pondělí 17. listopadu 2014

Ledový král - 15. kapitola 1/2



Noc byla dlouhá a bolestná. Calia špatně spala a ráno se probudila jako nový člověk. Opět byla nemilovaná a nežádoucí, ale nechtěla dopustit, aby ji královo odmítnutí zničilo stejně jako to matčino. Svářila se v ní hanba a hořkost, jediné po čem toužila, bylo vyhnout se králi.
„Brzy…“ zašeptala si. „Brzy mě pošle pryč.“

Z pláče ji bolely oči. Nenáviděla se za to, jak je uplakaná, rozhodla se, že mu ukáže, jak mu bude chybět. Vstala, opláchla si tvář a učesala se, jak nejlépe dokázala. Do tváře si vetřela krém a oblékla si své nejodvážnější šaty.
Když si je poprvé prohlédla, strčila je hluboko do skříně, myslela si, že jsou příliš odvážné. Šaty byly oslnivě zelené s hlubokým výstřihem ve tvaru srdce, který odhaloval hrdlo a sahal pod ramena. Cítila se v nich trochu směšně, ale co, král ji chce provdat, takže by se mu měla pořádně předvést.
Doufala, že se zalkne, až ji uvidí.
Calia nebyla zklamaná jeho reakcí. Když si všiml, jak vstupuje do jídelny, zaskočil mu čaj a naprázdno tápal po ubrousku.
Calia ho pozorovala s chmurným uspokojením a snažila se zklidnit dech, zdálo se jí, že nemá dost odvahy, aby jí čelil. Ponížením se ještě víc napřímila, zatím co po ní přejížděl pohledem.
„Jste v pořádku, můj králi?“ Zeptala se samolibě do jeho kašlání a prskání.
„Fajn,“ zasípal konečně, „je mi fajn.“
Calia se usmála, ale nebyl to upřímný úsměv.
Pohlédl stranou a řekl: „Vidím, že jsi připravena na cestu do města.“
„Jak jste si přál,“ odpověděla klidně. Znovu si povzdechla a odvrátila se, snažila se skrýt své zlomené srdce.
Přišel Marchello a při pohledu na ni vykulil oči. „Má drahá,“ vydechl. „Vypadáš… úchvatně.“
„Děkuji ti, Marchello,“ odpověděla zachmuřeně.
Pohlédl na krále. „Chcete, abych ji odvezl do města?“ Zeptal se nejistě Marchello.
„Ano. Potřebuje si koupit další přízi.“ Král jí vtiskl do ruky těžký váček zlata a útržek papíru. „Myslíš, že bys mi mohla koupit tyto věci?“
Calia ostře odsekla.
Marchello mezi nimi přeskakoval pohledem. „Můžeme vyrazit hned, jak budeš připravena, má drahá.“
„Můžeme vyrazit,“ zavrčela, snažila se nedat najevo bolest.
Cato vyběhl z kuchyně, když ho míjeli. „Jestli se chystáte do města, potřebuji koupit…“ selhal mu hlas.
Došel k němu Jos a dloubl ho loktem do boku. „Zastrč jazyk,“ vyštěkl. „Není to tvůj typ…“
Cato setřásl omámení a zlomyslně se na Jose ušklíbl. „Ne to není, ale dokážu ji ocenit.“ Calia se na něj tázavě podívala. „Ehm, skořici. Můžeš mi koupit skořici?“
Němě přikývla a následovala Marchella ke kočáru.
Cesta byla dlouhá a hrbolatá a Calia byla ráda, že ji nikdo nedoprovází. Myšlenky se jí zatoulaly k její nepřátelské rodině, k přátelskému soužití s králem a k její nejisté budoucnosti a zpět ke králi.
Když dorazili do města Marchello zastavil a pomohl jí z kočáru. S úšklebkem ji přejel pohledem. „Prosím, řekni mi co se děje?“
Calia sklonila hlavu. „Králi připadám tak úchvatná, že chce, abych si našla manžela.“
„Manžela?“ Řekl Marchello pochybovačně. „To je směšné! Ještě nikdy žádného sloužícího nepropustil. Všichni jsme si mysleli…“ selhal mu hlas.
Calie poskočilo srdce. „Co jste si mysleli?“
„No, mysleli jsme si, že je v tom až po uši. Od chvíle co jsi přišla, se úplně změnil. Nedokážu si představit, že by chtěl poslat pryč.“ Sluha smutně zavrtěl hlavou.
Calia se cítila lépe s vědomím, že není jediná, kdo si myslel, že se do ní král zamiloval, ale to na situaci nic neměnilo. S těžkým srdcem řekla: „Nechce mě. Nikdy o mě nestál. Snad mi, když si nenajdu manžela, dovolí zůstat jako jeho služebná?“ Alespoň doufala.
Marchello zavrtěl hlavou. „Neumím si představit, co si myslí.“
Calia smutně pokrčila rameny a vytáhla nákupní seznam od krále. „Nebude mi to trvat dlouho, musím koupit jen pergamen, inkoust, brky a přízi.“
„Nezapomeň na skořici.“
Calia vykouzlila úsměv. „Samozřejmě že ne. Kde se sejdeme?“
„Počkám v hospodě,“ zamrkal na ni Marchello. „Necháš si to pro sebe?“
Calia se zamračila. „Tam já nevkročím. Počkám na tebe v kočáře.“
„Tak jo,“ odpověděl.
Calia v těch vyzývavých šatech přitahovala mnohem víc pozornosti, než chtěla. Každý obchodník jí nabízel své zboží. Říkala si, že kdyby bývalá králova služebná nebyla tak stará, tak by ji někdo neignoroval, když upadla do bláta.
„Calio!“ zaslechla křik, když odcházela od švadleny. „Calio!“
Povzdechla si a rozhlédla se. Všimla si své matky, která k ní po ulici spěchala. Měla na sobě šaty od krále a pěkně učesané vlasy.
„Tady jsi holka! Všude jsem tě hledala.“
„A proč? Nic pro tebe nemám.“
Paní Thorneové trochu ztuhl úsměv. „Nemůžu si prostě přát vidět svou nejstarší dceru?“
Calia si povzdechla a odvedla matku stranou. Prohlížela si přízi, zatímco se její matka vztekala a podupávala nohou. Konečně se k ní Calia obrátila. „Myslím, že pro tebe už nic mít nebudu.“
Matka zafuněla vzteky. „Není mi snad král vděčný za výchovu své osobní služebné?“
„Už ne,“ odsekla Calia. „Posílá mě pryč.“
Paní Thorneová šokovaně zbledla. „Cos provedla, ty blbá krávo?“
Calia zaťala zuby. „Nic,“ ucedila. „Byla jsem ta nejhodnější služebná. Získala jsem jeho úctu a náklonnost, ale ne jeho lásku. A on mě nechce. Takže mi chce najít manžela.“
Matka se zašklebila. „Nepochybně ví, že nemáš žádné věno.“
„Jsem si jistá, že mi nějaké dá.“
Paní Thorneová se rozhlédl kolem, ujistila se, že je nikdo neposlouchá. „Myslíš, že to oznámí?“
„Co?“ Zeptala se netrpělivě Calia.
„Důvod, proč tě propouští ze svých služeb!“ Zasyčela matka.
„Nevěděla jsem, že zamilovat se do něj je ostuda,“ odsekla.
Matka obrátila oči v sloup. „Láska je pro hlupáky. Vzala jsem si tvého otce pro peníze a dobře jsem udělala. Kdybych se vdávala z lásky, pravděpodobně bych zůstala chudá!“
„Ty jsi chudá,“ připomněla jí tvrdě Calia.
„Ano, ale jen proto, že ten idiot zemřel!“
Calia se od matky potřebovala dostat pryč. Sáhla do kabelky a vylovila hrst zlatých mincí. „Vezmi si to a nech mě být.“
Matka popadla mince a nacpala si je do peněženky. „Už nechoď domů, teď když jsi ztratila práci, nemám pro tebe místo,“ řekla povýšeně.
Calia dlouho stála před výkladem s přízí. Když si konečně vybrala ty nejtmavší a nejtemnější barvy, zamračeně za ně zaplatila.
Obloha potemněla, Calia vzhlédla a pomyslela si, že brzy bude pršet.
„Samozřejmě,“ zamumlala.
Právě když vyšla ven z obchodu, začalo pršet. Všichni ostatní běželi domů nebo hledali úkryt v obchodech. Ve chvíli, kdy dorazila ke krámku pana Horatia, byla už úplně promočená.
Nepříjemně to tam páchlo, ale jako úkryt před deštěm to bylo lepší než nic. Calia měla téměř klaustrofobický záchvat, pan Horatio, ve snaze předstihnout všechny konkurenty, zaplnil obchod od podlahy až ke stropu, regály stály příliš blízko u sebe.
Calia se po paměti protáhla uličkami a konečně dorazila k pultu, poblíž nikoho neviděla, takže chvilku čekala a pak zavolala: „Haló? Potřebovala bych obsloužit.“
Výkyvné dveře do skladu se otevřely.
„Promiňte madam, co pro vás mohu…“ Delmar se zarazil, když uviděl Caliiny odvážné šaty. „Dobrá, dobrá. Takže jsi konečně dostala rozum?“
Pevně sevřela rty. „Potřebovala bych skořici,“ řekla stručně.
„Jistě,“ řekl a pomalu ji přejel pohledem. Nervózně se rozhlédl a uvolnil se, když zjistil, že jsou v obchodě sami. „A kolik jí potřebuješ?“
„Ach. To si nejsem jistá,“ řekla nervózně.
Naklonil se přes pult a zašilhal na ni. „Potřebuješ skořici, ale nevíš kolik?“
„Já ji nepotřebuji,“ odsekla. „Jsem služebná, ne kuchařka.“
Ztuhla, když ucítila, že ji někdo poplácal po zadku.
„Slyšel jsem, že už nejsi,“ zapředl jí do ucha Durand.
Calia se otočila ke dveřím, zoufale si přála, aby někdo vstoupil do obchodu.
„Skutečně, bratře? Povídej,“ šklebil se nadšeně Delmar.
„Dobrá,“ pronesl Durand. „Od někoho jsem slyšel, že slečna Calia byla propuštěna z králových služeb. Mám dojem, že mu nepadla do oka, tak jak by chtěla.“
„Pořád pro něj pracuji,“ odsekla Calia. „Čeká, že se vrátím!“
Bratři se zasmáli.
„Ne,“ zapředl Durand. „Nečeká. A nikoho nezajímá, co se ti stane.“
„Chci jen nakoupit skořici,“ řekla klidně, v duchu přemýšlela o tom, jak jim uniknout.
Delmar naklonil hlavu a přejel prstem po pokladně. „Ano, ale nevíš, kolik.“
„Myslím, že potřebuje dvojitou dávku,“ řekl Durand, oči měl temné stejně jako jeho hlas.
Otřásla se strachem, ale nejbližší uličkou zamířila ke dveřím.
„Chyť ji!“ vykřikl jeden z nich.
Calia se rozběhla tak rychle, jak jí to přeplněný obchod dovoloval. Slyšela za sebou jejich kroky a modlila se, aby doběhla ke dveřím dřív, než ji dostihnou. Na konci uličky zahlédla záblesk světla, takže ještě zrychlila.
Najednou se před ní objevil Durand. „Mohu ti pomoct najít, co hledáš?“ Posmíval se jí.
Calia se zarazila a když se otočila, vběhla Delmarovi přímo do náruče, ten ji okamžitě sevřel pevně do náruče.
„Pusť mě!“ Zavřískla.
Sklonil k ní hlavu. „Mám dojem, že to nemyslíš vážně.“
Snažila se ho kolenem kopnout do rozkroku, ale nepodařilo se jí to, vyděšeně bojovala jako o život.
Studená a tvrdá ruka ji popadla za stehno a hodila ji na zem. Při dopadu se bolestivě praštila, ale Delmar ji okamžitě vytáhl na nohy a přičichl jí k vlasům.
„Honem,“ zamumlal. „Odvedeme ji, než někdo přijde.“
„Pomoc!“ Vyjekla. „Pomozte mi někdo, prosím…“
Durand ji praštil pěstí do obličeje a zakryl jí pusu. „Drž hubu,“ zavrčel, popadl ji za ruku a vlekl dozadu.
Calia cítila v puse krev, ale pořád bojovala. Chtěla ho podrápat ve tváři, ale snadno jí odstrčil ruku a položil jí prsty přes pusu, jeho prsten se jí přitom zarýval do tváře.
„Pospěš si,“ zasyčel Delmar.
„Co takhle trocha pomoci?“ Prohodil sarkasticky jeho bratr.
Delmar se vrhl vpřed a kopl Caliu do nohy.
Oba ignorovali její výkřiky, jeden ji vzal za nohy a druhý za ruce a odnesli ji do zadní části obchodu.
Bojovala s nimi ze všech sil, ale zdálo se, že jim to působí ještě větší potěšení, pak ji nadzvedli a hodili přes pult.
Calie se motala hlava, ale snažila se co nejrychleji postavit na nohy. Bratři rychle oběhli pult a popadli ji.
Najednou zazvonil zvonek ode dveří.
Calia otevřela ústa, aby mohla křičet, ale Durand jí k nim přitiskl ruku. Zuřivě pohlédl na svého bratra, který pokynul k létacím dveřím vedoucím do skladu, rychle ji jimi protáhli.
Durand jí zakrýval pusu a Delmar ji pevně svázal provazem.
„Zacpi jí pusu,“ zasyčel. „Ať nemůže křičet.“
Delmar se divoce usmál. „Nebude křičet, když bude mimo.“ Mávl pěstí a praštil ji do hlavy, Calia okamžitě upadla do bezvědomí.

33 komentářů:

  1. děkuji za překlad už se těším na další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad!....moc se těším na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  6. děkuju za překlad... ale je vám doufám jasný že do soboty všechny do jedný zešedivíme a trochu se zblázníme? :D jinak zajímavá kapitolka :D

    OdpovědětVymazat
  7. Taky mockrat dekuju za dalsi kapitolku a i ja teda nevim nevim jak do dalsi vydrzim :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly. To nám děláte naschvál? Teď mi zvědavost nedá spát...

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za další kapitolku:-) Ten konc,to se nebudu moct dočkat pokračování:-0 :-)) Prosím co nejdříve a děkuji babča;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Teda to je napinák to do soboty nevydržím :) moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji, už se nemůžu dočkat pokračování :D :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  15. Nadezda: Pane boze.... Nevydrzim do priste, uz ted mi to v hlave srotuje. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad. Taky mi ten konec nedá spát.

    OdpovědětVymazat
  17. Vďaka za preklad a teraz neviem či sa mám vôbec tešiť na pokračovanie, len dúfam, že všetko super dopadne. A tí dvaja dostanú od kráľa poriadný výprask.

    OdpovědětVymazat
  18. Ďakujem za preklad~~ Som zvedavá, čo sa stane :)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  21. Honem dalsi . Uplne bozi celou dobu jsem byla napnuta co se stane. Diky moc uz se nemuzu dockat na dalsi.

    OdpovědětVymazat
  22. Díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji za pokračování ;-). Je mi Calie líto... jelikož jsem to už četla, tak nelze než říct, že bych za následující děj nejradši krále vlastnoručně uškrtila a rozčtvrtila :-/ :-( ale už radši mlčím, ať nespojleruju... :-(

    OdpovědětVymazat
  24. MOC DĚKUJI ZA SKVĚLÝ PŘEKLAD A KOREKTURU. UŽ ABY BYLA NEDĚLE, NEMUŽU SE DOČKAT DALŠÍ KAPITOLKY, JEN DOUFÁM ŽE TO DOBŘE DOPADNE A NĚKDO JÍ POMŮŽE. KRÁLE BYCH NEJRADĚJI NAKOPALA ....... KATKA

    OdpovědětVymazat
  25. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  26. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  27. tak tohle jsem nečekala :o Děkuji za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  28. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat