pátek 14. listopadu 2014

Pavučina lží - 27. kapitola



Chvíli jsme hleděly jedna na druhou. Mozek mi horečně pracoval. Co tam Mab dělá - a jak se odtamtud dostanu já.
Ale protože Mab nespustila poplach, nepřivolala strážné, ani nesáhla po své magii, došla jsem k závěru, že můj zápas s Jakeem a následný úklid nevzbudil nežádoucí pozornost. Napadla mě jen jedna možnost, jak z toho ven.
Nějak jsem dokázala vykouzlit na tváři úsměv. „Och, zdravím,“ řekla jsem sladce. „Jak se máte?“

Mab se zarazila. „Tohle je jedna z mých soukromých koupelen. Tady nemáte, co dělat.“
Její hlas byl jemný, jen s náznakem smirku, ale přesto v něm bylo víc síly, než jsem kdy u koho slyšela. Při tom zvuku jsem se cítila nepohodlně a v hlavě se mi znovu rozezněl poplach. Nepřítel, křičel hlas v mém podvědomí. Nepřítel, nepřítel, nepřítel.
Nevšímala jsem si ho, rozevřela jsem doširoka oči a nasadila výraz jsem-úplně-blbá. Pak jsem si vzdychla. „Och, moc se omlouvám, drahoušku. To jsem netušila. Nikdo nic neříkal a jsem tu u vás poprvé.“
Mab si mě zamyšleně prohlížela. Zaznamenala fuchsiovou rtěnku, kterou jsem ještě držela, šaty obepínající tělo a zarazila se na mokrých skvrnách. „Co tady děláte?“
„Jen jsem se potřebovala trochu osvěžit. Je tu dnes večer velká konkurence a děvče dělá, co může, aby vypadalo, co nejlíp.“
Mab popošla blíž.
Usmála jsem se na ni, předklonila se a nanesla si novou vrstvu rtěnky. Mab mě pozorovala v zrcadle. Možná byla schopná svým pohledem zastrašit kdekoho, ale mě ne. To ale neznamenalo, že udělám nějakou hloupost jako třeba, že ji napadnu v její vlastní koupelně, kde už leží chladnoucí tělo Jakea McAllistera.
Naštvat Jonaha McAllistera na svém území byla jedna věc, stejně jako vražda jeho syna, poté, co mi vyhrožoval znásilněním a zabitím. Ale Mab – s Mab to bylo něco jiného. Už jenom proto, že jsem nevěděla, která z nás by měla v boji navrch. Ale jedna z nás by to nepřežila a nechtěla jsem, abych to byla já. Dala jsem slib Foxovým a pokud bych si začala s Mab, nebyla bych schopná ho dodržet.
Takže jsem se dál dívala na svůj obraz a ignorovala její pohled. Na rozdíl od Jakea se její oči nezbarvily do červena, když se natáhla po magii. Pokud se nějak změnily, tak byly tmavší, černější, jako by z okolí vysály každý stín. Mab nepatřila mezi živly, kteří dokázali svou sílu utajit, naopak, jako by z ní vyzařovala. Cítila jsem ji na kůži jako tisíce horkých jehliček.
„Co to máte na šatech?“ Zeptala se Mab.
Vrátila jsem rtěnku do kabelky.
Prsty jsem zavadila o nůž, ale nechala jsem ho tam, kde byl. Se spratkem jako byl Jake McAllister jsem si dokázala poradit poměrně snadno, byl hloupý a nepozorný, ale Mab byla nejnebezpečnější žena v Ashlandu. Nepochybovala jsem o tom, že by mě dokázala svou magií usmažit dřív, než bych nůž vytáhla z kabelky.
Takže jsem ji zaklapla a se širokým úsměvem se k ní otočila. „No, kvůli tomu jsem sem vlastně přišla. Ten džentlmen, s kterým jsem byla, byl až moc… nadšený a uspěchaný, jestli víte, jak to myslím.“
Zasmála jsem se. Mab se ke mně nepřidala.
„Takže jsem se tu pokoušela napravit škodu, kterou napáchal, než se vrátím do služby.“
Mab mě pořád pozorovala. „A kdo to byl, ten …uspěchaný pán?“
Znovu jsem se zasmála, „je mi líto, zlatíčko, ale já se neptala. To je jedno ze základních pravidel.“
Chvíli tiše přemýšlela a pak se zeptala. „A můžu znát vaše jméno?“
„Proč ne? Jsem Candy (bonbón), protože jsem tak sladká.“
Na Mabiině obličeji se objevilo znechucení. Zjevně se jí nelíbily prostitutky s lacinými, falešnými jmény. Její reakce mi ale napověděla, jak se vyvléknout z toho výslechu.
Olízla jsem si rty a udělala krok směrem k ní. Upravila jsem si přívěšek s probodnutým srdcem, abych na něj přitáhla její pozornost. Podívala se na runu a pak se očima vrátila na můj obličej. Udělala jsem k ní další krok a sáhla po prameni vlasů, který jí padal přes rameno.
Skoro okamžitě jsem toho gesta zalitovala, protože když jsem se dotkla jejích vlasů, měla jsem pocit, že mi spálí prsty, napůl jsem čekala, že mi na nich naskáčou puchýře.
Nedala jsem najevo, že bych si všimla, že je připravená použít svou magii.
Místo toho jsem si pramen jejích vlasů natočila na prst a pak je vrátila zpátky na její rameno. Dotýkala jsem se její kůže déle, než by se dalo považovat za zdvořilé a pak jsem ruku stáhla. Prsty a celou paži jsem měla jako v ohni, ale ovládla jsem se a nepodívala se na ni.
„Víte, že tu jsem hostům k službám,“ řekla jsem zastřeným hlasem. „A protože je to váš večírek, neudělalo by mi nic větší radost, než vám být k dispozici. Na jak dlouho a jakkoliv byste si přála, slečno.“
V jejích očích se objevilo pobavení. „Nejste trochu troufalá?“
Pokrčila jsem rameny, chlípně se usmála a znovu si přejela jazykem přes rty. „V téhle branži to ani jinak nejde.“
Znovu sjela pohledem po mém těle, tentokrát se zájmem. Lítostivě potřásla hlavou. „Jakkoliv lákavá vaše nabídka je, Candy, obávám se, že na ni není vhodná doba. Vždycky striktně odděluju osobní potěšení od obchodních záležitostí.“
Skousla jsem si spodní ret. „Škoda, ale kdybyste náhodou změnila názor, budu někde poblíž. Noc je ještě mladá.“
Zaklesla jsem svůj pohled do jejího. Mab nadzvedla obočí, ale ústa jí zvlnil úsměv. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem ji okouzlila nebo jestli se mi vysmívala, ale bylo mi to jedno. Hlavně, když mě nechá odejít.
„Jestli mě teď omluvíte, vrátím se zpátky do práce,“ řekla jsem. „Navazovat kontakty, bavit se, a tak.“
„Samozřejmě.“ Odpověděla Mab.
Udělala jsem krok, abych ji obešla, ale Mab se natočila tak, abych se o ni musela cestou ke dveřím otřít. Znovu mě ovanula její magie, takže jsem měla pocit, že pod tím žárem moje šaty vzplanou. Ale Mab byl ten dotyk evidentně příjemný, protože se na mě usmála. Lascivně jsem na ni zamrkala, i když mi bylo špatně od žaludku a celé moje tělo protestovalo proti přítomnosti její magie. Tím víc, že jsem se jí dotkla.
Už jsem byla skoro u dveří, když na mě Mab znovu promluvila.
„Setkaly jsme se už někdy, Candy? Zdáte se mi povědomá.“
Otočila jsem a zavrtěla hlavou. „Nemyslím. Jsem si jistá, že na setkání s vámi bych nezapomněla, slečno Monroe. Jste v tomhle městě legenda.“
Znovu jsem se na ni usmála a konečně vyšla na chodbu.
----
Přinutila jsem se projít dlouhou cestu zpět do tanečního sálu pomalu, místo abych se rozběhla, jak mi velely všechny instinkty. Nevěděla jsem, co mě trápí víc, jestli to, že Mab Monnroe opravdu zvažovala mou nabídku na sexuální služby nebo že jsem ji nechala v její vlastní koupelně s mrtvým tělem ve vaně. Každopádně se mi situace začínala vymykat z ruky. Potřebovala jsem zastihnout Tobiase Dawsona o samotě, a to pokud možno rychle. Anebo zmizet. Vlastní bezpečnost  - stejně jako Finnova a Roslynina - byla na prvním místě. Měla přednost i před slibem, který jsem dala Warrenovi.
Zrovna jsem zahýbala do chodby k hlavnímu sálu, když se někdo pohnul ve stínech po mé levici. Sáhla jsem po noži.
„To bylo pěkné představení, tam v té koupelně,“ uslyšela jsem mužský hlas. „Moc se mi líbilo.“
Ze stínu vystoupil Owen Grayson. Jako většina mužů ten večer, měl na sobě smoking. Znovu mě překvapila jeho pevná, souměrná silná postava. Vypadal jako trpaslík, až na tu výšku. Mohl mít něco přes šest stop (1stopa – 30,48cm ).
V tlumeném osvětlení svítily jeho fialkové oči, černé vlasy splývaly s okolním šerem. Jizva na bradě a křivý, zlomený nos dodávaly jeho rysům na zajímavosti.
Napřed Jake McAllister, pak Mab Monroe a teď Owen Grayson. Dnes večer se mi nedařilo.
„Nevím, co tím myslíte.“ Řekla jsem s rukou pevně sevřenou kolem rukojeti nože.
Místo aby odpověděl, pečlivě zkoumal očima moje tělo. Pomalu, kousek po kousku. Prsa, břicho, stehna, nohy. Po tváři se mu rozlil úsměv.
„Víte, slečno Blanco,“ řekl a zdůraznil moje jméno, „ty šaty jsou moc hezké, ale džínsy a zástěra vám sluší víc. Aspoň podle mého názoru. Vypadáte v nich víc jako vy.“
Sakra. Poznal mě navzdory blond paruce. A navíc zaznamenal moje extempore s Mab v koupelně. Přemýšlela jsem, jestli mě viděl i s Jakem a pak jsem došla k závěru, že tam musel být celou dobu.
„A co o mě vlastně víte?“ Zeptala jsem se tiše.
Owenův úsměv se prohloubil. „Vím, že máte v pravé ruce nachystaný nůž.“
Nemohl si ho všimnout, tělem jsem mu zakrývala výhled, tak jak o něm mohl vědět? Napadl mě jen jeden důvod. Jeho oči byly tak jasné, protože zářily magií. Byla sotva znatelná, ale když jsem se soustředila, cítila jsem ji. Byla chladná, ne nepodobná mé vlastní magii Kamene, což mohlo znamenat jen jedinou věc.
„Takže máte živelný talent pro kov.“
„Přistižen při činu,“ řekl Owen. „Jenom taková malá dovednost.“
Přivřela jsem oči. S každým jeho dalším slovem jsem stále víc zvažovala, jestli by se mi mohlo podařit použít na něj nůž a zmizet, než někdo najde jeho tělo. Prozatím jsem tu možnost zavrhla.
„Co chcete?“
„Jenom si promluvit.“ Nabídl mi rámě.
„Můžeme?“
Dívala jsem se na něho a říkala si, jak by bylo snadné vrazit mu do srdce nůž. Věděl, na co myslím. Přečetla jsem si to v jeho pohledu, ale jeho paže neucukla, ani neklesla. Pořád se mi díval do očí. Z nějakého důvodu ze mě Owen Grayson neměl strach. To vzbudilo mou zvědavost a stačilo na to, abych zastrčila nůž zpátky do rukávu.
Proklatá zvědavost. Jednoho dne mě určitě zabije.
A možná to bude už dnes.
Zavěsila jsem se do něj „Tak mluvte.“
Owen si mě přitáhnul blíž. Cítila jsem teplo z jeho těla. Byl cítit tak nějak bohatě a zemitě, skoro jako…kov, pokud je kov nějak cítit. Paži měl jako z ocele, pevné svaly jsem cítila i přes vrstvy látky. Poprvé jsem si ho uvědomila jako muže, jako osobu opačného pohlaví. Owen Grayson rozhodně byl atraktivní, s jeho silným tělem a pevně řezanými rysy, ale co ho odlišovalo, byla skutečnost, že z něj vyzařovala sebedůvěra stejně jako z Mab magie. Ten náznak síly a ta sebedůvěra ho dělaly zajímavým. A rozhodně taky někým, kdo stojí za pohled.
Zvlášť, když jsem pořád zvažovala, jestli bych ho neměla zabít.
Šli jsme směrem k sálu.
Čekala jsem, že půjdeme rovnou tam, ale Owen Grayson zastavil a otevřel jedny z dveří vedoucích ven. Vyšli jsme na terasu, která se táhla podél celého domu. Grayson je za námi zase zavřel.
Noc byla chladná a já jsem měla pořád ještě vlhké šaty v místech, kde jsem z nich snažila odstranit Jakeovu krev. Terasa byla lemovaná starožitnými lampami, které osvětlovaly kamennou balustrádu a schody do zahrady, odkud se z různých koutů a nahodile rozmístěných altánků ozývalo výmluvné sténání a vzdychání. Některé páry vzaly zavděk i pečlivě upraveným trávníkem nebo se opíraly o stromy a kamenné sochy. Večírek se musel pěkně rozjet, když se hosté nerozpakovali souložit mezi vzácnými růžemi v soukromé zahradě Mab Monroe.
Owen Grayson zatočil a odvedl mě s sebou na bok terasy.
„Musím připustit, že jsem byl pořádně překvapený, když jsem vás viděl dnes večer přicházet.“ Začal Grayson. „Nečekal jsem, že byste se tu mohla ukázat a už vůbec ne v laciné blond paruce.“
„Nemáte slabost pro blondýny?“ Rýpla jsem si.
„Víc se mi líbí drzé brunety.“ Usmál se.
Neodpověděla jsem.
„Vlastně se musím přiznat, že jsem na vás v posledních dnech hodně myslel, slečno Blanco. Tak moc, že jsem poprosil přítele, aby mi o vás něco zjistil.“
Takže Owen Grayson si mě nechal prověřit. Z toho jsem strach neměla. Moje krycí identita byla neprůstřelná. Když nebylo nic podezřelého Jonahu McAllisterovi, tak jsem nepochybovala, že obstojí i před Owenem Graysonem. Ale nechápala jsem jeho zvědavost. Jistě, pomohla jsem jeho sestře, ale většina mužů v jeho postavení by to už dávno pustila z hlavy.
„Takže jste se na mě informoval? Proč?“
„Zachránila jste mou sestru,“ řekl Grayson. „A ta je pro mě nejdůležitější na celém světě. A jsem spokojenější, když nikomu nic nedlužím, takže bych se vám rád nějakým způsobem revanšoval. Chtěl jsem vědět, jestli existuje něco, co potřebujete nebo chcete a dát vám to. Bez jakýchkoliv podmínek.“
„Už jsem vám řekla, že vaše peníze nechci.“
Mávl rukou. „Ano, to jste řekla, jenomže když jsem se k vám dostal blíž a potřásl vám rukou, tak jsem pak musel přemýšlet, proč někdo, kdo provozuje restauraci, má u sebe pět nožů ze stříbrné slitiny. I když je to na hranici Jižního města, přišlo mi to trochu moc.“
Kdyby tak věděl. Bojovala jsem s touhou znovu sáhnout po noži. Takže Owen Grayson nejenže věděl, že mám u sebe nože, ale taky přesně kolik. Momentálně jich bylo taky pět. Dva v rukávech, dva na stehnech a jeden v kabelce.
„Víte o mém zájmu o kov,“ pokračoval Grayson.
„A zbraň u sebe nosím taky. Dokonce je vyrábím, je to takový můj koníček, takže určitě chápete mou zvědavost. Materiál, z kterého jsou vaše nože, se nezpracovává zrovna snadno.“
„Kolem Pork Pit není právě bezpečno.“ Řekla jsem bezvýrazně.
„Díky nožům se cítím bezpečnější.“
Owen se zasmál. V hlase se mu ozval sarkasmus. „To bych prosil, že ano, ale zaujalo mě na vás ještě něco, slečno Blanco.“
„A to?“
Owen zastavil a vyhákl mou ruku ze své paže.
Než jsem si stačila uvědomit, co dělá, otočil mou ruku dlaní nahoru. „Tohle.“
Stáli jsme přímo pod jednou z lamp. Na moji dlaň dopadalo jasné světlo a zvýrazňovalo tak jizvy, které na ní byly.
„Malý kruh kolem osmi tenkých paprsků,“ zamumlal Owen Grayson. „Pavoučí runa. Symbol trpělivosti. Byl jsem zvědavý. Tvar jsem na dálku nerozeznal.“
Na chvíli jsem zůstala jako opařená. Úplně ohromená. Ne proto, že Grayson věděl o mých jizvách nebo aspoň o téhle, ale protože jsem je ještě nikdy nikomu zblízka neukázala. Věděli o nich jenom Finn a sestry Deverouxovy, sem tam je možná občas někdo zahlédl, když jsem pracovala v restauraci. Já sama jsem je z pochopitelných důvodů nezkoumala.
Jizvy byla většinu času vybledlé a nebylo snadné v nich bez bližšího pohledu rozeznat runu, takže jsem je nijak neskrývala a za celá ta léta, kdy jsem pracovala v Pork Pit neupoutaly ničí pozornost.
Navzdory překvapení, které mi připravil, jsem zachovala chladnou hlavu. Pokrčila jsem rameny. „No tak mám jizvy. Nejsem sama, má je spousta lidí. Nestojí to za řeč.
Zavrtěl hlavou. „Tohle není jen tak nějaká jizva. V kůži je zatavený kov. Když jsem se dotkl vaší ruky, cítil jsem ho. A teď,“ naklonil hlavu na stranu, „slyším i jeho zvuk.“
Hleděla jsem na něho. Musel mít víc než jen trochu talentu, jak mi tvrdil, pokud tohle dokázal. Znovu jsem se přesvědčila, že Owen Grayson stojí za pozornost a musím být v jeho přítomnosti velmi opatrná. Možná bych se ho dokonce měla zbavit, ale ještě jsem dostatečně neukojila svou zvědavost, abych přistoupila ke konečnému řešení. Aspoň zatím. Dokud nebudu vědět, co vlastně chce.
„A jak zní?“
Pousmál se. „Smutně, bolestivě. Osaměle.“
Udržela jsem tvář bez výrazu, i když vevnitř se ve mně zmáhaly emoce a hlavou se mi míhaly vzpomínky. Na tavící se medailon mezi mýma svázanýma rukama, zápach škvařícího se masa, na ozvěnu mého zoufalého křiku v uších a hlavně smích. Smích živlu Ohně, který překryl všechno ostatní. Potlačila jsem vzpomínky a soustředila se na Owena Graysona, na jeho fialkové oči, které pořád slabě světélkovaly.
V tu chvíli jsem měla chuť mu doopravdy ublížit. Možná ho i zabít, protože se mu nějak podařilo proniknout do mého soukromí, kam jsem nikoho nepouštěla.
Věděl toho o mně příliš. Věci, které jsem pečlivě tajila. Mohl znamenat hrozbu. Pro mě, Finna, sestry Deverauxovy. Neměla jsem hrozby ráda.
Takže jsem nasadila věcný tón.
„Jizvy obvykle bývají ublížené a osamělé,“ podotkla jsem, „to bylo trochu laciné, nemyslíte?“
Zasmál se – srdečně a nahlas. Pobavila jsem ho. Smál se smrti do tváře. Navzdory té pošetilosti jsem musela ocenit jeho odvahu. Spolu s mou zvědavostí to bylo jediné, co ho zatím drželo naživu.
„Takže, co doopravdy chcete?“ Zeptala jsem se, když se dosmál.
„Od vás? Ještě jsem se nerozhodl, ale vidím zajímavé možnosti.“ Očima mi znovu přejel po těle způsobem, který mi dával najevo, že se mu líbí to, co vidí. Nakonec se pohledem zastavil na přívěšku. „I když bych vás nikdy netipoval na jedno z Roslyniných děvčat.“
Nevesele jsem se usmála. „Jsem žena mnoha talentů.“
„Tomu bych i věřil.“ Zamumlal.
„Zpátky k věci,“ řekla jsem. „Mám tu dnes večer na práci ještě něco dalšího, nemůžu si tu s vámi potmě povídat.“
Třeba zabít Tobiase Dawsona. Uběhlo už aspoň pět minut, co jsem nechala Mab v koupelně s Jakeovým tělem. Zatím nevypukl žádný poplach, takže ho ještě asi nikdo nenašel a mě zbývalo trochu času na okouzlení a zabití Dawsona.
Přikývnul. „Dobře. Jak jsem říkal, překvapilo mě, že vás tu vidím. Ale pak mě napadlo, že bych toho mohl využít.“
„K čemu?“
Pokrčil rameny. „Třeba bych vás mohl požádat o tanec.“
Dívala jsem se na něho. Vypadal, že to myslí upřímně. Pokoušel se se mnou flirtovat? Přivřela jsem oči. Možná si jen všiml toho přívěšku a rozhodl se, že by si mohl dnes večer zadarmo užít. Už se staly i divnější věci.
„Ale nebyl jsem dost rychlý a vy jste ze sálu odešla.“ Pokračoval Grayson. „A pak jsem vás slyšel mluvit s Mab. Což mě zaujalo ještě víc, Gin. Můžu vám říkat Gin?“
„Jistě. V téhle situace nemusíme trvat na formalitách. Takže jsi poslouchal za dveřmi. Nedokážu si představit, co mohlo muže, jako jsi ty, zaujmout na holčičích řečech.“ Z mých slov přímo kapal sarkasmus.
Ve tmě se mu blýskly oči. „Nešlo mi o řeči.“
„Mám tomu rozumět tak, že si to se mnou chceš rozdat?“ Zeptala jsem se neomaleně. „O tom je celá tahle konverzace? Řeči o nožích, o jizvách, držení za ruku ve tmě na terase? Zajímavá technika. Co bude dál, opřeš si mě o zeď? A pak nedopatřením spadnu na tvůj penis?“
Grayson se znovu rozesmál. „Samozřejmě, že bych si to s tebou rád rozdal, Gin.“
Díval se na mě. Viděla jsem v jeho očích touhu, ale nebyla tam chlípnost nebo zvrácenost, jakou jsem dnes večer viděla v jiných pohledech. Zdálo se, že Owen Grayson má jen normální zájem o sex.
Kromě toho se mi ale zdálo, že se stejnou chutí, s jakou by mi zvedl sukni, si užívá i naši slovní bitvu.
„Radši ale zpomalíme, co ty na to?“ Řekl. „Jak už jsem říkal, vždycky jsem měl slabost pro přidrzlé brunety a ty se mi líbíš, Gin. Vzbudila jsi ve mně zájem a to už se dlouho nikomu nepodařilo.“
„Takže co bys rád – doopravdy? Uchýlil se se mnou na nějaké klidné místo, kde bychom si promluvili, než uděláš další krok?“ Zavtipkovala jsem.
„Tak to sotva,“ ušklíbnul se. „Na rozdíl od většiny dnešních hostů nemám potřebu využít hostitelčiny štědrosti k vlastnímu uspokojení. Spíš jsem myslel, že bychom si mohli spolu někdy někam vyrazit. Večeře, kino, tanec? Cokoliv, co by se ti líbilo.“
Nadzvedla jsem obočí. „Ty mě zveš na rande? I když mám na sobě tohle?“ Ukázala jsem na runový přívěšek. „Dokonce při vědomí, že jsem děvka? I když bys mě mohl mít dnes večer zadarmo?“
Znovu pokrčil rameny. „Říkej si, že jsem blázen, ale myslím si, že by to byla zábava.“
Zábava? O té jsem nic nevěděla, ale muselo za tím být ještě něco. Owen Geayson si myslel, že po nocích pracuju pro Roslyn Phillips a přesto si se mnou chtěl někam vyrazit.
Ukázat se se mnou na veřejnosti. Což znamená, že buď má o mě opravdu zájem nebo má za lubem ještě něco jiného. Ať tak nebo tak, dnes večer jsem na to neměla čas.
Ale bylo tu něco, s čím mi mohl pomoct a já jsem si hodlala vybrat dluh, který u mě měl.
„Dejme tomu, že máš zájem nejen o moje prsa, ale taky o mě,“ řekla jsem. „Udělej mi laskavost a já zvážím tvoji nabídku.“
Grayson přikývnul. „Dobře, co mám udělat?“
„Vezmi mě dovnitř a představ mě Tobiasu Dawsonovi. Určitě se znáte, podnikáte ve stejném oboru.“
Přivřel oči. „Ano, známe se. Ale proč se s ním chceš seznámit? Nemyslím si, že by byl tvůj typ.“
Usmála jsem se. „Dnes večer jsem tady k dispozici Mabiiným hostům a slyšela jsem, že je opravdu velké zvíře. A to z něho rozhodně dělá můj typ.“
Owen si mě v tlumeném světle pozorně prohlížel. V očích se mu objevilo rozčarování, ta tam byla touha a líná hravost.
„Jak jsi sám říkal, jsi mým dlužníkem.“ Připomněla jsem mu mírným tónem. „A já jsem se rozhodla, že si teď ten dluh vyberu. Takže, představíš nás nebo si to mám zařídit jinak?“
Předstírala jsem, že jsem prostitutka, dělala jsem Mab v její koupelně návrhy, naznačovala jsem, že se chystám jít s jiným mužem za peníze. Owen Grayson to všechno viděl a slyšel. Připravila jsem se na tvrdá slova, o kterých jsem si byla jistá, že budou následovat. Přes to by se žádný muž nepřenesl.
Ale k mému překvapení se jen usmál a znechucení se změnilo v něco, co mě už nejednou přivedlo do problémů. Zvědavost.
Vyzařovala z něj ještě silněji než o pár chvil dřív touha.
„Samozřejmě, že vás s Dawsonem představím. Už jen kvůli tomu, abych zjistil, o co ti jde.“
Zněl pobaveně, když mi znovu nabídl rámě. „Můžeme?“
Možná, že mi jeho zvědavost způsobí později nějaké problémy, ale momentálně představoval nejlepší možnost, jak se k Dawsonovi dostat.
Takže jsem jeho nabídku přijala. „Jdeme.“


9 komentářů:

  1. Vau, čím dál lepší, díky moc za další kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování. Jsem zvědavá, jestli se Gin podaří opravdu Dawsona zabít, nebo ne a jestli jí pak náhodou nezachrání kůži právě Grayson.

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za ďalšiu kapitolu, a ja ja som zvedavá na ďalšie pokračovanie, ktoré bude určite veľmi zaujímavé :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za super překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za hezké čtení :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat