sobota 29. listopadu 2014

Ledový král - 16. kapitola




„Kdy se chystáte oznámit, že hledáte novou osobní služebnou, brzy?“ Zeptal se Marchello.
Král si upravil masku a zkontroloval manžetové knoflíčky. „Ano chystám. Dnes ráno.“
Marchello přikývl a Valanko nenáviděl smutný, patetický výraz v jeho tváři.
„Můžeme vyrazit hned, jak budete připraven, pane.“

Ledový král se ujistil, že všechno na něm je dokonalé. Nemohl dopustit, aby ho lidé viděli ve zmuchlaných šatech. Uhladil si vlasy a škubl sebou bolestí, když se mu napjala jizva na rameni. Cítil bolest neustále.
Když král pomyslel na novou služku, tak se naštval. Bude se muset naučit šít košile. V prvních pár letech své prokleté existence nosil košile naruby, aby se mu švy neotíraly o jizvy. Maska ho také pálila, ale po letech se s bolestí naučil žít. Snažil se masky podložit plstí, hedvábím a peřím, ale nic bolest nezmírnilo, ale bylo to lepší, než kdyby se mu lidé dívali přímo do zjizvené tváře.
Král sklouzl prstem po okraji masky, kterou měl nasazenou. Dnes ráno si zvolil masku diamantovou s rubíny, ve které vypadal jako démon. Zdálo se mu to příhodné.
Posledních několik dní se utápěl ve zmatku, žalu a stesku. Při každém zaklepání nebo zavrzání parket doufal, že se mu vrátila do života. A každý den, když nepřišla, prohluboval jeho citový zmatek. Proč ji vlastně poslal pryč? Netušil, že to bude tak bolet? Zděsilo ji, když viděla jeho tvář? Jen kdyby nebyla tak zvědavá. Kéž by se vrátila a omluvila! Odpustil by jí, kdyby ho o to požádala.
V zamyšlení pohlédl dolů a všiml si, že mu úplně zbělali ruce, jak je tiskl do pěstí. Podrážděně uvolnil prsty a napřímil se. Je nesmrtelný a je král, malá služtička, ho přece nedostane na kolena.
Ale obával se, že ta malá služebná o něm možná roznáší po městě, že Ledový král je jen zjizvená zrůda. Pro jednou litoval, že u sebe nemá zrcadlo, aby se ujistil, že vypadá perfektně.
Rezignovaně si povzdechl a nastoupil do čekajícího kočáru.
Cesta byla dlouhá a hrbolatá. Nenáviděl ji stejně, jako nenáviděl vlastní zjizvené tělo. Tolikrát ji už musel absolvovat, když zemřel jeden z jeho sluhů.
Za oknem rychle ubíhaly stromu, ale jemu se cesta zdála pomalá.
Když Marchello vjel na náměstí, král ještě dlouho seděl uvnitř a přemýšlel.
Vystoupil a všiml si tichého hloučku obyvatel, ale ignoroval ho, dokud nevystoupil na pódium. Rozhlédl se.
Ženy vykřikly a pevně objaly své děti, muži strhli klobouky z hlav a sevřeli je na prsou.
Chvíli čekal, snažil si vybavit svůj standartní projev, ale nevzpomněl si, takže bez obalu řekl to, co ho napadlo. „Žádám novou osobní služebnou. Zítra ji přijmu do služby v trůnním sále.“
Opět je přejel pohledem, krátce přikývl a sestoupil z pódia.
Marchello na něj čekal u kočáru.
Pojede domů a konečně bude mít město za zády. Ale pak jeho oči zachytily na štíhlou postavu před hospodou. Dav se pohnul, takže dívku zakryl před jeho pohledem, když se ho snažil prohlédnout pohledem, zjistil, že dívka zmizela v hospodě.
Okamžitě k ní zamířil, vůbec se nerozmýšlel a vstoupil dovnitř. Když vešel dovnitř, celá hospoda zmlkla. Král ignoroval všechno kolem a hledal pohledem dívku, která vešla dovnitř.
Když se podíval k výčepnímu pultu, ztuhl, všiml si totiž, jak jí hostinský vrazil facku a pak ji popadl za ucho.
Calia. Jeho… Calia.
Zvedla hlavu, ale krále si nevšimla, její temný pohled byl zaměřený na muže, který ji právě udeřil a zvedal ruku, aby to udělal znovu.
Valanko v mžiku přeběhl místnost, vzteky neviděl.
Konečně si ho hostinský všiml a pomalu spustil ruku. Odkašlal si a zmateně zamrkal. „Přejete si něco k pití, Vaše Veličenstvo?“ zeptal se skřípavým hlasem.
Calia ztuhla a pak se pomalu otočila.
Králi se šokem a hrůzou zvedl žaludek, když zahlédl její tvář. Její dokonalost byla poznamenána strupy a modřinami, na čele měla bouli, jako husí vejce. Když si všiml těch zranění, jeho hněv nebezpečně vzrostl.
„Kdo ti to udělal?“ Zasyčel, úplně ignoroval, že je všichni poslouchají.
Nepodívala se mu do očí. „Už jsem vám to řekla.“
Když si vzpomněl na tu strašlivou noc, polkl. „To ti udělali ti násilníci?“
„Ano. Promiňte, mám práci.“
Král jí neuhnul, místo toho jí přejel prstem po rtu, setřel jím krev. „A co tohle?“
„Můžu si za to sama,“ řekla klidně a pohlédla na hostinského.
„Jak sis mohla zasloužit takové týrání?“ Když to vyslovil, cítil, jak se mu znovu láme srdce. O něčem podobném přemýšlel od té doby, co ji vyhodil.
Unaveně se usmála. „Čím jsem si to zasloužila? Mám dojem, že vlastní hloupostí.“
Král zavrtěl hlavou. „To stačí. Pojď se mnou.“
Položil jí ruku na paži, ale ji odstrčila, jako by ji spálil. „To nemohu.“
Překvapeně se na ni podíval. „Nemůžeš? Tobě se líbí, když tě někdo mlátí?“
V přimhouřených očích se jí zablesklo. „Ne. Ale mám tady dluh, takže nemohu odejít.“
Naklonil se a zašeptal jí do ucha. „Ještě si promluvíme, ale odpustil jsem ti.“
Calia o krok ustoupila a krátce se zasmála. „Odpustil jste mi? Že jsem vás vyrušila, když jsem potřebovala ochranu? Nebo mi odpouštíte, že jsem se do vás zamilovala?“ Zavrtěla hlavou. „Jděte mi z cesty, mám práci.“
Hostinský se pohnul a králi neunikl krutý úsměv na jeho tváři.
„Co chcete?“ Zavrčel.
Muž se na něj úlisně usmál. „Jsem majitel téhle hospody,“ řekl s nebezpečným nedostatkem strachu. „Tu dívku jsem si koupil a zaplatil za ni.“
„Zaplatil?“ Zabručel král. Ruce pevně zatínal u boků.
„Ano. Za službu. Poskytuju jí jídlo a přístřeší, dal jsem jí i šaty.“
Král se podíval na hadry, které měla na sobě, a zachvěl se vzteky. „A dál? Co dalšího jste jí dal?“
Hostinský si všiml nebezpečného tónu v králově hlasu. „Nic. Nic dalšího. Vůbec jsem se jí nedotkl. Chci říct…, když jste ji nechtěl vy, tak s ní určitě není něco v pořádku.“
Calia svěsila ramena a odvrátila se, ale král si v její tváři všiml bolesti, když se dala do pohybu.
„A kolik vám dluží? Za všechno?“ zeptal se chladně král.
Lakomec si mnul bradu a předstíral, že počítá. „Ach…, řekl bych asi padesát zlatých. Nebo rok služby.“
Král vytáhl z opasku váček a vrazil mu ho do ruky. „Tady máte sto.“
Calia celou výměnu ignorovala, popadla prázdný sud a kutálela ho ven.
Král ji nevěřícně pozoroval, jak pokračuje v práci a následoval ji zadními dveřmi ven, kde zápasila s prázdným sudem.
„Copak jsi mě neslyšela? Vyplatil jsem tě.“
Podívala se nahoru. „Stejně nejsem volná.“
Rozpřáhl ruce. „Ale ano, zaplatil jsem za tebe.“
Ušklíbla se a snažila se posunout plný sud. „Jasně. Koupil jste si mě od něj. Jako kdybych nic neznamenala. Jsem jen věc, kterou můžete kdykoli zahodit.“
„Nikdy jsem tě nezahodil,“ řekl tiše.
„Řekl jste, abych odešla a já poslechla. Co ještě chcete?“ Její hlas byl téměř stejně chladný, jako byl předtím ten jeho.
Snažil se odpovědět. „Chci, abys šla se mnou.“
Zarazila se, ale pak pokračovala v práci. „Ne, to mi nestačí.“
„Nejsem ti dost dobrý?“ Zvolal. „Cítíš se tady lépe, než na mém hradě?“
„Je to lepší než nic.“
Podíval se jí do tváře a našel v ní jen bolest. „Pro mě nejsi nic.“
„Správně,“ odsekla. „Jsem jen váš majetek.“
Král zaťal zuby. „Zaplatil jsem tomu muži, aby tě nechal. Pojď, půjdeme ke kočáru, aby nás odvezl na hrad.“
Zavrtěla hlavou a otočila se zpátky k sudu. „Raději zůstanu tady.“
„Myslím, že ne. Věř mi, vím, co je pro tebe nejlepší.“
„Ano…“ řekla výsměšně. „Věřit vám mě sem přece dostalo.“ Když mu pohlédla přes rameno, oči se jí rozšířily hrůzou.
Otočil se a zahlédl dva mladíky, vcházející do hospody.
Calia se přikrčila a popošla ke králi, ukryla se za jeho širokými rameny.
Vycítil její strach, ale nepochopil čeho se tak bojí, vzal ji za ruku. „Jsi si jistá, že nechceš odjet se mnou?“
Poraženě svěsila hlavu.

Calia celou cestu zpátky do hradu mlčela.
Nevšimla si královy nabídnuté ruky, když jí chtěl pomoct vystoupit z kočáru.
Ignorovala šťastné a šokované výkřiky ostatního služebnictva a vyrazila bez jediného slova ke svému pokoji.
Když na ni Jago s podnosem s jídlem zaklepal, ignorovala ho. Rozrazil dveře a vstoupil.
Calia seděla na pohovce u krbu, stočená do klubíčka. Měla mokré vlasy a na sobě jednu z králových košil. Vzhlédla k Jagovi a všimla si jeho zvědavého pohledu. „Mám příliš velké bolesti, na to, abych si mohla obléknout něco jiného.“
„Aha,“ řekl tiše. „Přišel jsem, abych ti trochu pomohl.“
Když jí ošetřoval rány na zápěstích a kotnících, oba mlčeli. Pak jí ošetřil poraněný ret a hlavu. Když si prohlédl její zranění na rameni a všiml si modřin, vzteky se mu zatmělo před očima.
„Máš jich víc?“ zeptal se chraplavě.
„Čeho?“
„Modřin?“
Přikývla a podívala se na něj. „Tady mám jednu velkou fialovou,“ řekla a ukázala na kyčel.
Jago otevřel malou lahvičku, potřel jí štiplavou mastí modřiny na zádech a rukou, pak ji postavil na stůl. „Nechám ti ji tady, aby sis mohla namazat ten bok.“
„Už jsi skončil?“ Zeptala se sklesle.
Posadil se na židli vedle pohovky. „Téměř. Ale ještě se tě musím zeptat, kdo tě tak zranil?“
„Už jsem to řekla králi a on mi nevěřil, tak co na tom záleží?“
„Mně na tom záleží.“
Obrátila k němu oči plné hněvu a bolesti. „Tak, uvidíme. Většinu z nich mi způsobili synové pana Horatia. V jeho obchodě mě popadli, svázali, hodili do skladu a později mě chtěli znásilnit. Také mám dost škrábanců z toho, jak jsem utíkala lesem k hradu. Bouli na hlavě mám z toho, jak jsem uklouzla u bazénu v zahradě. A to je myslím všechno.“ Přitáhla si deku kolem ramen a položila si hlavu na opěradlo pohovky, naznačovala tím Jagovi, že už o tom nehodlá dál mluvit.
Otřesený a zděšený Jago sebral své věci a odešel za králem.
Valanko zvedl hlavu, když vstoupil. „Jak je jí?“
Jago otevřel pusu, ale nedokázal vzteky promluvit. Dvěma dlouhými kroky se ocitl před králem a hodil mu brašnu s léky k nohám.
„Je úplně na dně, fyzicky i emocionálně. Jen doufám, že se z toho časem vzpamatuje!“ Plivl králi do očí.
Valanko se opřel v křesle. „Jak to myslíš?“
Jago rozhodil ruce do vzduchu a zařval: „Jste tak zatraceně chladný, to vám na ní ani trochu nezáleží?“
Král otevřel pusu, ale Jago ho zarazil. „Ne, chtěl jste vědět, jak jí je, tak vám to řeknu. Rána, kterou měla předtím má roztrženou a budu ji muset začít znovu léčit. Má spáleniny od provazu na zápěstích a kotnících, které jdou v některých místech až do masa. Je pokrytá modřinami, má poškrábaný obličej i krk, a když jsem jí čistil ránu na hlavě, všiml jsem si míst, kde má vytržené vlasy. Jo a poškrábaná je od toho, jak utíkala lesem.“
„Takže mi říkala pravdu?“
„Ano, vy jste jí nevěřil?“
Král provinile zavrtěl hlavou. „Ne.“
„To jste si vážně myslel, že si ta zranění udělala úmyslně? Proč?“ Jago držel ruce zaťaté v pěst pevně u boků.
„Myslel jsem, že mě chtěla vidět bez masky,“ řekl rozpačitě král.
„Teď už vím, jak vypadá monstrum.“
Valanko se na něj podíval. „Ano, dosáhla svého cíle.“
„Ne, zatraceně! Přišla vás požádat o pomoc a vy jste ji za to vyhodil. To je důvod, proč jste zrůda, nikoliv kvůli jizvám ve tváři.“
Král pomalu vstal z křesla. „Řekla ti to?“
„Ne.“ Jago poznal, že mu král nevěří. „Jsem léčitel. Všiml jsem si chybějících mastí a každý večer vás slyším, jak plavete.“
„Aha, vědí to i ostatní?“
„Jestli na to někdo přišel, se mnou o tom nemluvil.“ Jago zvedl svůj vak a zamířil ke dveřím.
„Jago…“ zaslechl trýznivý výkřik. „Co mám dělat?“
Jago se ohlédl přes rameno. „Správnou věc. A jestli nevíte co to je, nemohu vám pomoct.“

28 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad!!!:-):-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za pokračování.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. To je tak smutné. Je mi ľúto Callie a dokonca aj kráľa, aj keď sa správa otrasne.
    Som zvedavá na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za další úžasnou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za preklad~~ ♡

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování. Doufám, že králi dojde, co má udělat radši dřív, než ztratí Caliu úplně.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za pokračování, těšila jsem se celý týden. A teď se budu těšit na další sobotu :) Jen škoda, že už nás čeká poslední kapitola, je to vážně moc krásná knížka.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  16. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat