sobota 22. listopadu 2014

Ledový král - 15. kapitola 2/2



Calia se pomalu vracela k vědomí. Pálila ji pusa a celé tělo ji bolelo. Zavrtěla hlavou ze strany na stranu, snažila se získat představu, kde je, než si uvědomila, že je kolem ní tma. Snažila se bojovat s panikou a zjistit, kde je. Najednou zaslechla hlasy.
„Hoši, rychle skončete s úklidem, ať se dostaneme domů dřív, než se stihne znovu rozpršet.“
„Matko…“ slyšela Delmara. „Slíbili jsme paní Peepersové, že jí pomůžeme zavřít krám a doprovodíme ji domů. Nevadí ti to, viď?“

Jeho matka se zasmála. „Jste tak hodní hoši. Pomůžu vám to tady uklidit.“
Calia sebou v poutech zazmítala. Mohla sice volat o pomoc, ale věděla, že by jí to nepřineslo nic dobrého. Paní Horatiová byla k hříchům svých synů úplně slepá. Nebo by jim ještě přihlížela.
Provazy, kterými byla spoutaná, začaly postupně povolovat. Calia ignorovala bolest z rozedřených zápěstí a brzy si uvolnila jednu ruku. Rychle uvolnila i druhou a rozvázala pouta na kotnících. Calia se pomalu postavila na nohy a z obchodu uslyšela smích.
Ve skladu byla tma a horko, Calia před sebou tápala rukama a hledala cestu z toho labyrintu polic a náhodně umístěných balíků, dávala pozor, aby nevydala žádný zvuk, který by upozornil na to, že se snaží uniknout.
Calia zavrtěla bolavou hlavou, její zrak se přizpůsobil temnotě a náhle kolem sebe lépe viděla. Netušila, kudy se vydat, takže došla k nejbližší zdi a pomalu se sunula podél ní, dokud si nevšimla dveří. Pomalu stiskla kliku a byla odměněna závanem čerstvého vzduchu.
Venku přemýšlela, jak dlouho byla mimo. Dezorientovaná a v bolestech se plížila stíny. Bolel ji kotník, ale postupovala tak rychle a tiše, jak jen mohla, když si byla jistá, že se nikdo nedívá, přeběhla ulici k hospodě. Zadržela dech a nahlédla dovnitř oknem, Marchello nikde.
Vyběhla na ulici a všimla si, že kočár je pryč.
Calia se už po třetí musela vydat na dlouhou cestu pěšky. Hlavou i celým tělem jí projížděla oslepivá bolest, ale vydechla a vydala se na cestu k hradu.
Ze tmy zaslechla hlasy a pro jistotu se ukryla v křoví.
Šaty jí nasákly vlhkost, takže jí byla ještě větší zima. Celá se třásla a napjatě poslouchala, jestli nezaslechne bratry, ale bylo ticho. Calia opatrně vylezla zpátky na silnici a pokračovala v cestě. Šla mlčky, jen občas zasténala bolestí. Když se vyjasnila obloha, takže konečně viděla na cestu, trochu se uvolnila.
Už viděla na hradní bránu, když zaslechla podkovy. Skočila do křoví a pořádně se přikrčila.
Když ji jezdci míjeli, zpomalili.
„Určitě je někde blízko,“ zašeptal hlasitě Delmar.
„Vážně? A co, když už je uvnitř?“ Řekl Durand.
„Není, to už bychom byli mrtví. Kromě toho je zraněná, takže nemůže být daleko.“
Calia zadržela dech a čekala. Viděla, jak dojeli k bráně a pomalu se vraceli. Pozorně skenovali okolí i les. Nakonec kolem ní projeli, dlouho čekala a nakonec se po silnici rozběhla k hradu.
„Vidím ji!“ Zaslechla křik a slyšela, že se blíží.
Calia proběhla branou a zabouchla za sebou vrata, přeběhla rychle nádvoří a vrhla se k hlavnímu vchodu. Jako šílená mačkala kliku, ale dveře zůstali zavřené.
„Je zamčeno?“ Zakřičela a bouchala do dveří.
Slyšela, jak brána zavrzala, když se bratři dostali dovnitř. Měsíc vklouzl za mraky, takže natáhla ruku a opírala se o zeď, pomalu se podél ní vzdalovala ode dveří. V té tmě nedokázala poznat, kde je, ale slyšela kroky, takže si byla jistá, že ji bratři pořád pronásledují.
„Prosím, prosím…“ šeptala tiše. Najednou zeď skončila a Calia upadla do pichlavých keřů. Došlo jí, že je v zahradě. Znovu vyšel měsíc, takže kolem sebe dobře viděla. Rychle přeskakovala keře a záhony, netušila, jestli dusot, který slyší, je bušení jejího srdce, nebo zvuk pronásledujících kročejů.
Náhle zahlédla světlo a rozběhla se k němu ještě rychleji.
Nečekaně do něčeho vrazila, odrazila se, upadla a praštila se do hlavy. Zatočila se jí hlava a zvedl žaludek. Protože se jí motala hlava, nedokázala se posadit, ale alespoň pootevřela oči. Před sebou uviděla holé nohy.
Calia zasténala.
„Co tady děláš?“ Zeptal se temný, nízký hlas. „Jak se opovažuješ?“
Calia pomalu zvedala pohled, nahoru přes ručník přehozený kolem štíhlého pasu, až k dokonalému, ale děsivému hrudníku.
Téměř přestala dýchat, když poprvé zahlédla jeho tvář.
Na tvářích a kolem očí měl jizvy. Když se znovu podívala na jeho tělo, všimla si, že je také zjizvené. Otupěle si pomyslela, že při požáru mu chytla košile a plameny mu olízly tvář.
Král se vůbec nepohnul, jen stál a kapala z něj voda do malého bazénu. Kolem se vznášela pára a slabá vůně soli.
Zaplavil ji stud, když si uvědomila, že před všemi skrývá své jizvy. Nemá jinou ženu. Zakrývá jen svou bolest a jizvy.
„Valanko…“ vydechla a snažila se postavit. Chvíli jí to trvalo, ale nenabídl jí ruku, aby jí pomohl. „Proč jsi mi to neřekl?“
„Co tady děláš?“ zeptal se.
Zatočila se jí hlava a náhle si vzpomněla, jak se tam dostala. Rychle se ohlédla po pronásledovatelích. „Pronásledovali mne synové pana Horatia!“
Král se podíval do tmy, ale nic neviděl. Tvář se mu zkřivila do rozzlobeného úšklebku. „To je nejlepší výmluva, která tě napadla?“
Zachvěla se. „Nejlepší… co? Byla jsem napadena. Vůbec tě nenapadlo, proč jsem se nevrátila?“
„Naplánovala jsi to?“ Vykřikl rozzlobeně. „Abys mě viděla bez masky?“
„Ne,“ protestovala. Zamotala se jí hlava, a když si sáhla na hlavu a pak se podívala na ruku, zjistila, že je zakrvácená. „Podívej, byla jsem napadena. Nechtěla jsem vniknout do tvého soukromí. Jen jsem hledala pomoc.“
Nepřestal se zlobit. „Ne, ty jsi to naplánovala. A k čemu? Jen abys mě viděla?“
„Jsi blázen,“ vykřikla. „Unesli mě a zmlátili! Chtěli mě znásilnit!“
„Vážně?“ Ušklíbl se, popadl svou masku z lavičky, nasadil si ji a otočil se k ní. „A kde jsou teď?“
„To nevím, byli hned za mnou.“ Hlava ji začala bolet ještě víc.
„Neuvěřitelné…“ vydechl. „Už jsem měl služebné, které se mě snažily zahlédnout, ale žádná ještě neudělala to, co ty.“
Calia zabolel vymknutý kotník, ale udržela se na nohou. „Nevím, o čem mluvíš, jen jsem jim chtěla utéct.“
„Ne. Chtěla jsi jen vidět, jak vypadám pod maskou. A to jsem si myslel, že tě miluji!“
Když to zaslechla, sevřelo se jí srdce. „Ty mě miluješ?“
„Myslel jsem si, že ano,“ zavrčel. „Ale nejsi lepší než ostatní. Jen si stejně jako všichni chtěla vidět, jestli vypadám jako monstrum. Tak jsi mě viděla. Co si teď o mně myslíš?“ Rozpažil ruce, takže viděla jeho jizvy.
Tiše, ale upřímně odpověděla. „I bez masky jsi stejně krásný, jak jsem si představovala. Ty jizvy z tebe nedělají monstrum.“
Vykročil vpřed, donutil ji tak, aby si důkladně prohlédla jeho zjizvené tělo. Uvědomila si, že ho to musí bolet. Pohlédla na teplou slanou vodu v bazénu za ním a uvědomila si, že v ní každou noc musí plavat, kvůli zklidnění kůže.
„Nejsi monstrum,“ prosila. „Jsi muž. Možná prokletý, možná nesmrtelný. Ale copak nevidíš, jak jsi ušlechtilý a jak dobrý můžeš být? Nevidíš, jak ses změnil?“
Měl obličej jako vytesaný z kamene. „Můj otec, mohl ty jizvy vyléčit nebo mě mohl nechat zemřít. Ale místo toho mě proklel, abych žil navždy zjizvený. Snažil jsem se být co nejlepším králem a vladařem. Dokud jsi nepřišla, tak jsem se cítil dobře.“ Ztuhl. „Za to, cos provedla, bych tě měl zabít.“
„Zabít mě?“ Vyjekla. „Za to, že jsem na tebe narazila, když jsem prchala před násilníky!“
„Jakými násilníky, nikoho tady nevidím? Přestaň mi lhát.“ Znovu se posadil. „Okamžitě odejdi z hradu, nebo tě nechám popravit.“
Calia zadržela vzlyk. „Nemohu teď odejít, bojím se, že na mě venku čekají.“
„Nevymlouvej se,“ utrhl se na ni. „A okamžitě odejdi, nebo tě potrestám.“
„Protože jsem viděla tvůj obličej?“ Zašeptala.
„Protože jsi drzá! Nemůžu uvěřit, že jsem tě chtěl.“
To jak ji bolelo tělo, se nedalo srovnat s tím, jak ji bolelo zlomené srdce. S posledním pohledem na svého krále Calia přikývla, sebrala všechny zbývající síly a odkulhala.
Trvalo jí dlouho, než našla bránu z areálu hradu, ale nakonec se jí to povedlo.
A když vyšla z brány ani se neohlédla.

31 komentářů:

  1. Uz jsem si chtela oddechnout, ze se ji podarilo jim utyct a on ji jim v podstate znovu predhodi? No to zas budu do dalsi kapitoly napnuta jak ksandy :-D

    Diky mockrat za preklad i korekci ! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem si nejdriv oddechla, ale ten konec me dostal... cekat na dalsi kapitolu nebo alespon na jeji cast bude uplna hruza!

    OdpovědětVymazat
  4. Neuveritelna kapitola! tak toto som teda od krala necakala, som zvedava ako sa pribeh bude dalej vyvijat. Dakujem za skvely preklad, uz sa nemozem dockat pokracovania :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za další kapitolu, moje zvědavost jak to bude dál, je nekonečná :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  9. ten je s prominutím na hlavu padlej to fakt netuším jak z tohohle vybruslí jinak děkuji za překlad a korekturu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Až se mi z toho chce brečet. Děkuji za kapitolu a těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  11. Koukám že blbost krále je nekonečná .
    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za další skvělé pokračování a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Nadezda: dekuji moc za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  14. tak to je neco. Nemuzu tomu uverit . Zachoval se jak blbec . Uz se nemohu dockat na dalsi kapitolku . Diky

    OdpovědětVymazat
  15. To je samolibý trouba :-( děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Ehm kráľ ma kapánek vytočil, čo sa správa ako blbec... Ďakujem za preklad~~

    OdpovědětVymazat
  17. a že kráľ ... somár to je... som strašne zvedavá na ďalšie udalosti, chudák Callia :-((
    vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  18. To je ale blbec. To som teda zvedavá ako sa ich vzťahy zase napravia. Ďakujem veľmi pekne za preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za pokračování :-) Pořád mě to štve, i když jsem to jednou už četla :-/

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  22. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  23. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  24. Díky moc za další kapitolu :-D

    OdpovědětVymazat