pátek 21. listopadu 2014

Pavučina lží - 28. kapitola



Owen Grayson mě doprovodil zpátky do tanečního sálu. Stáli jsme přede dveřmi na terasu a rozhlíželi se po Dawsonovi. Nakonec jsem si ho všimla v davu u baru. Popíjel něco, co vypadalo jako whisky a po každém loku to zalil pivem. Pak si ještě otřel ústa hřbetem ruky. Džentlmen na úrovni každým coulem.
„Jsi si jistá, že to opravdu chceš?“ Zeptal se mě Grayson tiše.

Zastavila jsem. Grayson si pravděpodobně myslel, že po tom, co zjistím, že Dawson nepoužívá kapesník, změním svoje plány. Ve skutečnosti jsem vzpomínala modřiny na Violetině tváři.
Na způsob, kterým Tobias Dawson plivl tabákové sliny na verandu Country Daze, na zvuk diamantu zamčeného v jeho sejfu, na nevěřícný výraz, který nasadil Warren, když jsem mu řekla, proč chce Dawson jeho pozemek.
„Ale ano, jsem si jistá.“
Owen mě provedl davem. Prošli jsme kolem Mab, která teď mluvila s letitým upírem s asijskými rysy. Když si všimla, že jsem zavěšená do Graysona, zvedla na pozdrav sklenku šampaňského. Musela jsem na ni udělat větší dojem, než bych čekala.
Radost jsem z toho neměla, ale usmála jsem se a kývla jí hlavou na pozdrav. Aspoň jsem si mohla být jistá, že nenašla za závěsem Jakeovo tělo a že mám ještě nějaký čas, abych se mohla vypořádat s Dawsonem.
Minuli jsme i Finna s Roslyn. Finn přeběhl očima ze mě na Graysona a pak zvedl obočí v tiché otázce. Nepatrně jsem kývla hlavou, abych ho ujistila, že je všechno v pořádku. On nás přesto dál sledoval, zatímco Roslyn klábosila s nějakým obrem s nekonečně dlouhýma nohama.
Dostat se k baru nám trvalo víc jak dvě minuty. Owen dokázal nějak zařídit, že jsem stála mezi ním a Dawsonem, který byl ke mně otočený zády. Grayson si objednal skotskou.
„A dáma?“ Zeptal se barman.
„Gin,“ řekla jsem. „S plátkem limetky.“
Owenovi pobavením zacukal koutky, ale jinak na můj výběr pití nereagoval. Barman před nás postavil skleničky. Usrkla jsem z nápoje. Pálení v krku se změnilo na teplo v žaludku. Grayson se přese mě natáhnul a poklepal Dawsonovi po rameni. Ten se otočil. Ujistila jsem se, že první, co uvidí, budou moje prsa vyzdvižená Roslyninou zázračnou podprsenkou.
Dawson zamrkal.
„Zdravím, Tobiasi,“ řekl Grayson. „Jak se dnes večer máte?“
Trpaslík se pohledem přenesl na něj. „Ach, dobrý večer, Owene. Skvěle. A vy?“
„Báječně,“ odpověděl zlehka Owen. „Dovolte, abych vám představil svou společnici. Tohle je..“
„Candy,“ řekla jsem laškovně. „Protože jsem tak sladká.“
Trpaslík si ještě jednou pečlivě prohlédl moje prsa a pak i blond vlasy, silný make-up a modré čočky.
Ten pohled ho musel zaujmout, protože se usmál. Zažloutlé zuby barvou odpovídaly pískově zbarvenému kníru. Cvrnkl prsty na pozdrav do kovbojského klobouku. „Potěšení je na mé straně, ma´am.“
Vzhledem k tomu, co mi Roslyn řekla o Dawsonově kovbojském fetiši, jsem se rozhodla, že budu představovat děvku se srdcem ze zlata. „Ach, pravý džentlmen.“ Zamrkala jsem nalíčenými řasami.
„A ještě k tomu tak pohledný.“
Dawson se usmál ještě víc, ale do očí se mu vloudil ostrý dravčí výraz. Návnada zabrala, teď přišel čas zaseknout.
Otočila jsem se k Owenovi se vzdorovitě našpulenými rty,
„A co bude s tím slíbeným tancem? Já chci tančit.“
Owen se pobaveně ušklíbl.
„Je mi líto…Candy, ale nejsem zrovna dobrý tanečník.“
„Možná bych si s dámou mohl zatančit já,“ nabídl se Tobias Dawson. „Pokud nebudete mít námitky, Owene.“
Grayson mávnul rukou. „Samozřejmě že ne. Už jsme si s Candy dnes večer užili zábavy dost. Je celá jen vaše, Tobiasi.“
Owen zabořil svoje fialkové oči do mých. Tančily mu v nich jiskřičky smíchu. Opravdu si to naše malé představení z celého srdce užíval.
Kovboj mi nabídl rámě. „Smím prosit, Candy?“
Otočila jsem se k Owenovi zády a zavěsila se do trpaslíka. „S radostí, pane Dawsone. Aspoň někdo tady ví, jak se chovat k dámě.“
Chtělo se mi ze sebe zvracet, ale už jsem dřív říkala i horší věci, když jsem se potřebovala dostat blíž ke svému terči. Určitě bych ze sebe ještě pár duchaplností dokázala vydolovat, jen abych se Dawsonovi dostala na kobylku.
Sklouzla jsem prsty po jeho paži a moje dlaň přistála v jeho hnědé ruce. Z nějakého důvodu Dawson při tom kontaktu úplně ztuhnul. Něco se mu mihlo v očích, ale zmizelo to dřív, než jsem dokázala rozpoznat, o co jde. Najednou se mi ale zdálo, že jeho zájem o mě ještě zesílil. Možná ho zasáhl výboj statické elektřiny nebo něco takového, ale to bych cítila nejspíš taky.
Nechala jsem ale nepříjemný pocit být a nechala trpaslíka, aby mě odvedl na taneční parket. Byl sotva pět stop vysoký, což znamenalo, že mi hleděl přímo do výstřihu a parukou jsem mu zametala vršek kovbojského klobouku.
Orchestr spustil klasický waltz a Tobias Dawson si mě přitáhnul blíž. Jediná věc, která mu bránila zabořit si hlavu mezi moje prsa, byla tuhá krinolína, kterou jsem měla na sobě. Nesměla jsem zapomenout poděkovat Roslyn aspoň za takovou malou laskavost.
Chvíli jsme tiše tančili. Kroužili jsme sálem a já jsem si udržovala na tváři sladký úsměv. Dawsonův stisk zpevněl. Měl podivně horké dlaně. Něco takového bych čekala spíš od živlu Ohně než Kamene.
„Jste velmi atraktivní žena, Candy,“ řekl Tobias Dawson. „Vždycky mě přitahovaly blondýny.“
Laškovně jsem se zachichotala. „No nejste vy sladký? Jste opravdu velmi šarmantní, pane Dawsone. Musím říct i ostatním děvčatům, aby si vás hleděly.“
Trpaslík se usmál, ale jeho oči zůstaly chladné a odtažité. Cítila jsem, že je něco špatně, ale nedokázala jsem přijít na to, co by to mohlo být. Dawson nemohl v žádném případě vědět, kdo doopravdy jsem. Že jsem nájemná vražedkyně pracující pro rodinu Foxových, která je tu dnes večer jenom proto, aby ho mohla zabít. Nebo mohl? Byl dost chytrý na to, aby našel v horách ložisko diamantů a použil jako sejf žulový blok. To ale v tomhle případě nic neznamenalo.
Znovu jsme se ponořili do ticha a on si mě zamyšleně prohlížel.
Jeho oči upoutal můj runový náhrdelník. Tanec skončil a oba jsme zdvořile zatleskali.
Začal další kousek, tentokrát o trochu svižnější.
Zvedla jsem k němu ruku. „Další tanec?“
„Možná by nám bylo líp někde víc v soukromí,“ odtušil Dawson.“Slyšel jsem, že zdejší zahrada vypadá v měsíčním světle překrásně.“
Přemýšlela jsem o odlehlých altáncích, hlubokých stínech pod stromy a bludištích z růžových keřů. Při troše štěstí ho najdou až ráno. Buď to s ním zkusím skoncovat venku nebo bych ho možná mohla dostat do koupelny, kde už ležel ve vaně Jake McAllister. Podle toho, jak zíral na moje poprsí, jsem pochybovala, že by vydržel nějak dlouho čekat, než se na mě vrhne.
Usmála jsem se na něj. „Miluju zahrady v noci.“

-----
Zavěsila jsem se do Dawsona a opustili jsme parket. Přes celou místnost jsem viděla, jak mě Finn sleduje. Pořád stál vedle Roslyn, ale i na tu dálku jsem si všimla úlevy v jeho očích. Věděl, že čím déle akce trvá, tím je riskantnější. Vždycky tu byla možnost, že mě někdo pozná nebo že se zvrtne něco jiného.
Finn nebyl jediný, kdo sledoval každý můj pohyb. Owen Grayson ze mě také nespouštěl oči. Prošel kolem nás a kývnul na mě hlavou. Na oplátku jsem se na něj usmála.
Tobias Dawson otevřel jedny z dveří vedoucích ven a vyšli jsme ven. Venku se od doby, co jsem tam byla s Graysonem, ještě víc ochladilo. Otřásla jsem se.
„Zima?“ Zeptal se trpaslík a zavřel za námi dveře.
„Trochu.“
Usmál se na mě. „Neměj strach, napadá mě něco, co tě zahřeje.“
Slova byla správná, ale úsměv se mu znovu nedostal do očí. Zalila mě nová vlna neklidu.
Jediné, co jsem musela udělat, bylo dostat ho dál ode dveří a dokončit, co jsem začala.
Dawson mi znovu nabídnul rámě a já jsem se zavěsila. Ve volné ruce už jsem měla nachystaný jeden z nožů.
Sešli jsme z terasy na klikatou cestičku vedoucí hlouběji do zahrady. Z altánku po levé straně se ozýval ženský nářek. O chvíli později jsem slyšela další ženský hlas, tentokrát v něm ale bylo slyšet potěšení.
Dawson všechno ignoroval a šel pořád dál. Nechala jsem ho, aby mě odvedl hlouběji do tmavých stínů. Zastavil až u altánku schovaného pod smuteční vrbou.
Ohlédla jsem se přes rameno. Byli jsme asi dvě stě stop od terasy z dohledu každého, kdo by prošel skleněnými dveřmi. Stiskla jsem pevněji nůž. Dawson mě dovedl k dřevěné lavičce uvnitř altánku. Sedla jsem si, ale trpaslík se ke mně nepřipojil. Místo toho zůstal stát a pohupoval se na podpatcích svých kovbojských bot.
„Vypadáš jako chytré děvče, Candy.“ Začal.
„Takže si myslím, že určitě víš, kdo jsem a čím se živím.“
Netušila jsem, o co mu jde, ale usmála jsem se. „Samozřejmě vím, kdo jste, pane Dawsone. Patří vám největší důlní společnost v Ashlandu. Jste uznávaný obchodník. Velmi chytrý, vlivný a schopný.“ To bylo sice přehnané, ale trocha podkuřování ještě nikdy neublížila.
Přikývnul. „Ano, jsem velmi chytrý a vlivný. A taky jsem živel Kamene. Věděla jsi to?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, obávám se, že magii nerozumím a nezajímám se o ni.“
Dawson znovu přikývnul. „Dobře, jak už jsem říkal, mám dar magie. Ale jen málokdo ví, že kromě schopnosti ovládat kámen, mám ještě jeden talent. Nic zvláštního, ale občas je velmi užitečný.“
Pořád jsem se usmívala. Svaly na obličeji už jsem měla z té námahy celé ztuhlé. Potřebovala jsem, aby byl blíž, abych ho mohla bodnout a ne se nechat umluvit. „A co to je za talent? Kov?“
Zavrtěl hlavou. „Nic tak velkého. Ale dokážu rozeznat magii u ostatních lidí. Poznám, jak je silná a k čemu jim slouží. A to jen dotekem. Dalo by se říct, že rozpoznám magické otisky prstů.“ Jeho výraz ztvrdnul. „A tvoje špinavé prsty se dotýkaly mého sejfu, ty mrcho.“
O –ou.
Tobias Dawson dokázal rozpoznat mou magii – a co hůř, věděl, že jsem se mu vloupala do sejfu.
Vyskočila jsem z lavičky, rukou napřed, připravená zabořit mu do prsou nůž. Ale Dawson byl ve výhodě a byl rychlejší. Praštil mě pěstí do obličeje a svět zčernal.
 

15 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. No dočerta tak to sa nevyvíja veľmi dobre pre Gin. Som zvedavá ako to vyrieši :-). Vďaka za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Nadezda: dekuji moc :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za úžasné pokračování a nemůžu se dočkat další kapitoly, doufám, že se z toho Gin dostane celá, Dawson překvapil, ale asi se to dalo čekat. To čekání bude hrozné.

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat