pondělí 27. října 2014

Ledový král - 13. kapitola 1/2

Valanko vyběhl po schodech nahoru a vešel do trůnního sálu.
Sola seděla na stupínku, na které stál trůn. Nejistě se postavila na nohy, ruku si položila na břicho, jakoby tím chtěla ochránit svou nenarozenou dceru.
Všiml si její bledosti a jeho chladným srdcem se začala rozlévat vina. „Pojďte za mnou, prosím.“
Moudře mlčela a kráčela mu v patách.

Cesta k pokojům, které jí zamýšlel poskytnout, trvala dlouho, takže se měl čas uklidnit a pamatovat na svou pověst Ledového krále. Když konečně dospěli ke dveřím, otočil se ke královně a uklonil se. „Omlouvám se, že jste byla svědkem takového chování. Mé služebnictvo je obvykle lépe vychované.“
Sola zamumlal něco, co znělo jako souhlas, ale přemýšlela, kdo mohl porodit takové monstrum.
„Má hospodyně brzy přijde a pomůže vám s čímkoli, co potřebujete.“
*   *   *
V kuchyni našel Abelinu a oznámil jí: „V jižním křídle máme nečekaného hosta, věnuj se jí.“ Byl venku z kuchyně dřív, než stačila vstát ze židle.
Když se vrátil do svých komnat a uvědomil si, že minulo desáté zvonění a znovu se naštval. První věc, kterou spatřil, byl Caliin koš s háčkováním. S rozzuřeným řevem ho popadl a mrštil jím proti zdi. Příze, háčky a špulky nití explodovaly z koše, a rozsypaly se po podlaze. Předtím než si svlékl kabát a posadil se do křesla, většinu odkopl do ohně.
Popadl zřídka používanou karafu s brandy a nalil si plnou sklenku, kterou do sebe hned hodil. Caliin vzdor v něm rozpoutal vztek, jaký dosud nepoznal.
Poprvé za třista let cítil, strach, pochybnosti a ohrožení, nikdy jí neměl vyprávět o své sestře a už vůbec jí neměl dovolit, aby se ho dotýkala. Ale nelhal jí, když jí řekl, že mu jeho drahou sestru připomíná.
Pomyslel na ně a vztekle odkopl její křeslo. Cítil k ní dosud nepoznanou náklonost a to ho štvalo.
Chtěl Caliu nenávidět za to, že vstoupila do jeho života, narušila jeho plány a nutí ho k citům, které už dlouho nezažil.
Král vypil velké množství brandy, než u krbu úplně odpadl.
Ráno mu bylo mizerně, ale cítil se vyrovnanější. Připravil si plán, jak Caliu pěkně usadí a bude ji od sebe držet v patřičné vzdálenosti. Přinesli mu snídani, ale on to vůbec nezaznamenal. Celý den proběhl v tichosti, ale tentokrát byl schopen usnout bez pomoci brandy.
Když se druhý den probudil, už byl klidný. Seděl u stolu a přemýšlel, jestli byl Caliin trest dostatečně tvrdý, aby už nikdy neporušila jeho příkazy a neuvedla ho do rozpaků. Jak na ni myslel, začal přemýšlet o tom, jestli se na něj zlobí.
V duchu zaklel. Jemu je to přece jedno, Calia je jen služebná, nic víc!
Nakonec se rozhodl, že ji potrestal dostatečně a sestoupil k celám, aby ji pustil. Dlouho stál za dveřmi a poslouchal, ale nic neslyšel. To je dobře. Slzy by jí stejně k ničemu nebyly.
Otevřel dveře a na prahu se zarazil. V potemnělé cele ji sotva viděl, seděla opřená v rohu. „Rozhodl jsem se, že tě propustím. Ale ještě si promluvíme o tvém chování a o tom, že mi už nikdy nebudeš vzdorovat.“
Ticho.
„Očekávám tvou omluvu a vděk za to, že tě propouštím.“
Pořád mlčela.
Král vzteky zaskřípal zuby. „Možná potřebuješ ještě pár dní v cele, aby sis uvědomila, kdo je tady král a kdo služka?“
Když opět neodpověděla, jeho vztek naplno vybuchl.
„Nebuď drzá!“ Zařval a vstoupil do cely, okamžitě pocítil chlad. Vůbec netušil, že je v žaláři taková zima, ale před pusou se mu srážel dech.
„Calio?“ Zašeptal, sehnul se k ní, aby na ni lépe viděl a hrůzou zalapal po dechu, měla oči v sloup a promodralé rty. Teprve teď si všiml, rampouchů v oknech a toho, že tu není slamník, deka ani džbán s vodou.
„Ne,“ zakřičel v duchu a dotkl se jí. Byla chladná jako kámen a sotva dýchala.
„Calio!“ Zvolal a zvedl ji do náruče, pevně sevřel její ledové tělo a vyběhl po schodech nahoru.
„Marchello, Abelino!“ vykřikl do hlavní haly. „Přiveďte okamžitě Jaga!“
Zrychlil a hnal se k nejbližšímu krbu.
Položil Caliu co nejblíž k ohni, strhl ze stěny goblén, klesl na kolena a pečlivě ji do něj zabalil. Vůbec se nepohnula, začal jí třít ruce a nohy, aby ji zahřál.
Jago vběhl do místnosti s Abelinou a Marchellem v patách. Všichni zbledli, když zahlédli bezvládnou Caliu.
„Co se jí stalo, Vaše Veličenstvo?“ Zeptal se Jago zadýchaně.
„Zavřel jsem ji do žaláře a ona tam prochladla,“ řekl, vůbec se neobtěžoval pokoušet skrývat svou vinu.
„Do žaláře?“ Zaječela Abelina. „Co provedla? Jak jste mohl?“
Marchello se na ni varovně zamračil a objal ji kolem ramen.
Setřásla jeho ruku a přeběhla ke Calie. „Všichni jsme si mysleli, že se stará o tu těhotnou královnu!“
K všeobecnému překvapení sklopil král zahanbeně hlavu. „Vzepřela se mi,“ řekl slabě. „Odmítla zamknout Solu do žaláře, takže jsem ji uvěznil místo ní.“
Hospodyně vztekle zrudla. „Vy…“
Přerušil ji Jago. „Abelino, okamžitě běž pro horkou vodu a přikrývky. Marchello, jdi a přivez z města lékaře.“
Marchello přikývl a vytáhl Abelinu z pokoje. Chodbou se ještě dlouho ozýval její žalostný nářek.
Jago poklekl a položil Calie dlaň na čelo. Trhl sebou, když ucítil, jak je ledová.
„Bude v pořádku?“ Zašeptal bezmocně král.
Léčitel se na něj podíval, byl překvapený strachem a bolestí v králových očích. „To nevím,“ přiznal.
Král si přitáhl Caliu do klína a přitiskl se k ní celým tělem.
Jago odtáhl goblén a začal jí třít krk a hruď.
Král zavrčel. „Co to děláš?“
„Obávám se, že je uvnitř stejně chladná jako navenek, musíme ji zahřát.“
Abelina se vrátila s náručí přikrývek a Cato běžel těsně za ní s dvěma vědry s vroucí vodou.
Jago pracoval rychle, namočil pár hadrů a jeden jí položil na čelo a druhý na hrudník. Zabalil jí ruce a nohy. Nahřál deky nad ohněm a pečlivě ji celou zabalil, když skončil, unaveně se opřel o ruce.
Král ji objal ještě pevněji a pozorně studoval její tvář. Pořád měla zavřené oči a promodralé rty.
Jago se na dívku díval s obličejem svraštělým starostí.
„Proč se neprobírá?“ Zeptal se král zpanikařeně.
Jago potřásl hlavou. „Je nemocná. Myslím, že se jí usadila voda na plicích. Slyšíte, jak ztěžka dýchá.“
Král sklopil hlavu a pevněji dívku sevřel. „Je mi to líto,“ šeptal jí do vlasů.
Dlouho tak seděli, král svíral svou služebnou v náruči a léčitel bděl nad nimi oběma.
Konečně se rozletěly dveře a vstoupil Marchello s lékařem.
Dr. Reed vytáhl kožený váček a zamračil se. „Vaše Veličenstvo,“ řekl ostře. „Co se stalo?“
Král polkl a odpověděl. „To já. Zamkl jsem ji do žaláře a ona onemocněla. Je to má chyba.“
Lékař se na něj překvapeně podíval. „Je přece vaše služebná, můžete si s ní dělat, co chcete.“
„Nechtěl jsem jí ublížit,“ zavrčel král. „Dokážete jí pomoct?“
„Možná,“ řekl lékař. Sklonil se a vytáhl ze svého vaku několik nástrojů. Zamračil se, když si všiml promodralých rtů a zašklebil, když zjistil jak je studená. Vytáhl z vaku dlouhý fonendoskop a stáhl Calie živůtek.
Král ho popadl za ruku a pevně držel. „Co to děláš?“
„Musím si poslechnout její plíce,“ řekl podrážděně lékař. „Teď když dovolíte, musím se věnovat práci.“
Král se uvolnil a pustil ho.
Doktor Caliu důkladně vyšetřil. „Je velmi nemocná. Má-li se uzdravit, musím ji odvézt do města.“
„Co je jí?“
„Má vodu na plicích. Bude v pořádku, ale potřebuje léky a péči, kterou jí dokážu poskytnout jedině ve městě. Musím ji odvézt na svou kliniku.“
Král pomalu přikývl. „Marchello vás odveze.“
Jago se nabídl, že dívku podrží, aby král mohl vstát, ale ten odmítl. Hladce vstal a upravil si Caliu v náruči, aby se mu lépe nesla.
Na nádvoří se Marchello natáhl, aby dívku převzal a uložil ji v kočáře.
Ledový král jí vtiskl polibek na čelo a něžně mu ji podal. Téměř se mu zlomilo srdce, když dvířka kočáru zaklapla a ten se rozjel.
Ještě dlouho po tom co kočár odjel, stál před bránou a díval se za ním.

29 komentářů:

  1. No ty jo :O to je docela špatný, teď se víc než kdy jindy budu těšit na pokračování protože tohle prostě nevydržím!!!! :D děkuju za překlad a korekturu!

    OdpovědětVymazat
  2. Zeny,delate mi to naschval? :-) dekuju moc za dalsi pokracovani! Aja

    OdpovědětVymazat
  3. ďakujem za preklad, neviem sa dočkať pokračovania

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc, tohle bude zase jednou vážně náročné čekání na další pokračování :D

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrat diky a uz se tesim na dalsi pokracovani :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Nadhera dekuju uz se nemuzu dockat pokracovani

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tohle bylo smutny a krasny zaroven... Moc diky za preklad a uz aby byla sobota :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Vau tak to je iný zvrat, snáď chúďa vyzdravie a kráľ sa pekne zľakol, :) teraz bude na ňu myslieť a bude ho to trápiť :) ďakujeme

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  12. Je to idiot!!!!!!!! Tak mu treba, dúfam, že teraz ho výčitky budú veľmi trápiť. Callia sa musí uzdraviť, či???
    Vďaka za preklad a korekciu tak skvelej knihy.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. To je ale takovej sobeckej zmetek, dobre mu tak jen at mu daj vycitky svedomi pekne zabrat. Chudak holka, doufam ze se z toho brzo dostane. STRASNE MOC DEKUJI ZA SKVELY A RYCHLY PREKLAD A KOREKTURU, UZ TED SE TESIM NA DALSI0 :-)) KATKA

    OdpovědětVymazat
  15. Skvělé, moc děkuji za překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  16. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  17. Dekuji za bonus kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  18. No, je to predsa len dostatočný trest pocítiť výčitky pre takého nadutého sebca. Ďakujem za vynikajúci preklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Ach ďakujem už sa neviem dočkať na dalsiu

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji moc za překlad a korekturu. tahle knížka je skvělá.
    Chtěla bych se zeptat, kde si stáhla knížku. Říkala jsem, že bych si možná zkusila přečíst v originále.

    OdpovědětVymazat