pondělí 3. listopadu 2014

Nedocenitelná - 5. kapitola

Neměla jsem čas přestěhovat svou učitelku, pokud jsem měla zachránit Indii. Ale rozhodně jsem nechtěla Giselle nechat v jejím domě, když už bylo znát, že se blíží zima; ale ani jsem neměla dost peněz na to, abych ji umístila do nějakého zařízení; byla příliš drahá a dlouho se čekalo na přijetí. Možná bych ji po tomhle stopování mohla přestěhovat ke mně; jenže hned jak mi tato myšlenka přišla na mysl, jsem ji zamítla. Giselle nerada opouštěla svůj dům, nikdy to nedělala, ani když byla příčetná. Bude to obtížné.

Znovu jsem se proplétala zástavbami a podruhé za tento den zaparkovala před Giselliným stavením.
Oblékla jsem ji do obnošené bundy, posadila ji do džípu na sedadlo spolujezdce a zapnula topení.
Její oči mě sledovaly, s tichou otázkou, zatímco jsem přešla na druhou stranu auta.
„Projedeme se.“ Řekla jsem, zapnula bezpečnostní pás a vycouvala z obrubníku. Schoulila se na sedadle, ztracená v propasti své mysli, kdesi mimo můj dosah. Ona byla ten, kdo určil mé schopnosti, dal jim jméno. Byla jsem Imunní a Stopař, všechno dohromady. Moje stopovací schopnosti se projevily až po Bergetině zmizení. Od té doby jsem dokázala najít kohokoli, přítele, i cizince, pokud jsem na tom zapracovala. Vše, co jsem potřebovala, bylo jejich jméno a fotka, a dala jsem se do toho. Zavedla bych váš přímo k nim, nehledě na vzdálenost. A co víc – věděla jsem, zda jsou zranění, veselí, smutní, naživu či mrtví. S unesenými dětmi byla tato schopnost nedocenitelná. Zklamala pouze tehdy, pokud už dítě nebylo na našem světě, a to se čas od času stávalo. Když je unesli nadpřirozené bytosti, kvůli jejich schopnostem, nedržely je tam, kde bych je našla snadno. I když byly mrtvé, pořád jsem je mohla stopovat, aspoň rodičům pomoct uzavřít případ. Naneštěstí se to dělo až příliš často. Jediná, koho jsem nemohla najít, byla Berget. Hledala jsem ji, snažila se dostat skrz tuto anomálii, ale uvnitř mé lebky bylo jen prázdné místo, tam, kde by měla být ona. I když byla mrtvá, měla bych být schopná ji najít a přivést domů.
Vymanila jsem se z myšlenek a podívala se na Giselle, která spala a lehce chrápala, s narůžovělými tvářemi. Natáhla jsem se, přejela jí rukou po čele a oddechla si. „Žádná horečka.“
Zabočila jsem doprava a vrátila se ke vzpomínkám na den, kdy mě pokousal chřestýš, nedlouho potom, co jsem se nastěhovala ke Giselle a Milly. Byly jsme na zahradě, já si cvičila stopování na sousedových dětech, vytipovala je pro Giselle, zatímco Milly se učila ovládat kouzla. Stoupla jsem ke keři a na levé noze ucítila ostré bodnutí. Podívala jsem se dolů, přes lýtko jsem zahlédla hranatou hlavu, jak do mého těla vysílá pořádnou dávku jedu. Ochromeně jsem sledovala, jak se snaží mou nohu prokousnout co nejhlouběji.
Giselle vykřikla, ale já byla příliš šokovaná na to, abych se pohnula. Část mě si pomyslela, že teď nadešel můj čas a já zemřu; vina za ztrátu Berget na mě stále hodně dopadala, moje neschopnost vystopovat dítě, jež jsem milovala ze všech nejvíc, deprese vyvolaná něčím, čemu jsem nemohla uniknout. Nicméně, čas mé smrti nenadešel.
V ten den mi Giselle řekla, že jsem Imunní, něco, co si myslela už delší dobu, ale zatím nedostala potvrzení. Byla jsem Imunní nejen vůči nadpřirozeným kousnutím, které by mě proměnily v chlupatou, či slunce nesnášející bytost, ale i Imunní vůči všem druhům jedů. Také jsem odolávala většině kouzel a byla neviditelná pro všechny senzibily a média. Byla to drobná výhoda, o které moc lidí nevědělo. Bylo to eso v rukávu, pokud šlo o stopování unesených dětí. Nadpřirození, kteří je unesli, nevěděli, že nemohu být ovlivněná jejich kouzly, kousnutími a zaklínadly. Bod pro genetiku.
Zastavili jsme před vchodem do nemocnice a já právě přemýšlela, jak Giselle dostat co nejblíž.
„Jsme tady.“ Otevřela jsem dveře od auta.
Nejprve vypadala překvapená, že mě vidí. Pak se usmála a prohlásila: „Našla jsi ty modré ponožky, drahoušku?“
Zakroutila jsem hlavou. „Doufala jsem, že mi je pomůžeš najít. Myslím, že jsem je nechala tam.“ Ukázala jsem na nemocnici.
Přimhouřila oči směrem, kterým jsem ukazovala. „Myslíš, že jsi je nechala v nemocnici?“
Začervenala jsem se. Nevybrala si zrovna moc dobrý čas pro své záchvaty. Když byla naštvaná, dokázala by O´Sheovi splnit jeho nejhlubší přání.
„Ano, v nemocnici. Myslím, že tam jsou. Pomůžeš mi?“ Modlila jsem se, abych ji dostala dovnitř.
Giselle mě beze slova následovala skrz posuvné přední dveře, až k recepci; pomalu se sesunula na jedno z polstrovaných křesel pro nemocné. Chvíli jsem ji sledovala, než jsem se obrátila na sestru na recepci. „Ráda bych přihlásila svou přítelkyni. Není samostatná a je i trochu nemocná. Možná nějaký druh infekce. Pohybovala se okolo sousedů, kteří se právě vrátili z Mexika.“ To přilákalo její pozornost, protože právě probíhalo všechno to pozdvižení okolo epidemie prasečí chřipky přicházející z jihu. Samozřejmě to nebyla pravda, ale chtěla jsem, aby ji přijali, aspoň na chvíli. Možnost prasečí chřipky byla pozvánkou pro někoho Gisellina věku, s minimálně týdenním pozorováním.
Během několika okamžiků ji měli v karanténě, odvezli ji do skromné místnosti, napojenou na příjem tekutin a mírnou dávku sedativ, aby se uklidnila.
Stála jsem po jejím boku, přes nos a ústa jsem měla roušku, držela ji za ruce.
„Vrátím se tak rychle, jak jen to bude možné.“ Zašeptala jsem, i když jsem věděla, že mě stejně nemůže slyšet. Týden tepla a dobrého jídla jí pomůže víc, než cokoliv jiného a pobyt v nemocnici mě zbaví obav, abych se mohla plně soustředit na Indii.
Naklonila jsem se, skrz papírovou roušku jí vtiskla pusu na tvář, a pak vyšla ze dveří.
„Milly se vrátí, Rylee.“
Otočila jsem se zpět. „Co?“ Ale Giselle měla oči zavřené a pravidelně oddechovala. Nic víc se nestalo, a tak jsem opět zamířila k východu. Možná jsem jen slyšela ty věci, které jsem slyšet chtěla.

12 komentářů:

  1. děkuju za překlad!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji =), jsem zvědavá, jak to bude pokračovat =). Taky doufám, že se Milly vrátí =).

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat