neděle 26. října 2014

Vzdor - 11. kapitola


RACHEL
„Rachel!“ Logan se odrazil, bojujíc se strážnými Tyranského oddílu, aby se osvobodil, ale oni ho udrželi na místě.
Má záda narazila do stolu, když Velitelův meč proletěl kolem mě a zabodl se do hrudníku strážce stojícího vedle mě. Z jeho úst se ozval vlhký bublavý zvuk a natáhl jednu ruku, aby chytil meč, který byl usazen v jeho hrudi. Krev tekla po jeho dlaních a klouzala po stříbru v jednom klikatém pramínku a on se pomalu sesunul k zemi. Jeho pohled se zvedl k Velitelovým, dokud se nezměnil v nevidoucí oči mrtvého.


Nemohla jsem si vzpomenout, jak se mám pohnout.
Velitel položil jednu nohu na strážcovo rameno, sevřel hrušku svého meče oběma rukama a trhnul. Ostří se uvolnilo s hnusným čvachtavým zvukem, odhazujíc zbloudilé kapičky krve do vzduchu a Velitelův prsten se zaleskl vlhkostí ve světle pochodní.
Zavřela jsem pusu a Velitel přiložil hrot svého zkrvaveného meče k mému hrdlu. Nůž byl v mých znecitlivělých prstech nepotřebný. Bylo mnohem jednodušší představit si, jak zabíjím člověka, než jsem si uvědomila, jak to vypadá.
„Varoval jsem tě, že tě naučím, kam patříš,“ řekl Velitel tiše.
Nemohla jsem mluvit, když se mi nevolnost tlačila do krku. Kovový pach krve mi zaplavoval smysly. Zadržela jsem dech, ale to mě právě nutilo polknout krví nasycený vzduch, dokud jsem neměla pocit, že se rozkřičím.
Usmál se. Natahujíc se ke mně, chytil do prstů pramen mých vlasů. Vyschlo mi v ústech a přišlo mi hloupé svírat pod pláštěm nůž, když mě stejně nezachrání.
Velitel se podíval na Logana, nechávajíc mé vlasy proklouzávat mezi jeho prsty. „Chtěl jsem ji mučit, abych si zajistil tvou plnou spolupráci, ale rozmyslel jsem si to. Byla by škoda udusat takovou sílu ducha dřív, než si ji někdo ochočí, správně?“
Probudilo se ve mně něco zoufalého a temného, stoupajíc vzhůru do krku jako žluč. Chtěla jsem odstrčit jeho ruku, ale kvůli jeho meči na mém krku a Loganovi obklopeném vojáky, jsem se nemohla pohnout.
Logan vypadal, že je mu špatně, ale pod tou bledostí jsem viděla něco, o čem jsem netušila, že by v něm mohlo dřímat: zuřivost. Pokud si toho Velitel všimnul, nereagoval na to. Byl příliš zaměstnán zíráním na mě, jako bych byla jeho další jídlo. Při jeho predátorském pohledu jsem se celá roztřásla. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli mě chce zabít nebo si mě Nárokovat za svou.
„Pane - “ začal Logan.
„Místo toho jsem se rozhodl, že podmínky tvé služby budou takovéto: dáš mi své slovo, že mi vrátíš to, co mi patří, a nechám tě žít. Co se týče toho děvčete, tak bude převedena na jiného Ochránce, když mi přinese ten balíček.“ Natáhl ruku a setřel kapky krve z mé tváře a já se zatřásla. „Jsem si jistý, že dokážu najít muže, který se jí ujme.“
„To nebude nutné.“ Loganův hlas se třásl.
„Tvé slovo?“
„Máte ho.“
„Máte pár dní na to, abyste si shromáždili zásoby a naplánovali svůj výlet. Informuj mě, až budete připraveni. Pošlu stráže, aby vás doprovodily.“ Náhle se Velitel ode mě odvrátil, utírajíc si ostří do pláště mrtvého muže a šel ke dveřím. „Hoďte ten nepořádek do Pustiny,“ řekl zůstávající hlídce a pak on a jeho stráže Tyranského oddílu zmizeli ve tmě.

6 komentářů:

  1. Díky za další kapitolu, těším se na pokračování a "Pošlu stráže, aby vás doprovodili" - stráže doprovodily...

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat