pátek 3. října 2014

Pavučina lží - 21. kapitola



Leželi jsme propletení na zadní sedačce. Imitace kůže byla pod našimi nahými těly tuhá a lepkavá. Okna byla zamlžená a pach sexu se vznášel po celém autě. Všude kolem mě se ozýval detektivův trhaný dech. Těžce oddechoval jako vítěz, který se vydal ze všech svých sil. Nepokusil se ode mě odtáhnout, ani se nesháněl po svém oblečení.
„Sice jsem neměla na mysli tenhle způsob zahřívání, ale každopádně to funguje.“ Zavtipkovala jsem. „I když jsem na té sedačce asi přišla o kus kůže na zádech.“

Donovanovy koutky se nadzvedly v úsměvu. „Nejsi sama. Zítra se asi nenarovnám, a to ani nemluvím o odřených kolenou.“
„A stálo to za to?“
Nadzvedl obočí. „Musíš se vůbec ptát?“
Nemusela jsem. Sténal stejně hlasitě jako já.
Když jsme konečně popadli dech, posadili jsme se,  Donovan se natáhl k hromádce oblečení na předním sedadle a podal mi pár suchých kousků – o několik čísel větší plátěné kalhoty a tričko, které mi sahalo skoro po kolena. Pak si našel podobnou sadu a taky se oblékl. Nakonec jsme se otočili k sobě tváří v tvář.
„Tak a jsme tam, kde jsme byli,“ řekla jsem.
„No,“ odpověděl Donovan. „To tedy jsme.“
Nezdálo se, že by ho to nějak těšilo. Detektiv zhluboka vydechl a prohrábl si rukama černé vlasy -  štíhlýma, silnýma rukama, které dokázaly s mým tělem zázraky.  Zaváhala jsem, ale pak jsem se natáhla a položila ruce na ty jeho a jemně stiskla. Nebyla jsem si jistá, jestli se dočkám jiné reakce, než že ještě zintenzivní pocity, které jsem k detektivovi chovala. Jen jsem nechtěla, aby to dopadlo stejně, jako když jsme spolu byli naposled.
To znamená úplně špatně.
Donovan sebou při mém dotyku cuknul a vytáhl ruce zpod mých. „Měli bychom se vrátit zpátky.“
Dívala jsem se na jeho ostře řezané rysy. Černé vlasy, bronzová pokožka, zlaté oči. Ale už v nich nebyla žádná vášeň ani touha. Místo toho vypadal detektiv unaveně, vyčerpaně a zklamaně.
Jakoby se všechno to potěšení, které právě zažil, změnilo ve strašnou tíhu, kterou nebyl schopen unést.
„Dobře,“ odpověděla jsem tiše. Nechtěla jsem na něho dnes večer už víc tlačit.
*   *   *
 Když jsme se dostali zpátky ke Country Daze, bylo po desáté. Dopravní ruch už utichl a světlo na křižovatce vypadalo přes mrholení jako červená bludička. Náhradní boty Donovan v autě neměl, tak jsem se nasoukala zpátky do svých zablácených pohorek. Napřed jsem z nich ale oklepala tolik bláta, kolik jen šlo.
Zatímco jsme byli pryč, Sophia i Finn přeparkovali a jejich auta stála na trávníku za obchodem.
Samotný obchod byl tmavý, dveře zamčené a zavřené.
„Pojď,“ pokynula jsem. „Finn říkal, že se přesunuli do domu.“
Prošli jsme přes trávník kolem Sophiina cadillacu dozadu za obchod, kde byl mezi javory a duby schovaný dům Foxových. Kolem domu protékala klikatá říčka, po dešti kalná a naplněná jako nasycený had. Zvuk říčního proudu přehlušil i kapky dopadající na střechu.
Stejně jako dnes odpoledne, i teď mě překvapilo, jak moc se Warrenův dům podabá tomu Fletcherovu.
Oba domy byly pobité podobnými dřevěnými deskami, měly stejné okenice, i stejnou šikmou střechu. A nebyl to jen dům, co mi připomínalo Fletchera, byl to i Warren T. Fox. Modré pracovní oblečení, nevrlá povaha, staromódní obchod, který provozoval. Jako by byli rozdělená dvojčata. I když se nestýkali, jejich životy probíhaly téměř identicky. Znovu jsem ucítila teplo, rozlévající se mojí hrudí, protože Warren mi připomněl Fletchera i lásku, kterou jsem k němu cítila.
Okny pronikaly ven tenké proužky světla. Vystoupala jsem na verandu a zaklepala ne dveře.
„Hmph?“ Ozvalo se přes dveře.
„To jsem já, Gin.“
Zámek cvakl a Sophia otevřela dveře. V ruce držela hliníkovou basebalovou pálku.
Očima přejela moje nadměrné oblečení a ustoupila dovnitř a gestem nás pozvala, abychom ji následovali do nitra domu. Na chvíli mi to připadalo, jako bych se vracela do Fletcherova domu po dlouhém dni stráveném v Pork Pit, protože dokonce i zařízení domu bylo podobné tomu Fletcherovu. Stejný solidní dřevěný nábytek, podobné nahromaděné drobnosti, stejné hromádky harampádí, které dělají domov domovem. Zamrkala jsem a iluze se rozplynula.
Ostatní byli v obývacím pokoji. Violet byla usazená na gauči a do tlustého sešitu si zapisovala poznámky z knihy, kterou měla na klíně. Jo-Jo na druhé straně gauče listovala nějakým módním časopisem. U nohou jich měla celou hromádku. Přijela připravená.
Warren se houpal v křesle, které vypadalo dokonce starší než on. Televize byla naladěná na kanál o počasí.
Warren soustředěně pozoroval obrázky bouřkových mraků na obrazovce. Finn odpočíval zakloněný v podobném křesle. Laptop měl položený na klíně a tiše chrápal.
Přešla jsem k němu, položila ruce na jeho široká ramena a zhoupla ho, aby se probudil.
„Co? Co se děje?“ Mumlal ospalým hlasem. „Ani jsem se jí nedotkl, přísahám.“
„Uklidni se, Casanovo,“ řekla jsem.
Finn párkrát zamrkal, než na mě dokázal zaostřit. „A, Gin, to jsi ty.“ Zamračil se „Proč máš na sobě tričko Ashlandského policejního sboru?“
Vzdychla jsem si. „Dlouhý příběh.“
Když už byl Finn víceméně vzhůru, seznámila jsem všechny s tím, na co jsme přišli v Dawsonově kanceláři. Detektiv připojil svůj telefon k Finnovu laptopu a stáhl mu tam fotky, které během večera pořídil.
„A co tady?“ Zeptala jsem se Sophie. „Dělo se něco?“
„Klid.“ Zachraptěla.
„Pár lidí si přišlo pro cigarety, jinak nic,“ dodala Jo-Jo.
„Pravidelní zákazníci,“ přerušil ji Warren. „Některé lidi nedokáže zastrašit ani Tobias Dawson, když jim dojde tabák.“
„Ty dokumenty jste našli v jeho sejfu,“ ozvala se znovu Jo-Jo. „Je v nich něco zajímavého?“
Pokrčila jsem rameny. „Zeptej se Donovana. Byla tam tma, moc jsem toho neviděla.“
Všichni otočili pohledy k detektivovi, který taky pokrčil rameny.
„Jak říkala Gin, byla tam tma. Měli jsme jen baterky. Většinou to vypadalo jako plány, uvidíme, co na to řekne Finn.“
„Dejte mi pár minut,“ řekl Finn a prsty mu běhaly po klávesnici. Pár si jich prohlédnu, jestli mi to bude dávat nějaký smysl. Navíc kvalita není valná.“
„Promiň,“ odsekl Donovan, „že jsem si víc neposvítil a nenechal se chytit kvůli tomu, abys měl lepší fotky.“
Ponořili jsme se do ticha, zatímco Finn procházel dokumenty. Měla jsem celkem představu, co v nich najde, takže jsem se opřela o zeď a přemýšlela a začala přemýšlet o dalším kroku – jak se dostat dostatečně blízko k Tobiasi Dawsonovi na to, abych ho mohla zabít. Protože jestli bylo moje podezření správné, smrt byla to jediné, co ho dokázalo zastavit.
Sophia stále vedle mě a točila pálkou.
Po deseti minutách procházení a klikání se Finn zamračil. „Je to divné.“ Podíval se přes místnost na Warrena. „Víte, že Dawson otvírá nový, samostatný důl?“
Warren přikývnul. „Mluvilo se o tom a je tu v okolí daleko rušněji, než bývalo.“
„A co přesně se tu děje?“ Zeptal se Donovan.
Warren pokrčil rameny. „Častější odstřely, víc vrtání, občas cítíme otřesy až sem. Jednou byly tak silné, že mi v obchodě popadaly plechovka s limonádou.“
„Bylo to jako malé zemětřesení,“ připojila se Violet. „Už to bude pár měsíců, co k tomu došlo.“
„No, podle tohohle Dawson do toho nového dolu investoval většinu svého jmění,“ řekl Finn.
„Proč by to dělal?“ Zeptala se Violet.
Finn se znovu začetl do dokumentů. Mračil se čím dál tím víc. „To nemůže být pravda,“ mumlal, „to není možné.“
„Co?“ Zeptala se Jo-Jo. „Co není možné?“
„Podle tohohle se Dawson nesnaží těžit uhlí, ale---“
„Diamanty.“ Řekla jsem tiše. „Našel diamanty.“
Ticho. Všichni se na mě ohromeně dívali. Pak začali mluvit všichni najednou.
„Diamanty?“ Překvapeně zachrčela Sophia.
„To není možné,“ řekla Violet.
„Drahoušku, všechno je možné,“ odpověděla Jo-Jo.
„Tak proto chce Dawson tak zoufale ty pozemky.“ Potřásal hlavou Donovan.
„Zajímalo by mě, jak jsou velké,“ spekuloval Finn.
Jediný Warren T. Fox mlčel.
Místo toho se na mě díval se smutkem a obavami v očích.  Staříkovi bylo jasné, že diamanty znamenají jediné. Katastrofu.
Jak pro něho, tak pro hory.
Pokud jsem mohla soudit podle jediného diamantu, který měl trpaslík v sejfu, nepřestane, dokud v horách nezůstane kámen na kameni.
A tím to neskončí. Pokud by proniklo na veřejnost, že se tu našel byť jen jeden jediný diamant, mohlo by tu vypuknout něco jako novodobá zlatá horečka. Ze všech koutů světa by se sem valili zoufalci posedlí touhou najít diamanty a zbohatnout.
Vyrabovali by hory až na základ – a Warrenův dům by byl uprostřed toho všeho. Šel by k zemi jako první. Warrenovi se v očích značila smutná jistota.
Pokud něco neudělám a nezastavím to.
Nikdy jsem se nepovažovala za ochránce životního prostředí, ale tyhle hory byly mou součástí, stejně jako Warrena T. Foxe.  Byla jsem stejně jako on hrdá na jejich krásu. Pokud by je měl Dawson zničit, zastavit ho bude vlastně služba veřejnosti. A vede k tomu jediná cesta – zastaví ho jedině smrt.
Vůbec jsem nepochybovala, že se Dawson  o svoje tajemství rozdělil se svými nejbližšími spolupracovníky, třeba ti dva obři, kteří dnes večer přišli zjistit, co se děje v kanceláři,  naprosto určitě věděli co v sejfu je. Ale bez Dawsonovy pomoci, důlních expertíz a velké společnosti za zády měli, aspoň co se týče diamantů, svázané ruce.
A pokud by se i tak o něco pokusili, mohla jsem se o ně postarat později. Teď bylo nejdůležitější zbavit se Dawsona a zažehnat tak největší nebezpečí.

Protože tenhle obchod, tahle země, tenhle dům, je všechno, co Warren s Violet mají a znají. Byl to jednoduše jejich domov a bylo mi jasné, že Fletcher by udělal cokoliv, jen aby pomohl svým přátelům. Už tady nebyl, takže bylo na mně, abych Foxovy ochránila. Za každou cenu.
Warren ke mně zvedl oči s tichou otázkou. Přikývla jsem. Otázka a odpověď. Jo-Jo si té výměny všimla. S úlevou si vydechla a v očích se jí objevilo očekávání.
Nedokázala jsem si představit čeho, ale bylo tam.
Po pár minutách se vzrušené hlasy uklidnily.
„Nechápu, jak je to možnné,“ řekl Donova Caine. „Diamanty? Tady?“
Přikývla jsem. „Když se mohly nějaké najít v Arkansasu, tak proč ne v Ashlandu? V horách je všude plno uhelných dolů, diamant není nic jiného, než hodně stlačené uhlí.“
„A jak tohle víš?“ Zeptal se detektiv.
„O kamenech, zvlášť těch drahých, prostě něco málo vím.“ Nezmínila jsem se, že můžu slyšet jejich vibrace, proniknout do nich a že je dokážu ovládat. Nikdy jsem se svou magií nechlubila a teď s tím začínat nebudu.
„Ale když už Dawson začal s průzkumem a ví, že tam diamanty jsou, proč nám pořád ještě vyhrožuje?“
Ptala se Violet se zmatkem v očích. „Proč se s tím obtěžuje? Proč si ty diamanty jednoduše nevezme?“
„Protože na našem pozemku nemá těžební právo.“ Ozval se Warren. „Takže ve skutečnosti ty diamanty nejsou jeho, ale naše.“
„A kdyby je začal těžit, někdo by to mohl zjistit.“ Dokončila Jo-Jo. „Mluvilo by se o tom, o takových věcech se vždycky mluví. A Warren by mu mohl dělat problémy. Právní problémy.“
Warren přikývnul. „Nebo bych se o to mohl aspoň pokusit.“
Rozhostilo se ticho. Dala jsem jim pár minut na přemýšlení, ale sama už jsem se rozhodla.
„Finne?“ Zeptala jsem se tiše.
„Ano?“
„Co dalšího mi můžeš o Dawsonovi ještě zjistit?“
Zamyšleně se na mě díval zelenýma očima. „Obvyklé věci. Finance, obchodní zájmy, koníčky, adresu, společenské kontakty.“
„Dá se něco z toho použít?“
Znovu se na mě podíval a pak přeběhl pohledem k Warrenovi. Viděl v jeho tváři stejné rozhodnutí jako v mé. „Jo, pár věcí by se našlo, když se na to podíváme ze správného úhlu. Samozřejmě, nebude to nic snadného, ale jsem si jistý, že na něco užitečného přijdeme. Cesta se vždycky najde.“
To mi obvykle říkával Fletcher. Usmála jsem se.
Detektivovy potemněly oči. „Určitě se najde nějaké řešení, které nezahrnuje Dawsonovu smrt.“
„A jak by to řešení mělo vypadat, detektive? Zavolat na Dawsona policajty? Kvůli čemu, kvůli výhružkám? Nic se nestane a ty to víš. Navíc policie obvykle požaduje takovou nepodstatnou věc, říká se jí důkaz. Aha, žádný vlastně nemáme, protože Dawson je moc chytrý na to, aby nechával důkazy. Říkám to správně?“ Otočila jsem se na Warrena.
Warren pokýval hlavou. „Je to moje slovo proti jeho. Zákazníkům vyhrožovali jeho muži. On osobně nikdy a jeho lidi proti němu svědčit nebudou, na to jsou příliš dobře placení.“
„Ale ty pozemky jsou tvoje, Warrene, a tím pádem i horniny,“ řekl Donovan. „Nemůže si jen tak dělat, co chce s tvým majetkem. Můžeš ho dát k soudu a donutit ho přestat. Máme složky z jeho kanceláře, můžeme dokázat, co dělá.“
Finn si odfrkl. „Jasně, složky, které jste s Gin získali při vloupání do jeho kanceláře. Žádný soudce by je jako důkaz nepřipustil. A nějak si nemyslím, že by Dawson ochotně vypovídal. Navíc, když se na to podíváš z finančního hlediska, soud by se táhl roky a Warren má do kapsy přece jenom o něco hlouběji.“
„A když už jsme u toho,“ řekla jsem, „pro Dawsona by nebyl problém koupit si takový rozsudek, jaký by mu vyhovoval. A zatímco by se soud táhl, Dawson by Foxovy dál terorizoval. Violet by mohla potkat nějaká další nehoda. Postav se k tomu čelem, detektive, on se těch diamantů nevzdá. Existuje jediná cesta, jak ho zastavit. Moje cesta.“
Naše pohledy se do sebe zaklesly. Donovan po chvíli očima uhnul, ale ještě předtím jsem v jeho pohledu zaznamenala rezignaci. Ramena mu klesla a kolem úst vyvstala hluboká trpká linka. Věděl, že mám pravdu. Sice se mu to nelíbilo, ale až půjdu po Dawsonovi, nepokusí se mě zastavit. Aspoň protentokrát.
Přemýšlela jsem, co způsobilo ten obrat. Přátelství s Warrenem Foxem? Já? Nebo něco úplně jiného?
Ale na oslavu vítězství, že detektiv souhlasí s mým plánem, jsem se necítila. Donovana něco trápilo. Asi já, a to co se mezi námi stalo na zadním sedadle jeho auta. Ale ať už to bylo cokoliv, detektiva už z nějakého důvodu přešel vztek kvůli tomu, že jsem zabila jeho zkorumpovaného parťáka Cliffa Inglese.
Donovan se o tom za celý den ani nezmínil. Tak co jsem udělala tak strašného, kromě toho, že jsem mu dopřála pár orgasmů? Nedalo mi to, abych o tom nepřemýšlela.
Na řešení našeho vztahu teď ale nebyl čas. Musela jsem ještě dnes večer zařídit pár věcí, takže jsem svoje pocity odsunula stranou a podívala se na ostatní.
„Uděláme to takhle,“ řekla jsem.

13 komentářů:

  1. Díky moc za další skvělou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Donovam má už hnevá :-(
    Vďaka za skvelý preklad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. děkuju za překlad :3

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat