čtvrtek 30. října 2014

Černá noc - 13. kapitola 1/2



Celá místnost se zahalila do zuřivého šepotu. Většina víl vypadala šokovaná, že Focalor na Amaranthin dvůr vstoupil se svým vlastním praporcem a ne Luciferovým, a ještě královnu urazil tím, že s sebou přivedl démonský doprovod. Věděla jsem, že všechno z toho bylo důležité. Pochopila jsem, že Focalor se zřejmě rozhodl otevřeně vystoupit proti Luciferovi. Ale oči jsem měla pouze pro jedinou osobu.
„Gabrieli,“ zašeptala jsem a vykročila k němu.

„Ne,“ řekl J.B., chytl mě za ruku.
„Proč ne?“ zeptala jsem se naštvaně. „Je mým právem ho vzít zpět. Je to můj ochránce.“
„Ale přišel jako součást Focalorova doprovodu. Urazila bys Amaranthu, kdybys ho chtěla od démonů odvést, ještě ke všemu před celým dvorem.“
„Myslíš, že mě zajímají nějaké urážky nebo královna?“ zasyčela jsem. „Vidíš ho? Vidíš, co mu udělali?“
J.B. stiskl mou ruku. „Já vím. Vidím to. Neboj se. Získáme ho zpátky. Ale nejprve zjistíme, co chtějí, než vytáhneme zbraně.“
Focalor se blížil k trůnu. Antares stál několik kroků za ním, s Gabrielem na vodítku. Zahlédla jsem kovový límec, který mu nasadili okolo krku. Byl lemován hroty a Antarovi působilo velké potěšení vodítkem škubat, takže Gabrielovo tělo opět krvácelo.
Ve středu místnosti stál malý hlouček démonů a víly si dávaly pozor, aby ani o jednoho nezavadily. Dvořané se přitiskli na stěny, takže okolo démonů bylo pár stop naprosto volného prostoru.
Amarantha byla znechucená. Violet, jež stála po královnině pravici – jako vždy -, vypadala, že bude buď zvracet, anebo omdlí. Nedivila jsem se jí. Zápach síry pomalu naplnil celý sál. Sluhové se pokoušeli diskrétně otevřít velká okna, ale dvořané byli tak natisknutí na stěny, že se jim to nepodařilo.
Já jsem se zase tlačila dopředu, takže jsem teď tvořila přední část davu, blízko k trůnu a s dobrým výhledem. Antares mě zaregistroval a hrozivě mrkl. V konečcích prstů mi zapraskala magie – potlačila jsem nutkání ho odstřelit na druhý konec království. Byla jsem si jistá, že by to bylo porušení nejméně jednoho z pravidel a jediné, co jsem chtěla, bylo zachránit Gabriela. Pokud se mám pár minut ovládat, tak ať. Ale Antares dříve či později zaplatí.
Focalor se Amaranthě hluboce uklonil. Byla to ukázková úklona, jak z protokolu, ale přesto na ní bylo něco neuctivého.
„Královno Amarantho, nejkrásnější světlo vílího dvora,“ začal Focalor a jeho hlas přetékal falešnými komplimenty.
„Lorde Focalore,“ odpověděla Amarantha klidně, přestože zatínala zuby. „Jak se opovažujete přijít do mého království pod svým vlastním praporcem a poskvrnit můj sál přítomností těchto nízkých tvorů?“
Ukázala na démony, kteří vrčeli a vyplazovali jazyky.
Focalor sklonil hlavu. „Odpusťte mi, má paní. Měl jsem za to, že je obvyklé, aby pán přišel v doprovodu své družiny. Nestanovují snad vaše zákony, že doprovod musí být též uveden?“
Usmál se a já přemýšlela, jak se z toho Amarantha dostane.
„Nebyl jste pozván, ani jste nebyl přijat; a proto nejste mým hostem.“ Odpověděla. „Pokud jste se mnou přišel vyjednávat, pak musíte svou družinu vykázat na nádvoří.“
Focalor přimhouřil oči. Amarantha učinila malý pohyb ukazováčkem. Služebníci, kteří se nenápadně vznášeli v pozadí, se náhle přesunuli do popředí. Ach. Takže sloužící byli zároveň i bojovníci a Amarantha je měla po ruce pro případ, že by se něco zvrtlo.
Na okamžik vypadala její paranoia oprávněně. Focalor se tvářil, že by klidně poslal své démony na dvořany, než aby se podrobil její vůli. Připravila jsem svou magii. J.B. z kapsy vytáhl dlouhou dřevěnou hůlku. Už jsem ji s ním viděla. Zjevně mu dávala nějaké schopnosti navíc.
Pak se Focalor usmál a prohlásil: „Jak si přejete.“
Démoni se s vrčením odporoučeli ze sálu, následováni párem válečníků, kteří měli za úkol se ujistit, že šli správným směrem. Antares a Gabriel zůstali. Snažila jsem se zachytit Gabrielův pohled, ale on hleděl stoicky dopředu.
„Má paní, přišel jsem, abych obnovil vztahy s vaším královstvím.“ Promluvil Focalor.
„Na mém dvoře už máme jednoho velvyslance z Luciferova dvora.“ Odpověděla Amarantha. „Lady Madeline Blackovou ap Azazel. Není nutné, aby tvůj pán posílal více velvyslanců ve stejný čas.“
Focalor vycenil špičaté zuby. Vzpomněla jsem si, že mi Beezle řekl, že Focalor je jedním z padlých, ne démon – zajímalo mě, proč nevypadá andělsky jako ostatní padlí. Co udělal, že mu to tolik pokřivilo vzhled?
„Nepřišel jsem jako velvyslanec Lucifera. Přišel jsem navázat vztahy za můj vlastní dvůr a se svým praporcem, jako nezávislá bytost.“
Sál zadržel dech, několik víl se po mně podívalo. Takže tak. Focalor veřejně vytáhl proti Luciferovi. Jaké strašlivé síly měl, že mu dodávaly pocit úspěchu?
Věděla jsem, že nemohu nechat Focalorovo prohlášení bez komentáře. Byla jsem zde jako Luciferův velvyslanec.
Vystoupila jsem. J.B. zašeptal: „Opatrně.“
Beezle stále chrápal v mojí kapse. Ruka i hlava mu visely přes lem. Neuvěřitelné. Byla jsem si jistá, že s chrápajícím chrličem musím působit velice autoritativně. Ale napochodovala jsem až k trůnu a stanula před Focalorem, přestože mi zápach síry obracel žaludek. Tentokrát jsem se na Gabriela nepodívala. Nechtěla jsem, aby každý v sále uviděl onu zoufalou potřebu, která by se mi zjevila v obličeji. Pochopila jsem, že své emoce neumím moc dobře skrývat.
„Lady Amarantho, mohu promluvit?“ Zeptala jsem se a ona kývla. Směřovala jsem svou řeč na Focalora. Snažila jsem se působit jako formální velvyslanec. „Věřím, že lord Lucifer by byl poněkud překvapen, kdyby zjistil, že jsi, jak říkáš, ´nezávislá bytost´. Zákony, jimiž jsi byl po tisíce let vázán, se v posledních letech nezměnily, nebo ano?“
„Zákony, které mě svazovaly, mě rozčilovaly.“ Odpověděl Focalor.
„Tak se s tím prostě smiř,“ odpověděla jsem, ztratila úsilí být formální. Neměla jsem dovednosti diplomatického člověka. Znovu jsem přemítala, proč si Lucifer vybral zrovna mě. „Víš, jako každý v této místnosti, že to, co naznačuješ, je vzpoura.“
Focalor se uklonil. „Pokud si tomu tak má paní přeje říkat.“
„Nazývám tě zrádcem Lucifera.“ Obořila jsem se na něj.
Focalor se ke mně přiblížil a já mu věnovala dlouhý pohled. Vážně jsem na sebe byla naštvaná kvůli své výšce. Nikdy se nikomu nebudu dívat přímo do očí. Teplo a smrad vycházející z jeho těla byly tak intenzivní, že jsem se snažila dýchat hlavně pusou.
„To je silné slovo, lady Madeline. Buďte opatrná. Slova vás mohou dostat do potíží.“
„Potíž je slovo, na které by sis měl zvyknout hlavně ty, protože Lucifer na tvůj zadek sešle blesky.“ Odfrkla jsem si. „Nehodlám tady zbytek dne stát a vyměňovat si inteligentní komentáře. Máš-li jen trošku inteligence, vezmeš si své démonské hračky, mého bezcenného nevlastního bratra a půjdeš domů. Ale Gabriela tady můžeš nechat. Je sluhou mého otce. Urazil jsi Azazela, když jsi ho zajal. Pokud hned odejdeš, promluvím s Luciferem. Možná bude shovívavější.“
„Nebojím se Lucifera, ani Azazela.“ Zasyčel Focalor. „Mám přístup k silám, které nemohou pochopit. Lucifer už svrchovaným pánem na Zemi dlouho nebude. A nebudu poslouchat urážky od Azazelova spratka.“
Několik víl šokovaně zalapalo po dechu.
„Měl by sis uvědomit,“ začala jsem a cítila, že má magie touží po boji, „že nejsem pouze dcerou Azazela. Jsem pravnučkou Lucifera, mou krví proudí síly samotné Jitřní hvězdy. To, co jsi udělal, se rovná vyhlášení otevřené války království mého pradědečka. Ať už si myslíš, že máš jakékoliv schopnosti, nebudou ti k ničemu, když ti vyrvu andělský kámen z hrudníku.“
Byla to trochu nechutná a démonská výhružka, ale chtěla jsem Focalora ujistit, že to myslím vážně. Věděla jsem o zákoně týkajícím se ubližování ostatním padlým, ale doufala jsem, že mi Lucifer poskytne výjimku, jestliže zabitím Focalora odvrátím masivní válku. Nebo by po mně mohl požadovat další laskavost.
„Dost!“ zahřměla Amarantha.
Oba jsme se na ni otočili. Tak trochu jsem zapomněla, že stojíme před jejím dvorem. Byla jsem úplně zaujatá úvahami, jak Focalora co nejlépe skolit, než mi svými obřími drápy podřízne hrdlo.
„Bez ohledu na argumenty mezi padlými, můj dvůr není místem, kde byste měli řešit své spory. Oba dva jste svým chováním vážně překročili meze.“
„On to začal.“ Zamumlala jsem.
„Lorde Focalore, náhradou za tento přestupek, tě žádám, abys mi přenechal Azazelova otroka.“
Chtěla jsem protestovat, ale Focalor mě přerušil.
„To mi vyhovuje, má paní, měl jsem v úmyslu ti otroka věnovat v každém případě.“
Cože? Co tím sledoval? Samozřejmě kromě zjevného naštvání Azazela.
Amarantha vypadala hluboce potěšená. Očividně šlo o něco, co bylo v pozadí její tajné války s Luciferem.
„To je vhodný dárek, lorde Focalore.“ Zapředla Amarantha. Najednou byly všechny Focalorovy přestupky zapomenuty. „Violet, odveď otroka do mých komnat.“
Pohlédla jsem na Gabriela, který měl v obličeji pořád kamenný výraz; na Amaranthu, jež stěží zakrývala svou radost; a na Focalora, který se na mě samolibě usmál. Neobtěžovala jsem se podívat na Antara. Nepochybovala jsem o tom, že by mě nejraději roztrhal na milion kousků.
„Nemůžete Gabriela přijmout jako dárek.“ Oponovala jsem, snažíc se ovládnout svůj hněv. V tuto chvíli jsem u Amaranthy moc dobře zapsaná nebyla. „Nenáleží Focalorovi, aby ho daroval. Gabriel je Azazelův sluha a v nepřítomnosti svého otce za něj mluvím já.“
„Zdá se mi,“ promluvila hedvábným hlasem Amarantha, „že by ses v první řadě o otcova otroka měla lépe starat. Jeho pánem je Focalor, ne ty. Proto na něj nemáš žádný nárok.“
„Děkuji, že jste přijala můj dar, paní,“ dodal úlisně Focalor.
„Výměnou za tuto velkorysost můžete zůstat u mého dvora jako vážený host.“ Rozhodla Amarantha. „Nicméně vzhledem k povaze mých dvořanů, své démony musíte nechat venku.“
„Rozumím, má paní.“ Kývl Focalor.
Violet vykročila vpřed a převzala od Antara vodítko. Amarantha se postavila. Prakticky sršela nedočkavostí.
Dva z jejích válečníků/služebníků přistoupili k Focalorovi a odvedli lorda a Antara z trůnního sálu, pravděpodobně jim ukázat jejich pokoje.
To bylo směšné. Chtěla jsem začít křičet a všechno ničit. Amarantha nemůže přijmout Focalorovo tvrzení o nezávislosti. Nemůže mi vzít Gabriela.
Otočila se a zamířila do přijímacího salonku. Šla jsem za ní, ale zadržela mě ruka na mém rameni. Otočila jsem se a zjistila, že ruka patří Wadeovi.
„Ne.“ Řekl tiše. „Nedávej jí víc příležitostí, aby ti mohla ublížit. Jestli chceš svého ochránce zpět, pak nejprve přemýšlej a až pak jednej.“
Zděšeně jsem zjistila, že se mi oči zaplňují slzami. Violet vedla Gabriela přímo za Amaranthou.
„Nenech je vidět tě plakat.“ Podotknul jemně Wade.
„Ano.“ Souhlasila jsem a několikrát rychle zamrkala.
Neplakala bych před Antarem a Focalorem. Nedala bych jim pocit zadostiučinění, ani vědomí, jak moc mi ublížili.
„Hodná holka.“ Pochválil mě Wade. „A teď pojď se mnou. Potřebuju s tebou mluvit.“
Všichni v místnosti na nás zírali. Ostatní vlci se okolo mě shromáždili. J.B. se k nim připojil.
„Pojď pryč.“ Zopakoval Wade.
Vzal mě za ruku a já ho nechala. Nebyla jsem si jistá, jestli se bez podpory dokážu pohnout. Adrenalin mě opustil a já se cítila nejistě. Vypochodovala jsem ze sálu s hlavou vztyčenou, vlky, kteří mě doprovázeli jako čestná stráž. Jakmile se za mnou dveře zavřely, uslyšeli jsme hotovou explozi šeptavých hlasů.
„Je dobré vědět, že mám okolo sebe pár dobrých lidí.“ Prohlásila jsem.
„Musíme najít místo, kde nás nikdo neuslyší.“ Řekl Wade a podíval se na J.B.
„Východní věž.“ Odpověděl J.B. „Moje matka ji navrhla speciálně pro soukromí. Nikdo k ní nemá klíč, kromě členů královské rodiny.“
Provedl nás bludištěm hradních chodeb. Sotva jsem registrovala, kam jdeme. Co s Gabrielem Amarantha udělá? Jak ho získám zpět?
Gabriel. Potřebovala jsem ho. Ale měla ho Amarantha. Tyto myšlenky naplnily mou hlavu až po okraj, vytěsnily vše ostatní.
O několik minut později jsme vystoupali točité kamenné schody a vstoupili do východní věže. Pokoj byl navržen spíše pro pohodlí, než pro předvádění. Byl v něm velký krb, několik měkkých koberců a hodně dřevěného nábytku doplněného o polštáře. Celkový efekt byl mnohem útulnější, než zbytek hradu.

11 komentářů:

  1. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Hustý, díky za další kapču =)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to som fakt zvedavá ako to bude pokračovať. Čo bude s Gabrielom???
    Vďaka za preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  4. Velmi pekne dakujem :-)

    OdpovědětVymazat
  5. děkuju za překlad!!

    OdpovědětVymazat
  6. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat