sobota 8. listopadu 2014

Ledový král - 14. kapitola 1/2



Král začal jíst dole v jídelně. Služebnictvo bylo ohromeno, když ho tam první ráno zahlédlo, jak sedí u neprostřeného stolu, ale rychle si na to zvyklo. A brzy potom, začal navštěvovat kuchyni, aby si u Cata objednal svá oblíbená jídla. Abelina se rozzářila, když ji pochválil za perfektní údržbu hradu a dokonce i Jos byl zřejmě šťastnější, když si král všiml, jak je jako sluha nešťastný a změnil jeho povinnosti.

Klaribel se štěstím téměř vznášela, když král přišel na návštěvu do stájí a mohla mu ukázat koně. Jago provedl krále zahradami a Marchello se nadýmal pýchou, král ho totiž požádal, aby mu pomáhal s financemi.
Všichni byli mnohem šťastnější, ale neustále kradmými pohledy sledovali Caliu, bylo jim totiž jasné, komu za ty změny vděčí.
Ona a král byli nerozluční. Byla mu stále po boku, společně jedli a doprovázela ho po hradě i na procházkách zahradami. Všichni si všimli, jak si spolu pořád něco špitají.
Calia na sobě často cítila jeho pohled, často jí vyprávěl o své minulosti. Mluvil o ní každý večer, zatímco háčkovala u krbu. Odloučili se od sebe, až když odbila desátá.
*   *   *
Jednou v noci, když se král vracel do svých komnat, uslyšel z její ložnice ránu.
„Calio?“ Zavolal.
Neodpověděla.
Zabušil na dveře. „Jsi v pořádku?“
Zase nic.
Strachy se mu sevřel žaludek, rozrazil dveře. V ložnici byla tma, ale z koupelny svítilo světlo.
„Calio, co to bylo za hluk?“
„Nechoďte sem!“ Vykřikla zpanikařeně.
Přistoupil ke dveřím koupelny a zastavil se mu dech, když si všiml krve na podlaze. Ignoroval její příkaz a vběhl do koupelny, Calia stála u umyvadla, měla na sobě jen osušku.
„Vypadněte!“ Zakřičela a snažila se ještě víc zakrýt.
Odvrátil oči, ale neodešel. „Na podlaze je krev, co se stalo?“ Vedle vany ležela rozbitá lahvička a koupelový olej smíchaný s krví. „Zranila ses?“
„Ano, když jsem lezla z vany,“ řekla nešťastně. „Ale, nevidím si na ránu.“
Král ztěžka polkl. „Obleč si župan, já zatím dojdu pro Jaga.“
„Dnes tady není, je úplněk.“
Zmateně se na ni ohlédl a se zasyknutím se úplně otočil. Z hluboké rány na rameni jí tekla krev.
Bylo slyšet křupání skla, jak se k ní rychle rozběhl. Calia se panicky rozhlížela, kam by se ukryla, ale ignoroval její stud, zajímalo ho její zranění. Pokusila se kolem něj protáhnout, ale jemně ji popadl za loket.
„Nehýbej se,“ varoval ji. „Všude je sklo.“
Opatrně setřel palcem krev a prohlédl si ránu. Uvnitř si všiml dvou střepů. Král polohlasně zaklel, popadl ručník a přitiskl ho k ráně.
Calia sebou trhla bolestí.
„Sakra, kde je Jago?“ Zasípěl.
„Dnes je úplněk. Sbírá houby, které přidává do mastí a obkladů.“
O ránu se jí otřely vlasy, takže jí je musel přehodit stranou. Kůže pod jeho prsty byla přesně tak měkká, jako v jeho představách. Náhle si uvědomil, že stojí vedle téměř nahé nádherné dívky.
„Snad bych měl přivést Abelinu,“ řekl napjatým hlasem.
„Pomáhá s Klaribel Jagovi.“
„Samozřejmě,“ zamumlal si král pod vousy.
Calia k němu vzhlédla s panikou v očích. „To je to tak zlé? Měla jsem dojem, že to není moc vážné zranění. Měl byste odejít, jsem v pořádku.“ Bledost její tváře prozradila, že lže.
„Musíme jít vedle, je tam víc světla, potřebuji si tu ránu lépe prohlédnout.“ Bez varování si ji strhl do náruče.
Prudce vydechla, zasyčela a prohnula se. „To bolí,“ zavrčela skrz zaťaté zuby.
„To by mělo,“ řekl a rozšlapal krev po podlaze. „V ráně je sklo.“
Něžně ji posadil do křesla, pevněji kolem sebe ovinula osušku.
Po tom, co král rozsvítil všechny lampy, pozorně prozkoumal ránu. „Myslím, že se krvácení zpomalí, až vytáhnu ty střepy. Bude to bolet,“ varoval ji.
Král nejdřív Calie podal deku, aby se mohla lépe zakrýt a odešel do Jagova pokoje pro lékárničku, když se vrátil, vykukovalo jí jen zraněné rameno. Když vstoupil do její ložnice, nevzhlédla, ale všiml si, jak zrudla.
Vytáhl z lékárničky tonikum a otočil se k ní. „Snaž se nehýbat, zatímco budu čistit ránu.“ Nalil tonikum na ránu a pečlivě ji otřel.
Calia zahlédla, jak z lékárničky vytahuje malou pinzetu, přes rameno na něj pohlédla. „Udělejte to rychle.“
„Řekni mi, co přesně se stalo,“ řekl v naději, že ji tím přivede na jiné myšlenky.
Přikývla a opřela se o něj.
Oba sebou trhli. Její kůže byla hladká a chladná, zatímco jeho ruka byla drsná a teplá.
„Já, ehm… koupala jsem se a chtěla jsem si do vody přidat trochu oleje.“ Škubla sebou, když se pinzetou dotkl její otevřené rány, ale pořád mluvila. „Asi jsem lahvičku s olejem odložila na špatné místo.“
Zasténala, když pinzetou popadl střep a rychle ho vytáhl.
Otřel ránu a opět ji polil tonikem, pokračovala: „Když jsem vylézala z vany, uklouzla jsem a převrhla lahvičku.“
Král se zhluboka nadechl a znovu přiložil pinzetu k ráně. „A upadla jsi na střepy?“
„Asi ano.“ Když zašťoural pinzetou v ráně, napjala se.
„Ještě vydrž, už to skoro mám,“ zamumlal. Pinzetou zajel hluboko do rány a popadl malý střípek, Calia vyjekla bolestí, když ho vytáhl. Z rány jí začala vytékat krev. Král složil ručník a přitiskl ho na ránu.
„Na chvíli skloň hlavu, ať neomdlíš,“ řekl.
Sledovala, jak prohledává Jagovu lékárničku a pečlivě pročítá nápisy na lahvičkách. Konečně našel tu, kterou chtěl. „Tahle je na krvácející zranění.“
Zmizel do koupelny a vrátil se s čistým ručníkem. „Zase se posaď.“
„Je to vážně tak zlé?“ Zeptala se. „Cítím se mnohem lépe.“
„Bude to dobré,“ řekl a odhodil zakrvácený ručník, vyčistil ránu a pomazal ji mastí. Pak přes ránu přehodil čistý ručník a pevně ho přitiskl. Když se k ní naklonil, všiml si, jak zbledla.
„Moc se omlouvám,“ řekl a přitiskl jí dlaň na klíční kost. Tlačil obě ruce proti sobě a modlil se, ať lék rychle zabere.
Calia k němu otočila hlavu. „Jste v tom moc dobrý, Jago vás učil?“
Pousmál se. „Ne, ačkoli mě hodně naučil. Na hradě není vždy léčitel, záleží to na tom, kdo sem přijde sloužit. Časem jsem zjistil, že je nejlepší, když znám alespoň základy.“
Calia přikývla a král si všiml, jak jí vlasy poletují volně kolem obličeje. Zadrhl se mu dech, když se posunula v křesle, čímž se k němu přitiskla ještě blíž. „Promiňte, už je to lepší ale pořád to bolí.“
„Myslím, že to ještě chvíli bolet bude. Ten druhý střep byl stejně velký jako můj nehet na malíčku.“
Calia se podívala na ruku na její hrudi, když si všimla velikosti jeho nehtu, zbledla. Když zvedla hlavu a otřela se mu nosem o bradu, oba ztuhli.
Cítil, jak se jí rozbušilo srdce a jeho vlastní odpovědělo.
Začala trhaně dýchat, její sladké rty ho neodolatelně lákaly, nakonec jim neodolal a zlehka ji políbil. Doufal, že se odtáhne, byl si jistý, že to udělá, ale místo toho mu vyšla vstříc a přitiskl své rty k jeho.
Polibek to byl cudný, ale hřejivý a sladký, přesně takový jaký Calia doufala, že bude její první polibek. Otřásla se, odtáhla a překvapeně otevřela oči. Král se na ni upřeně díval, přála si, aby mu mohla vidět do tváře místo masky.
„Myslím, že krvácení přestalo,“ řekl chraptivě a odtáhl ruce.
Calia otupěle přikývla a dotkla se prstem rtů.
Král vstal tak náhle, že se židle převrhla. „Omlouvám se.“ Na chvíli se zarazil a rozpačitě se na ni díval, pak vyběhl z místnosti.

22 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem~~ Juchúú, konečne nejaká action :D :D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Skvela pulka kapitoly,tesim se na zbytek :) Dekuji :)

    OdpovědětVymazat
  7. díky, je to příjemné čtení

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  9. Super moc děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc, za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  11. Taky moc děkuji, nemůžu se dočkat zbytku! :)

    OdpovědětVymazat
  12. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat