středa 8. října 2014

Temný úsvit - 6. kapitola 2/2



Roland tomu nemohl uvěřit. Neodešla. Vyprázdnil několik sáčků krve tak rychle, jak jen to bylo možné, a napínal uši, aby slyšel vrzání prkna, zvuk otevírání a zavírání předních dveří nebo roztříštění okna. Cokoliv, co by bylo známkou buď kradmého, nebo šíleného pokusu o útěk. Počkal chvíli, aby si opláchl krev ze své tváře, prošel jídelnou ke vchodu do obývacího pokoje a... neodešla. Sára tam stále byla, seděla na pohovce a koukala se na ruce. 

Na chvíli se na ní díval zmatený a uklidněný. Proč nevyšilovala? Předstírá klid, jen aby si získala jeho důvěru, aby mohla odejít a vrátit se později se skupinou lidí, aby ho zabili? 
Sára se ohlédla a všimla si, jak tam stojí.Cítíš se líp?“
„Ano, děkuju.“ 
„Vypadáš mnohem lépe.“ Neklid se mihl jejím výmluvným výrazem tváře.Je to proto, že jsi..., protože jsi se nakrmil?“ 
„Ano.“ Nemá smysl to popírat. Ačkoli se cítil trapně jako peklo, když to přiznával. 
„Aha.“ 
Aha? To je všechno?Pořád nekřičíš.“ 
„Je to obvyklá reakce, jakou dostaneš, když si lidé uvědomí, že jsi, ehm...“ 
„Odlišný? Ano, obvykle.“ 
Marcus se postavil vedle něj.Také vřískot, nadávky, promáčený kalhoty, uvolňování střev“ – Sára se zašklebila, „náboženské přednesy...“ 
Její obočí vystřelilo vzhůru.Náboženské přednesy?“ 
„Vždy víš – Jděte zpátky, vy, ehm...“ Šťouchl Rolanda.Jak nám ten kněz říkal?“ 
Roland obrátil oči v sloup.Který z nich?“ Hádali se s několika. 
„Ten v Londýně.“ 
„Jaké století?“ 
„Osmnácté.“ 
Sáře spadla brada. 
„Ten s vlasy jako Albert Einstein?“ 
„Ano.“ 
„Satanův výplod.“ 
„Přesně tak.“ Marcus imitoval chraplavý, starší mužský hlas a zahrozil na Sáru pěstí a výrazně intonoval, „Jděte zpátky, vy, výplodi Satana. Navraťte se do útrob pekla, kam patříte!“ Snížil pěst a pokračoval normálním hlasem.Pak, když jsme šli pryč, na naše hlavy vychrlil mnohé biblické verše. A to poté, co jsme zachránili jeho prdel od poměrně ošklivého upíra, kterého si spletl s chudým farníkem.“ Pokrčil rameny.Ale křik je zdaleka nejčastější reakce od mužů či od žen.“ 
Vypadala trochu vyvedená z míry.Aha.“ 
Marcus tleskl.No, Sára je při vědomí a klidná.“ Obrátil se k Rolandovi.Ty už nevypadáš, že bys umíral. Mohl bych opravdu použít sprchu. Takže, pokud jste oba dva v pořádku, jdu se umýt a lehnou si, aby se moje noha mohla vyléčit rychleji.“ 
Roland kývl, rád, že bude nějaký čas se Sárou o samotě, ale nevěděl, co jí má říct. „Použij pokoj pro hosty. Jdi chodbou a jsou to druhé dveře napravo. Ten má vlastní koupelnu.“
„Máš pokoj pro hosty?“ 
„Příležitostně tady zůstane Seth.“ 
Marcus se zamračil. 
„Co je? Není to, jako bych ho zval. Dělá to, aby mě naštval, protože ví, že nemám rád jiné lidi v mém domě.“ 
Marcus se zadíval na Sáru. 
„Nemyslím tebe,“ ujistil ji Roland kvapně.Nepozval bych tě, kdybych tě tu nechtěl.“ 
„Cože, mé pozvání se ztratilo v poště?“ dožadoval jeho přítel jízlivě. Rolandova neochota věřit, Marcusovi vždycky vadila.Jsi tady, ne?“ 
„Jo, protože jsi potřeboval svézt.“ 
Roland krátce uvažoval, jak moc by Sáru vystrašilo, kdyby před ní Marcuse zaškrtil.Nejdeš se osprchovat nebo tak něco?“ Postrčil ho správný směrem. 
„Tak dobře. Už jdu.“ 
„Zavolej Lisette, než půjdeš do sprchy a dej jí vědět, co se děje. Zabíjení se mi zdá být upířím hlavním cílem, ale také se zdá, že mají zájem chytit nesmrtelného, protože řekl, aby tě nechali naživu.“ 
Marcus se strašně zasmál.Skutečnost, že by se měli vyhýbat nápadným smrtícím úderům, dělá mou práci mnohem jednodušší.“ 
„To máš štěstí.“ 
Marcus se smíchem vykročil chodbou, vstoupil do ložnice pro hosty a řekl: „Hele, to je hezké,“ a zavřel dveře. 
Roland se obrátil zpátky k Sáře a našel ji, jak se na něj zasmušile dívá. Marně hledal v mozku, co má říct, aby ji to uvedlo do pohody a – co – by ji přimělo, aby ho měla ráda? Na to zapomeň. 
„Pořád nekřičím,“ tiše podotkla. Cítil, jak jeho rty škubly v pobavení.Všiml jsem si.“ 
Podívala se dolů na ruce položené na kolenou, dlaněmi vzhůru.Ačkoli možná budu křičet, jak začnu vyndávat sklo z těchto ran. Nemáš náhodou pinzetu, kterou si mohu půjčit?“ 
Zmizel zpět do kuchyně, popadl pinzetu ze svého šuplíku první pomoci. Přidávajíc misku vody a čistý ručník, vrátil se k Sáře do obývacího pokoje. 
Konferenční stolek byl skleněný vložený v těžkém dřevěném rámu s pevnou základnou více než schopný udržet jeho váhu. Roland se na něj posadil přímo před ní a zaparkoval své velké nohy na každé straně jejích, kolena pohodlně rozevřené. Položil vodu a ručník na zem vedle sebe, naklonil se dopředu, opřel se lokty o kolena, a ozbrojujíc se pinzetou, napřáhl k ní svou levou ruku. Sára pohlížela na pinzetu s hrůzou, ale s důvěrou položila svou pravou ruku do jeho. Ať se propadne, jestli se díky tomu uvnitř necítil měkce a v teple. 
Roland studoval její dlaň a spodek jejích prstů. Byly tam četné malé kousky skla vložené v její hebké kůži. Základ palce a ohyb každého prstu blíž k jejich konečku se chlubil hlubokými řezy, které vypadaly, jako kdyby byly vyřezány nožem. Zatímco ostatní dírky, škrábance a řezy přestaly krvácet, těchto pět stále krvácelo. Vrhl na ni tázavý pohled. 
„Když ten chlápek přistál na autě a zničil ho, ztratila jsem pojem o Glocku. Jediná další zbraň, na kterou jsem přišla, byl kus skla.“ 
„Rychlé myšlení,“ pochválil ji. Byla bojovník, udržovala si jasnou hlavu a nedala se snadno. Líbilo se mu to. 
Umístil pinzetu nad jeden z krvavých střepů a varoval ji: „Tohle bude bolet.“ 
„Já vím. Ať už to máme za sebou.“ 
Roland vytáhl první kus skla. Trhla sebou, když odstraňoval další a další a další. Nenáviděl jí ubližovat, ale tohle se udělat muselo. 
„Cítím se jako srab,“ připustila, jak pracoval, „kroutím se nad maličkostí jako je tato, když ty jsi měl ve svých rukou kovové hroty.“ 
Pokrčil rameny.Jsem na takovou bolest zvyklý. Ty ne.“ 
„To myslíš vážně? Taková věc se ti stává často?“ 
„Vlastně ne. Obvykle čelím jen jednomu nebo dvěma soupeřům najednou. Ale i pak může dojít ke zlomeným kostem, hlubokým tržným ranám a střelným poraněním.“
Zkontrolovala její dlaň, ujistil se, že vyndal všechny kousíčky, a pak se přesunul k prstům. 
Vyskočila.Au! Promiň. Ten jen vyklouzl.“ 
Zavrtěl hlavou.Vím, jak moc může sklo ublížit.“ Byl hozen skrz mnoho oken, skleněných dveří, a zrcadel v průběhu staletí. 
Když o něco později Roland slyšel, jak se tlukot jejího srdce zrychlil, dumal nad jeho příčinou. 
„Takže,“ váhavě nadhodila, „jsi upír?“ 
Ah. „Ne, muži, kteří na nás zaútočili, byli upíři.“ 
Minul okamžik ticha. 
„Ale máš zuby jako oni. A jejich oči zářily jako ty tvoje. A viděla jsem, jak piješ krev toho mladíka.“ Věděla také, že byl popíjet v kuchyni, a to díky nedostatku Marcusovi jemnosti. 
„Je to trochu složitější.“ 
„Jsem inteligentní žena.“ 
Usmál se.Vím, že jsi. Jen se snažím vymyslet nejlepší způsob, jak to vysvětlit.“ 
Zvědavě naklonila hlavu.Určitě jsi to už dělal předtím.“ 
„Ano,“ přiznal, „ale to už je dlouho.“ 
„Jak dlouho?“ 
Myslel na Marii.Téměř čtyři století.“ 
Rychlý pohled mu ukázal široké oříškově hnědé oči. 
„Kolik ti je let? Au.“ 
„Promiň. Devět set třicet sedm.“ 
„Je ti 937?“ 
„Ano.“ 
„Máš tesáky, piješ krev a žiješ téměř tisíc let, ale nejsi upír.“ 
„Správně.“ 
„Vysvětli mi to, prosím.“ 
„Nejdřív mi dej chvilku. Myslím, že mám všechno sklo z téhle ruky venku.“ 
Roland dal pinzetu stranou, vložil její ruku mezi své ruce a zavřel oči. V jeho dlaních se vytvořilo teplo, pak vstoupilo do ní, hledalo a hojilo její zranění. Bolest, jako jehly, probodla její pravou dlaň a prsty předtím, než rychle ustoupila. 
Otevřel oči, uvolnil sevření a sklonil hlavu, aby přezkoumal její ruku. Sára ji taky zkoumala a naklonila se dopředu, dokud se její čelo skoro nedotklo jeho a její podivný výraz se změnil do fascinace, když uviděla, že její řezy byly zcela vyléčené.To je úžasné.“ 
Posunujíc se, aby podržel její ruku nad miskou s vodou, Roland ji opláchl chladnou, čistou kapalinou. Špína a krev byly spláchnuty, odhalujíc zdravou tkáň zbavenou ran či jizev. Otřel její pleť ručníkem do sucha a odložil jej stranou, pak přejel prsty po její dlani ve slabém pohlazení. Měkké kruhy, které se postupně rozšířily. Po celé délce jednoho prstu. Podél dalšího. Mezitím klesajíc. 
Říkal si, že ji jen kontroluje, aby si byl jistý, že všechno bylo vyléčené, ale skutečně se jí chtěl jen dotknout. 
Její srdce začalo bušit, zvuk snadno zaznamenaný jeho nesmrtelnýma ušima. Zvedl oči a setkaly se s jejími.Zraňuju tě?“ 
„Ne,“ odpověděla a její hlas byl trochu bez dech. 
Žádná bolest.Děsím tě?“ zeptal se a stále ji hladil. 
„Ne.“ 
Žádný strach.Tvůj tep je zrychlený.“
„Opravdu?“ Olízla si rty. 
Očima sledoval ten pohyb. Pohled na ten malý růžový jazyk navlhčující její plný spodní ret zrychlil jeho vlastní puls, dokud se téměř nesladil s jejím.Mé smysly jsou zesílené.
Slyším ho.“ 
Oči se jí rozšířily.Nemůžeš číst mé myšlenky, že ne?“ 
„Ne.“ 
„Díky bohu,“ zašeptala a jeho zájem prudce vzrostl. 
„Proč? Co bych viděl, kdybych mohl?“ Něco nemravného, jak doufal. 
„Nic.“ Přesto se začervenala, když to říkala. 
Jemně vytáhla svou ruku z jeho a přitiskla ji k jeho svalnaté hrudi na jeho srdce. Roland se zhluboka nadechl. 
„Máš srdce.“ 
Přikývl chycen nepřipravený jejím něžným dotykem.Já nejsem mrtvý. Nebo nemrtvý, jak věřím, že hodně upířích tradic tvrdí.“ 
Sklouzla svou rukou po jeho hrudi, přes jeho klíční kost a roztáhla své prsty na jeho krku. Síla touhy, kterou to malé pohlazení podnítilo, ho šokovala. 
„Tvůj tep je taky zrychlený,“ řekla tiše. 
A určitě to nebylo proto, že by se jí bál. Ačkoli tu byla skrytá část, která se jí bála. Pocity, které v něm vyvolala, byly příliš intenzivní. Příliš znepokojující. Chtěl na ni dávat pozor, chránit ji, udržet ji v bezpečí. Chtěl, aby ho přijala proto, kdo a co je zač. Chtěl, aby ho měla ráda. 
Bylo to šílené. Znal ji příliš krátký čas na to, aby k ní byl tak přitahován. Tak zranitelný. Nemohl si dovolit takovou slabost. 
Vzala jeho čelist do svých malých rukou, zaplavujíc ho více touto cizí něhou. Palcem sklouzla po jeho bradě na druhou stranu. Dělal všechno, co mohl, aby neotočil hlavu a nezabořil své rty do její dlaně. 
„Tvoje rány se zahojily.“ Její pohled přelítl z jeho krku, kde mu Bastien poprvé podřízl hrdlo, na jeho čelist, kde se Bastien pokusil znovu a minul, a na jeho čelo, kde se její zranění otevřelo na jeho těle, když ji uzdravil. Všechny tři byli buď pryč, nebo byly přeměněny na jizvy, které vyblednou, zatímco bude spát. 
„Mnoho z nich, ano.“ Některé, jako jeho zlomená ruka a několik hlubokých bodných ran, byly lepší, ale budou vyžadovat více krve a odpočinku, aby se úplně uzdravily. 
„Ale ty nejsi upír.“ 
„Ne, Marcus a já a další naší branže upřednostňují být nazýváni Nesmrtelnými. Naši lidští asistenti nás nazývají Nesmrtelní Strážci.“ 
Sklonila ruku a opřela se o polštáře pohovky.Koho hlídáte?“ 
„Lidstvo.“ 
„Před upíry?“ 
„Ano.“ 
Roland zvedl její levou ruku a připravil si pinzetu, zdráhavý znovu začít a působit jí více bolesti. 
„Moc nerozumím tomu, jak se lišíš od upírů, kromě toho, že oni jsou debilové a ty nejsi.“ 
Zasmál se.Někteří z mých kolegů by s tím druhým s tebou nesouhlasili.“ 
„Pak tě moc dobře neznají,“ protestovala a teplo se ho zmocnilo ještě jednou. 
Přinutil se soustředit na sklo, které se třpytilo jako diamanty uprostřed krve, a na roztrhané maso její dlaně a vytáhl dlouhý odštěpek. V této ruce bylo o mnoho více zaseknutého skla. Na rozdíl od pravé bylo sklo také zabořené v jejím předloktí až k lokti. 
„Vampyrismus,“ vysvětloval, „a vlastnosti spojené s ním jsou výsledkem velmi vzácného parazitického viru.“ 
„Virus,“ opakovala Sára, mrkajíc, jak Roland vytáhl obzvláště velký střep. 
„Ano.“ 
„Jaké přesně jsou ty vlastnosti?“ Touha po krvi? Záliba v kousání? 
Trochu naklonil její ruku na světlo.Ani upíři ani Nesmrtelní nejsou mrtví. Cítila jsi tlukot mého srdce. Víš, že dýchám.“ 
A jeho srdce se zrychlilo pod jejím dotekem. 
„Všichni máme zesílené smysly.“ 
Sára si pamatovala, jak se jí zdálo, že Roland a Marcus slyší příchod upírů dlouho před tím než ona.To je důvod, proč jsi věděl, že přicházejí?“ 
Přikývl a svraštil čelo soustředěním, jak pracoval na jejích ranách.Slyšeli jsme, že se blíží, když byli ještě pár kilometrů daleko a věděli jsme, kolik jich bylo, díky jejich individuální vůni.“ 
Nad tím zůstává rozum stát. 
„Páni,“ žertovala slabě.Život pro vás musel být opravdu příšerný, než vynalezli deodorant.“ 
Zasmál se.Pokroky v osobní hygieně skutečně udělaly pro nás věci mnohem příjemnější, i když tahle nejnovější generace vypadá, že se vrací zpět.“
„O tom mi povídej. Mám studenty, kteří ses vykutálejí z postele a přijdou do třídy, aniž by si vyčistili zuby. Au!“ 
„Promiň.“ 
Sára přemýšlela o jeho vytříbeném čichu a cukla sebou kvůli vůni, kterou musela vydávat.Možná bych měla být já tím, kdo by se měl omluvit.“ 
Podíval se na ni.Proč?“ 
„Jsem zpocená a pokrytá krví a špínou, a kdo ví, co ještě jsem na sebe navalila, když jsem se skutálela z toho kopce. Nepředpokládám, že vytvářím tu nejpříjemnější vůní.“ 
„Vůně krve je pro mě lákavá jako čokoláda pro tebe.“ 
Její tvář se nedobrovolně svraštila.Opravdu?“ To bylo trochu nechutné. 
Sarkasticky se usmál.Ano. Kromě toho, voníš jako les, tvůj citrusový šampon, dětský pudr, deodorant a tvoje vlastní jedinečná vůně.“ Viděla, jak lehce vdechuje.A dokonce i zpocená je tvoje vůně velmi atraktivní.“ 
Její srdce vynechalo. Řekl to, jako kdyby ho to vzrušovalo.Opravdu?“ 
Jeho oči potemněly a pak získaly náznak té nadpozemské záře.Tvůj tep znovu zrychlil.“ 
Odvážně natáhla ruku a dotkla se jeho krku.Tvůj taky.“ 
Koutkem oka viděla, jak jeho prsty sevřely pinzetu. 
„Jaké jsou další vlastnosti?“ zeptala se ho a stáhla se. 
„Naše vidění je mnohem ostřejší než vaše.“ 
„Vidíš ve tmě?“ 
„Tak jasně jako kočka.“ 
Není divu, že Marcus nepotřeboval baterku, aby prozkoumal pole.Co způsobuje, že tvoje oči září?“ 
„Stále nechápeme některé fyziologické změny, které probíhají v našem těle a proč naše oči září, je jedna z nich. Vše, co víme, je, že se to občas stane, když cítíme bolest a téměř vždy, když prožíváme extrémní emoce, jako třeba hněv.“ 
Nebo vzrušení? chtěla se zeptat, ale nemohla se k tomu přimět. Když se ho dotkla, pohladila puls na jeho silném, opáleném krku, oči mu začaly zářit. Cítil k ní touhu? Byl také ovlivněn lehkým pohlazením jako ona? 
„Jsme silnější než lidé,“ pokračoval vyjmenovávat své odlišnosti, „o hodně silnější a můžeme se pohybovat velmi rychle.“ 
Tak rychle, že se rozmazávají. Bylo to super a děsivé ve stejnou dobu.Co ještě?“ 
„Rychle se léčíme, jak jsi viděla. A jsme citliví na sluneční světlo.“ 
„To je všechno?“ 
„Ne, to jsou pouze vlastnosti, které máme společné s upíry. Virus napadá ty z nás, kteří se jinak nazývají Nesmrtelní. Všichni jsme byli smrtelníci jako ty, pak jsme se nakazili kvůli kousnutí upíra.“ 
„Jen upír? Ne Nesmrtelný?“ 
„Nesmrtelní velmi zřídka přemění lidi.“ 
„Ach. Takže jsi byl přeměněn upírem.“ 
Jeho rty se sevřely.Ano.“ 
„Podle tvého výrazu předpokládám, že to bylo proti tvé vůli.“ 
„Ano. Měl jsem štěstí. Mé tělo je jedním z mála, které je schopno mutace viru, jeho přetvoření a schopno změnit jeho účinky.“ Odmlčel se, zatímco vypátral kus skla, který se zdál rozhodnutý, že si pro sebe vytvoří domov v jejím palci. Sára zaskřípala zuby a sevřela pravou ruku v pěst. Jéžiš, to bolelo. Pokud vyškubnutí malého kousku rozbitého skla z ruky tak moc bolelo, jaké peklo musel vytrpět Roland, když si vytrhával ty bodce z dlaně? 
Její napjaté svaly se trochu uvolnily, když se mu podařilo zachytit škodící střep. Setkal se s jejím pohledem.Potřebuješ si odpočinout?“ 
„Ne.“ V jistém smyslu vědět, jak stoicky přetrpěl své rány, pro ni dělalo jednodušší se přesto dostat. 
„Tento virus má pro upíry negativní důsledky, které pro nás nemá. Upíři přežívají pouze na krvi. Stanou se na ní závislí, jako někteří na kokainu nebo na pervitinu. Nesmrtelní, na druhé straně tuto vadu nemají a každý večer nepožívají krev.“ 
„Proto ta pizza.“ 
Usmál se.Kromě toho, když jsme zranění, těm z nás, kteří jsou starší, se stačí nakrmit jednou nebo dvakrát týdně a jinak máme stravu podobnou té tvé. Spousta zeleniny a ovoce. Velmi málo masa. Bio kuřecí, bio krůtí, nebo jinou drůbež. Žádný z těžších mas, žádné zpracované nebo umělé potraviny, které obsahují známé karcinogenní látky nebo jiné škodlivé chemikálie. Stejné věci, které způsobují rakovinu, srdeční onemocnění a genetické mutace u lidí zvyšují naši potřebu krve, kvůli škodám, které vytvoří v našich tělech, které potom musí virus vyléčit, a tak se jim prostě vyhýbáme.“ 
„To dává smysl. Takže vaše strava je odlišná od jejich. Co ještě?“ 
„Upíři nežijí tak dlouho jako my. Virus v nich způsobuje pomalý pád do šílenství. To je důvod, proč je lovíme. Jejich šílenství a závislost je vedou k zabíjení svých obětí tím, že je úplně vyprázdní.“ 
„Lidské oběti?“ 
„Ano.Když jsou upíři mladí, smrt je rychlá, protože jedinou touhou upíra je uspokojit jeho nebo její hlad. Ale po několika letech, jak se části mozku zhoršují, je nakazí šílenství a oni si se svou kořistí začnou pohrávat jako kočka s myší, straší a mučí je. Ať tak či onak, nemůžeme dovolit takové zabíjení nevinných.“ 
„Pijete z lidí?“ Myšlenka, že byl pil z krku nějaké jiné ženy, byla znepokojující. Nechtěla tím říct, že by chtěla, aby pil z jejího krku. I když... Počkej. Co to říká? 
„Až do minulého století a příchodu krevních bank, jsme měli malý výběr. Ale nikdy jsme nezabili ty, z kterých jsme se krmili a vždy jsme dávali pozor, abychom je moc neoslabili.“
Odmlčel se a zdálo se, že se na moment zamyslel.Vlastně to není pravda. I když se moc chci vyhnout tomu, abych tě vystrašil, chci být upřímný. Vždy jsme byli opatrní, abychom nezabili nebo neoslabili nevinné, z kterých jsme se krmili. Nicméně s pedofily, násilníky a vrahy nebylo často zacházeno tak laskavě.“ 
Jinými slovy, byli zabiti. No, s tím problém neměla. Sára měla vždy spíše biblický smysl pro spravedlnost. „Ale... jak to funguje? Myslím tím, oni o vás neřeknou... neřekli lidem?“ 
„Ne. Když naše tesáky vystoupí, žlázy, které se vytvořily nad nimi během naší proměny, pod tlakem kousnutí vypustí chemickou láku něco jako GHB (=anestetikum), takže ti, z kterých se krmíme, na to poté nemají žádnou vzpomínku.“ 
To bylo dost propracované.A už z lidí nepijete?“ 
„Jen když jsme zoufalí. Teď vlastníme řetězec krevních bank, do kterých naši Druzí a jejich rodiny pravidelně darují krev, a přijímáme naši potravu v podobě sáčků s krví.“ 
„Na virus není žádný lék?“ 
„Žádný lék.“ 
Něco v jeho hlase jí napovědělo, že by si ho vzal, kdyby nějaký byl. 
„Co antivirotika? V poslední době dělají s antivirotiky pokroky.“ 
Zavrtěl hlavou.Zkoušeli jsme je. Na nás vůbec nemají žádný vliv, zčásti proto, že tento virus se nechová jako žádný jiný na této planetě. A testování antivirotik je nebezpečné. Někteří z našich vědců věří, že pokud to jeden provede úspěšně a zabije virus, zemřeme spolu s ním, protože virus v podstatě nahrazuje náš imunitní systém.“ 
„To je sakra jako z Hlavy XXII (=autorem je Joseph Heller),“ řekla Sára.Odstraň virus a zůstaneš bez imunitního systému.“ 
„Ano.“
„Jak tedy dlouho žijí upíři?“
„Jen zřídka žijí celé století. Buď je zabijeme, nebo svou neopatrností ve svém šílenství omylem zničí sami sebe, anebo se navzájem zabijí ve slepé zuřivosti a územních bitvách.“ 
Století šílenství a zabíjení. To bylo zpackané. 
„A nesmrtelní? Jak dlouho žijí nesmrtelní?“ 
„My nestárneme, takže... na neurčito dokud nám někdo neutne hlavu, nezapálí nás, dokud se z nás nestane popel, nebo nás nevsadí do země na slunci.“ 
Obraz, jak byl na louce vsazen do země, prolétl její myslí a znovu s ní otřásl.Opravdu bys dnes ráno zemřel.“ 
„Ano.“ Upřeně se setkal s jejím pohledem.A ještě jednou ti musím poděkovat za záchranu mého života, Sáro.“ 
Přikývla.Jsem ráda, že jsem tam byla, abych ti mohla pomoct.“

17 komentářů:

  1. Díky moc za úžasný zbytek kapitoly a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Knihomolka.3658. října 2014 16:49

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Teším sa a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Tohle se mi tak strašně líbí. Je to velmi zajímavá knížka. Vidím v tom trošku souvislost s J. R. Wardovou, ale řekla bych, že tohle bude lepší :-) Děkuji za překlad a korekturu :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Super kniha!!! Děkuji za překlad další části :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat