úterý 7. října 2014

Polibek noci - 5. kapitola



„Kdo jste?“ zeptala se, její hlas byl stěží hlasitější než šepot.
Roshan se naklonil směrem k Brenně, jeho pohled se zaklesl do jejího. Byla to otázka, na kterou se několikrát předtím ptala, ta, na kterou odmítal odpovědět. „Opravdu to chceš vědět?“
Přikývla, rukama svírala přikrývky tak těsně, až jí zbělely klouby. Slyšel rychlý tlukot jejího srdce, cítil její strach.

Zhluboka se nadechl. Žádný smrtelník, který se dozvěděl o jeho tajemství, nežil dost dlouho, aby řekl příběh dalším. Odváží se jí věřit? Chvíli to zvažoval a pak řekl věcně, „Jsem upír.“
Zírala na něj, veškerá barva vyprchala z jejího obličeje. „Granny O’Connellová měla pravdu,“ zamumlala.
„Pravdu v čem?“
„Ve všem. Byla čarodějnice. Byla to ona, kdo mě učil mému řemeslu. Když jsem byla malá, vyprávěla mi pohádky. A když jsem řekla, že nejsou taková stvoření jako vlkodlaci a trolové, řekla mi, pokud tu mohou být čarodějnice, mohou tu být elfové i víly a také všechny další druhy bláznivých bytostí. Hádám, že měla pravdu.“
Přikývl.
„Chystáte se…?“ zvedla třesoucí se ruku ke krku.
Sledoval pohyb její dlaně, cítil, jak se jeho hlad zvyšuje pohledem na  náznak jejího pulsu tepajícího v dolíku jejího hrdla. „Nevím.“ Zvedl jedno obočí. „Chtěla bys?“
Byla to bláznivá otázka. Oči se jí rozšířily, a ačkoliv by řekl, že je to nemožné, odtáhla se od něj ještě dál, se zády namáčknutými těsně k pelesti.
„Brenno, poslouchej mě. Nechci ti ublížit. Nechci ti udělat nic, co bys nechtěla, abych udělal.“
„Přísaháte?“
„Ano.“ Zazubil se. „A teď přemýšlíš, jestli můžeš věřit slovu upíra.“
Přikývla, hluboké zelené oči měla naplněné pochybnostmi a podezřením.
Zatřásl hlavou. „Pokud bych tě chtěl zabít, proč bych se trápil s tím, abych tě zachránil před plameny? Nebo tě přivedl sem?“
„Půlnoční svačinka?“
Chvíli na ní zíral a pak se rozesmál, skutečně pobaven.
„Dobrý nápad,“ souhlasil, „Ale jak jsem řekl, nechci ti udělat nic, co bys po mně nechtěla.“
Několik okamžiků to zvažovala. Část strachu zmizela z jejích očí.
„Skutečně jste upír?“
„Mám ti to dokázat?“
Brenna s vervou zavrtěla hlavou. „Vezmu vás za slovo. Jak dlouho jste upírem?“
„Dvě stě osmdesát šest let.“ Pro upíra to nebyl ohromný věk. Znal jiné, kteří byli mnohem starší. Pořád, v porovnání s rozpětím několika let smrtelného života, to byl skvělý věk, samozřejmě.
„Jak se to stalo?“
Slabě se usmál nad vzpomínkou. „Žena, samozřejmě. Byla překrásná a okouzlující a já byl zralý k utrhnutí.“ Tehdy stále ještě truchlil nad smrtí své ženy a dítěte. I když minuly tři roky, kdy Atiyana zemřela při porodu jejich syna, oplakával ji, jako by byla mrtvá tři dny, nikoli tři roky. Ale byl stále muž, s mužskými potřebami a mužskými touhami. „Svedla mě pozdě v noci a pak, aniž bych věděl, co se dělo, připravila Temný Trik, a když jsem se další noc probudil, byl jsem čerstvě stvořený upír.“
„Nevyděsilo vás to, být upírem?“
„Ze začátku. Vůbec se neobtěžovala mi říct, co mám očekávat, zkrátka mě jen přenesla do jiného světa a pak mě opustila. Neuvědomil jsem si, co se stalo, dokud jsem se té noci neprobudil a viděl svět tak, jako nikdy předtím.“
„Co tím myslíte? V čem byl rozdílný?“
„Všechno vypadalo…“ zastavil se a přemýšlel, jak to vysvětlit. „Barvy byly jasnější, živější. Viděl jsem všechno podrobněji, každé vlákno v mém kabátě, každé stéblo trávy, každý list na stromě, každou kapičku vody, která tekla skrze řeku. Ale nebyl to pouze můj zrak, co se změnilo. Mohl jsem slyšet lidské myšlenky a zvuky, které jsem nikdy předtím neslyšel.“ Olízl si rty. „Tlukot tisíců srdcí volajících mě.“
Pamatoval si, že mu trvalo měsíce naučit se, jak odstřihnout nechtěné zvuky, kakofonii hlasů, které nechtěl slyšet.
„Denní svit byl pro mě nadobro ztracen,“ pokračoval, „A já se stal bytostí temnoty, plížící se nocí.“ Nekonečné hledání kořisti, zvuk tlukoucích srdcí, jako volání sirény, kterému nemohl uniknout ani jej ignorovat. V těch ranných dnech lovil neúnavně, jistě nebude být nikdy schopný pít dost, aby uhasil jeho odpornou žízeň.
„A vy jste pil… krev abyste přežil?“
Přikývl.
Zhnusení přeletělo přes její tvář. „Jak můžete? Není vám z toho špatně?“
Vypustil těžký povzdech. „Myslel jsem, že bude. Ale nebylo.“ Právě naopak, elixír života byl teplý a sladký a bohatý. Ze začátku pokaždé, když pil, po něm dychtil ještě víc. I poté, co se právě nasytil, už se těšil na další lov, další obět, pokaždé se obával, že poslední chuť byla opravdu poslední.
„Spíte zde, v této posteli?“
„Ne.“
Zachvěla se, stejně jako mrazem, a přitáhla si deku blíže. „Je tedy pravda, že spíte ve vaší rakvi?“
„Spal jsem, na začátku.“ Nenáviděl spaní v té dlouhé hranaté krabici, ale dělal to, aby se potrestal, aby pykal za to, čím se stal, za to, co dělal, aby přežil. Po dvaceti letech, nebo tak, vytáhl tu zapeklitou věc ven a zapálil ji a pak si koupil postel královských rozměrů s pevnou matrací, hedvábným povlečením a péřovým polštářem. Pokud měl trávit hodiny denního světla spánkem nemrtvých, alespoň tak učiní v pohodlí!
„A teď?“ zeptala se zvědavě.
„Myslím, že postel je mnohem pohodlnější.“
„Ale ne tahle postel?“ zamračila se. „Kde tedy spíte?“
„Není potřeba, abys to věděla.“ Už jí řekl víc než dost, pomyslel si. Před lety, neuvážlivě řekl jedné ženě, kde spí. Prohlašovala, že ho miluje, přísahala, že ho nikdy nezradí, a ačkoliv ji upřímně nemiloval, zoufale toužil po společnosti. Tak zoufale, že když trvala na tom, že by tím dokázal, jak ji také miluje, pokud by jí vyzradil místo, kde spí, a tak také udělal. Další den přišla se svým otcem a dvěma bratry, aby jej zničili, netušíc skutečnost, že by se mohl z Temného Spánku vzpamatovat, když ho jeho nadpřirozené smysly varují, že je jeho život v nebezpečí. Všechny je zabil a uprchl z města. Nikdy znovu nikomu neřekl, kde odpočívá.
„Opravdu jsi nesmrtelný?“
„Ne. Ti, kteří jsou nesmrtelní, nemůžou být uspáni.“
Sledoval, jak vstřebává ten ždibec informace, viděl otázku, jež vyvstala v jejích očích.
„Ano,“ řekl, „Upíři mohou být zabiti řadou způsobů.“
„Opravdu? Jsou zde další cesty, tedy, kromě probodnutí srdce?“
„Několik.“
Zachvěla se a vytáhla přikrývku k bradě. „Nechci vědět, jaké jsou.“
„Nechystal jsem se ti je říct,“ řekl s jízlivým úsměvem.
„Takže,“ řekla dopálená jeho přiznáním, „Nyní to jste vy, kdo nevěří mně.“
 Usmál se a ona se usmála nazpátek. Teplo protékalo mezi nimi, první rozkvět přátelství smíchaný s vlnou nezaměnitelné přitažlivosti a touhy.
Vybavil si noc, kdy ji poprvé spatřil, tancující nahou v měsíčním světle. Chtěl ji tehdy, chce ji teď. Ale měl by pokračovat pomalu. Byla mladá a nevinná a nebyl žádný důvod pospíchat.
Její tváře zrůžověly uvědoměním a její pohled se od něj odvrátil.
Usadil se zpět, ramena opřela o jeden ze sloupků postele. „Jak ses stala čarodějnicí?“
Pokrčila rameny. „Všechny ženy v mé rodině jsou čarodějnice.“
„Takže,“ řekl s úsměvem, „Jsi dobrá nebo zlá čarodějnice?“
„Dobrá, samozřejmě.“ Uchytila ho vyrovnaným pohledem. „A vy?“ zeptala se. „Jste dobrý nebo špatný upír?“
Chvíli zvažoval její otázku a pak zavrtěl hlavou. „Nejsem si jistý, že jsou nějací dobří.“
Nebyla to odpověď, ve kterou doufala. Stín pochybnosti rostl v jejích očích a ona se neklidně pohnula na posteli, pohledem těkající ke dveřím a doufajíc ve svobodu.
„Neublížím ti, Brenno.“
„Ale nenecháte mě jít.“
„Ne. Svět se hodně změnil od toho, který jsi znala. Jsi víc v bezpečí tady, než tam venku, věř mi.“
Tahala za ohyb na dece. „Zkusila jsem dvě zaklínadla na vaši bránu,“ poznamenala upřímně. „Ani jedno z nich nefungovalo. Mám strach, že je zde málo kouzel k použití.“
„S tvojí magií není nic špatně. Je tu už pár… myslím, že jim můžeš říkat kouzla svého druhu, na zámku,“ řekl. „Musela bys převrátit první a odstranit druhé, abys otevřela bránu.“
„Jste také čaroděj, jako upír?“ zeptala se.
„Ne, ale mám jisté nadpřirozené schopnosti. Na mém domě jsou kouzla, a na zámku u brány.“
„Aby mě udržela uvnitř?“ zeptala se s náznakem hořkosti.
„Ne, drahoušku, k udržení nepovolaných osob venku.“
„Och. Protože jste zranitelný, když spíte.“
„Ano.“ Být ostražitým se stalo za léta hluboce zakořeněným zvykem. V dnešní době tu bylo pár lidí, kteří věřili v upíry, ale bylo tu stále pár odhodlaných lovců, mužů jako Edward Ramsey a Tom Duncan, kteří strávili nejlepší část jejich dospělých životů pronásledováním a likvidováním nemrtvých po celém světě. Roshan přišel do styku s jedním či dvěma upířími lovci ve své době. Byli vychováni odloučeně, oddaní lovu a ničemu jinému.
„Jsou tu další upíři?“ zeptala se Brenna.
„Pár.“
„Jsou vašimi přáteli?“
Tiše si odfrkl. „Ne.“
Naklonila hlavu k jedné straně, v gestu, které rozpoznával. „Proč ne? Mohla bych si myslet, že vzájemně vyhledáváte.“
„Upíři jsou teritoriální predátoři, ne společenské bytosti.“
„Och.“
Ticho padlo mezi ně. Roshanovi padlo na mysl, že by si Brenna mohla přát ráno vykoupat, a že bez pochyb bude potřebovat využít vybavení koupelny před tím, než nadejde další noc.
„Pojď,“ řekl. „Je tu pár věcí, které ti musím ukázat.“
Podezíravě se na něj zahleděla. „Jaký druh věcí?“
S podrážděným povzdechem ji vzal za ruku a vytáhl ji něžně z postele. Váhavě ho následovala, když ji vedl do koupelny. Rozhlédla se po ní a zamračila se nad tím, co vypadalo jako dlouhé koryto přes místnost. Jistě si v domě nedrží koně!
„Tohle je koupelna,“ řekl Roshan. „Tohle je umyvadlo.“ Ukázal jí, jak zapínat a vypínat kohoutkem vodu, jak používat zátku, jak upravit teplotu.
Brenna zírala na tekoucí vodu několik sekund, oči rozšířené, jak se voda zapařovala. Byl to nějaký druh pumpy? Nikdy neviděla pumpu uvnitř domu, nebo neslyšela o té, která by chrlila horkou vodu. Div divů, zjistila, že tahle místnost je podobná té, kterou viděla dole. Jaký luxus, mít dvě takové místnosti, které disponovaly tekoucí horkou vodou.
„Kam to jde?“ zeptala se, sledujíc, jak voda mizí dolů v malé díře na dně umyvadla.
„Dolů potrubím a ven do oceánu. Tohle je vana, na koupání.“ Znovu jí ukázal jak pustit a vypnout vodu a jak upravit teplotu, stejně tak, jako zapnout a vypnout sprchu.
„Můžete to všechno chtít popírat,“ zamumlala, „Ale já si pořád myslím, že jste čaroděj, a mocný k tomu.“
„Ještě jsi nic neviděla,“ odpověděl, přemýšlejíc o všech moderních divech, které ještě neviděla.
„A co je tohle?“ zeptala se, poukazujíc na zvláštně vypadající vynález, který vzdáleně připomínal židli.
Zvedl víko, odhalujíc mísu čisté vody. „To je záchod.“
„Zá-chod? Co to dělá?“
K jeho pobavení se začervenala, když jí vysvětlil, tak jemně jak jen mohl, k čemu se používal záchod a funkci toaletního papíru.
Vytáhl ručníky a mýdlo, ukázal jí, kde uchovává svůj šampon.
Přikývla a poté zívla za rukou.
„Je pozdě,“ řekl. „Měla by ses vyspat.“
„Probudím se znovu?“
Podrážděně zavrtěl hlavou a vedl ji zpět do ložnice. Ostražitě ho pozorovala, když vklouzla pod přikrývky, její strach byl viditelný v každé napjaté linii jejího těla, v ostražitém výrazu v jejích očích.
„Jdi spát, Brenno.“ Promluvil tiše, jeho pohled byl zanořený do toho jejího, jeho hlas se linul okolo ní jako hedvábná šála a kradl jí její vůli.
S tichým povzdechem její tělo ochablo a hlava spadla dozadu na polštář. O moment později už spala.
„Odpusť mi, Brenno,“ zašeptal. „Ale potřebuješ odpočívat.“
Díval se na ni dolů. Vypadala jako jeho Atiyana s jejími dlouhými rudými vlasy a hlubokýma zelenýma očima. Byla obdařena nevinností, která neměla nic společného s jejím věkem a všechno s čistotou jejího srdce a duše. Impulzivně uhladil kadeř jejích vlasů z jejího čela, poté se shrbil dolů a přejel svými rty po její líci. Její kůže byla horká a jemná. Pohled se mu přesunul jí na hrdlo.
Mumlajíc kletbu, odtrhl svůj pohled a opustil místnost. Bude hladová, až se ráno probudí. Měl by doplnit zásoby předtím, než vyhledá odpočinek.
S tou myšlenkou se vydal do nejbližšího obchodu s potravinami, překvapen počtem lidí, nakupujících v tak pozdní hodinu. Převážně samotné ženy, většina z nich dvaceti nebo třicetiletá, ačkoliv tam bylo také pár starších žen. Odsunul ten poznatek stranou, přemýšlel o tom, že zakopl o další lovecký revír, kde se může plížit uličkami jako lev číhající v džungli na kořist.
Odsunul tu myšlenku stranou, prostudoval si své okolí. Nikdy předtím nebyl v obchodě s potravinami. Obvykle si jen koupil v místní drogerii pár věcí, které potřeboval pro vlastní použití.
Podíval se na velkorysou hostinu před ním – lesklá rudá jablka, svazek banánů, aromatické pomeranče, grepfruity, květák, celer, mrkve, brambory a cibuli. Když byl smrtelníkem, jeho rodina chovala a pěstovala vše, co potřebovali. Miloval práci na poli. Pamatoval si vůni čerstvě zorané země, její pocit na rukou, pocit uspokojení, když spatřil první zelené výhonky, jak si razí cestu ven ze země. Ačkoliv už pro něj nebylo dále třeba pěstovat jídlo, nikdy neztratil svou lásku k zemi. S výjimkou několika starých dubů zasadil všechny stromy a keře, které rostly ve velkém množství okolo jeho domu.
Přesunul se do další uličky, zakroutil hlavou nad tím, co viděl. Mražená jídla a hotová jídla byla nemyslitelná v době, kdy chodil po zemi jako smrtelník. Díval se na kusy masa v úhledných malých balíčcích, mléko v plastových nádobách a vajíčka v kartonech.
Oslnivé světlo v supermarketu ubližovalo jeho očím, když jezdil s rozviklaným vozíkem nahoru a dolů v uličkách. Ačkoliv nikdy neokusil žádné z potravin, které házel do košíku, viděl velkou řadu z nich propagovat v televizi. Usmál se, když vytáhl krabici rýžových Krispies[1], přemýšlel, zda opravdu křupnou, prásknou, prasknou[2]. Suché cereálie pro něj byly stejně cizí, jako budou jeho hostu. S tím na paměti, koupil krabici ovesné kaše, přemýšlejíc, jestli to bude Brenně bližší. Koupil podmáslí a chléb a sýr, uvažoval nad tím, že ačkoliv nebyly stejné, jak si je pamatovala, tak jí budou alespoň povědomé.
Koupil cukr a mouku, sůl a pepř, plechovky kukuřice a mrkve, broskví a polévky, pytlík rýže, různé nápoje. I když měl mýdlo doma, koupil nějaké pěkně vonící sklenice tekutého mýdla, uvažoval, jestli by si je mohla oblíbit. Koupil vše, co si myslil, že by mohla mít ráda, včetně čtyř příchutí zmrzliny a několika sklenic bonbonů.
Zašklebil se, když se podíval na obal Halloweenských věcí, ve výprodeji za poloviční cenu. Vedle četných tašek bonbonů a falešných dýní, tu bylo několik mluvících panenek, oblečených jako Frankenstein a Mumie. A, samozřejmě, Drákula, úplný i s krvavými tesáky. Neschopný odolat, přiložil prst na provázek upíří panenky, usmál se, když hlas se slabým přízvukem trylkoval „The Monster Mash[3].“
Opustil uličky s jídlem, vybral několik pánví a hrnců, nějaké plastové talíře a hrníčky, plastové nože, vidličky a lžíce, hrníček na kávu, ubrousky, role papírových utěrek a prostředek do myčky. Zastavil se u oddělení krmiva pro mazlíčky a se zavrtěním hlavou hodil do vozíku tašku kočičího žrádla. Po cestě k pokladně míjel vystavené kuchařky, zamyslel se a jednu vzal, domníval se, že by ji mohla Brenna shledat užitečnou.
Když skončil s nakupováním, utratil malé jmění. S potřesením hlavy dovezl vozík ven k autu. Poté, co naložil tašky do kufru a na zadní sedačky Ferrari, vklouzl za volant a odjel domů.
Bylo blízko rozbřesku, když uložil všechno na své místo.
Všechny přístroje v kuchyni byly nově přidané, zakoupené před několika měsíci, když přemýšlel o prodeji domu a nalezení nového příbytku.
Slabě se usmál, když opouštěl kuchyň a mířil do svého doupěte. Zítra v noci vezme Brennu Flanaganovou do obchodu nakoupit nové šaty, pak ji vezme ven a ukáže jí svět, který nikdy před tím neviděla.
Zastavil se v hale, pak se otočil doprava a šel do knihovny. Vytáhl knihu starověké mýty a legendy z poličky, prolistoval stránky.
Jistě změnil historii, uvažoval, když vracel knihu na polici a kráčel do svého brlohu.
Už tam nebyla žádná zmínka o Brenně Flanaganové, upálené na hranici. Už tam o ní nebyla vůbec žádná zmínka.


[1] http://www.topclassactions.com/wp-content/uploads/2011/06/rice_krispies.jpg
[2]  slogan: Snap, crackle, pop
[3] https://www.youtube.com/watch?v=AxcM3nCsglA&feature=kp

14 komentářů:

  1. Knihomolka.3657. října 2014 10:23

    Díky za překlad :)

    Ps: pár vět mi přišlo trochu krkolomných

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za další kapitolku a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díký za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat