úterý 4. listopadu 2014

Polibek noci - 7. kapitola 2/2



Snila temný, smyslný sen a v něm viděla muže, vysokého širokoramenného muže, který stál ve stínech, oděného v dlouhém černém plášti. Splýval s temnotou jako by byl temnota sama. Nemohla vidět jeho tvář, ale věděla, že to byl on, cizinec, Roshan DeLongpre. Mohla cítit jeho nadpřirozenou moc, plazila se po její kůži, cítila jeho pohled na své tváři. Jeho samota jí šeptala němý pláč sklíčenosti a bolesti, která se zabodla hluboko do jejího srdce.

Natáhla se k němu a on ustoupil pryč, stál teď v kaluži měsíčních paprsků, které vrhaly stříbrné stíny do jeho dlouhých černých vlasů. Viděla smutek v jeho temných očích a prahla po tom, aby ho mohla utišit. Znovu se k němu natáhla, ucítila náhlý příval citů a po nepatrné změně ve struktuře noci už najednou nestála venku, ale ležela ve své posteli, zastíněna jeho temnou přítomností. Strach vířil hluboko v propasti jejího žaludku. Viděla záblesk ostrých bílých zubů, otevřela pusu v tichém výkřiku, jak pocítila píchnutí tesáků na svém hrdle…
Brenna se probudila zvukem vlastního křiku. Sedla si a zapnula světlo vedle postele, pohledem vyděšeně těkala po místnosti. Slabý vánek rozvlnil závěsy na okně. Zamračila se, byla si jistá tím, že zavřela okno předtím, než šla do postele.
Zvedla se, šla do koupelny a zapnula světla, poté se podívala do zrcadla na lékárničce. Bylo to, jak zjistila, jediné zrcadlo v domě. Stáhla si vlasy bokem, otočila hlavu ze strany na stranu. Tam! Bylo to kousnutí? Strach ji zamrazil dole v  žaludku. Naklonila se blíže k zrcadlu, oči zúžené koncentrací a poté se zamračila. Přísahala by, že tam bylo ještě před chvílí kousnutí, ale teď bylo pryč. Představovala si to?
S povzdechem vypnula světla a šla zpět do postele, jednu paži omotanou okolo Morgany, vděčná za koččinu přítomnost. A poté si všimla, že kočka zírá na okno a slabé vrčení duní v jejím krku. Strach sevřel Brennino srdce ještě jednou. „Kdo je tam? Roshane, jsi to ty?“
Zhmotnil se ve vlně blýskajících se stříbrných smítek, náhle stál před ní. I v cizím světle, vrhaném podivnou lampou vedle postele, se zdál být součástí noci.
„Co tu děláš?“ zeptala se.
Podíval se na její krk. „Slyšel jsem tě křičet.“
Kůže pod jejím uchem byla najednou horká a ona ji zakryla rukou. „Cos mi udělal?“ zeptala se tichým hlasem. „Udělal jsi ze mě to, čím jsi ty?“
„Ne, má sladká Brenno, neproklel jsem tě Temným Kouzlem.“
„Ale kousl jsi mě? Vzal sis mou krev, zatímco jsem spala.“
Přikývl.
„Slíbil jsi mi, že tu budu v bezpečí!“
Rozčilená nad hněvem v hlase své paní, syčící Morgana se vymrštila k jejím nohám.  
„A v bezpečí budeš,“ řekl Roshan.
Zírala na něj. „Bezpečí? Ha!“
„Odpusť mi, Brenno. Vzal jsem si, ale maličké sousto, stěží víc než kapku.
„Nejsi důvěryhodnější než liška, která slíbila bezpečí huse, pokud ji přenese přes jezero.“
Zvedl jedno obočí, čekajíc na její vysvětlení.
„Když liška dosáhla bezpečí na druhé straně, zaútočila na husu. Jak husa umírala, zeptala se jí, proč ji zradila. ‚Je to moje přirozenost,‘ odpověděla liška.“ Dívala se na něj, oči naplněné obviněním. „Jako liška, pane, obávám se, že nemůžeš změnit svou přirozenost. Jako husa, obávám se, že jsem strašně nesprávně umístila mou důvěru.“
Roshan tiše zavrčel. „Mysli si, co je ti libo, Brenno Flanaganová,“ řekl tiše a zmizel z jejího dohledu.
Dívala se za ním. Nemohla tu zůstat. Zcela jasně si pamatovala sen, který měla předtím, než přišel k její chatrči, tu chladnou jistotu, kterou měla po probuzení, že zemře jeho rukou.
V jasném denním světle se události zdály méně zlověstné. Když Brenna vstala, vstoupila do sprchy a zatáhla závěs. Jaký je to zázrak mít horkou vodu kdykoliv si přála, aniž by musela ohřívat vodu na ohni nebo spřádat kouzlo. Stála pod sprchou a kochala se teplem.
Když opustila koupelnu, všimla si krabic a tašek, obsahujících oblečení, které si předtím v obchodě vybrala a sedla si k nim na zem vedle postele. Roshan sem musel balíky přinést někdy minulou noc, zatímco spala. Myšlenka na něj v místnosti, jak ji sleduje a pije její krev, zatímco ona spí, vyslala záchvěv strachu dolů po její páteři.
* * *
Prohrabovala se balíky, aby si vyměnila oblečení za jiné, čisté a přitom si je znovu prohlížela. Tolik oblečení nikdy neměla. Váhala, co si vybrat a nakonec vytáhla ven to, které si na ten den vybrala. Ostatní věci nechala v krabicích a taškách, protože ve skříni ani v zásuvkách komody nebylo žádné volné místo, kam by je uložila.
Rychle se oblékla, pročísla si vlasy kartáčem a potom s bosýma nohama sešla dolů do kuchyně nasnídat se. Když vstoupila do kuchyně, rozhlédla se kolem a snažila se vybavit si názvy všech věcí, jak je Roshan pojmenoval. Tiše si šeptala název každého objektu – sporák, lednička, dřez, drtič odpadků, myčka na nádobí. Tak udivující vynálezy. Upřímně, tohle byla magická doba.  
Otevřela ledničku a znovu obdivovala velkou krabici, která udržovala jídlo v chladu bez žádných viditelných prostředků. Elektřina je udržuje chladné, řekl jí Roshan. Elektřina. Pro Brennu to bylo jenom další jméno pro moderní magii. Už se naučila, že elektřina byla tím, co pohánělo televizi, chladilo dům v létě a způsobovalo, že lampy zářily světlem. Jak bylo možné, že stejný zdroj poskytoval jak chlad, tak zimu, stejně dobře jako světlo?
Vytáhla dvě vajíčka a slaninu z lednice a položila je na pult. Našla pánev na smažení a postavila ji na plotnu. Pak tam stála a přemýšlela, zda se odváží zapnout sporák. Co když to udělá špatně? Vyhubovala sama sobě za svůj strach, zapnula přední hořák tak, jak jí to Roshan ukazoval. Pokud bude žít v tomhle století, potřebuje se naučit, jak dělat takovéto věci. Rozbila vajíčka na pánev a přidala k nim dva plátky slaniny.
Zatímco čekala, až se jídlo uvaří, namazala dva plátky chleba a povšimla si toho, že každý jednotlivý plátek v balení byl přesně stejné velikosti jako druhý. Otočila vajíčka a slaninu a trochu nadskočila, když tuk pocákal její ruku. Když si naplnila sklenici podmáslím, nalila nějaké také do Morganiny misky. Vypnula sporák, na talíř naservírovala vajíčka a slaninu a posadila se ke stolu. 
Mezitím co jedla, dívala se ven z okna a přemýšlela nad tím, kde Roshan tráví hodiny slunečního svitu. Uvažovala, jaký je upíří spánek. Byl opravdu jako smrt, nebo snil? Slyšela, že upíři byli zranitelní, když slunce ovládalo oblohu, a také to, že můžou být zničeni, zatímco odpočívají. Spal někde tady v domě?
Zavřela oči, natáhla se k němu se svou myslí, ale neměla žádný pocit jeho přítomnosti, žádné tušení, že by byl někde poblíž. Byla zmatená svou ohromnou potřebou vidět ho, zatímco spí. Byla to stejný druh zvědavosti, který ho přivedl minulou noc do jejího pokoje?
Když dojedla, položila talíř a sklenici do myčky a zavřela dveře. Mávnutím ruky a malého zaklínadla rychle umyla a usušila pánev a odklidila ji stranou. Mohla umýt a usušit své nádobí stejným způsobem, ale byla zvědavá, jak myčka funguje.
Opustila kuchyni, šla do obývacího pokoje a sedla si, Morgana se uvelebila po jejím boku. Když se usadila na pohovce, Brenna zapnula televizi. Nějakou dobu byla spokojená s tím, jen tak sedět a občas přepínala kanály. Nerozuměla všemu, co viděla. Někdy byla obrazovka naplněna koňmi a dobytkem a muži s velkými klobouky, jindy tam byla auta a letadla, pak zase draci a rytíři. Existovali všichni ti lidé a bytosti v téhle době a na stejném místě? Pokud ano, jak je to možné? Bude se muset zeptat Roshana, až ho příště uvidí.
Vstala a rozhodla se prozkoumat dům pečlivěji, než to dělala před tím. Nakoukla do skříní a poliček, podívala se za všechny dveře, zkontrolovala sklep a podkroví. Sklep byl prázdný; podkroví ukrývalo několik kousků nábytku a dvě velké bedny, obě byly zamčené.
Vrátila se do obývacího pokoje, klesla dolů na pohovku a přemýšlela, kam se podívat dál. Odmítala si připustit, že hledá jeho místo k odpočinku, co by měla dělat, jestliže bude schopná se dostat dovnitř? A kdyby získala přístup, chtěla by ho opravdu vidět spát spánkem mrtvých? Zašklebila se nad tou myšlenkou a trochu to zmenšilo její zvídavost.
S lehkým podrážděným zafuněním si připustila, že zřejmě plýtvala svým časem. Vše co věděla, bylo, že hodiny denního světla trávil na nějakém místě daleko od jeho domu.   Seděla tam několik minut a poté, unavená sledováním obrázků na televizní obrazovce, odešla zpět na půdu.
Jednoduché kouzlo odemklo první bednu. Spokojeně se usmála, zvedla víko a pak se zamračila, když z ní vytáhla několik šatů, spodniček a tři páry dlouhých vlněných punčoch. Při prohlídce si oblečení si povšimla, že byly mnohem podobnější těm, které nosívala, než stylu, který nosí dnešní ženy. Proč by si Roshan nechával truhlu plnou starého oblečení? Patřily jeho matce? Sestře? Ženě?
Začala pátrat hlouběji v truhlici, našla kartáč na vlasy a hřeben, další punčochy, hrst barevných stuh, pár želvovinových hřebínků a cínově šedivý šálek. Bylo tu oválné zrcadlo zabalené v novinách, malá skleněná sklenice, suchá květina v krabici, malá bílá deka, kabátek dětské velikosti, pár botiček, maličká bílá čepička a hadrová panenka.
Opatrně vrátila vše zpět do bedny a otevřela druhou bednu. Tahle ukrývala množství různých drobností – krabici naplněnou různými mincemi, malou zahnutou dýku se zdobenou rukojetí, stříbrné hodinky s řetízkem, pár šedohnědých kalhot a bílou plátěnou košili. Byla tu rovná břitva se stále ostrou čepelí a džbánek na holení. Nějak věděla, že ty věci patří Roshanovi, a že byly součástí jeho života předtím, než se stal upírem.
Všechno zase vrátila zpět a zavřela víko. Po zamčení obou truhlic se postavila na nohy a prozkoumala nábytek. Byla tu zaoblená pohovka, čalouněná temně rudým sametem, houpací křeslo, truhla se třemi zásuvkami, hodiny. Malý stůl se složitě vyřezávaným povrchem, obsahující přihrádku lemovanou mědí. Slabě to vonělo tabákem.
Znovu cítila hlad, tak sešla do kuchyně a udělala si sendvič z burákového másla a želé tak, jak to viděla dělat ženu v televizi. Ukousla si, opatrně přežvykovala a usmála se. Odnesla si sendvič s sebou, šla ven a procházela se po zahradě. Morgana našlapovala v jejích stopách, tu a tam odběhla pryč prozkoumat roh zahrady. Brenna se posadila na lavičku, obdivovala třepotající se listy na stromech a kvetoucí květiny, zatímco Morgana pronásledovala vrabce.
Později se Brenna vrátila do domu, našla dálkové ovládání a zapnula televizi. Bylo v tom něco fascinujícího, přeskakovat mezi jednotlivými kanály, dělala to chvilku, než ji něco zaujme. Náhle se zastavila s pohledem přibitým k obrazovce. Sledovala velkého černého vlka měnícího se v muže. Chvíli se díval na ženu, která se pak se přeměnila v ptáka a uletěla pryč. Z mužova hrdla vyrazil příšerný mučivý pláč.
Brenna se silně zaujatá příběhem opřela na pohovce a ruce si složila jako polštář pod hlavu. Tak sledovala rozvíjející se příběh a potěšilo ji, když na konci dobro triumfovalo nad zlem a vlk/muž a pták/žena byli osvobozeni z moci zlého ducha, který je proklel.
O chvíli později se začal vyvíjet nový příběh. Zívla, vypnula televizi a vyšla nahoru po schodech do Roshanova pokoje. Odtáhla přehoz z postele, vklouzla pod přikrývku a zavřela oči. Probudila se zvukem Morganina vrnění u jejího ucha.
Když Brenna otevřela oči, viděla, že padla noc. Roshan seděl v křesle naproti posteli a pozoroval ji svýma neproniknutelnýma, půlnočně modrýma očima.

12 komentářů:

  1. Díky moc za další úžasné pokračování a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat