sobota 4. října 2014

Ledový král - 10. kapitola 1/2




Ráno váhavě zaklepala na dveře. Neozvala se žádná odpověď, jako obvykle, takže otevřela dveře.
Přešla ke králi a opatrně před něj postavila podnos se snídaní. Král beze slova jedl, to ticho jí bylo nepříjemné, snažila se přijít na slova, kterými by mu vyjádřila účast. Kousla se do rtu a přešlápla z nohy na nohu. Když k ní otočil hlavu, v masce se zatřpytilo ranní světlo.
Král zvedl hlavu a všiml si, jak na něj zírá. „Stalo se něco?“
Zavrtěla hlavou, rty suché. „Jen jsem chtěla říct… nemyslím si, že jste tak špatný.“


Zacukal mu koutek. „Je mi úplně jedno, co si o mě myslíš ty, nebo ostatní, ale stejně děkuji za zájem.“
Calia tupě přikývla a stála u stolu, zatímco si ji dál prohlížel.
„Dobrá. Za chvíli se setkáme v trůnním sále s králem Williamem a vyslechneme jeho požadavky.“ Znovu na ni pohlédl. Měla učesané vlasy a oblékla si své druhé nejoblíbenější šaty. Ledový král pochvalně přikývl a postavil se.
Stejně jako předchozí den mu ztěžka kráčela v patách. V trůnním sále, zvedl stříbrný podnos, na kterém ležela růže a nařídil Calie, aby ho držela.
„Ale já myslela…“ zalapala po dechu.
Zavrtěl hlavou, když se dveře otevřely.
Král William k nim vesele kráčel, ale Calia si všimla, že má pod očima kruhy a nervózně kroutí prsty. Usmál se na Ledového krále a poklonil se, Caliu překvapilo, že má červenější nos než včera večer.
Trochu nejistě se napřímil a všiml si stříbrného podnosu, který Calia držela v rukou. Potemněla mu tvář a přes rameno se nepříjemně usmál na svou mladší dceru.
Ta zkroutila rty do okouzlujícího úsměvu, ještě víc se napřímila, aby ještě lépe předvedla svá ňadra.
Calia pocítila náhlý výbuch vzteku. Ta hloupá holka si snad myslí, že jejího krále může donutit ke sňatku, tím že si obleče vyzývavé šaty! Pohlédla dolů na podnos, který držela v rukou a zašklebila se. Ona neměla dojem, že by to na něj nějak zapůsobilo.
„Králi Valanko, doufám, že jste se dobře vyspal?“ Ptal se král William.
„Ano,“ odpověděl Ledový král. „Odpusťte mi, že na vás tak spěchám, ale mám dojem, že se brzy zhorší počasí, takže byste měli co nejdřív vyrazit na cestu domů. O čem jste se mnou chtěl mluvit?“
Williamův úsměv se, pokynul své dceři, aby se mu postavila k boku. „Můj králi, určitě si uvědomujete nesmírnou úctu, kterou k vám chovám jako k muži i jako k vládci. Dobře vím, co všechno děláte pro dobro své země, ale i pro dobro té mé. Vážím si vaší země a věřím, že cítíte to samé. Rád bych vám proto nabídl ruku své dcery a spojil tak obě naše království.“ Opět se usmál a jeho dcera se hluboce uklonila, ujistila se, že Ledový král má dokonalý výhled na její přetékající výstřih.
Calia zadržela dech. Jestli se Ledový král ožení s touhle dívkou, změní se její život v peklo a neměla ani ponětí jaké by to vyvolalo politické důsledky.
Ledový král naštěstí odpověděl. „Vaše nabídka je velice lichotivá, ale bohužel ji musím odmítnout.“
Když to Calia uslyšela, velice se jí ulevilo.
Druhý král z toho ale nebyl vůbec šťastný. Celá tvář mu vzteky zrudla. „Vážně si neuvědomuješ, jak výhodné by to bylo uspořádání?“
„Pro tebe? Ano. Pro mě a mé království ne. Život s vaší dcerou bych nikomu nepřál. Spojení s vámi, by mému lidu přineslo jen hladomor a válku. Nijak netoužím způsobit svému království něco takového.“
Král William se nafoukl a funěl vzteky, jeho dcera nejdřív vyzkoušela falešné slzy, ale ty rychle vyschly. Nejstarší dcera během celého rozhovoru stoicky stála a upírala zrak na jejich hlavy. Calia ji litovala. Nedokázala si představit, jak hrozný musí být život s takovou rodinou.
Král William ukázal na Caliu. „Tak proč ta růže?“ Zaburácel.
„A proč by ne?“ Zašeptal Ledový král. „Myslím si, že je krásná.“
„Růže, nebo ta holka?“ Ušklíbla se mladší dcera. „Proč byste potřeboval manželku, když se můžete s touhle holkou válet v seně? Vsadím se, že ji nutíte dělat věci, které byste po manželce chtít nemohl!“
Calia zalapala po dechu a málem upustila podnos. Tvář jí zrudla a vyhrkly jí slzy. Ze všech hrozných věcí, které o sobě kdy slyšela, bylo tohle to nejhorší.
Ledový král, úplně ztuhl, Calie se zdálo, že snad ani nedýchá. Pak se pomalu napřímil do plné výšky a pomalu sestupoval po schodech.
Druhý král se mírně zapotácel, ale neustoupil.
„Sbalte si svou příšernou dceru a už nikdy se sem nevracejte.“ Řekl varovně vražedným tónem.
Nejstarší dcera se na něj pochmurně usmála, otočila se a odkráčela. Po chvíli ji s dupotem následovala ta mladší. Jejich otec párkrát ztěžka polkl, jako by chtěl něco říct, než se konečně otočil a také odešel.
Král zůstal ke Calie zády a řekl. „Je mi líto, toho co o tobě řekla.“
Přikývla a teprve pak si uvědomila, že ji nevidí. Odkašlala si. „Ano.“
„Doufám, že víš, že bych tě k něčemu takovému nikdy nenutil.“
Calia si otřela slzy. „Ano.“
„Dobrá. Pak oba víme, jak si stojíme.“
Nakonec se se otočil a podíval se na ni. „Nesmíš si ty řeči tak připouštět k tělu. Musíš si nechat narůst hroší kůži. Budeš to potřebovat.“
Calia přikývla, ale myslela si, že to asi nedokáže.
Ledový král si povzdechl. „Tak pojď, mám ještě nějakou práci, kterou je třeba udělat, nemohu ztrácet čas.“

Následující týdny proběhly v klidu. Calia se konečně trochu uvolnila a už nepotřebovala od krále neustále radit. Jednoho dne vstoupila poprvé do jeho ložnice a zjistila, že je v troskách. Na matraci leželo zmuchlané povlečení, podlaha byla špinavá a všechno včetně závěsů pokrýval prach. Celá místnost byla tmavá a depresivní. Calia tiše zvolala: „Můj králi.“
Zvedl hlavu od stolu.
„Proč je ve vaší ložnici takový nepořádek? Proč jste mi neřekl, abych vám tam uklidila?“
Chvíli na ni zíral, než odpověděl. „Myslel jsem, že by ses tam necítila dobře.“
Trochu se zasmála, dřív než se stačila zarazit. „Je to jen ložnice. Když ji budu uklízet a vy nebudete uvnitř, je to v pořádku.“
Mírně přikývl, ale stále ji ostražitě pozoroval.
„Mám hned začít?“ naznačila.
Král si trochu oddechl. „To bych byl moc rád.“
Calia pobaveně zavrtěla hlavou. Když mu ten nepořádek tolik vadil, měl jí nařídit, ať ložnici uklidí.
Nejdřív svlékla špinavé povlečení, pak utřela a prach a začala vytírat. Během práce přemýšlela o tom, jak je král zvláštní. Klidně spal v neuklizené ložnici, jen aby se ona necítila špatně…
Poklekla, aby mohla vytřít i pod postelí. Bylo zvláštní, jak je ohleduplný a to jen kvůli ní.
Calia se snažila vzpomenout si, jestli k ní byl někdo tak ohleduplný, ještě před tím než přišla do paláce. Smutně si uvědomila, že dnes to bylo poprvé, vrátila se k úklidu a byla šťastná, že vidí úsměv na tváři svého krále, když vstoupil do uklizené ložnice.
„Děkuji ti, Calio,“ zamumlal.
Líbilo se jí, že pro něj mohla udělat něco hezkého a on jí to oplatil laskavostí. Necítila k němu přátelství a ještě pořád se ho trochu bála, ale cítila se příjemně a pohodlně. Calia si začala vážit nového života i domova, i když ji pořád mrzela ztráta svobody. Když se nad tím zamyslela, stejně nevěděla, co by si s ní počala. Vrátila by se domů a stala se zase otrokyní své matky? Jak by se mohla vydat na cestu bez peněz?
Postupně si uvědomila, jak ubohý byl její život předtím, než nastoupila do služby k Ledovému králi. Časem si Calia uvědomila, že svůj nový domov nechce nikdy opustit, bylo to místo jako stvořené pro ni. Vrhla se zapáleně do práce, trávila čas s králem a navázala přátelství s ostatními zaměstnanci.
Nejpřekvapivější výsledek její snahy byl, že se jí konečně podařilo ušít hedvábné košile, které pro něj předtím šili jeho služebné. Když konečně držela v ruce perfektně ušitou košili, téměř tomu nedokázala uvěřit. Prohlédla každý šev, každý knoflík, podrobně si prohlédla celý oděv, než se mu košili odvážila ukázat.


28 komentářů:

  1. Díky. Moc jsem se těšila

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. hrozně moc děkuju za překlad :) na tuto kapitolku sem se hrozně moc těšila

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad i korekci

    OdpovědětVymazat
  5. Krásná kapitola- veľká vdaka za jej preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Příběh se mi líbí, ale tahle kapitola se mi zobrazuje celá zabelena takže nic nepřečtu :-X

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za další pokračování.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky na překlad, ale tady vám asi uniklo slovo: Williamův úsměv se, pokynul své dceři, aby se mu postavila k boku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě máte chybu tady: které pro něj předtím šili jeho služebné.

      Vymazat
  10. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. díky moc za další pokračování:-) ája

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat zbytku kapitoly, jinak text se mi též zobrazuje podbarvený bíle, ale stačilo ho označit a dalo se to přečíst.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za další kapitolu. Je to čím dál tím lepší :)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  17. Ďakujem za novú kapču, je to skvelé

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad i korekci už ted se těším na další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  19. Vďaka za kapitolu:-))

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat