pátek 24. října 2014

Pekelné kotě - 8. kapitola

Felipe nikdy nespal těžce. Byl kočka, alias dravec, a prvním pravidlem vraha s pudem sebezáchovy bylo naučit se mít vždy jedno oko otevřené, jinak něco většího a ošklivějšího přijde a rozhodne si z vás udělat chutnou večeři. Nebo úžasný kožešinový kabát, o což se vzhledem k vzácnosti jeho srsti pokoušeli častěji, než by se mu líbilo.
Proto se celý napjal, jakmile ty temné postavy páchnoucí rybinou vlezly do jeskyně a obešly jeho provizorní postel k místu, kde spala Jenny.

Co to sakra je? Rozhodně ne večeře. Měl raději voňavější sushi. Ani to rozhodně nebyli přátelé, protože ti obvykle klepali a nechodili nenápadně pod rouškou tmy. A velmi pochyboval, že měli dobré úmysly. Nazvěte to třeba instinktem, nebo zřejmostí.
Felipe si dával pozor, aby se pohnul, až když kolem něj prošli všichni, než si klekl na gauči a pohlédl přes opěradlo. Se svým lepším zrakem neměl problémy vidět ostře i přes tuto tmu, a všiml si, jak se stvoření shromáždila kolem postele. Ale hlavně se zdálo, že zcela nevnímali jeho přítomnost, což znamenalo, že jim pravděpodobně chyběl čich. Žádný tvor s jakýmkoliv nosem by nemohl ignorovat čpící pach kočky. Byl by se vsadil, že podle jejich mokrého vzhledu pocházeli odněkud z vody a měli něco za lubem.
Skrčený na gauči plánoval svůj další krok. Pouze idiot by se na ně odvážně vrhl. A Felipe neměl stále ještě sedm ze svých devíti životů, protože by mu chyběl zdravý rozum. Pečlivě si prohlédl jejich zbraně. Každý tvor měl smrtící černé ostří s dlouhou zubatou hranou a zřejmě, vzhledem k nedostatku lesku, nebylo vyrobené z oceli, ale i tak bylo dostatečně pevné. Také si všiml, když jeden z nich stáhl z Jenny deku, že mají prsty s plovací blánou zakončené zahnutými drápy. Ze sladké, bezbranné Jenny, která na sobě měla jen tenkou noční košilku, která skrývala její citlivou pokožku. Zachvěla se z chladu a Felipe pocítil jiskru podráždění.
Jak se opovažují rušit její spánek?
Jak se opovažují se na ni vůbec dívat? Vrčel jeho kocour.
Malá žhnoucí zloba vzrostla, jak jeden z nich natáhl ruku a zakryl jí ústa.
Dotýká se jí. A nebyl to jen muž, komu to vadilo. Jeho kocour se také urazil.
Čas na půlnoční sváču.
Než se Felipe stihl pohnout, tvor s bolestným zasténáním ucukl rukou a Jenny unikl výkřik, při kterém i on uskočil. Bohové, ta holka, co nebyla ani sirénou či mořskou pannou, rozhodně měla pořádný hlas. Temné postavy kolem začaly řvát a tiskly si ruce na podsadité uši, které měly po stranách hlavy.
Jenny se nohama odrazila od matrace a znovu vykřikla, jak toho nejblíže k ní kopla do tváře.     
Samozřejmě, že větší škodu spíš pocítila její bosá noha, než to stvoření, alespoň to odhadoval z velmi pestrého proudu kleteb, ze kterých by zrudl i námořník.
„Pusť mě, ty zkažené chcíplé sushi,“ zařvala a kopala po hmatajících rukách. Poskakovala po posteli, aby se vyhnula jejich výpadům a Felipe přešel z role pozorovatele na akčního hrdinu – nebo by měl říct kočičího? – a dal se do záchrany.
Naštěstí vždy spal nahý – fakt, kterého si Jenny nevšimla, vzhledem k tomu, že se na něj ani jednou nepodívala, když šla do postele. S řevem nechal svou kůži popraskat a vyrašit srst. Objevily se tesáky. Jeho tělesná hmotnost se téměř ztrojnásobila. Trvalo jen chvíli, než jeho mužná postava zmizela a na jeho místě stála pekelná kočka, ale ta chvíle byla vším, co nepřátelé potřebovali, aby si ho konečně všimli a obrátili pozornost od Jenny k němu.
Skvělé. Pojďte si hrát s někým vaší velikosti.
Odrazil se zadníma nohama, čímž skočil z gauče rovnou před jednu z příšer z hlubin.
„Mňaurrr!“ Zavrčel.
„Blurg!“ Vykřiklo zvíře.
A s pronesenou výzvou se do sebe pustili. Čtyři na jednoho. Skvělé sázky. Felipe máchl předními tlapami s vytasenými drápy a zanechal ránu na jednom z trupů.   
Ze zranění pomalu vytékala černá krev, ale tvora to nezpomalilo.
S další myšlenkou útoku se jeho ocas, o kterém by Felipe mohl přísahat, že má svou vlastní vůli, vymrštil na nepřítele jako bič a hrot na jeho konci, který by určený k lovu, se zasekl do kusu zjevně citlivého masa, soudě dle výkřiku.
K jeho překvapení už Jenny neřvala jako by to dělala většina žen, které by ve spánku napadla banda monster. Naopak, jakmile našla vypínač a rozsvítila, čímž vše zahalila světlem, ze kterého všichni okamžik mrkali, povzbuzovala ho.
„Nakopni ho do koulí,“ ječela. „Vyrvi mu oči. Odsekej paže. Dupni mu na prsty u nohou.“ Krvežíznivé rozkazy, kterým se snažil vyhovět, což bylo čím dál tím snazší. S každým slovem, které pronesla, ty bestie slábly, možná proto, že krvácely z uší a v některých případech i ze dvou štěrbin, které měly místo nosu. Jennyna speciální moc v akci.
Felipe akorát rozerval poslední hrdlo, když jeho pozornost přilákal pohyb za ním. Otočil se, jen aby za sebou viděl jednu ze sirén s lesknoucími vidlemi, jejichž konce byly pokryté krví.
„Co se tu u Neptunových vousů děje?“ Vykřikla.
„Teto Teles! Napadli nás.“
„To vidím. Ale zdá se, že se o to tvůj host postaral.“
Vzhledem k tomu, že kotěte již zjevně nebylo potřeba, se Felipe změnil, kosti zapraskaly a kožešina zmizela, až tam stál ve svém těle. Nahém těle.
Jenny zpoza něj zalapala po dechu a před ním se Teles zazubila. „Soudě dle jeho nádobíčka bych řekla, že tvá kočka je schopná postarat se o víc než jen pár rusalek.“
„Teto! Dávej si pozor na pusu,“ řekla Jenny šokovaně.
„Co? Řekla jsem snad něco?“ Pobavení v Telesiných očích Felipovi prozradilo, že Jenny schválně dráždila.
Rozhodnut zachránit jemnocit své svůdnice se zelenými vlasy – s delikátně tvarovanými rty – popadl džíny, které předtím přehodil přes gauč a natáhl si je, zatímco se snažil ignorovat cákance krve a kusy masa, které na něm ulpěly v boji.
 „Jsi v pořádku?“ Jemný dotyk ho přiměl se otočit, ale ne dostatečně pomalu. Jenny ucukla, jako kdyby se spálila.
„Naprosto. A co ty? Nejsi zraněná?“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Probudila jsem se předtím, než stihli něco udělat a pak ses o ně postaral.“
„S trochou pomoci. Viděl jsem, jak jsi jednoho kopla do obličeje. Jak je na tom tvá noha?“
Pokrčila rameny. „Trochu bolí. Ale budu v pohodě. Léčím se rychle.“
Teles si odfrkla. „Rychle je slabé slovo. A teď, když už jsme zjistili, že se všichni mají prostě supr-čupr, mohli bychom jít zkontrolovat ostatní?“
„Kde jsou zbylé tety?“ Zeptala se Jenny a mezi obočím se jí objevila vráska.
„Zdá se, že tvá jeskyně nebyla jediná, kterou napadli. Několik rusalek napadlo ostrov. S politováním ti, obří kočko, oznamuju, že jedna ze skupin bohužel zabila převozníka a potopila loď.“
„Cháron bude naštvaný,“ zamumlal Felipe. „Už tak musel zaplatit absurdní pojistné za mou cestu.“
„Nebude tak otrávený jako Thelxiope, až zjistí, že také smetli celý přístav. Trvalo nám roky postavit takový, co odolá bouři. Až to zjistí, tak vyletí vzteky.“
Jenny sebou trhla. „Jen ne další mini hurikán. Ten poslední totálně zpackal zahrady.“
Zatímco mluvily, šly dolů ze sopky, při čemž jim cestu osvětlovala světla, která měla tvary pochodní.
„Tak kolik těch mořských tvorů vylezlo na břeh? A co chtěli?“ Zeptal se Felipe, jak z deky uvázal tógu, spíš aby zabránil Jenny padnout z útesu, než kvůli skromnosti.
„Vypadá to, že bylo pět skupin. Dvě sabotovaly přístav. Další dvě šly po naší ubohé vesnici, zatímco ti poslední-“
„Přišli ke mně,“ dokončila Jenny. „Ale proč?“
„To je jasné, odpověděl Felipe. „Šli po tobě.“
„Po mně? Proč?“
„Možná, aby ti zabránili v odchodu,“ uvažoval Felipe nahlas. „Nakonec přece zničili naše prostředky k odjezdu.“
„Dobrá teorie, ale mám ještě lepší otázku. Kdo stojí za tím útokem?“ Pronesla Teles ponuře, jak šla. „Rusalky jsou primitivní a poměrně nemyslící tvorové. Nejednají bez rozkazů.“
„Kdo jim obvykle přikazuje?“ Zeptal se Felipe.
Jenny a Teles si vyměnily pohled, takový, který napovídal, že to ví a vážně se jim to nelíbí. „Mořské panny,“ odpověděly jednohlasně.
A pokud za tím stály mořské panny, tak by se vsadil, že to nejen zahrnovalo Jenny, ale mělo to něco společného s její matkou.
Lucifere, ty starý vlku, do čeho jsi mě to namočil tentokrát? Protože si byl zatraceně jistý, že nevěří na náhody. A pokud mořské panny tak náhle projevily zájem o Jenny ve stejnou chvíli, jako Lucifer, pak tu něco smrdělo.
A nepotřeboval ani pobídnutí svého vnitřního kotěte, aby najednou chtěl vědět co.

20 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Super překlad, díky.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. moc děkuju za kapitolku!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad a jako správný knihomol se nemůžu dočkat další kapitoly :D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem, ďakujem. Bola to skvelá kapitolka. A moc sa už teším na ďalšiu. :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc. Těším se na další kapitolu. :)

    OdpovědětVymazat