úterý 18. listopadu 2014

Polibek noci - 9. kapitola 1/2



Atmosféra mezi nimi byla napjatá po celý zbytek večera.
Roshan šel do obývacího pokoje a zapnul televizi. Zapálil oheň v krbu, poté se opřel zpět do svého oblíbeného křesla, pohled upřený do plamenů, podivně znepokojen myšlenkou, že by ho opustila a nevrátila se, i když věděl, že by to pro ni bylo nejlepší. Neměl nic, co by jí nabídl, nemohl jí ani zaručit bezpečí.

Bubnoval prsty o opěradlo křesla. Dosáhl svého cíle. Našel Brennu Flanaganovou a zachránil ji před smrtí na hranici. A teď, k jeho údivu zjistil, že je v nebezpečí se do ní zamilovat. Už si navykl na její přítomnost v domě a na to, že tam bude, když se probudí. Později ležel ve svém brlohu, když slunce stoupalo na horizontu, aby shrnulo temný plášť noci z oblohy a poslední věc, kterou si uvědomoval před tím, než upadl do Temného Spánku, byl uklidňující zvuk Brennina srdečního tepu.
Tiše si odfrkl, pobaven směrem svých myšlenek. Zamilovat se, to určitě. Pokud by byl dostatečně bláznivý, aby tak udělal, koledoval by si jen o bolest srdce. Samozřejmě žádná žena, která uvažovala logicky, by se vědomě s upírem nezapletla. 
Vstoupila do místnosti o pár minut později, její kroky byly stěží víc než šepotem na plyšovém koberci, kočka jí byla v patách.
Brenna zaváhala, když ho tam spatřila, pak se posadila na pohovku, s rukama založenýma přes prsa a s pohledem připoutaným k televizi jako by doufala, že odhalí všechny nezodpovězené otázky světa na obrazovce.
Morgana zírala z jednoho na druhého, poté se stočila před krbem a pozorovala je oba upřenýma žlutýma očima.
Roshan se zašklebil jízlivým pobavením, když skončila reklama a pokračoval fotbal. Pozoroval Brennu několik minut, byl si vědom toho, že ji jeho podrobné zkoumání čím dál více znervózňuje. 
„Klidně přepni kanál,“ řekl a podal jí ovládač. 
Odměnila ho váhavým úsměvem, potom přepínala kanály, dokud nenašla film. Byl to ten, který viděla nesčetněkrát, v hlavní roli byli Meg Ryan a Billy Crystal.
Brenna se opřela zády do pohovky, ruce sepjaté v klíně, jedna noha založená pod ní.
Napětí mezi nimi proudilo.
On předstíral, že sleduje oheň.
Ona předstírala, že sleduje film.
Zaklel.
Brenna si pohrávala s pramenem svých vlasů.
Když už to nemohl déle snášet, otočil se, aby se na ni podíval, obdivoval jemnou linii její tváře a způsob, jakým si světlo ohně s její tváří pohrávalo. Nikdy se neunaví pohledem na ni. Nádech přinesl vůni šeříku a teplého ženského těla do jeho nosních dírek. Jeho hlad ožil, ne po její krvi, ale po chuti jejích rtů, dotyku její kůže pod jeho rukama.
Jako by cítila jeho hřejivý pohled, otočila se tváří k němu.
Touha se vzedmula mezi nimi, praskala elektřinou, jako vzduch před letní bouří.
Bez toho, aby o tom uvažoval, byl na nohách a přiblížil se k ní.
Zírala na něj nahoru, oči rozšířené, rty nepatrně oddělené. Mohl slyšet srdce, jak jí divoce bije v hrudi.
„Brenno.“
Nic neřekla, jenom na něj dál zírala.
Poklekl před ní, pohladil ji po tváři, liboval si v teplu její kůže pod jeho dlaní. Jeho vlastní kůže byla vždy chladná na dotek, i když se právě nakrmil.
„Polib mě, Brenno,“ zašeptal. „Jen jediný polibek k odehnání mých stínů a k tomu, aby mě udržel v teple, až půjdu odpočívat.“
Zírala na něj, srdce jí prudce bušilo a pak se naklonila k němu.
Ruka mu vklouzla za její krk, když jeho ústa překryla ta její. Její rty byly měkké a sladké, jak si pamatoval, a on věděl, že jeden polibek nebude stačit. Nikdy nebude dost.
Chytil ji okolo pasu, stáhl ji dolů na svůj klín, jeho rty neopouštěly ty její. Prohloubil polibek, jeho jazyk škádlil její, jeho nadpřirozené smysly se plnily její blízkostí, dokud nemohl myslet na nic jiného, chtít něco jiného. Její tělo se přizpůsobilo tomu jeho, její bujné křivky byly měkké proti tvrdosti jeho hrudi.
 Polibky jí poséval oční víčka, tváře, obočí, poté sklouzl na krk. Neschopný odolat, přeběhl jazykem přes kůži za uchem a políbil prohlubeň na krku.
Svádivý zvuk její srdečního tepu rezonoval v jeho uších; volání krve jejího života bylo jako píseň sirény, zmírnilo bolest v jeho těle. Jeho zuby se otřely o její kůži.
S výkřikem rychle otočil hlavu stranou pro případ, že by uviděla jeho tesáky a hlad, který určitě planul jako rudá smrt v jeho očích.
Tiše zasténala a natáhla po něm ruce.
Roshan se odtáhl dozadu dříve, než se ho stihla dotknout. Vstal, udělal několik kroků dozadu a opatrně dbal na to, aby stál zády k ní. Věděl, jak vypadá, jeho oči jsou divoké a planou chtíčem po krvi. Přejel si jazykem po zubech, ucítil ostrou špičku tesáků. Och, ano, věděl, jak vypadá, už předtím viděl tvář upíra, tu noc, kdy ho Zerana svedla…
Byl na cestě domů z místní krčmy, když si uvědomil, že je sledován. Pohlédl přes rameno a uviděl ženu, ploužící se několik yardů za ním. Nikdy před tím ji neviděl, ve skutečnosti si byl jistý, že nebyla součástí téhle země. Její oblečení bylo příliš dobré, její kůže příliš čistá, její tvář nepoznamenaná starostmi a tvrdou prací. Tento výraz byl ve tváři každé ženy, kterou znal.
Uvažoval o tom, kdo je a opět se soustředil na cestu před sebou.
A pak zavolala jeho jméno. Vyděšený tím, že zná jeho jméno, se náhle zastavil a s překvapením zjistil, že mu stojí po jeho boku.
Usmála se na něj a odhalila bělejší zuby, než jakékoliv, které kdy viděl. 
„Kdo jste?“ zeptal se v rozpacích z třesu v jeho hlase.
Naklonila hlavu na jednu stranu, hluboké hnědé oči jí jiskřily. „Jsem Lady Zerana.“
„Proč mě pronásledujete?“ 
„Proč, vskutku?“ Přejela konečky prstů dolů po délce jeho paže, její prsty se mazlily s jeho bicepsem. A potom její pohled polapil jeho a on byl chycen, neschopný od ní odtrhnout oči a neschopný bránit se příslibu, který v jejích očích viděl.  
Zerana ho odvedla do malého dřevěného domku, umístěného daleko od hlavní silnice. Zvenčí vypadal jako chatrč. Uvnitř jako komnata pro královnu. Velká postel byla přikrytá měkkými kožešinami a hedvábné polštáře zaujímaly většinu její plochy. Damaškové drapérie překrývaly jediné okno. Tlusté rohožky byly roztroušeny po podlaze.
Jemně jej postrčila k posteli. „Sedni si.“ Nalila sklenici temně rudého vína a podala mu ji. „Relaxuj,“ zavrněla. „Neublížím ti.“
Byl velký muž. Mohl ji rozdrtit jednou ruku, ale hluboko uvnitř neměl pochyb, že ona je silnější. Ta myšlenka vyslala chlad dolů po jeho páteři.
„Pij,“ rozkázala. „Uklidní tě to.“
Neměl dostatek vůle k tomu, aby odmítl. Zvedl sklenici a vypil její obsah.
Stále se usmívajíc, vzala mu sklenici z ruky a hodila ji do ohniště. Roztříštila se o cihly. Úlomky lesknoucích se krystalů odrážely všechny barvy duhy předtím, než přistály v popelu.
Usedla na postel vedle něj, projela mu rukou ve vlasech a dolů na jeho krk, pak sjela prsty dovnitř jeho košile, aby polaskala jeho hruď. Zachvěl se při jejím dotyku.
Naklonila se k němu, její tělo ho zatlačilo dolů, dokud nebyl natažený na matraci, její tělo položené na jeho, její ruce se troufale dotýkaly jeho paží, nohou a šířky jeho ramen.
Když začal protestovat, překryla mu ústa svými vlastními. Při doteku jejích rtů všechny myšlenky opustily jeho mysl, dokud neucítil její zuby na svém krku.
Uvědomění jím pomalu proplouvalo a on otevřel oči, aby zjistil, že zírá nahoru na monstrum s jiskřícíma rudýma očima a tesáky potřísněnými jeho krví.
Příliš pozdě se snažil ji přemoct, ale nebyl žádným soupeřem pro její nadpřirozenou sílu. Vykřikl smíšený protest, zrozený ze strachu a pobouření, když její tesáky znovu proťaly jeho hrdlo. A poté, k jeho údivu, ztratil vůli bojovat. Namísto toho byl přemožen s takovým pocitem euforie, že položil své ruce na zadní část její hlavy, tisknul její ústa blíže a chtěl, aby si vzala víc, chtěl, aby si vzala všechno.
A ona si vzala. Jeho vzpomínky na to, co následovalo, byly zamlžené. Pamatoval si její hlas, který ho volal, zápěstí, které se tisklo k jeho ústům, její hlas, rozkazující mu, aby pil dříve, než bude příliš pozdě.
Byl příliš slabý, příliš vyčerpaný, aby odolal síle v jejím hlase. Přitiskl své rty přes její zápěstí a pil a pil, dokud neodtrhla svou ruku pryč.
„Teď spi,“ řekla mu se zlomyslným třpytem v očích. „Spi svou poslední noc jako muž.“
Díval se na ni nahoru, zmaten jejími slovy, poplašen výrazem na její tváři, ale před tím, než mohl žádat vysvětlení, smrtelný spánek si ho nárokoval naposledy…

13 komentářů:

  1. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další pokračování překladu

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další skvělé pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  4. Vdaka za pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat