sobota 25. října 2014

Ledový král - 12. kapitola



Když Calia v poledne přinesla králi oběd, vypadal, že je zase sám sebou. Na obličeji měl opět hedvábnou masku, Calia byla šťastná, že to není ta diamantová, nebo ještě hůř diamantová s rubíny. Když před něj postavila podnos, poděkoval, ale neposlal ji pryč, takže se posadila se šitím ke krbu.
Odpoledne strávili mlčky, každý ponořen v myšlenkách na své blízké.

Král na ni poprvé promluvil až po večeři. „Calio?“
„Ano, můj králi?“
Pevně sevřel rty, když slyšel, jak ho oslovila. „Jsi mnohem lepší služebná, než jsem doufal. Rád bych tě nějak odměnil, ale nevím, co bys chtěla. Řekla bys mi, co si přeješ?“
Zavrtěla hlavou. „Nic, už tak jste mi dal příliš mnoho.“
„Trvám na tom,“ řekl.
„Vážně…“ začala protestovat.
Pozvedl ruku, aby ji umlčel. „Určitě musí existovat něco, co by sis přála.“
Znovu zavrtěla hlavou, ale kousala se přitom do dolního rtu, takže věděl, že o něčem přemýšlí. „Jen mi to řekni.“
Stydlivě se na něj podívala. „No, má matka mě nikdy nenaučila vyšívat ani háčkovat. V knihovně jsem zahlédla knihu o háčkování. Umím číst, takže možná kdybych měla háček a nějakou přízi, mohla bych se to naučit“
Po tak skromné žádosti mu změklo srdce. „Počkej tady,“ poručil a odspěchal.
Calia zůstala sedět v jeho komnatách a úzkostně čekala, až se král vrátí.
*   *   *
Abelina se podívala na dveře, když uslyšela zaklepání, oblékla si župan a šla otevřít. Srdce jí poskočilo v hrudi, když otevřela dveře a uviděla za nimi Ledového krále. „Vaše Veličenstvo, co pro vás v tuto hodinu mohu udělat? Je Calia v pořádku?“
Usmál se, což ještě nikdy neviděla a odpověděl: „Potřebuji, háček na háčkování a přízi. Máš nějakou nazbyt? Nahradím ti ji.“
Abelina se zamračila. „Všechno co mám, je vám k dispozici. Hned to přinesu.“ Naházela do košíku různobarevnou přízi, několik háčků různých velikostí a podala mu ho.
„Děkuji ti, Abelino,“ řekl a ona na něj užasle zírala, jak se hrnul ke knihovně.
*   *   *
Vrátil se do svých komnat a podal Calie košík s přízí a knihu o háčkování.
Obličej se jí úplně rozzářil, když převzala jeho dar. „Děkuji vám!“ Pak se usmála. „Je toho strašně moc.“
Hodiny odbily pozdní hodinu a král zvedl hlavu. „Můžeš zůstat tady, nebo jít do svého pokoje. Za hodinu se vrátím.“
Calia naklonila hlavu. „Kam jdete?“
Výraz ve tváři mu ztvrdl. „To není tvá starost. Tvou jedinou povinností je, nikdy nechodit venku v zahradách po setmění.“
Ten drsný tón v jeho hlasu ji po společně stráveném dni trochu zamrzel, ale souhlasně přikývla. Chvíli po jeho odchodu odešla do své ložnice.
Ležela v posteli a dlouho o králi přemýšlela. Proč je v noci v zahradách? I za úplňku tam vládla černočerná tma. Na nic nevidí a určitě ne na své růže, tak co tam dělá? Nakonec ty myšlenky odsunula stranou. Rozhodla se, že nenechá zvítězit svou zvědavost, nechtěla riskovat jeho hněv.
Háčkování bylo mnohem těžší, než se jí zprvu zdálo, ale pokračovala v něm každý večer u krbu v králových komnatách. Každou noc, ve stejnou dobu beze slova odcházel a odcházela krátce po něm. Byla blízko k dokončení své první nepovedené přikrývky, když se ozvalo zaklepání na dveře.
Calia spěchala otevřít a byla překvapena ponuře se tvářícím Marchellem.
„Králi Valanko,“ řekl formálně.
„Co se děje?“ Zeptal se král.
„Máte… návštěvu. Chce vás okamžitě vidět.“
Calia se zamračila, ale rychle ovládla výraz ve tváři.
Ledový král se na chvíli zarazil. „Přijmu ji v trůnním sále.“
„Chcete, abych šla s vámi?“ Calia se modlila, aby souhlasil.
Přikývl. „Jen se osvěžím. Sejdeme se v hale.“
Pohltila ji zvědavost okořeněná trochou žárlivosti, přečesala si vlasy a uhladila šaty. Říkala si, že je směšná, ale něco na té tajemné návštěvě, jí strašně vadilo. Jak roztržitě spěchala, narazila přímo před svým pokojem do krále. Pevně ji chytil kolem pasu, aby neupadla a držel ji, dokud nestála pevně na nohou. Rozpaky zrudle, zvedla hlavu, aby mu poděkovala a unikl jí tichý vzlyk. Hedvábná maska byla nahrazena tou obludností s diamanty a rubíny. Netušila jestli mu její reakce ublížila, v téhle masce mu neviděla do očí.
Calia si uvědomila, že v posledních týdnech zapomněla, že její král je chladný netvor, nikoliv vlídný přítel.
„Omlouvám se,“ řekla trhaně.
Přikývl a vykročil k trůnnímu sálu.
Sotva se usadil s Caliou za zády, když se ozvalo ostré zaklepání na dveře a Marchello uvedl návštěvu.
Calia se snažila nedat najevo překvapení, když do trůnního sálu vkročila Sola nejstarší dcera krále Williama. Byla bledá a šaty ji pevně objímaly kolem vzedmutého pasu. Calia si pomyslela, že je zřejmě pár měsíců těhotná.
Žena neztrácela čas. Rychle sklonila hlavu v pozdravu a začala mluvit. „Králi Valanko, přišla jsem vás informovat o tom, že můj otec si přeje proti vám začít válku.“
Král nedal najevo překvapení. „Tvůj otec je zbabělec. Nedokáže se mi postavit a dobře to ví. Kde vezme armádu?“
Sola bez ohledu na to, jak urazil jejího otce, odpověděla. „Chce se spojit s dalšími králi, máte něco, co všichni chtějí.“
Král se opřel v trůně. „A to je co?“
„Kvůli vašim diamantům.“
Calia to připadalo zvláštní. Diamanty byly bezcenné. Spousta mužů z města pracovala v dolech, ale bylo všeobecně známo, že král jim platil tak, aby měl práci každý zájemce. Osobně si myslela, že král diamanty miluje, protože jsou stejné jako on – studené, bezchybné a tvrdé. Proč jinak by mu pokrývaly masky?
„Aha. Chápu,“ řekl král. „Nemají rádi ceny, které jsem stanovil?“
„Nejen to, objevili způsob, jak jimi posílit zbraně. Když budou mít neomezený přístup k diamantům, budou neporazitelní.“
Calia se zamračila. Diamanty byly pouze cetky, ale zdálo se, že král Sole uvěřil. „A proč nám nabízíš tyto cenné informace?“
Žena se zhluboka nadechla a napřímila ramena. „Chci vaši ochranu, pro sebe a mé dítě.“
Král se naklonil kupředu. „Kdo ohrožuje tebe a tvé dítě, že tě nedokáže ochránit tvůj otec?“
Sval v její čelisti sebou škubl, než odpověděla. „Můj manžel, otec by nás mohl ochránit, ale neudělá to.“
Calie ustrnulo srdce.
„Vysvětli mi proč,“ řekl král.
Sola si povzdechla a objala se rukama pevně kolem pasu, jako by jí byla zima. „V otcově rodové linii se vždy jako první narodil chlapec. Kvůli tomu za mě můj manžel zaplatil vysokou cenu. Byl už třikrát ženatý, ale pořád nemá syna a dědice, měla jsem mu ho porodit.“
Král ukázal na její břicho. „A čekáš dceru? Jsi si tím jistá?“
Smutně přikývla. „Věděla jsem, co mě čeká, když se mi nenarodí syn. Hledala jsem pomoc u mnoha léčitelů i porodních asistentek, ale čekám dceru. Až porodím, můj manžel nás nejspíš obě zabije.“ Tvář jí ztvrdla. „Nechci zemřít jeho rukou a nehodlám ani obětovat své drahocenné dítě.“
„Chápu.“ Odpověděl Ledový král a podepřel si dlaní bradu. „Takže výměnou za informace chcete, abych vám poskytl přístřeší?“
V očích jí vykvetla naděje. „Ano, prosím.“
Král mávl rukou a Calia k němu na ten němí příkaz přistoupila. „Calio, odveď královnu do vězení.“
Obě ženy současně vyjekly. „Do vězení?“
Král zaťal zuby a střelil po Calie rozzuřeným pohledem, ale oslovil královnu. „Ano, do vězení. Jak mám poznat, že nejste špion? Jak mám vědět, že mi nelžete?“
„Nejsem! Můj otec je zlý, je ještě horší než můj manžel! Chtěla bych se jich obou zbavit. Přišla jsem k vám, protože jsem měla cenné informace. Díky nim můžete zastavit válku, ještě dřív než začne.“ Po tvářích jí stékaly slzy.
„To ano,“ souhlasil Ledový král. „A děkuji za varování. Ale zůstanete ve vězení, dokud si nebudu jistý, že nám od vás nic nehrozí. Calio, odveď ji dolů.“
„Ne.“
Ledový král se na ni obrátil, ani maska nezakryla jeho zděšení a hněv. „Cos to právě řekla?“
Chvěla se strachem, ale přesto vytrvala. „Řekla jsem ne. Tam dole je zima, není to vhodné místo pro ženu v jejím stavu. Měla by zůstat v jednom z hostinských pokojů.“
Párkrát naprázdno otevřel pusu, než vstal a vztyčil se nad Caliou do plné výšky. Chtěla se od něj odtáhnout, ale pevně ji popadl za ruku. Zavrčel na Solu: „Zůstaňte v této místnosti. Neopouštějte ji, nebo zemřete.“
Nad vzedmutým břichem se jí třásli ruce, ale přikývla. Střelila po služebné vděčným pohledem, ale Calia ji přes závoj slz v očích sotva viděla.
Král ji plačící vedl chodbou směrem k vězení. Zpanikařila, podlomili se jí nohy a začala žadonit: „Prosím to ne, znovu ne.“
Zastavil se tak prudce, že neměla čas reagovat, aby se udržela na nohou, ovinula mu ruce kolem pasu.
Naštvaný král k ní sklonil hlavu. Diamanty na jeho masce, jí odráželi světlo přímo do očí. „Troufáš si mi vzdorovat?“ zasyčel. „A ještě před cizími lidmi? Myslel jsem, že se dokážeš ovládat, ale teď je mi jasné, že potřebuješ tvrdší lekci.“
„Ale já myslela…“
„Jestli sis myslela, že pro mě znamenáš víc než služebnou, která mě má poslouchat, tak ses zmýlila.
Jeho hlas zněl tak temně, že se o něj opřela. Vůně jeho mýdla ji šimrala v nose. Zvedla k němu oči. „Prosím,“ zašeptala znovu. „Bylo by to kruté a vy jste tak dobrý muž…“
„Já nejsem muž!“ Zařval. „Já jsem král, král, kterého budeš poslouchat.“
Opět se dal do pohybu a táhl ji za sebou.
Snažila se udržet na nohou, když sbíhal schody, ale klopýtla a upadla na něj. Pevně ji chytil za ruce a vytáhl ji na nohy. V rameni jí pulsovala bolest, když ji dovlekl k její staré cele.
Otevřel dveře a otočil se k ní čelem.
„Skutečně to chcete udělat?“ zeptala se bezbarvým hlasem.
Ukázal na otevřené dveře, ale do očí se jí nepodíval.
Calia se kolem něj protáhla, otřela se tváří o jeho. „Vy, který jste ztratil svou sestru při porodu, mě trestáte za to, že jsem chtěla ochránit těhotnou ženu?“
Stočil k ní tak tvrdý pohled, že se jí hrůzou sevřely vnitřnosti. „Ne, trestám tě za tvou neposlušnost. Nevyprávěl jsem ti o své sestře, abys mohla později předpokládat, že jsme přátelé a vzdorovala mi vždy, když se ti zachce.“
Chtěla zůstat zticha, ale bolestí a strachem to nedokázala. „Ale já to neřekla proto, abych vás rozzlobila. Vaše sestra jistě hrozně trpěla, než zemřela. Určitě byste si nepřál, aby se to stalo jiné ženě.“
„Jdi do cely, okamžitě.“
Calia zadržela slzy a vstoupila dovnitř. Hned, jak překročila práh, zabouchly se za ní dveře. Slyšela už jen jeho vzteklé vzdalující se kroky.

32 komentářů:

  1. Vďaka za kapitolu:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Táák to je trochu nečekané, a docela drsné, ale těším se jak to bude pokračovat protože on jí tam přece nemůže nechat dlouho :D a doufám že se kvůli tomu bude cítit pěkně provinile :D děkuju za překlad a korekturu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další úžasnou kapitalu :))

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Pani to jsou zvraty skoda,ze je zrovna tahle knizka jednou tydne kdo ta ma vydrzet :D :D moc dekuji ste super

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mělo to být sice překvapení, ale když už jsi to nakousla, tak kapitolky budou přibývat sice po půlkách, ale dvakrát za týden, abyste nemuseli tak dlouho čekat. :)

      Vymazat
    2. To je super úžasná zpráva :) Díky moc za překlad i tento blog.

      Vymazat
    3. jupiii děkuji za překlad :)

      Vymazat
  10. Teeeda to jsou zvraty :-) diky mockrat za preklad a tesim se na dalsi kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Jsem zvedava na další pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad a korekci a těším se na pokračování...

    OdpovědětVymazat
  13. Díky. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem pekne za preklad~~ Celkom zvrat v deji, ale aspoň zaujímavý. Som zvedavá, ako to bude pokračovať :))

    OdpovědětVymazat
  15. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  16. No, ja teda dúfam, že ho to bude ešte veľmi mrzieť. Ďakujem za super kapitolu. :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  18. Wow, díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování. Jsem docela překvapená, ale je mi jasné, že ji zavřel jen proto, že si mu troufla vzdorovat veřejně, jinak si myslím, že na ni i přesto dá. Jsem zvědavá, jak moc velký klín to mezi ně vrazí.

    OdpovědětVymazat
  19. tak to som fakt zvedavá na ďalšiu kapitolu, vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Nechvci být za rejpala, ale - nad břichem se jí třásly ruce. Díky a těším se, co bude dál :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat