pátek 10. října 2014

Pekelné kotě - 6. kapitola 2/2

„Samozřejmě, že jí ryby, stejně jako já.“
„Mluvíš, jako kdybys nebyla jednou z nich?“
Pokrčila rameny. „Technicky nejsem.“
„Ale žiješ tady s nimi a říkáš jim všem tety.“

„To jen kvůli okolnostem.“ Když utichla, ostře na ni pohlédl, až pokračovala. „Teď jsem na řadě já, abych vychrlila svůj životní příběh? Není to moc zajímavé. Byla jsem opuštěná svou matkou, mořskou pannou, když jsem byla malá. Sirénám mě bylo líto a vychovaly mě jako svou vlastní. Zjevně si myslí, že můj nedostatek může být sirénské povahy.“
„Jaký nedostatek?“
Z místa, kde seděl, Felipe neviděl žádnou nedokonalost. Naopak, Jenny v sobě měla exotickou krásu, na kterou narazil jen málokdy, divokou čistotu, která mu připadala šíleně atraktivní. Jen se zeptejte jeho napůl ztvrdlého penisu a vnitřního kotěte, které by ji s radostí olízalo drsným jazykem od hlavy až k patě.
„No, pokud sis nevšiml, nemám ocas. Což moje matka brala jako zostuzení, vzhledem k tomu, že ona měla jeden z nejkrásnějších v jejich hejně.“
„Myslel jsem, že mořské panny jsou jen ženy, což znamená, že otci jsou-“
„Samí lidé, nebo ve výjimečných případech démoni. Ale jediná věc, kterou obvykle dědíme po otcích, jsou jejich oči. Mořské panny rodí další generaci. Což znamená ocas i mořské vlasy.“
„Tvoje vlasy jsou ale zelené,“ podotkl.
„Ale právě vlasy mě odlišují. A pak je tady celý ten zádrhel s tím, že nemůžu dýchat pod vodou.“
„Takže jsi jiná. To ještě není důvod pro to, aby tě matka opustila.“ Drásalo mu nervy, že někdo mohl opustit dítě kvůli takové drobnosti, která by neměla být důležitá.
„Ach, jsem si jistá, že kdyby šlo jen o to, tak by si mě mohla nechat, ale byl tu ten největší problém ze všech. Když jsem promluvila či zpívala, všichni kolem buď zemřeli, zmrzačili se nebo se zabili. Spouštělo to něco v mém hlase.“
Kromě chraplavosti a trochu nižšího tónu, než měla většina žen, si nevšiml problému s její řečí. Vlastně si myslel, že je to docela sexy. „Mně to nevadí.“
„To jsem si všimla. A nemáš tušení proč?“
„Ne.“
„Škoda,“ řekla s povzdechem, když vytáhla hříšně dlouhý nůž a začala odborně sekat hromadu zeleniny.
„Proč škoda?“
Ostře na něj pohlédla. „Neslyšels, co jsem právě řekla? Lidé šílí, když promluvím. A když zpívám, mohu doslova zabíjet.“
„Pokud se ptáš mě, tak to je docela super schopnost. Mnohem méně chaotické, než to, co musím udělat já, abych si zjednal trochu úcty. Muset vytahovat drápy k troše spravedlnosti a lekci chování znamená mít krev na srsti a někdy si i zlomím nehtík.“
„Tak se vykoupeš. Nevidím v tom velký problém. Alespoň si můžeš vybrat, koho zraníš.“
„Řekla jsi právě něco o koupeli?“ Ani nemusel předstírat uražení. To opravdu nevěděla nic o jeho druhu? „Jsem kocour, ženská! Jediný okamžik, kdy jdeme blízko vodě, je kvůli lovu. A i pak raději přilákáme své vodní občerstvení na mělčinu, kde je můžeme chytit a vytáhnout na břeh.“
„Pokud se nerad koupeš, tak jak zůstáváš čistý?“ Zeptala se s roztomilým nakrčením nosu.
„Když jsem ve své lidské podobě, tak přežiju sprchu. To jen když v ní nejsem, tak mám problém.“
„Tak co pak děláš?“
„Za prvé se snažím držet dál od chaotických situací. Ale i když se jim vyhýbám, občas se mi krev nebo jiné ostatky dostanou na mou drahocennou kočičí srst, takže se pak hodiny olizuju. Což, jak bych mohl dodat, není moc zábavné. Víš, jak je nechutné vychrchlávat chuchvalce chlupů?“ Felipe se otřásl. „Nemluvě o tom, že to ucpává potrubí, když je plivu do dřezu.“
Začalo to tím, že se celé její tělo začalo otřásat a pak vyprskla smíchy.
„To není vtipné,“ řekl s předstíraným uražením.
„Ach, ale ano, je,“ řekla mezi smíchem. „Brala bych chrchlání chlupů a ucpané trubky kdykoli místo těch zatracených pražených racků, kteří jsou pořád k večeři. Sirény nerady plýtvají, takže když si hraju venku a jsem příliš hlučná, tak to dopadne tak, že celé hejno, které je zrovna na návštěvě, padne mrtvé k zemi.“
„To proto nejsou na ostrově ptáci?“
„Částečně. Ale i před mým příchodem tu na ostrově nebylo moc živo, kromě sirén a jejich zajatců. Jednou jsem se na to ptala Raidne, ale nedokázala mi to vysvětlit. I když tu můžeme mít akvária, vše ostatní umírá.“
„Takže žádný steak? Nebo srnky či myši?“
„Ne, ne pokud nezachráníme nějaké z vraku. Ale máme spoustu čerstvých mořských plodů.“ Řekla, než nadzvedla linku, strčila dovnitř ruku a vytáhla masivního, zeleno hnědého humra. „Chtěl bys ho s máslovou omáčkou?“
No to teda.
O chvíli později, s plným břichem – ta zelenovlasá Jenny teda umí vařit – Felipe konečně vyslovil otázku, jež ho trápila. „Klidně mi řekni, ať si hledím svého, ale musím se zeptat. Když tě tvá matka nechtěla, proč tě neposlala žít s tvým otcem?“ Jakmile to vyslovil, chtěl to vzít zpět, zejména protože mu neušel záblesk smutku v jejích očích. „Promiň. To bylo příliš osobní,“ dodal rychle.
„Ne, to je v pohodě. Myslím, že je to přirozená otázka. Víš, že mořské panny jsou vždy ženy, že? Stejně jako sirény, potřebují humanoidní muže, aby mohly plodit děti.“
„Jo, slyšel jsem, ale jak to funguje? Myslím tím, že, ehm, přirážení by nebylo zrovna kompatibilní.“
Koutky očí jí zaškubaly, jak se nádherně usmála tak, že ji chtěl políbit. „To není, když jsou v moři. Což je důvod, proč mají na dně oceánu suché jeskyně. Mořské panny ukradnou topící se námořníky a přivedou je do vzduchových kapes, kde je drží jako své druhy. Když je příliv, mořská panna si nechá uschnout ocas a pak na okamžik vypadá jako člověk.“
„A děti přijdou o devět měsíců později.“
„Pokud mají štěstí, mořské panny otěhotní a porodí nové mořské panny. Nebo to se alespoň má stát. V mém případě tomu tak nebylo.“
„Byla jsi příliš po svém otci a vyšla jako člověk.“
„Snad.“
„Co myslíš tím snad?“
„Matka mi nikdy neřekla, kdo je můj otec. Jednoho dne opustila hejno, aby prozkoumala oceán. Když se vrátila, byla v očekávání a nikomu nechtěla říct, kdo ji oplodnil. Když jsem se narodila v oceánu, skoro jsem se utopila, než si uvědomily, že nemám žábry. Po celá léta má deformace znamenala, že jsem žila v jeskyních. Myslím, že ten stud byl na mou matku příliš. Jednoho dne jsem šla spát a pak jsem se probudila na břehu ostrova sirén.“
Opuštěné a osiřelé dítě, tak trochu jako on. Jeho a její příběh se v tolika ohledech nelišil, až na to, že Felipeho jeho matka milovala, dokud ji něco většího a ošklivějšího nezabilo. Měl kliku, když ho Ysabel našla jako kotě a vzala ho k sobě, stejně jako Jenny se sirénami.
„Už jsi někdy zkoušela svou matku kontaktovat, abys zjistila proč? Nemohla pro to mít nějaký dobrý důvod?“
„Ne. Ani to nemám v úmyslu. Jsem mnohem spokojenější na ostrově se sluncem, než v temných jeskyních, kde mě neustále ponižovali.“
„Nemůžu říct, že bych se ti divil. Sám zbožňuju světlo, i když mé obvyklé slunce představuje jasná záře pekelného nebe.“
Schoulená na gauči naproti němu Jenny představovala pěkný obrázek. Rozpuštěné vlasy jí spadaly a stáčely se v lákavé vlny. Felipe si nemohl vzpomenout na uvolněnější večer, a ještě divnější bylo, že ho strávil povídáním si s někým opačného pohlaví. Obvykle jeho rozhovory se ženami byly krátké, ala: „Ke mně, nebo k tobě?“ nebo „Pojďme se svléct.“ Ale rád zjišťoval věci o Jenny, a překvapivě rád jí říkal osobní věci.
„Jaké je peklo?“ Zeptala se a přerušila tím jeho dumání.
„Jaké je peklo?“ Zopakoval. „Záleží na tom, jaká část. Ve vnitřním kruhu je celkem pořádek. Lucifer má možná rád chaos a točí se okolo něj hříchy, ale nerad v tom žije. Žít tam mohou jen ti nejdůvěryhodnější přisluhovači a spojenci. Je to nejméně zkažené místo ze všech civilizovaných oblastí. Ulice se několikrát denně čistí od popela, a Luciferovi strážci drží trestance na uzdě. Ale čím dál se dostáváš, zvlášť za čtvrtým a pátým kruhem, tím víc společnost degraduje. Je těžší vnutit někomu pravidla, když nemají zrovna příznivé životní podmínky.“ Byly tam velmi často rvačky, jak se zatracení a démoni dohadovali o moc. Domy, bez ohledu na to jak nové či renovované byly, rychle stárnuly, což byl zvláštní příznak pekla, který znamenal, že firma Výstavby a rekonstrukce měla vždy co na práci.
„Zní to fascinovaně a děsivě zároveň.“
„Je to tak. Ale i uprostřed té ošklivosti najdeš krásu. Jednou jsem slyšel, že Temný pán řekl: ,Jak bychom si mohli být vědomi dokonalosti, kdyby nebylo vad, které ji zdůrazňují?‘ a v jistém smyslu je peklo přesně takové.“
„Zajímavý úhel pohledu.“
„A bystrý. Znamená tvá zvědavost ohledně pekla to, že jsi ochotná tam se mnou jet?“
„Ano. Ne,“ pokrčila rameny. „Ptáš se mě na rozhodnutí, které mi změní život. To vyžaduje přemýšlení.“
„Když to říkáš. Já to vidím spíš jako dobrodružství.“
„Nech mě hádat, vždy skočíš po šanci poznat nové věci?“
„Pokaždé.“
„A jak to funguje?“ Zeptala se.
„Jsem stále naživu, nebo ne?“ Byla jeho odpověď. Nezmínil se, že jen o vlásek, ani že ztratil několik ze svých devíti životů. Zvědavost byla nebezpečná.
„Myslíš, že bych tam zapadla?“ Zeptala se a protáčela si pramen vlasů mezi prsty.
Zapadla? Jenny v sobě měla čistotu, která peklu často chyběla. To neznamenalo, že všichni obyvatelé byli vraždící zloději mimo kontrolu, ale nebyli v podsvětí, protože by žili sto procentně nedotčený život. Ale nakonec, někteří k tomu neměli daleko. Pravidla pro vstup do nebe byla tak přísná, že to bylo občas k smíchu. Ale na to se neptala. „Myslím, že v kruzích se najde místo pro každého, dokonce i pro mořskou pannu, která neumí plavat.“
„Umím plavat,“ odsekla. „Jen nevydržím dlouho pod vodou.“
„Takže neumíš dlouze zadržet dech.“
„Vsadím se, že vydržím déle jak ty.“
„Dokaž to,“ to bylo jediné varování, které jí dal, než jeho kočičí impuls konečně přemohl zdravý rozum. Než se ho stihla zeptat, co tím myslel, přistál na gauči, přitáhl si ji na klín a pohltil její svůdné rty, při čemž jí ukradl dech.
Jen však nečekal, že ona mu ukradne sebeovládání.

22 komentářů:

  1. Skvelá kapitola. Vďaka za jej preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  3. děkuju za kapitolku!! za dnešek je to první věc která mi udělala radost :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad a korekturu, hned mám hezčí ráno :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat