středa 1. října 2014

Temný úsvit - 6. kapitola 1/2



Sára si pohrávala s vědomím od té doby, co ji Roland uložil na něco, co se zdálo být jako velmi pohodlná pohovka. 
Roland byl upír. Marcus taky. A teď s nimi byla sama a vystrašená z toho, co jí zamýšleli udělat. Musela utéct, ale neměla naději, že by jim utekla. Takže se rozhodla pro jediný plán, který ji napadl s bolestí hlavy a s ostrou bolestí vystřelující skrz její hrudník pokaždé, když se nadechla: předstírat spánek, odposlouchávat, získat informace, a pak se při první příležitosti vyplížit. 

Až dosud bylo nejtěžší udržet tlukot svého srdce stabilní a pomalý i přes svůj strach a neucuknout, když se Roland dotkl jejího bolavého žebra. Dobře, nebylo. Absolutně nejtěžší bylo nevyšilovat, když Marcus řekl Rolandovi, aby se nakrmil, domnívajíc se, že by měla být hlavní chod. 
Čím více poslouchala, tím ji zaplňovalo více nejistoty. Roland nezněl jako bezduchý dravec, kterého viděla sát krev z toho gotika ve své zahradě. Zněl, jako milý chlap, se kterým strávila den. Ten, který ji nechal na sobě spát bez osahávání a neměl potřebu si stěžovat na její váhu spočívající na jeho mnoha ranách. Zněl ochranitelsky. 
„A Seth si myslí, že jsem nerozumný,“ zamumlal Marcus.Ví, co jsme.“ 
„A už mě viděla se jednou krmit, Marcusi. Nechci, aby mě viděla znova. Už tak bude dost vystrašená, až se probudí.“ 
„Ne nutně.“ 
„Je zřejmé, že jsi neviděl její tvář, když skočila do auta a se skřípěním ujela pryč.“ 
Vnitřně sebou trhla. Ježíš, to znělo zbaběle. 
„Byl jsem zaměstnán, pokud si vzpomínáš,“ odpověděl suše Marcus.Kromě toho měla strach, jen protože si myslela, že jsi upír jako ostatní. Jakmile jí vysvětlíš, že nejsi, že jsi Nesmrtelný, uklidní se.“ 
Nebyl upír? Kdo byl Nesmrtelný? 
„Tak jak to udělala Marie?“ zeptal se Roland suše. 
Kdo byla Marie? 
Marcus si odfrkl.Marie byla pitomá, nakažená pověrami své doby a snadno ovlivnitelná ostatními.“ 
„Nebyla pitomá. Byla vzdělaná.“ 
„Byla to modrá punčocha, studentka klasických studií s hlavou v oblacích. Navzdory tomu, jak milovala knihy, o světě věděla jen trochu víc než její vrstevnice, a jak jsem řekl, byla snadno ovlivnitelná. Možná, že kdyby byla schopná myslet na sebe, nezradila by tě tak, jak to udělala.“ 
Roland zabručel. 
„Na ničem z toho nezáleží, tak jako tak, protože Marie a Sára jsou dvě různé osoby. Marie by nikdy nepraštila muže do hlavy lopatou, aby tě zachránila. Sára to udělala.“ 
No, to jí pomohlo cítit se líp. 
„Navíc jsem v její knihovně, když jsme byli u ní doma, náhodou viděl řadu paranormálních romancí, takže možná nebude vyšilovat vůbec.“ 
„Co ty víš o romantických románech?“ zeptal se Roland skepticky. 
„Bethany je měla ráda. Poznal jsem některé, které četla.“ 
„No to, že má Sára ráda fikci neznamená, že se jí bude líbit realita.“ 
Bolest v hlavě se nepatrně zvýšila, když Roland opatrně dloubl do levé strany jejího čela a pak jí odhrnul vlasy z obličeje. 
„Je mi úplně jedno, jestli se jí to líbí nebo ne na tak dlouho, dokud to přijme a nezradí nás.“ 
„O to se nebojím.“ 
„Opravdu? Ty, král paranoie, se nebojíš, že vyžvaní naše tajemství?“ 
„Jestli ano, kdo by jí věřil? Byla by zavřena do blázince dřív, než by stihla říct Nosferatu.“ 
„Ne, pokud by zavedla policajty sem.“ 
„Ujistil bych se, aby nemohla. Nekoukala na cestu. Zavázané oči nebo sedativum jí zabrání, aby viděla cestu zpět. Nebo, ještě lépe, stavil bych se za Sethem a přemístil bych ji.“ 
Sára vycítila pohyb nad svým obličejem předtím, než se Rolandova ruka stáhla. 
„Co to děláš?“ zněl překvapeně. 
„Zastavuju tě před tím, než uděláš něco hloupého.“ 
„Pusť mou ruku, Marcusi.“ 
Strach znovu vyrazil na povrch v zlověstném varování. 
„Nejdřív se nakrm, pak ji uzdrav.“ 
Co to znamená – vyléčit ji? Vyléčit ji ve smyslu poskytnout jí první pomoc? Proč bylo tak nutné, aby se nejdříve nakrmil? Vzpomněla si na uklidňující teplo, které zaplavilo její hrudník, když se před chvílí dotkl jejích žeber. Ostré bodání zmizelo, stejně jako bolest. Znova byla schopna zhluboka dýchat. Co jí to Roland udělal? 
„Až se probudí, nechci, aby první věc, kterou uvidí, byla, jak držím sáček s krví u rtů,“ vyštěkl Roland. 
A sakra. On je upír. 
„Tak si pospěš a nakrm se předtím, než se probere.“ 
„Už je blízko. Její dech se mění.“ 
Tiše zaklela. 
„Pak opusť místnost a nakrm se.“ 
„A nechat ji probudit se samotnou? Ne!“ 
Následovalo napjaté ticho. 
„Ach, člověče,“ vydechl Marcus.Máš ji rád.“ 
Proti své vůli, Sára prudce otevřela oči a snažila se vidět Rolandovu reakci. Klečel vedle ní, vlasy rozcuchané a vlhké potem kolem jeho obličeje. Hrozná rána na jeho krku byla uzavřena a už nekrvácela. Dlouhé říznutí vedlo podél jeho čelisti z jeho pravého ušního lalůčku až k bradě, kde se mu jeden z jeho oponentů znovu snažil rozříznout jeho hrdlo a špatně to odhadl, otevírajíc maso tak hluboce, že se bála, že by mohla vidět kosti, kdyby opláchla krev. Košili měl nasáklou červenou tekutinou a jeho oděv byl na mnoha místech roztrhaný. Taky svou levou paži si držel blízko k tělu takovým způsobem, že jí napadlo, jestli ji nemá zlomenou. 
Marcus pomlácený a nevypadající lépe stál za pohovku. V jedné ruce držel sáček s krví podobný těm, které se používají v nemocnicích. Ani jeden z nich jí nevěnoval žádnou pozornost, když se na sebe dívali. Marcus vypadal znepokojeně. Roland vypadal zahořkle. 
„Máš, že ano?“ tlačil Marcus.Máš ji rád.“ 
Sval v Rolandově tváři poskočil.Nemyslíš, že by to bylo velmi pošetilé, vzhledem k situaci?“ 
„Vzhledem k čemu – že je chytrá, hezká a dobrá se zbraní v ruce?“ 
„Ne,“ řekl Roland, jeho hlas zatížený sarkasmem.Vzhledem k tomu, že by na nás použila zbraň, kdybys na ní nevymámil slib, aby to nedělala. Jakmile se probudí, začne s křikem utíkat ke dveřím.“ 
Dobře, věděla, že je upír nebo co, ale i tak se cítila provinile, protože utíkat a křičet byl její první impuls a on vypadal, jako by to věděl a jeho city byly zraněny.
Marcus se zamyšleně pohladil po bradě.Myslím, že se mýlíš.“ 
„Proč, protože ji tak dobře znáš?“ 
„Ne, protože jsi tak rozrušený z jejích zranění a jejího potenciálního strachu z tebe, že jsi přehlédl něco relevantního, co já ne.“ 
S pohledem stále na Marcusovi, Roland projel svými prsty skrz její vlasy v něčem, co vypadalo jako bezděčné gesto náklonnosti.A co to má být?“ 
Marcus se samolibě usmál.Je vzhůru od té doby, co jsi ji položil na pohovku, a neutekla ke dveřím.“ 
Rolandova hlava trhla prudce dolů. Hnědé oči se rozšířily, když se setkaly s jejími a jeho ruka rychle ucukla zpět, jako by se bál, že bude pokárán za to, že se jí opovážil dotknout.
Minuty ubíhaly. Ticho se protáhlo. 
Sára si odkašlala.Ehm, ahoj?“ 
Zamračil se.Proč nekřičíš?“ 
Proč vlastně?Protože moje hlava mě ubíjí?“ 
Nebyla to úplně lež. Její hlava jí ubíjela. Ale pravda byla, že čím déle seděl, aniž by vycenil své tesáky a zabořil je do jejího krku, tím více se jí zmocňoval klid. Možná, že měla otřes mozku.
„Můžu se na to podívat?“ zeptal se váhavě. 
Přikývla a pak zasténala v agónii, kterou ten malý pohyb zplodil. Jeho prsty se pohybovaly po jejím čele. 
„Nemyslím, že je to tahle,“ zašeptala, obávajíc se mluvit hlasitěji, aby jí lebka nevybuchla.Myslím, že je to ta vzadu.“
Jeho zamračení se prohloubilo.Odpusť mi. Nevěděl jsem, že je tam ještě jedno.“ Velmi opatrně vložil svoji ruku mezi její hlavu a polštář, na kterém spočívala, razíc si cestu skrz její vlasy. Trhla sebou a na chvíli si myslela, že bude zvracet, pulzování začalo být tak zlé. 
„Omlouvám se,“ zamumlal.Zlepší se to za pár sekund.“ 
„Rolande,“ varoval ho Marcus. 
„Budeš cítit chvilkové teplo,“ pokračoval Roland, ignorujíc svého přítele. Co byl...? 
Sára zamrkala. Jeho ruka byla stále teplejší. A jak se to stalo, bolest se zmenšila. Bylo to skoro, jako by na ráně držel hřejivý polštářek. Podívala se na Marcuse, který se ve své nelibosti mračil, a pak znovu na Rolanda. Byl bledší než před chvílí? Vsunul svou ruku kolem a přikryl ránu na jejím čele, kde se udeřila o okno na straně řidiče. Opět to zvláštní teplo zahřálo její hlavu, tam kde se jí dotkl. 
Zavřel oči. Zaťal zuby. Bolest ustoupila. Sára otevřela ústa, aby mu poděkovala a zeptala se ho, co udělal, ale místo toho vypustila vylekané nadechnutí. Viděla, jak se mu na levé straně jeho čela blízko jeho linie vlasů tvoří odřenina. Ztmavla, rozšířila a zvětšila se. Hluboký řez otevřel jeho maso. Krev stekla po jeho tváři. Marcus zaklel, sehnul se a odtáhl Rolandovu ruku ze Sářiny tváře. 
Roland otevřel oči.Co je?“ Jeho hlas byl ochraptělý.Co se stalo?“ 
„Víš, co se stalo, odsekl Marcus a pustil ho. 
Roland zvedl ruku a opatrně zkoumal svou novou ránu. Jeho prsty byly vlhké krví, když ji dal dolů.Aha.“ Pohlédl na Sáru a pak si chvatně otřel ruku do košile, jako by doufal, že zakryje to, co se právě stalo. Sára se dotkla vlastního čela a utvrdila se. Žádný řez. Žádný otok. Její zranění bylo pryč. Nyní Roland předváděl to stejné. Velký uzel na zadní straně její hlavy byl taky pryč. Kdyby byla dost odvážná, aby pohladila zadní část Rolandovy hlavy, našla by tam taky velkou bouli? 
„Cítíš se líp?“ zeptal se, hlas napjatý potlačovanou bolestí. 
„Mnohem líp.“ Její hlava byla v pořádku. Její žebra byla v pořádku. Co udělal? 
„Prosím, neměj strach, Sáro.“ 
„Nemám strach.“ Její odpověď byla automatická a dokonce překvapila i ji. Byla to pravda. Už se nebála. 
„Omluv mě na chvíli.“ Zvedajíc se, Roland se zapotácel a byl by upadl na skleněný konferenční stolek, kdyby Marcus v mrknutí oka nepřeskočil pohovku a nechytil ho. 
Sára se posadila, srdce jí bušilo.Rolande?“ 
Dbajíc na to, aby se nedotkl přítelovy zlomené ruky, Marcus obtočil druhou kolem jeho ramen a začal Rolanda táhnout směrem k jídelně.Říkal jsem ti, aby ses nejdřív nakrmil,“ stěžoval si v zuřivých tónech. Nyní si myslela, že pochopila, proč. Alespoň částečně. 
Sára se postavila.Bude v pořádku?“ 
Marcus přikývl a zamával jí zpátky.Ano, jen... zůstaň tady, Sáro. Za chvíli jsme zpátky.“ 
Nechtěl se krmit před ní. 
„Je tu něco, co můžu dělat?“ zeptala se nejistě. 
„Neodcházej,“ zašeptal Roland, když vešli do malé jídelny a prošli skrz ní do místnosti, která z jejího zorného pole vypadala jako kuchyně. 
„Posaď se tam,“ slyšela Marcusův příkaz. 
Dveře ledničky se otevřely a zavřely. Sára se rozhlédla po obývacím pokoji, pohodlně i když řídce vyzdobeném velice atraktivním moderním nábytkem. 
Tohle byla její šance, jak se dostat pryč. Roland a Marcus byli oba oslabeni svými zraněními. Rolandovi bylo ještě hůř, po zahojení jejích ran, které s sebou zřejmě neslo převedení jejích zranění na jeho vlastní tělo. Marcus byl roztěkaný a věnoval se Rolandovi.
Pravděpodobně by si několik minut nevšimli, že je pryč. 
Sára zvedla ruku k čelu, přejela prsty po zdravé tkáni, která byla pod uschlou krví. Neodcházej. Rolandova slova nebyla varování, ale žádost, téměř prosba. Podívala se směrem ke kuchyni. Sára se zhluboka nadechla, doufala, že nebude litovat svého rozhodnutí a posadila se na pohovku, aby počkala. 

18 komentářů:

  1. Vďaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad!!!:-):-)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé, díky moc za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly, těším se na vysvětlení rozdílu mezi nesmrtelným a upírem, vzhledem k tomu, že se oba živí krví.

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. jste naprosto úžasné, kočky. Díky moc:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  9. Knihomolka.3651. října 2014 21:05

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za skvelé pokračovanie a neviem sa dočkať ďalšej kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat