přitáhl si ji blíž. Byla tak malá. Tak drobná. Pod prsty mohl cítit nepatrné vyvýšeniny jejích žeber, jak svými palci třel strany jejích plných ňader.
Sára si myslela, že by její srdce mohlo vyletět z její hrudi, jak Roland sváděl její rty, nejprve jemně, a poté lačně, zrychlujíc její puls. Oheň tančil skrze ni, jak jí jeho palce hladili po stranách jejích ňader, toulajíc se stále blíže k citlivým vrcholům. Znovu se postavila na špičky, aby se nemusel tolik ohýbat dolů. Hladíc ho rukama nahoře na prsou a obtáčejíc je kolem jeho krku, opřela se o něho a své prsty pohřbila v jeho vlasech, svírajíc hedvábnou hrst.
Obtočil kolem ní své paže a přitiskl ji k sobě, tiché zavrčení zaburácelo v jeho hrdle. Sára sebou trhla, když jedna z jeho rukou sklouzla po jejích zádech a vyvíjela letmý tlak na velkou modřinu, kterou zplodil strom. Alespoň předpokládala, že tam byla modřina. Předtím se zapomněla podívat, ale dost to bolelo.
Jeho druhá ruka následovala stejnou cestou, vyvolávajíc tak stejnou ostrou bolest.
Drobná myšlenka ji popíchla.
Odtahujíc své rty od jeho, otočila hlavu na stranu a pokusila se vyčistit své zmatené myšlenky.
Roland pouze zlíbal cestu podél její brady a po krku dolů, až se jí podlomily kolena.
Počkej,“ protestovala neprůbojně.
Jeho tělo tvrdé a pulzující potřebou, Roland táhl svým jazykem po jejím pulsu, který rychle tloukl těsně pod měkkou kůži na spodní části Sářina krku.Voníš tak dobře,“ zašeptal chraptivě.
To nejsem já. To jsou tvoje drahé produkty do koupele.“
Zavrtěl hlavou.To jsi ty.“ Dlouze a zhluboka se nadechl a na okamžik zadržel dech. Teď byla vůně silnější a mísila se s ještě lákavější vůni jejího probouzejícího se vzrušení „Mohla bys mě postavit se zavázanýma očima doprostřed nabitého fotbalového stadionu a já bych tě mohl najít jen díky tvojí vůni. Žádný parfém na světě se jí nemůže rovnat.“
Zjistil, že taky dobře chutná, otírajíc své rty o její jemnou pokožku. A bylo toho na ní o tolik víc, co chtěl ochutnat. Cítit. Pohladit. Prozkoumat.
Nesnášejíc tričko, které mu zabraňovalo dotýkat se jejího holého těla, hladil ji po zádech a ještě jednou vyhledal její šťavnaté rty.
Počkej,“ řekla znovu, tlačíc proti její hrudi. „Kde jsou tvoje ruce?“
Zasténání z frustrované touhy v něm vytrysklo, ale nenechal ho uniknout. Tiše klejíc, Roland se přinutil udělat krok zpět, natáhl ruce ke svým bokům, kde je mohla vidět, a vroucně si přál, aby počkala o trochu déle, než dostala rozum. Oba ztěžka dýchali, když se na něj dívala s červenými rty, oteklými od jeho polibků. Její krásná prsa se rychle zvedala a klesala pod bavlnou jejího trika, nutíc ho sevřít ruce do pěstí, aby zabránil se jí dotknout.
Nejspíš by se měl omluvit. Vzal nevinné gesto náklonnosti a proměnil ho v něco úplně jiného. Nic, co by očekávala, tím si byl jistý.
Znovu jsi mě uzdravoval?“ zeptala se bez dechu.
Zamrkal nad tou zvláštní otázkou.Cože?“
„Tvoje ruce byly na mých zádech. Zase ses snažil mě tajně vyléčit?“
Zamračil se.Co je v nepořádku s tvými zády?“
Konečky jejích prstů se stále dotýkaly jeho hrudi, držíc ho na uzdě. Odmítavě zamávala druhou rukou.Jen odpověz na otázku. Naposledy, když jsi mě líbal, jsi to dělal jen proto, aby si mě rozptýlil, zatímco jsi mě léčil.“
Opravdu tomu nevěří, že ne?
Podezření a bolest odrážející se v jejích očích, ukazovali, že ano.
No, sakra.
Rozptýlit tě, zatímco jsem tě léčil, byla jen výmluva. Chtěl jsem tě políbit od chvíle, kdy jsem se probudil s tvým krásným tělem nataženým na mém, a z tvé okouzlující vůně se mi točila hlava.“ Odmlčel se.Ne. Ne, to není pravda. Chtěl jsem tě políbit od chvíle, kdy jsi mě držela ve své kuchyni poté, co jsi mi pomohla odstranit hroty. Bylo to o trochu dřív.“
Její ruce bezvládně spadly k jejím bokům a viditelně polkla.Opravdu?“
Pomalu přikývl, pak se o krok přiblížil, jak se jiskra tepla vrátila do jejích očí.
Jak couvala k pultu, opřel se rukama na obou stranách vedle ní, uvězňujíc jí tak mezi nimi.Ani nevíš, jak moc lituju, že jsem dnes ráno omdlel. Postrádám dotyk tvých rukou, které koupají mé nahé tělo.“ Sklánějíc se, až se jeho rty téměř dotýkaly citlivé kůže pod jejím uchem, pomalu, zhluboka se nadechl.Miluju tvoji vůni.“ Nechal své rty následovat cestu dolů po jejím krku do dolíku, kde se krk setkává s ramenem, stále dost blízko, ale nedotýkající se, dech oteploval její kůži. „Tvůj každý dotek mě rozpaluje, nechává mě tvrdého a bolavého, neschopného skrýt mou reakci na tebe.“ Zvedajíc svou hlavu, zadíval se na ni.Opravdu můžeš nevědět, jak moc tě chci?“
Natahujíc se, položila svou dlaň na jeho tvář. Roland zakryl její malou ruku svou a přidržel ji tam, vychutnávajíc si její dotek.
Tvé oči znovu září,“ zašeptala.
Budou vždy svítit, když tě budu chtít.“ Zaváhal.Jsou... děsí tě?“ Hnusí se ti?
Usmála se a zavrtěla hlavou.Myslím, že jsou krásné.“ Její ruka se pohnula pod jeho a on ji pustil, očekávajíc, že ji stáhne. Místo toho obtočila své prsty kolem jeho krku a přitáhla ho k sobě. Předklánějíc se, otřela své rty o spodní část jeho krku, ochutnávajíc ho svým jazykem.
Roland poté zasténal, puls mu vyskočil, a položil jí ruce na boky, svírajíc pevně materiál jejích džínů.
Svou druhou ruku položila na jeho hruď a sklouzla dolů, vypalujíc cestu přes jeho břicho, způsobujíc, že se tam svaly zachvěly, dokud nevzala do dlaně velkou erekci, která se napínala proti předku jeho kalhot.
Rozpalujíc se díky jejímu odvážnému pohlazení, zadíval se na ni a uviděl záři ze svých vlastních očí, která se odrážela v jejích.
Taky tě chci,“ zamumlala.
Roland se vrhl dolů a zajal její rty, hltajíc ji, právě když ho hlad užíral. Nalézajíc její prso jednou velkou rukou, polaskal ztvrdlou bradavku přes tenké tričko a krajku, která ji zakrývala.
S povzdechem odtrhla své rty od jeho a začala ho hladit přes jeho kalhoty.Co mi to děláš?“
Olízal a zlíbal horečnatou cestu dolů po jejím krku.Jestli se musíš ptát, nedělám to správně.“
Odpověděla zvukem, který byl napůl smíchem, napůl sténáním.Pokud bys to nedělal správně, nebyla bych tak v pokušení.“
Pokračujíc v jeho hlazení a svírání, dovedla ho téměř k šílenství chtíčem.
Dávajíc její bradavce štípnutí, držel svá ústa nad jejím druhým ňadrem.Jak moc jsi v pokušení?“
„Ve velkém pokušení.“
Roland se svými ústy přisál na její prso, navlhčujíc materiál jejího trička, hledajíc ztvrdlý vrchol a škádlíce ho zuby.
Zasténala, ještě více ho rozpalujíc. Když opustila jeho erekci, málem zaprotestoval. Pak obě její malé ruce sáhly kolem něj, popadly jeho zadek a přitáhly ho proti ní, jak vstala na špičky.
Nejsem taková,“ vydechla.
Naklánějíc své tělo k jejímu, zajel svou volnou rukou dolů po vnější straně jejího stehna, zasunujíc svou ruku pod její koleno, a přitáhl si její nohu kolem svého boku.Líbíš se mi taková," zamumlal kolem jejího prsa. Mohl cítit, jak jí srdce v hrudi divoce buší.
Zhoupl se proti ní, povzbuzovaný rukama na jeho zadku a nohou okolo jeho boku.
Ty ne-,“ sténala, vyklenutá k němu.T-ty to nechápeš. Já ne“ - další vzdech - „nemám sex s muži, které jsem právě potkala.“
Sklouzl rukou na jejím koleni nahoru na její stehno, dolů přes její krásný zadek a dál, dokud nehladil její horký, vlhký střed přes vlhký materiál jejích džínů.Sexem předpokládám, máš na mysli pohlavní styk?“
„Anooo.“
Zvedl hlavu a setkal se s jejíma hladovýma očima.Žádný problém. Mohu ti dát orgasmus i bez něj.“
Sára zírala do těch žhnoucích očí, pak popadla hrst jeho vlasů a přitáhla jeho ústa na její. Jeho prsty pokračovaly v hlazení přes její džíny, když jeho tělo tlačilo na její, zvětšujíc tlak, zvyšujíc potěšení, nutíc jí být divoká potřebou.
Udělala téměř zoufalý výpad rukama, sklouzla s nimi po jeho zádech, jeho pažích, jeho hrudi, cítíc pod svou dlaní pevné, tvrdé svaly. Jeho rty opustily její, sjíždějíc dolů po jejím krku, krátce se zastavujíc na jejím pulsu, který pádil těsně pod kůží, než se vrátil k jejím ňadrům. Její hlava spadla dozadu.
Ruka, která škádlila její druhé prso, sklouzla kolem jejích zad a přimáčkla ji k němu.
Bolest prorazila skrze ni v drtivých vlnách. Sára ztuhla a myslela, že nejspíš vykřikla.
Jeho hlava sebou škubla, jeho oči hledaly její.
Temnota se vlnila na okrajích jejího zorného pole.
Nevěděla, co viděl v její tváři, ale jeho ruce ji ve spěchu pustily.
Obavy zaplavujíc jeho rysy, uvolnil její stehno z jeho boku a spustil její nohu na zem.Sáro?“
Zavrtěla hlavou, neschopná mluvit, neschopná dýchat, strašně to bolelo. Její oči se zalily slzami.
Kde to bolí?“
Znovu zavrtěla hlavou.
Jemně vzal její tvář do jedné velké dlaně, držel její pohled, jak se jantarová záře z jeho pohledu začala vytrácet, až zhnědl.Dýchej,“ přikázal tiše.
Udělala to, každý dech byl trhaný a mučivý, teprve pak si uvědomila, že v hrsti svírala jeho tričko. Jéžiš, to bolelo. Pokaždé, když se nadechla, bylo to, jako by někdo bušil do jejích zad se železnou palicí.
Jeho palec smetl pár slz, které unikly, když se postupně začala vzpamatovávat.Pokud mi to nemůžeš říct,“ přikázal tiše, „ukaž mi to. Je to v horní nebo dolní části zad?“
Kdyby se ta bolest nezačala zklidňovat od utrpení k bolí-to-jak-peklo, pravděpodobně by mu to řekla, vědouc, že by to mohl ukončit. Ale mlčela, dýchajíc teď o trochu jednodušeji.
Možná, že její výraz ukázal, že ne že by mu to nemohla říct, ale že nechtěla, protože mohla skutečně vidět, jak jeho frustrace sílila a přelévala se přes jeho hezké rysy.
Nebuď tvrdohlavá. Jsem v plné síle. Neublíží mi to.“
„Ano, ublíží.“ Rozvinujíc své ruce, nechala je spadnout ke svým bokům a snažila se, aby vypadala normálně.
Roland zaťal zuby, když ji pustil a ustoupil o krok dozadu.Nenuť mě litovat, že jsem byl k tobě upřímný, Sáro.“
Zřejmě jí to neuvěřil.Říkal jsi, že tě to bolí, když léčíš, že vstřebáváš jak ránu, tak bolest.“
„Je to krátký!“ prakticky zakřičel.Máš vůbec představu, kolik bolesti jsem přetrpěl v průběhu staletí?“
„Ano, a já nechci být zdrojem další,“ trvala na svém.
Začal odpovídat, pak ale stiskl rty. Ticho zaplnilo kuchyni, když viditelně zápasil se svojí povahou.Je to pravý důvod, proč nechceš, abych tě uzdravil? Nebo je tu jiný?“
Zamračila se. Jaký jiný důvod by mohla mít?
Než se stačila zeptat, otočil se a zuřící odkráčel, z místnosti.
Nietzsche, sedící vedle jeho teď už prázdné misky, jí dal odsuzující pohled, pak se začal upravovat.
Pořád tam ještě stála a nevědomky hleděla na kočku, když o několik minut později Marcus vystrčil hlavu.
Podíval se na její tvář a povzdechl si.To je to, co jsem myslel.“ Vešel do kuchyně, horní část jeho těla byla obnažená, jedna ruka držící ručník omotaný kolem jeho pasu. Růžové jizvy, které pouze před hodinami byly otevřené rány, kazily jeho svaly na hrudi, břichu a pažích.Tady je ten problém,“ řekl.Když odmítneš Rolandův dar, odmítáš jeho.“
Jak věděl, že...?
Naplnil ji děs.Kolik jsi toho slyšel?“
Usmál se.Dost. Omlouvám se. Nemohl jsem si pomoct.“
Horko zaplavilo její tvář. Zapomněla na jejich hyper-sluch.Neodmítám jeho dar,“ řekla a snažila se nemyslet na těžké dýchání a sténání, které musel slyšet.
To asi není tak, jak to vidí on.“ Přicházejíc blíž, opřel se o skříňku vedle ní.Podívej se, my nesmrtelní máme tendenci být trochu... citliví na naše dary. Každý z nás kvůli nim v minulosti vzbuzoval strach, byl vyloučen, nebo dokonce zneužit. A ne pouze cizími lidmi. Necháš-li Rolanda, aby se tě dotýkal, když ti přináší potěšení“ – její zčervenání potemnělo – , „ale nedovolíš mu, aby se tě dotýkal, když tě léčí svým darem, co jiného si má myslet, než to, že část z něho tě odpuzuje?“
Zvedla ruce do vzduchu.Že mu nechci ubližovat!“ Proč pro ně bylo tak těžké tomu rozumět?
Ušklíbl se.Sáro, upír, který proměnil Rolanda, se z něho nejen krmil, on ho mučil. Po celé měsíce.“ Roland tuhle část příběhu vynechal.Ve srovnání s tím, mu hojení jakýchkoliv tvých ran ubližuje asi tolik jako odstranění třísky. A ta bolest bude stejně tak pomíjivá, protože je v plné síle a tvé rány nejsou život ohrožující.“
Nejistě se na něj podívala, myslíc si, že musí zveličovat tu část o tom, že je to tak bezbolestné, ale...
Opravdu si Roland myslí, že ji jedna jeho část odpuzuje?
Kromě toho,“ dodal Marcus „tvoje vyléčení, mu přinese mír. Mohl jsem cítit jeho starost o tebe celou cestu z pokoje pro hosty a to nejsem empatický.“
Ještě chvíli o tom přemýšlela, zády na ni stále křičela.
Pokud odmítneš Rolandův dar, odmítáš jeho.
Pomalu přikyvujíc, dotkla se Markusovi paže v krátkém gestu díků, pak opustila kuchyni.

16 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další úžasné pokračování a těším se na další část.

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za pokračovanie:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za krásnou kapitolu :o)

    OdpovědětVymazat
  7. Perfektní! Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat