čtvrtek 6. listopadu 2014

Černá noc - 13. kapitola 2/2



Wade mě dovedl ke křeslu a usadil mě do něj jako dítě. Podívala jsem se na něho.
„Co tady děláme?“ zeptala jsem se.
„Musíme prodiskutovat důležité věci, které by neměl zaslechnout nikdo jiný. Nevíš, proč je tvá matka tolik nadšená z Focalorova daru?“ obrátil se Wade na J.B.
J.B. potřásl hlavou. „Ale vypadala jako kočka, která si právě chytla pěkně vypasenou myšku, co?“

Wade se tvářil nezvykle vážně. „Amarantha dlouho toužila po nějaké páce proti Luciferovi. Focalor jí to zřejmě poskytl.“
Naléhavost ve Wadeově hlase mě konečně probrala. „Nechápu, jak jí Gabriel, jeho vlastnění, může pomoci naklonit váhy v její prospěch.“
„Jeho vlastnění ne. Ale ty nepřemýšlíš, jako Amarantha. Všichni ví, že Lucifer je fanaticky oddaný myšlence zachování jeho pokrevní linie. Je to jedna z jeho mála slabostí.“
Najednou mi to všechno dávalo smysl. Hlavou mi bleskly obrázky propletené Amaranthy a Gabriela, a udělalo se mi nevolno. „Myslíš, že chce Gabriela kvůli jakémusi zvrácenému chovu?“
Wade přikývl. „Kromě toho by měla skrz svého potomka přístup ke schopnostem Jitřní hvězdy.“
„Proč jsou sakra všichni nadpřirození tolik posedlí pokrevními liniemi?“ postěžovala jsem si naštvaně. „A to se netýká jen toho, že se zrovna nechovají jako tátové roku. Chtějí dítě jen kvůli uchování své síly.“
„Jak jsi na to přišla?“ zeptal se J.B. Jeho hlas zněl legračně. Když jsem se na něj podívala, připadal mi o něco bledší.
„Wade ti nemusí odpovídat.“ Zavrčel Jude, a James a další vlk se k němu přidali.
Nikdy jsem si toho druhého vlka příliš nevšímala, jen ho zaregistrovala jako člena smečky. Jude vždycky tolik přitahoval mou pozornost, že jsem sotva vnímala ostatní. Dnes jsem se poprvé zaměřila na druhé.
Byl vysoký a statný, stejně jako Jude a Wade, a měl na sobě vlčí uniformu z flanelu, kůže a denimu. Byl starší, blonďaté vlasy svázané do culíku mu lemovalo několik stříbrných pramenů. Jejich barva byla velmi neobvyklá, takže se zřejmě měnil do velmi hezkého vlka.
James na mě zase upřeně hleděl. Jeho modrostříbrné oči mi někoho připomínaly, jako by byl příbuzný s někým, koho jsem znala. A stejně jako předtím, ze všech vyzařoval intenzivní odpor. Možná jsem jemu, nebo nějakému příbuznému kdysi udělala něco špatného, a proto mě nemohl vystát.
„Neznám tě odněkud?“ zeptala jsem se. Vrtalo by mi to hlavou, dokud bych na to nepřišla.
Odvrátil se, jako by si právě uvědomil, že na mě zírá. „Ne. Jsem členem Wadeovy smečky teprve chvíli.“
Tázavě jsem se podívala na Wadea. Přikývl. „James žil nějakou dobu jako samotář. Často tímto způsobem nacházíme nové členy.“
„Aha.“ Řekla jsem, ale stále z Jamese nespustila oči. Bylo na něm něco…
„Můžeme se dostat k věci, prosím?“ pobídl nás J.B. otráveně. „Chci vědět, jak jste se dostali k tak privilegovaným informacím. Vím, že moje matka své plány nezveřejňuje a určitě by je neprozradila vám, když se je stále snažíte překazit.“
„Nemohu prozradit zdroj svých informací.“ Odmítl Wade klidně, ale jeho hlas prozrazoval, že se o tom dál nebude bavit. „Důležitým faktem není, kde jsem to slyšel, ale že Amarantha dosáhla toho, čeho chtěla. Dostala otroka z Luciferovy krve. Právě teď by ji klidně mohl oplodňovat.“
Tentokrát jsem nedokázala zastavit tichý výkřik úzkosti, který mnou prošel. Všichni na mě pohlédli. Dobře, dobře. Opravdu se mi nedařilo skrývat své pocity. Otřela jsem si dlaň o čelo. Další problém, který se dostal na můj seznam v úkolníčku, bylo zastavení Amaranthy, aby nezplodila dítě z Luciferovy linie, i když jsem ještě nepřišla na to, jak od ní Gabriela dostanu. Kolik dalších intrik budu muset přestát, než tohle všechno skončí? Venku si klidně pobíhá vrah vlkodlaků a brzy vypukne válka. Samiel je kdesi v pozadí a určitě se nevzdal svého záměru mě zabít. A ještě musím uklidit nepořádek mezi mnou a Amaranthou, abych obnovila vztahy s královstvím padlých.
Musím si vytvořit priority. První – nemohla bych žít s myšlenkou, že Gabriel udělal Amaranthě dítě. Kašlu na politiku. Tohle je osobní.
„Můžu Gabriela nějak dostat od královny?“ zeptala jsem se J.B.
„Jestli tolik chce dítě z Luciferovy krve, tak asi nemůžeš dělat nic.“ Zachmuřil se. „Aspoň do té doby, než dostane, co chce.“
„To mi moc nepomůže.“ Prohlásila jsem. Možná bych mohla od vlků žádat laskavost. Jestli mi s tímhle pomohou, pomohu jim já získat to, co chtějí od královny. „Co to vyjednávání o zem, kterou jste od ní chtěli? Podařilo se vám s ní nějak pohnout?“
Wade potřásl hlavou. „Navzdory tomu, že zde byl zavražděn člen naší smečky, stále nám nedala to, co chceme.“
„A nečekejte, že to v dohledné době udělá.“ Řekl J.B. „Moje matka by mohla dávat lekce tvrdohlavosti.“
„Takže moc možností nemáte.“ Konstatovala jsem. „Ale možná kdybych předstoupila jako další svědek …“
„Ale na tebe je naštvaná kvůli Focalorovi.“ Připomněl mi J.B. „Tvoje věrohodnost by nebyla tak velká…“
„Správně.“ Souhlasila jsem. „Takže nemám moc vliv.“
„Kromě toho, že jsi z Luciferovy krve.“ Zabrumlal tichý hlas.
Podívala jsem se dolů a zjistila, že se Beezle konečně probral a sápal se z mé kapsy. Vlci, kteří Beezla předtím neviděli, se tvářili šokovaně, že neživý objekt v kapse mého kabátu náhle promluvil.
„Skvělé, že ses k nám připojil.“ Rýpla jsem si do něho.
„Myslíš, že jenom proto, že jsem spal, nevím, co se tady děje?“ odfrkl si, když se konečně vymotal z látky. „Jsem chrlič. Slyšíme všechno, i když nejsme při vědomí.“
„Nemyslím, že bys neslyšel kvůli tomu, že jsi spal. Jde o to chrápání.“ Promluvila jsem sladce.
„Fajn, když budeš taková, neřeknu ti svůj skvělý plán.“
Obrátila jsem oči v sloup. „Promiň Beezle. Tak už spusť.“
Povzdechl si. Ale Beezlova touha být obdivován kvůli své inteligenci překonala jeho uraženou pýchu. „Amarantha chce mít páku na Lucifera, viď? Proto chce dítě jeho krve.“ Začal.
„Ano. Ale nejsem si jistá, jestli se tohle neobrátí proti ní.“ Řekla jsem pochybovačně. „Dva dvory by byly neodvolatelně svázané.“
„Správně.“ Souhlasil Beezle. „Takže ji musíš přesvědčit, že mít dítě s Gabrielem jí spíš uškodí, a místo toho jí nabídnout své služby.“
„Služby?“ zopakovala jsem. „Snad ne ten druh služeb, jaké chce po Gabrielovi?“
„Začni už konečně přemýšlet. Ne, nabídneš se jí jako voják, kdyby chtěla zálohy.“
V Beezlově plánu jsem viděla mnoho trhlin. „Zaprvé, nejsem žoldák. Zadruhé, Lucifer by nebyl příliš šťastný, že jsem se spikla s Amaranthou, byť jen dočasně.“
Beezle zkřížil ruce na prsou. „Máš jiný skvělý plán?“
„Udělám cokoliv, abych Gabriela dostala zpět.“
Wade se na mě zamyšleně podíval. „Buď opatrná. Ať to Amarantha nezjistí. Dokázala by tě zničit.“
„Donutila by tě krvácet.“ Přidal se J.B.
Trochu bolesti nebylo nic ve srovnání Gabriel ve spárech vílí královny. Amarantha se mnou v tuto chvíli neměla moc dobré vztahy, ale určitě by neodmítla audienci svého syna.
„J.B., myslíš, že bys mi zařídil audienci u tvé matky?“
Vypadal ustaraně. „Pokud to opravdu chceš.“
To, co jsem opravdu chtěla, bylo být zase doma s Gabrielem a Beezlem, daleko od všech těch nesmyslů točících se okolo nadpřirozených.
„Opravdu to chci.“
I kdybych pro to musela krvácet.

8 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další kapitolu... ty jo... je to maras. Dítě s Gabrielem? Prohnané a geniální. Snad se to nepovede.

    OdpovědětVymazat
  3. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat