pátek 17. října 2014

Pavučina lží - 23. kapitola



Někdy kolem poledne příštího dne jsem zrovna z trouby vytahovala ostružinovou bublaninu, když jsem z příjezdové cesty uslyšela hluk. Vyšla jsem do předsíně a skrz záclonku v okně se podívala ven. Před domem zastavoval stříbrný Aston Martin.
Odemkla jsem vchodové dveře a vrátila se do kuchyně.
O chvíli později strčil Finn hlavu do dveří.

Jako obvykle měl na sobě dokonale padnoucí oblek bez poskvrnky, tentokrát tmavě šedý. Tváře měl zčervenalé a ve vlasech se mu leskly kapky vody. S sebou měl nezbytný kožený kufřík s laptopem.
„Zrovna včas,“ podala jsem mu tác s brusinkovo-pomerančovými muffiny. „Káva je uvařená.“
Finn si posloužil a nalil si hrnek kávy. Párkrát si usrknul a odsunul košík s máslovými rolkami, aby měl na stole místo pro svůj laptop. “Vypadá to, že tu včera v noci někdo neměl štěstí.“
Šlehla jsem po něm pohledem.
Finn rozpřáhl ruce a rozhlédl se po kuchyni. „Ale jdi. Máš tu bublaninu, muffiny, rolky, čokoládový dort a něco, co vypadá jako jahodová marmeláda. Vždycky, když jsi naštvaná, tak vaříš.“
Znal mě dobře. Situace s Donovanem Cainem se nevyvíjela podle mých představ a jeho postoj mě zasáhl víc, než jsem čekala. Nemohl mě prostě přijmout takovou, jaká jsem? Morálka. Vždycky všechno zničí.
Vstala jsem brzy ráno a během čekání na Finna jsem neměla co dělat. Tak jsem začala vařit. Krájení, míchání a pečení mě jako vždycky uklidňovalo.
Možná kdybych upekla ještě jeden nebo dva koláče…
„Takže detektiv asi včera večer v tvojí posteli neskončil?“ Zeptal se Finn potutelně.
Kromě toho, že se ke mně Finnigan Lane choval jako k sestře, měl ve zvyku rozebírat i můj milostný život.“
„Ne,“ odsekla jsem. „Detektiv tu noc nestrávil, přestože jsem ho pozvala.“
Finn zavrtěl hlavou. „Idiot. Ten chlap je jednoduše idiot, ale buď klidná, já jsem včera večer taky nezabodoval.“
Nadzvedla jsem obočí. „To jako že jsi včerejší večer nezakončil trojkou s Violet a Evou Grayson?“
„Touché.“
Finn si znovu usrknul kávy a zkoumal zákusky, které jsem upekla. Rozhodl se začít s brusinkovo-pomerančovými muffiny.
„Doufám, že ses včera pokusil i o něco jiného, než jen o svádění děvčat,“ řekla jsem a  nabrala si pořádnou porci bublaniny.
„Jestli se ptáš, jestli jsem sháněl informace o Tobiasu Dawsonovi, pak ano, dělal jsem včera večer i něco užitečného, ale byla to úmorná práce. Ten člověk zjevně nemá dost fantazie na nějaké neřesti. Jediné, co dělá, tak že něco těží nebo kupuje vybavení na těžbu, případně hledá nová místa pro těžbu. Zmínil jsem se o tom, že má pár dolů?“
„Jednou nebo dvakrát.“ Zvlnily se mi rty. Bez ohledu na to, jak jsem se cítila, Finn mě vždycky dokázal rozesmát. Za to jsem ho milovala.
Vytvořila jsem si pár kousků ledu do mléka a pustila se do bublaniny. Se šlehačkou jsem se tentokrát neobtěžovala. Potřebovala jsem jen teplý cukr a aby ho bylo hodně.
„Ale s těmi diamanty jsi měla pravdu,“ řekl Finn.
„Podle těch fotek, co pořídil včera detektiv, plánuje Dawson masivní rozšíření svých důlních aktivit. A hádej, jaký pozemek ho zajímá ze všeho nejvíc?“
Ani jsem nemusela hádat. „Ten, co na něm stojí Warrenův obchod.“
Finn přitakal. „Ve skutečnosti už náš přítel Dawson zahájil ražbu a dokonce se dostal i pod Warrenův pozemek.“
„To by vysvětlovalo ten hluk a otřesy, které slyšeli a cítili.“ Odkrojila jsem si další kousek bublaniny. Vláčné těsto, křupavá kůrka a sladká chuť ostružin. Perfektní.
„Ale počkej, je tady toho víc,“ řekl Finn. „I kdyby si Dawson vydoloval mozek z hlavy, stejně na tom nijak zvlášť nevydělá.“
„Jak to?“
Finn pokrčil rameny. „Obvyklé důvody. Vysoké náklady. Otevřít nový důl vyžaduje velké investice. Navíc loni musel Dawson čelit žalobě. V jednom z jeho dolů ve Virginii byl zával. Dvanáct horníků zahynulo a další byli zranění. Přestože se to pokoušel ututlat, v tisku se o tom hodně spekulovalo. Dawson sice byl pojištěný, ale i tak musel rodinám pozůstalých vyplatit skoro třicet milionů.“
Hvízdla jsem. „To mu muselo pořádně provětrat peněženku.“
Finn sebral drobky po posledním muffinu a natáhl se po rolce. „Stálo ho to většinu jeho jmění. Teď má co dělat, aby si dokázal udržet dům.“
„Takže on ty diamanty nechce, on je potřebuje.“
„Stejně jako když feťák potřebuje dávku,“ ujistil mě Finn. „Ale je za tím ještě něco. Hádej, kdo je jeho hlavní věřitel?“
Další snadná hádanka. „Mab Monroe.“
Finn našpulil pusu. „Ty mi kazíš zábavu. Jak jsi to věděla?“
Pokrčila jsem rameny. „Vzpomněla jsem si, že jsem Dawsonovo jméno viděla ve Fletcherově složce o Mab. A i kdybych neviděla, nebylo by to tak těžké uhodnout. Ona má prsty ve všem, co se ve městě šustne. Dawsonovy kapsy nevyjímaje.“
„Přesně tak,“ řekl Finn. „Dawson ji musel říct, o co mu jde, protože ho už několik měsíců sponzoruje. A nejde zrovna o malé částky. Pravděpodobně musela vidět i vzorky.“
„Takže, aby Dawson mohl zahájit těžbu diamantů, musí se teď zbavit Foxových za každou cenu.“
„Ano a pak bude mít dost peněz, aby vyplatil všechny věřitele včetně Mab, a ještě mu pěkná hromádka zbude.“ Dodal Finn.
„Měla jsi pravdu, Gin. Tobias Dawson nepřestane, dokud nezíská to, co chce. To znamená Foxovy  pozemky. Jiná možnost pro něj nepřichází v úvahu. Ne, když mu Mab Monroe dýchá na záda.“
„Sice je hezké, že toho o něm tolik víme, ale to nic nemění na tom, že ho stejně budu muset zabít.“ Řekla jsem. „Teď jen musíme přijít na to, jak to udělat, abych z toho vyšla se zdravou kůží.
Finn se natáhnul pro další rolku. „Na tom už jsem taky zapracoval. Jak už jsem říkal, Dawson je svou prací přímo posedlý, dolování je pro něj vším.“
„Takže buď u něj doma nebo v kanceláři. Žádná velká věda.“
Finn potřásl hlavou. „To nepůjde, včera v noci jsem trochu pátral. Ani jedno nemůžu doporučit. Dům má zabezpečený tak, že je skoro nedobytný. Má bezpečnostní službu a dům je na otevřeném prostranství. Není šance, že by ses k němu mohla dostat bez povšimnutí. A po tom včerejším vloupání si dokážu představit, že kancelář nechá hlídat dvacet čtyři hodin denně. Obojí je příliš riskantní.“
Věřila jsem Finnovu úsudku stejně jako předtím Fletcherovu.  Pokud řekl, že i dům, i kancelář jsou mimo hru, tak byly mimo hru. „A co po cestě z domu do kanceláře?“
„Dawson má už léta stálého řidiče. S nikým jiným nejezdí. SUV má neprůstřelná skla, airbagy, zesílený rám a všechna možná bezpečnostní opatření, na jaká si vzpomeneš.“
„Takže ani útok na auto nemá smysl, protože by v něm přestál i výbuch bomby.“ Doplnila jsem.
„Přesně tak.“
„Takže co navrhuješ?“ Zeptala jsem se. „Protože čas nás tlačí. Violet nemůže zůstat u Graysonů věčně a stejně tak Sophie s Jo-Jo nemůžou hlídat Warrena na každém kroku. Dawson se k Foxům vrátí a brzy. Musíme něco udělat. A brzy.“
Finn se zašklebil. „Vlastně bych měl jeden nápad. Dawson skoro nikam nechodí, ale shodou okolností musí na jeden večírek, a to zrovna dnes večer.“
„Bylo to natěsno, ale dalo se to zvládnout. Už jsem měla na zakázku i míň času. „Ale…“
„Ale je tady jeden problém. Vlastně to není pravda,“ řekl Finn. „Víc problémů, ale jeden zásadní. Máš představu, kde ten večírek bude?“
„Nevím. V klubu U pěti dubů?“
Tam se konaly všechny významné společenské akce.
„Ne-e,“ zavrtěl Finn hlavou. „Tenhle večírek pořádá Mab Monroe – a koná se u ní doma.“
„A sakra,“ řekla jsem.
„Přesně tak a sakra.“ Souhlasil Finn.
*   *   *
Ještě chvíli jsem tam seděla a jedla svůj moučník. Dům Mab Monroe byl posledním místem, na kterém bych chtěla udeřit. Nebrala bezpečnost svého domova na lehkou váhu, a když bude pořádat večírek pro Ashlandskou smetánku, o dodatečná bezpečnostní opatření určitě nebude nouze. Zabít někoho při takové příležitosti – o tom by se mluvilo roky. Mab udělá cokoliv, aby dostala narušitele svého teritoria. Nemůže si dovolit, aby kdokoliv zpochybňoval její postavení.
Ale pokud tam Tobias Dawson bude, tak to pro i mě bude asi jediná příležitost – ať se mi to líbí nebo ne. Mohla jsem jen doufat, že budu mít štěstí a vyváznu.
„Řekni mi podrobnosti,“ řekla jsem.
Finn si ukrojil kus čokoládového dortu. „Oficiálně je ten večírek obchodní jednání. Mab pozvala nejen své obchodní partnery, ale i každého, kdo v Ashlandském byznysu něco znamená. Bude tam kde kdo. Bezpečnostní opatření budou vypadat podle toho.“
„A?“ Zeptala jsem se „Vždycky jsme se dokázali dostat na jakýkoliv večírek. Kdyby bylo nejhůř, Jo-Jo má určitě pozvánku.“
Fin potřásl hlavou. „Už jsem se jí ptal. Pozvánku dostala, ale už přede dvěma týdny odpověděla, že se nezúčastní. Nemůže teď najednou pozvání přijmout.“
„Protože by to vypadalo podezřele.“ Dokončila jsem jeho myšlenku. „Takže jak to uděláme? Musí existovat způsob, jak se tam dostat.“
Finn zaváhal. „Něco mě napadlo, ale asi se ti to nebude líbit.“
„Sem s tím.“
„Zaprvé jde o to, že bys tam musela jít sama za sebe jako Gin Blanco. A Jonah McAllister určitě bude na seznamu hostů. Viděl by tě tam a tomu se chceme vyhnout.“
„Tak použiju převlek. Nebylo by to poprvé.“
Finn dojedl první kousek dortu a už si krájel další. „Vlastně, už jsem o téhle možnosti přemýšlel. Jako součást večerní zábavy připravila Mab pro svoje hosty jisté… rozptýlení.“
Přivřela jsem oči. „Jaký druh rozptýlení máš přesně na mysli?“
Finn si odkašlal. „Děvky. Ženy i muže. Lidí, upíry, obry, trpaslíky. Její hosté budou mít široký výběr. Všechno na její účet.“
„Takže se mi snažíš říct, že nejlepší způsob, vlastně jediný způsob, jak se dostat na ten její večírek je předstírat, že jsem prostitutka, upoutat Dawsonovu pozornost, dostat ho někam do soukromí a dostat ho dřív, než on dostane mě, v přeneseném slova smyslu.“
Finn přikývl. „Tak nějak. Je mi to líto Gin. Vím, že to není ideální. Není jisté, že ho dokážeš okouzlit, ale asi je to nejlepší šance, jak se k němu můžeš dostat.“
Dloubala jsem lžičkou do bublaniny a přemýšlela. Jako Pavouk už jsem během let hrála hodně rolí. Číšnice, pokojské, hudebnice, asi dvakrát dokonce i policistku. Make-up, vyzývavé šaty, podpatky, to všechno už jsem při své práci použila. Nevadilo mi obléknout se jako prostitutka, hlavně, když mi to pomůže přilákat k sobě Tobiase Dawsona. Finn měl pravdu. Byla to pravděpodobně nejjednodušší cesta, jak se k němu dostat.
„Dobře,“ řekla jsem. „Takže jdu za děvku.“ Finn přikývl. „Vlastně to bude dost snadné.“
„Jak to?“
Uculil se na mě. „Protože mám to štěstí, že má dobrá přítelkyně Roslyn Philips nám poskytne potřebné rekvizity.“
Donovan zmínil její jméno včera večer, a teď i Finn. Nevzpomněla jsem si na ni celé týdny, ale teď do sebe všechno perfektně zapadlo. I když se mi moc nelíbilo, že budu muset využít její pomoci.
Roslyn Philips nejenže řídila vyhlášený dekadentní noční klub Nothern Aggression, ale kdysi dokonce jako prostitutka sama pracovala. Celé roky si vydělávala na živobytí na ulicích Jižního Města, až se jí podařilo naspořit dostatečnou částku, aby si otevřela vlastní podnik. Jako upírka potřebovala k životu krev, ale stejně jako mnoho dalších jejího druhu se živila i sexuální energií. To byl taky důvod, proč tolik upírů provozovalo prostitucí. Navíc většina upírů se dožívá hodně vysokého věku a na sexbyznys ještě nikdy krize nedolehla. Upíři potřebují hotovost jako každý jiný.
Roslyn Phillips byla nejlepší z nejlepších. Dokázala s muži i ženami věci, o jakých se jim ani nesnilo a většinu svých nejlepších triků naučila i svoje zaměstnance. Nejdůležitější ale bylo, že mi dlužila za smrt jejího násilnického švagra a za to, že jsem Finnovi neřekla, že je díky svojí indiskreci částečně odpovědná za Fletcherovu smrt. Takže Roslyn mi bude pomáhat, ať se jí to líbí nebo ne.
Odložila jsem talíř. „Myslím, že je čas na přátelskou návštěvu u Roslyn.“
Finn se usmál. Byli s Roslyn přátelé s výhodami už celá léta. Čas od času si spolu vyrazili na večeři nebo skleničku zakončené nezávazným sexem, ať už se s někým vídali nebo ne.
„Paráda,“ protáhl Finn. „Jedeme na výlet.“

15 komentářů:

  1. Díky za další kapitolu a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka a som zvedavá ako to na tom večierku dopadne :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. děkuju za překlad!

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat