pátek 26. září 2014

Pavučina lží - 20. kapitola




Dokonce i když jsme měli lano a rukavice, trvalo nám to dvojnásobek času, dostat se zpátky nahoru. Po dešti bylo všechno kluzké, rozbředlé a rozmáčené. Když jsme se konečně dostali nahoru, byli jsme oba promáčení na kost a pokrytí nánosem bahna, spadaného listí a kousků tlejícího dřeva. Dalších pár minut nám zabrala cesta k Donovanovu autu. Naštěstí jsme se ze svahu dostali dřív, než k němu dorazili Dawsonovi lidé a mohli si nás všimnout. Déšť mezitím přešel v průtrž mračen. Bez ohledu na to, že mi v žilách kolovala magie Ledu, jsem byla promrzlá na kost a třásla jsem se zimou. Kromě zvuku našich kroků nebylo slyšet nic jiného, než neúnavně dopadající kapky deště.
Donovan se natáhnul do auta a rozsvítil vnitřní světlo, aby bylo aspoň trochu vidět. Pak otevřel kufr.

„Vevnitř mám nějaké náhradní oblečení a ručníky.“
Přikývla jsem. Zatímco detektiv obcházel auto, vytáhla jsem telefon a zavolala Finnovi. Zvedl to po třetím zazvonění.
„Jo?“
„Jsme venku z Dawsonovy kanceláře,“ řekla jsem. Uslyšela jsem srknutí. Finn měl bezpochyby další šálek kávy. Občas jsem se divila, že mu ze všeho toho kofeinu neexploduje hlava. „Našli jste něco zajímavého?“
„Asi ano,“ odpověděla jsem. „Promluvíme si, až se vrátíme. Může to chvíli trvat, strašně prší a zdejší cesty nejsou zrovna dálnice.“
„Přesunuli jsme se do domu. Uvidíme se tam.“ Řekl Finn a oba jsme zavěsili.
Donovan přivřel kufr a otevře boční dveře od auta, kam si nachystal suché oblečení. Podal mi ručník. Otřela jsem si s ním obličej. Voněl po mýdle – stejně jako detektiv.
Sám si vzal jiný ručník z hromádky prádla a použil ho, aby si vytřel vodu z vlasů. Udělala jsem to samé a přehodila ručník přes sedadlo. Boty jsem měla obalené blátem, tak jsem si je zula a opatrně postavila na podlahu za sedadla i se zničenými ponožkami. Mezi prsty se mi dostalo bláto, ale o to jsem se chtěla postarat později. Sundala jsem si bundu a položila ji na boty, pak šlo dolů i tričko. Při pohledu na promáčenou bavlnu jsem si vzdychla. Tohle růžové tričko ozdobené limetkami jsem si přivezla z výletu na Key West po Fletcherově pohřbu. Patřilo k mým oblíbeným. Odloupla jsem z něho větvičku šípkové růže a položila ho k bundě.
Zrovna jsem si rozepínala podprsenku, když jsem si všimla, že na mě detektiv hledí. Oči mu v ostře řezané tváři zářily jako zlato.
„Co—co to děláš?“ Zeptal se chraptivým hlasem. „Myslela jsem si, že by ode mě nebylo hezké, kdybych ti vlezla do auta celá špinavá,“ odpověděla jsem. „V čem je problém?“
Donovan mi neodpověděl. Měl moc práce s tím, jak mě hltal očima. Po hrudi mi stékaly lesklé kapky vody. Tričko jsem si sundala teprve před chvílí, ale déšť už stačil úplně promáčet moji růžovou krajkovou podprsenku. Studený noční vzduch se postaral, abych měla bradavky jako kámen. Ale místo toho, abych se zakryla, jsem obrátila pohled k Donovanovi. Detektiv už si stihl svléct sako a košili a na sobě měl jen bílý nátělník, díky dešti úplně průhledný, takže jsem měla výhled na vypracované svaly na jeho hrudníku.
Přestože na mě dopadal studený déšť, v břiše se mi rozlilo příjemné teplo. Bylo to nejblíž, co jsem se k detektivovi za poslední dva měsíce dostala. Rozhodla jsem se využít situace.
„Vidíš snad něco, co se ti líbí, detektive?“ Zeptala jsem se potichu. „Protože jsem si jistá, že já ano.“
Detektiv zvedl pohled k mému obličeji. V očích se mu jako bouřkové mraky míhaly známé emoce. Vina. Vzrušení. Touha. Pohyb směrem ke mně ale neudělal. Tak jsem se rozhodla takříkajíc navýšit sázky.
S pohledem upřeným na něj jsem si pomalu rozepnula knoflík od zablácených džínsů, vysoukat se z mokré těžké látky mi zabralo několik vteřin. Nebyl to zrovna nejpůvabnější striptýz, ale zlaté jiskry v Donovanových očích mě přesvědčily, že se mu neobyčejně zamlouvá. Než svlečené kalhoty skončily na hromádce ostatního špinavého oblečení, moje růžové kalhotky - stejně jako tričko ozdobené limetkami – díky dešti zprůhledněly stejně jako podprsenka.
Donovanovy oči plály pod návalem stále rychleji se střídajících pocitů, vypadalo to, že už nápor emocí nezvládne. Vina. Vzrušení. Touha.
Stáli jsme tam, pár stop od sebe, zamrzlí v tom okamžiku a smáčel nás studený déšť.
Donovan zasténal, vyrazil vpřed a přitáhnul si mě k sobě. Jeho rty narazily do mých a najednou jsem měla v ústech jeho jazyk. Mmm. Přesně tak, jak jsem chtěla. Vpletla jsem prsty do jeho mokrých vlasů a přitáhla si ho k sobě blíž.
Během chvíle se polibek proměnil v čirou žádostivost a touhu. Naše rty a jazyky spolu zápasily bolestivé rozkoši. Tiskli jsme se k sobě v neustávajícím dešti čím dál tím těsněji. Nohy se mi bořily do bláta a do chodidel se mi zarývaly ostré kameny, ale bylo mi to jedno. Vzrušení, vášeň, chtíč, touha. To všechno mě naplnilo až po okraj, už jsem nebyla schopná cítit nic jiného – a neexistovalo nic, co by mě zastavilo. Ani déšť, ani zima, ani bláto. Nepotřebovala jsem nic jiného, než utišit touhu, která naplnila moje tělo. Uhasit oheň, hořící stále silnějším plamenem.
Donovanovy ruce se potýkaly se zapínáním podprsenky. Když konečně uspěl, odtáhl se jen na tak dlouho, aby mi ji stáhnul z ramen a odhodil někam do bláta. Pak mě zatlačil dozadu. Bokem jsem narazila do studeného kovu. Kapota auta. Prozatím bude muset stačit. Položila jsem se na ni a přitáhla si detektiva k sobě. Plech pod mými zády byl jako led, ale bylo mi to jedno. Hořela jsem zevnitř.
Naše jazyky se znovu propletly. Donovanovy ruce hnětly moje nahá prsa. Tvrdě je mačkal a palci mi přejížděl to ztuhlých bradavkách.
Zasténala jsem mu do úst. Tlak mezi stehny se stával nesnesitelný. Kalhotky jsem měla celé promáčené - a nemohl za to jen déšť.
Donovanovy rty se přesunuly k mým bradavkám. Olizoval, sál a okusoval je, dokud nebyly tak tvrdé, že to bolelo. Odtáhl se, aby nabral dech. Chytila jsem jeho nátělník, přetáhla mu ho přes hlavu a odhodila ho pryč. Prsty jsem zaťala do svalů na jeho hrudníku a vychutnávala si jejich pevnost a sílu. Nehty jsem mu přejížděla po kůži, až jsem se dostala níž a ucítila pod rukama přes tenkou látku kalhot jeho erekci. Donovan zasykl a zatnul zuby do mého ušního lalůčku. Pak se přesunul na krk a sál ho jako upír, zatímco jeho ruce pokračovaly v dráždění mých prsou. Víc než připravená jsem okusovala jeho čelist.
Zhluboka jsem nasála jeho vůni. Navzdory blátu a špíně jsem cítila jen čistotu. Jako mýdlo a čerstvě vyprané prádlo. Mmmm. „Tak hezky voníš.“ Mumlala jsem s ústy u jeho čelisti.
„Cítit tě pod sebou je o moc lepší,“ zachraptěl na odpověď.
Znovu jsme se políbili. Dlouze a tvrdě, až jsem nemohla popadnout dech. Prsty jsem zápasila s přezkou na jeho opasku. Když povolila, rozepnula jsem mu kalhoty.
„Sundej to,“ mumlala jsem. „Boty taky. Tentokrát tě chci cítit. Celého.“
Donovan ustoupil. Tentokrát byla řada na mně, abych se dívala, jak si zouvá boty a ponožky a stahuje si kalhoty. Vespod měl černé boxerky a mokrá kůže se bronzově leskla.
„Boxerky taky,“ řekla jsem zastřeným hlasem. „Sundej si je.“
Stoupl si přede mě. „Za chvilku.“
Položil mě zpátky na kapotu, rty dráždil moje bradavky a rukama se dobýval za okraj mých kalhotek. Prsty jemně přejížděl sem a tam, až se dvěma prodral dovnitř. Hladil mě a dráždil, čím dál tím rychleji a důrazněji, stupňoval mou touhu a potřebu. Teď jsem sykla zase já..
Moje tápající prsty se konečně dostaly do jeho boxerek. Vzala jsem ho do ruky a Donovan se ke mně přitiskl. Lehce jsem přejížděla nehty po celé délce a pak krouživými pohyby dráždila špičku jeho penisu. Byl připravený stejně jako já. Zasténal, vytáhl ze mě prsty a zvednul mě z kapoty.
„Na zadní sedadlo. Hned.“
S tím jsem byla víc než srozuměná. Nasměroval mě do strany a dozadu. Sklonila jsem hlavu a usadila se na zadním sedadle.
Donovan využil příležitosti, aby se zbavil boxerek a já jsem si stáhla kalhotky. Posunula jsem se dozadu a celá rozbolavělá na něj čekala. Donovan si vlezl za mnou s malým balíčkem v ruce. Sice jsem brala antikoncepci a nemusela se bát nechtěných následků, ale oceňovala jsem jeho pozornost.
Natáhnul se a znovu mě políbil ještě předtím, než začal ústy putovat dolů po mém mokrém těle. Zabořil rty do kudrlin mezi mými stehny. Roztáhla jsem nohy a ucítila, jak do mě proniká jeho jazyk rychlými a pak pomalejšími krouživými pohyby. Škádlil mě. Zasténala jsem, zabořila prsty do jeho vlasů a přitáhla si ho k sobě.
Donovanův jazyk se znovu prodral dovnitř.
„Jsi tak sladká,“ šeptal proti mým stehnům. „Jako med.“
Věnoval se mi ještě chvíli, ale už jsem to nemohla dál vydržet. Chtěla jsem ho v sobě cítit.
Chytla jsem ho za ramena, vytáhla ho nahoru a přetočila se přes něj. Teď ležel na sedadle on. V autě nebyl dostatek manévrovacího prostoru, ale já jsem byla velmi odhodlaná. Teď byla řada na mně, abych ho trochu poškádlila.
Putovala jsem ústy přes jeho hrudník a břicho až jsem dosáhla svého cíle. Sála jsem ho a dráždila, dokud se nechvěl a nepulzoval při každém dotyku mého jazyka. Přitáhnul si mě k sobě a naše ústa se znovu setkala v dech beroucím polibku. Nějak se mu podařilo dostat mě znovu pod sebe a navléknout si kondom. Roztáhla jsem nohy, ovinula je kolem jeho pasu a ucítila, jak do mě konečně vniknul.
Viděla jsem, jak se pohled jeho krásných oříškových očí rozostřuje, když do mě pronikal hlouběji a hlouběji. Byl to úžasný pocit – pro oba dva. Zaťala jsem prsty do jeho zad a vší silou jsem ho přirážela k sobě, dokud se nedostal tak hluboko, jak jen to šlo.
Dovnitř, ven, dovnitř, ven. Naráželi jsme do sebe jako dva přitahující se magnety. Donovan do mě znovu a znovu pronikal, dokud úlevné výkřiky nepřehlušily zvuk kapek dopadajících na střechu auta.
 

14 komentářů:

  1. Díky za další kapitolu a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za kapitolu. Som zvedavá ako sa bude teraz Donovan správať :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji jste úžasní :-)

    OdpovědětVymazat