čtvrtek 27. listopadu 2014

Černá noc - 15. kapitola 1/2



Nathaniel mě vybavil pochvou přehozenou přes mé tělo tak, že jsem meč mohla nosit na zádech. I přes mé rostoucí podezření, že ho někdo během útoku ovládal, pro mě bylo těžké zůstat v klidu, když se mě dotýkal. Ať už jeho vůlí, nebo vůlí někoho jiného, měl v úmyslu mi ublížit.
Když byl hotov – s mnoha omluvami a mými zadržovanými nádechy – rozhodl se vylepšit mé šermířské schopnosti.
„Lepší šermíři než ty si musejí mířit na krky,“ promluvil. „Ale ty jsi tak malá, takže by pro tebe bylo těžké mířit nahoru, aniž bys neskončila s čepelí zabodnutou do boku.“

I když jsem měla v této oblasti nulové zkušenosti, s mečem v ruce jsem si připadala velmi přirozeně.
Nathaniel ustoupil, spokojený s výsledkem. „Sedí ti. To je dobře. Pomůže ti, až budeš čelit neznámému.“
Někdo zaklepal na dveře, tak jsem je šla otevřít. Stál v nich služebný.
„Královna Amarantha si žádá vaší přítomnost v hlavním sále, velvyslankyně Blacková.“
Podívala jsem se na Nathaniela. „Show začíná. Jdeš taky?“
Potřásl hlavou. Vypadal unaveně, smutně, plný bolesti a já nevěděla, jak se k tomu mám postavit. „Jdi, s milostí Jitřní Hvězdy.“
Přikývla jsem a následovala sluhu do hlavního sálu.
Snažila jsem se nemyslet na to, co se stane. Nathanielův nečekaný dar mi dodal trochu sebevědomí, ale mé šance stále nevypadaly moc dobře. Na fakt, že Labyrint ještě nikdy nikdo nepřežil, jsem se pokoušela nemyslet.
Dvořané byli shromážděni v hloučku. Vlci stáli blízko Amaranthina trůnu, v čele zástupu. Wade se tvářil velmi ustaraně, Jude si odfrkl, jako by nevěděl, jak se vlastně cítí a James… V jeho očích bylo téměř krvežíznivé světlo.
Neměla jsem čas přemýšlet o vlčích emocích. Měla bych se strachovat o svou vlastní kůži.
Přešla jsem místnost, a jak jsem procházela, doprovázel mě šepot a šum.
„Viděli jste její oči?“
„Kde sehnala ten meč?“
Focalor a Antares stáli před trůnem a oba se na mě otočili. Když Focalor zahlédl mé oči, sevřel čelist a já se domnívala, že jsem v jeho démoních očích zahlédla záblesk strachu. Antares byl příliš hloupý, než aby se obával jakéhokoliv nebezpečí z mé strany. Tvářil se nesmírně dychtivě.
Uviděla jsem J.B. a Beezla, stojící trochu stranou. Beezle seděl J.B. na rameni. Pocítila jsem zvláštní druh bolesti. Beezle tohle nikdy neudělal nikomu jinému, než mně. J.B. tvář byla velmi bledá.
Amarantha spokojeně zatleskala, když mě uzřela. Byla jsem ráda, že má na sobě něco méně výstředního, než onen úbor, v němž jsem ji viděla minule, i když její šaty s hlubokým výstřihem také nenechaly moc prostoru pro představivost. Amarantha slovo subtilní zřejmě nezná.
Gabriel tam nebyl. Přemýšlela jsem, jestli byl Amaranthou potrestán za to, že se jí vzpouzel, nebo jestli nechtěla, abych ho viděla, když jsem šla do Labyrintu.
„Velvyslankyně Blacková, určitě vás potěší, že lord Focalor souhlasil s účastí v soutěži. Jeho zástupce Antares do Labyrintu vstoupí s vámi.“
„Velké překvapení,“ zamumlala jsem.
„Podmínky jsou následující,“ pokračovala Amarantha. „Velvyslankyně Blacková vstoupí na východní straně Labyrintu. Antares ap Azazel vstoupí na západní straně přesně ve stejný čas. Otrok Gabriel ap Ramuell je držen přímo ve středu Labyrintu. Kdokoliv se k němu dostane dřív, ho získává jako svou odměnu. Jakmile se úspěšně vrátíte se svou cenou, začnu s vítězným dvorem vyjednávat. Jsou pro vás podmínky přijatelné?“
Focalor přikývl. „Těším se na naše společné vyjednávání, má paní.“
Vypadalo to, že Focalor své sebevědomí opět nalezl. Zjevně ho trocha Luciferovy síly ani neznepokojila.
„Jsou pro vás tyto podmínky přijatelné, velvyslankyně Blacková?“ zeptala se Amarantha.
„Mám vlastní podmínku.“ Prohlásila jsem.
Koutkem oka jsem spatřila J.B. frustraci. No, nebudu mít nic, a to ani v případě, že se zvládnu s Gabrielem vrátit zpět živá, protože tady byl stále problém s Focalorem. To nejmenší, co jsem mohla udělat, bylo, že tuto soutěž učiním kláním o něco většího, než je Gabriel. Pokud se mi podaří zastavit démonské povstání, pak to stálo za jakékoliv množství bolesti, jakou budu muset projít.
Obrátila jsem se na Focalora, který povytáhl obočí, jakou by řekl: „Poslouchám.“
„Pokud Gabriela najdu dříve, než Antares a stihnu se také dřív vrátit, pak upustíte od svých stížností vůči Luciferovi.“
Focalor přimhouřil oči. „Moje problémy s Luciferem jsou dlouhodobé a dalekosáhlé. Proč mám obětovat svůj oprávněný požadavek vůči němu?“
„Pokud bude zástupce jeho dvora poražen tím vaším – nebo naopak – není jednodušší vyhovět zákonům království bez dalšího krveprolití?“
Focalor na mě vycenil zuby. „Naznačujete, že další krveprolití je něco, čemu bych se měl vyhnout.“
„Souhlasíte, nebo ne?“ řekla jsem netrpělivě. „Vypadá to, že stejně prohraju, tak proč nesouhlasíte? Pokud se Antares vrátí první, můžete být na Lucifera naštvaný, jak moc chcete.“
Zamyslel se. „Ale co když se vrátíte první vy – jakkoliv malá možnost existuje?“
„Pak se vrátíte ke svému dvoru, omluvíte se Luciferovi a budete doufat, že vás nesmete z povrchu zemského.“
„To není moc lákavá možnost.“ Namítl Focalor.
„Přestaňte se handrkovat a postavte se k tomu jako muž.“ Odsekla jsem, netrpělivá kvůli Labyrintu. Chtěla jsem to už mít za sebou. „Ano nebo ne?“
Focalor chvíli mlčel, zvažoval všechny možnosti. Viděla jsem, jak vypočítává své šance.
„Dobrá,“ řekl nakonec.
„Jste svědkem, královno Amarantho,“ promluvila jsem formálně, „že pokud porazím Focalorova šampiona, zruší své povstání proti Luciferovi a uzná jeho autoritu.“
Stejně jako Amarantha, Focalor se vším souhlasil, protože si myslel, že nemám šanci. Ani Beezle si nemyslel, že mám šanci. Byl obvykle mým největším fanouškem, takže možná má pravdu a já se mýlím.
Amarantha přikývla. „A vy také souhlasíte se všemi podmínkami?“
„Ano.“
„Tak pojďme začít.“ Řekla a pokynula Violet. „Můžete následovat lady Violet ke vstupu do Labyrintu, velvyslankyně Blacková. Antares ap Azazel bude následovat Narke.“
Jeden z lesních bojovníků se připojil k Antarovi a oba odešli bočním vchodem. Violet mi naznačila, že my půjdeme hlavními dveřmi.
Podívala jsem se na Beezla a J.B., ale oba se ode mě odvrátili. To hodně bolelo. Aspoň mi mohli říct sbohem, když si mysleli, že zemřu.
Šla jsem za Violet vstříc svému osudu.

12 komentářů:

  1. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky, těším se na další kapitolu =)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. To je napínavé,děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. děkuju za kapitolku

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Díky, že překládáš , tahle série mě baví

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka za preložené kapitoly a korektúry. Výborný preklad a perfektne sa to číta :-) Teším sa na ďalšie pokračovanie. ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuju za překlad :) už se nemůžu dočkat další kapitoly.

    OdpovědětVymazat