úterý 18. listopadu 2014

Práce pro Ďábla - 42. kapitola



Krčila jsem se v koupelně s ručníkem omotaným kolem těla. V krku mě pálilo od smíchu, který se změnil v křik, a křičela jsem, dokud jsem neochraptěla.
Z pokoje byly slyšet zvýšené hlasy. Japhrimel jim zatarasil cestu do koupelny, stál přede dveřmi a nedovolil jim vejít dovnitř.
Gabe: Je mi jedno, co myslíš, Danny je vevnitř. Nemůžeš...

Eddie: To, co bývala Danny. Tahle zatracená věc s ní něco provedla!
Gabe: Cos to s ní, ksakru, udělal? Odpověz nebo...
Japhrimel: Pokud se vám podaří zranit mě, tak jí to ublíží. A to nechcete. Když odejdete, tak se mi ji podaří uklidnit. Běžte pryč.
Eddie: Zastřel toho zmrda, Gabe! Střílej!
Japhrimel: Když po mě střelíš, tak ji to pravděpodobně zraní. A jestli se jí něco stane, zabiju vás. Zaplatila cenu, na které jsme se dohodli. Je to soukromá záležitost.
Eddie: Zastřel toho zmrda, Gabe! Střílej!
Gabe: Buďte zticha oba dva nebo budu střílet po obou. Co se, k čertu, Danny stalo? Co jsi jí udělal? Radši bys nám to měl vysvětlit
Dlouhé napjaté ticho. Zabzučení odjištěné aktivované plasmové pistole. Pak další zvuk, kroky. Blížící se kroky. Těžké boty, zvuk známé chůze.
Japhrimel: Stůj, člověče. Je teď nebezpečná.
Jace: Seru na tebe.
Dveře se otevřely, dovnitř pronikl proužek světla. Položila jsem si hlavu na kolena a ještě víc se schoulila.
Nerozsvítil. Cítila jsem ho. Závan umírajících buněk. Člověk, pach, který jsem nikdy dřív nevnímala. To už budu cítit pořád? Ty výpary rozkladu? Jak to může Japhrimel vydržet? Jak to vydržím já?
Nevešel dovnitř koupelny. Místo toho zůstal stát mezi dveřmi a jen se díval. Pak klesl na kolena a po čtyřech pomalu lezl dovnitř.
Tma nepomáhala. Ani světlo, které se dralo dveřmi dovnitř. Nic nepomáhalo. Už nikdy nic nepomůže.
Zastavil hned za dveřmi. Vmáčkla jsem se za starožitnou železnou vanu, vyšlo ze mě tiché zakňourání. Nedokázala jsem ho zastavit, i když jsem zatínala zuby do svých teď už perfektních rtů. Můj náramkový počítač byl tichý. Teď, když už jsem nebyla člověk, nereagoval na moje životní funkce. Zaznamenal genovou manipulaci, vyhodnotil mě jako odchylku, jako něco jiného. Nebyla jsem démon, byla jsem hedaira, ale co to ksakru vlastně znamená!?
Jace se usadil bokem, opřel se zády o zeď. Chvíli tiše seděl, pak pomalu sáhl do kapsy saka a vytáhl balíček cigaret.
Nikdy dřív nekouřil, pochybuju, že to odkoukal od Gabe, letělo mi hlavou a zadrhl se mi dech. Dokázala jsem zastavit i vzlykání.
„Nevadí, když si zapálím?“ Řekl tiše.
Prudce jsem vydechla.
Zapálil si. Světlo zapalovače mě oslnilo. Vmáčkla jsem se ještě hlouběji, Na rty se mi znovu dral bezmocný nářek. O nic se ale nesnažil, jen si potáhl syntetického hašiše a vypustil kouř. „Je to pěkně hnusný zlozvyk,“ řekl tichým a důvěrným tónem. „Ale ty jsi vždycky mívala balíček po ruce, pro případ, že by se něco zvrtlo a ty bys potřebovala někoho uklidnit. Pamatuješ?“
Byla jsem zticha. Držela jsem oči pevně zavřené. Síla se ve tmě za mými víčky míhala ve vzorech, které jsem nikdy předtím neviděla. Část démonské síly. Napínala hranice mé kontroly, pokoušela se osvobodit.
Odklepl popel na kachličky vedle sebe. Byly tmavě zelené, jen každá čtvrtá až pátá byla světlejší. Bylo to hezké, svým způsobem uklidňující.
Znovu si potáhl. „Musel jsem to vidět už aspoň tisíckrát,“ řekl. „Pár jsem jich i vykouřil. Znamená to sice jít každých šest měsíců na detox, ale stojí to za to, když vidíš, jak se někdo uvolní potom, co mu nabídneš žváro. Víš, že tak tomu říkali kdysi? Dělávali to z tabáku místo ze syntetického hašiše. Nikotin. Eddie tu sračku pořád ještě pěstuje.“
Můj dech se trochu zklidnil. Jeho tón byl tak normální, tak známý. Otevřela jsem oči a opřela si bradu o nahá kolena. Dívala jsem se na něho.
Dokouřil a zbytek odhodil na podlahu. Zvenčí jsem slyšela tlumené zvuky. Gabeino syčení, vnímala jsem Japhrimelovu ostražitost. Japhrimel se třásl, jemné chvění pronikající až do morku kostí. Cítila jsem to ve vlastním těle, jeho potřebu, jeho touhu po mně.
Jako by to byla závislost.
„Pamatuju si, jak jsem kdysi mluvil s jedním člověkem,“ pokračoval Jace s rukou položenou na koleni a zády opřenými o zeď, “a potřeboval jsem nutně zjistit, co ví. Nespolupracoval, i když předtím, než jsem se tam objevil, dostal pořádnou nakládačku. Tak jsem se jen posadil a nabídl mu cigaretu. Během pěti minut mi všechno řekl. Užitečná pomůcka.“
Další ticho. Jace si opřel hlavu o zeď. Zachytila jsem záblesk jeho modrých očí.
„Pamatuješ si ten malý obchod, kde jsme si nechávali upravit slickboardy? Pořád jezdíš na Valkýrii?“ Čekal.
Překvapilo mě, když jsem uslyšela vlastní hlas, „občas, po práci.“ Zněla jsem bezvýrazně a znuděně. Dech se mi zadrhával; můj nový krásný hlas byl ochraptělý, ale i tak příjemný. Při jeho zvuku pořád rezonovalo rozbité sklo na podlaze koupelny; cítila jsem, jak Japhrimel soustředěně naslouchá.
„Vždycky jsi jízdu na Valkýrii milovala,“ řekl. „Přemýšlím, co se ti na tom tolik líbilo. Asi ten adrenalin. Cítila jsi se živější, je to tak?“
Po tváři mi stekla slza a dopadla na koleno.
Tak skoro-démoni můžou brečet, napadlo mě. Byla to první příčetná myšlenka. Upnula jsem se k ní, jako by na ní záviselo moje přežití.
„Chybí mi Saint City,“ řekl. „To čínské bistro na Polské s akváriem u zadní zdi. A ten zapadák, kam jsme chodili poslouchat muziku.“
Vyschlo mi v krku. „Už to tam zavřeli. „Umřely tam během týdne dvě prostitutky. Na předávkování Ledem.“
„Sakra,“ uklouzlo mu, „zatracená škoda. Moc se mi líbil retro punk, co tam hráli. Threrm Condor.“
„A Ann Siobhan,“ dodala jsem třesoucím se hlasem.
„The Drew Street Tech Boys,“ řekl po krátké pauze. „Audiovrax.“
Jako by se moje myšlenky prodíraly mlhou. „Blake´s Infernals.“
„Krewe´s Control a Hover Squad,“ řekl.
„Nesnášela jsem je,“ zašeptala jsem.
„Opravdu?“ Zněl překvapeně. „Nikdy jsi mi to neřekla.“
„Líbili se ti.“ Vzlykla jsem.
„Koupila jsi mi všech osm disků,“ řekl a poškrabal se na bradě. „Zatraceně.“
„Když jsi odešel, tak jsem je spálila.“
„Och,“ odmlčel se. „Je mi to líto.“
Znělo to jako by to myslel vážně.
„Proč jsi mi nic neřekl?“ Zašeptala jsem ochraptěle.
„Zkoušel jsem tě ochránit, Danny. Kdybys o tom věděla, přihrnula by ses do Nuevo Ria s vytaseným mečem, abys mě zachránila. Kvůli nějakému zatracenému smyslu pro čest by ses nechala zabít. Stejně jako ses málem nechala zabít, jen abys pomstila Doreen.“
„Musela jsem,“ řekla jsem. „Musela.“ To slovo mi zaskočilo v krku. Rigger Hall mě naučila jak být tvrdá, ale tvrdost beze cti byla k ničemu. Čest byla všechno. A čest mi přikazovala pomstít Doreen, i kdybych při tom měla zemřít.
Dokonce abych kvůli tomu prošla genetickou přeměnou? Ozval se hlas v mé hlavě, znovu jsem zůstala bez dechu a rozvzlykala se.
„Já vím,“ odpověděl něžně, důvěrně. „Nemohla jsi jinak, Danny. To se mi na tobě vždycky líbilo. Vždycky přímá, až po konečky prstů, nikdy se nezměníš.“
„Podívej, co se mnou udělal,“ zašeptala jsem.
„A co?“ Řekl Jace, „pořád jsi to ty. Pořád má krásná Danny Valentine. A zatímco jsi tu seděla a naříkala, tvoje kořist se ti vzdálila a schovala se do nějaké hluboké díry.“ Pokrčil rameny. Jeho košile se otřela o kachličky a zašustila. „Musíme to dokončit, Danny. Gabe si potřebuje vyřídit svoje účty se Řezníkem ze Saint City stejně jako ty. Eddie chce, aby byla Gabe šťastná. Já potřebuju Sargona Corvina z cesty, abych mohl začít znovu žít a dokázat ti, že nejsem tak špatný. Nezklam nás, Danny, pojď.“
Otřásla jsem se, možná to byl průhledný trik, ale podařilo se mu popíchnout mě. Nechala jsem Gabe na holičkách, zatímco ona nechala všehno být a přispěchala mi na pomoc. A Eddie ji miluje, musí ho to přivádět k šílenství, když vidí, že je nešťastná.
Otřásl se mnou záchvat kašle. Otřela jsem si obličej zkrvavenýma rukama, které už nebyly moje vlastní. Ale udělaly, co jsem po nich chtěla. Nakonec jsem zvedla hlavu. Jace mě pozoroval. Nevypadal nervózně, ale způsob, jakým držel ramena, mi prozradil, že je napjatý.
„Potřebuju nějaké šaty,“ řekla jsem chraplavě.
„Máš je mít,“ řekl Jace, „pro tebe cokoliv, lásko.“

14 komentářů:

  1. Díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za pokráčko :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Nadezda: Dekuji moc :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad, jen mě trochu štve, že to nebyl Jaff, kdo ji uklidnil

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat