pátek 5. září 2014

Pavučina lží - 17. kapitola



Žádné další debaty o mých službách nebo postraních úmyslech se už nekonaly, takže jsme se pustili do práce.
Finn se i se svým laptopem, který si vytáhl z auta, usadil za pultem v Country Daze. Violet mu našla připojovací kabel, aby si nevybil baterie. Za odměnu jí věnoval svůj okouzlující úsměv a drzý pohled. Violet se plaše usmála a sklopila hlavu, celá žhavá udělat pro něj cokoliv dalšího.

Warren T. Fox, který stál za Violet, přivřel oči, zkřížil si paže na hubeném hrudníku a významně se podíval na brokovnici ležící na pultu. Finn si odkašlal a raději svou pozornost obrátil k laptopu.
Sice rád okouzloval svým šarmem všechny ženy dosahu, ale taky věděl, že jejich příbuzní na věc zpravidla mívají odlišný názor. Zvlášť takoví podezřívaví a ochranářští jako byl Warren.
Donovan Caine pochodoval sem a tam uličkami mezi zbožím, telefon přilepený k uchu. Neochotně svolil pomoct Finnovi se získáváním informací o Tobiasi Dawsonovi, i když dal jasně najevo, že zásadně nesouhlasí s mým plánem na jeho likvidaci.
I tak to byl malý krůček správným směrem a já jsem od svého plánu stejně nehodlala ustoupit, ať se mu to líbí nebo ne.
Zatímco ostatní pilně pracovali, já jsem se dívala z okna na křižovatku před obchodem. Tobias Dawson sice prohlásil, že se vrátí za pár dní, ale nechtěla jsem podcenit možnost, že se vrátí s posilami hned vzápětí. Proto jsem taky raději vzala telefon a zavolala do Pork Pit. Dvakrát to zazvonilo, než se Sophia ozvala. Přestože jsem jí řekla, aby to pro dnešek zabalila, byla pořád tam.
„Hmphh?“ Ozval se její obvyklý pozdrav.
„Tady je Gin. Trochu se nám to tady zkomplikovalo. Potřebovala bych, abys zavřela a přijela sem za námi. A možná bys mohla na dveře pověsit ceduli, že bude zavřeno celý zbytek týdne.“
„Problémy?“ Zachraptěla Sophie.
Podívala jsem se po Violet, která zrovna Finnovi podávala láhev vychlazené limonády a po Warrenovi, který je pořád sledoval ostřížím pohledem. „Ani ne tak problémy, spíš mám takový divný pocit. Potřebuju udělat menší průzkum u Tobiase Dawsona a nechci tu Violet a jejího dědečka nechávat samotné. Mám obavy, že by se tu mohli kolem potloukat jeho muži, aby se pokusili udělat nějakou hloupost jako třeba zapálit dům, když budou Foxovi uvnitř. Ocenila bych, kdyby sis společně s Finnem mohla zahrát na bodyguarda. Myslíš, že by to šlo?“
„Kolik?“
„Měl s sebou dva obry a dva muže, kteří vypadali jako poloviční obři. Vlastně ale nevím, kolik lidí má doopravdy k dispozici, ale zaplatit si pár bouchačů pro něj asi nebude problém.“
Sophia chvíli mlčky zvažovala možnosti.
„Přijedeš?“ Zeptala jsem se, i když jsem předem znala odpověď. Sophia milovala výzvy stejně jako já.
„Um-mm.“ Jinými slovy ano.
„Dobrá,“ řekla jsem. „Budeme čekat.“
Zavěsila jsem a dala telefon zpátky do kapsy. Podlahová prkna zapraskala a Warren T.Fox přešel ke mně. Společně jsme se dívali z okna. Projela dvě auta, ale nezpomalila a pokračovala dál směrem k městu.
Nemluvili jsme, ale ticho mě nijak neobtěžovalo a zdálo se, že Warrena také ne.
Stejně jsme ale potřebovali probrat pár věcí, protože nemohli zůstat schovaní v obchodě navěky a já jsem se potřebovala ujistit, že mají nějaké bezpečné místo, kam se můžou stáhnout, zatímco já budu čenichat kolem dolu.
„Kde bydlíte?“ Zeptala jsem se. „A žijete s Violet pořád ještě společně?“
Warren přikývnul. „Ano a dům je vzadu na pozemku, za lesíkem. Kolem teče řeka. Ze silnice ale není vidět.“
Takže Tobias Dawson nechtěl připravit Warrena jen o obchod, ale i o domov.
Tady na Jihu bylo připravit někoho o rodný dům daleko horším prohřeškem, než ho připravit o pozemky. Další důvod, proč si trpaslík nezasloužil žít.
„Potřebuju se na dům podívat a ujistit se, že je bezpečný.“
Ne, že by pár zdí, trocha dřeva a sebepevnější dveře dokázaly zastavit obra, ale i malá pomoc je pomoc. Každá vteřina zdržení útočníků může znamenat čas k útěku a rozdíl mezi životem a smrtí.
Warren přikývnul a znovu jsme se ponořili do mlčení.
„Předpokládám, že bych ti měl poděkovat,“ řekl nakonec Warren zastřeným hlasem. „Za to, že mi chceš pomoct.“
„Nemusíte mi děkovat. Stačí, když uděláte, co řeknu a všechno bude v pořádku.“
Warren se na mě zadíval. „Jsi hodně jako on. Jako Fletcher.“
Neodpověděla jsem. Někdy jindy by mě takové srovnání potěšilo, ale teď jsem si nebyla až tak jistá, jestli chci být jako Fletcher Lane, s jeho tajemstvími a pokoutním jednáním. Pořád jsem nedokázala uvěřit, že celé ty roky věděl, kdo jsem, sbíral o mně a mojí rodině informace, že věděl, že Bria přežila a dokonce kde je a neřekl mi o tom ani slovo.
Proč to přede mnou držel v tajnosti? Myslela jsem si, že ho znám líp, než kohokoliv jiného. Koneckonců, byla jsem jeho učedník, měl mi svěřit všechna svá tajemství. Teď jsem pochybovala, že jsem o něm vůbec někdy věděla něco víc, než chtěl.
„Jsi stejně tvrdá, jako byl on,“ pokračoval Warren. „Schopná potlačit všechny pocity a udělat to, co je potřeba, bez ohledu na následky. To jsem na něm vždycky obdivoval. Fletcher byl vždycky silnější než já. Dokonce i když Stella opustila nás oba. Nikdy jsem ho neviděl zlomeného. Nikdy nezaváhal ani na vteřinu. Nikdy se nebylo poznat, co se v něm odehrává.
Stella, žena, kterou oba milovali. Žena, která zničila jejich přátelství a pak utekla s nějakým jiným mužem.
Warren se znovu ponořil do ticha. Vypadal, že se mu v hlavě míhají vzpomínky. Po chvíli potřásl hlavou a vrátil se do přítomnosti. „ Každopádně, vím, že si to nezasloužím, ale už kvůli Violet si tvé pomoci cením. Kdybys nezasáhla, už by byla mrtvá.“
Pokrčila jsem rameny. „Udělala bych to, i kdyby šlo o někoho jiného.“
Warren přikývnul. „To si nemyslím. Moc dobře víš, že existují lidé, kteří si zaslouží smrt. To je něco, na co Donovan ještě nepřišel. A není schopný to, aspoň zatím, přiznat ani sám sobě. Jeho otec byl úplně stejný. Pokoušel se mi pomoct s Dawsonem před pár lety, ale moc to nefungovalo.
„Takže takhle se znáte. Přes jeho otce.“
Warren přitakal. „Daniel, jeho otec byl dobrý člověk. Donovan je taky takový. Ale pro tebe není ten pravý.“
Byl všímavější, než bych čekala. Nadzvedla jsem obočí. „Co tím myslíte?“
Warren se opatrně ohlédl přes rameno, ale Donovan Caine pořád telefonoval, takže se otočil zpátky ke mně. „Myslím tím, že ty a Donovan stojíte na opačných stranách. Vždycky to tak bylo a tak to i zůstane. On se nezmění a nikdy tě nepřijme takovou, jaká jsi.  Sice by možná chtěl, ale nedokáže to.“
„A to mi říkáte, protože…“
„Protože Donovan je dobrý člověk a ty svým způsobem taky. Aspoň pokud tě Fletcher dobře vychoval,“ řekl Warren, „přinejmenším jsi velmi dobrá v tom, co děláš.“
„Nejlepší. Aspoň jsem bývala,“ opravila jsem ho. „Teď už v oboru nepracuju.“
Warren si odfrknul. „Jak myslíš. Hlavně si pamatuj, co jsem ti řekl a příliš se k Donovanovi neupínej. Protože to nikdy nemůže dopadnout tak, jak by sis přála.“
V očích mu nebyla vidět Síla, ani jsem z něj necítila magii, takže neviděl do budoucnosti jako někteří lidé ovládající Vzduch.
Ale i když neměl magii, dokázal na první pohled rozeznat, v čem tkví problém mezi mnou a Donovanem.
Finn něco zamumlal a Violet se rozesmála.
Warren za zvukem otočil hlavu a odšoural se, aby ukončil Finnovo flirtování s jeho vnučkou. Tentokrát jsem mu mohla nabídnout radu já. Pokud nebyl ochotný vypálit po Finnovi ránu z brokovnice, tak nemělo smysl se namáhat. Flirtování s opačným pohlavím bylo pro Finna stejně přirozené jako dýchání.
Přes trojici u stolu jsem se podívala po Donovanovi, který rázoval sem a tam po místnosti. Detektiv si všimnul, že se po něm dívám a otočil se ke mně zády. Zase se ode mě odvrátil.
Vzdychla jsem si. Warren T. Fox byl zjevně bystřejší, než vypadal. A co hůř, bála jsem se, že měl se mnou a s Donovanem pravdu. Detektiv nijak netoužil po tom, aby to mezi námi fungovalo. Bez ohledu na skvělý sex a bez ohledu na vzájemnou přitažlivost. Očima jsem přejela po jeho štíhlém těle.
Opravdu škoda.
*   *   *
Než jsem Warrena doprovodila k jeho domu a ujistila se, že je tak bezpečný, jak jen to jde, bylo už pozdní odpoledne. Kručení v v žaludku mi připomnělo, že jsem od rána neměla nic jiného, než půlku sendviče. Prozkoumala jsem chladicí boxy v obchodu a vytáhla nějaké sýrové sendviče a láhev limonády. Přihodila jsem k nim sáček brambůrek a sladkou tyčinku a všechno to odnesla k pokladně.
„Nemusíš za to platit,“ ozvala se Violet.
Vytáhla jsem desetidolarovku. „Samozřejmě že musím. Spočítej mi to.“
Vzala jsem si večeři na verandu a usadila se v houpací židli. Jeden ze sudů mi posloužil jako stůl. Všechno jsem si na něm rozložila. Limonáda byla na vkus příliš vodnatá a chleba byl okoralý, ale měla jsem hlad, tak to muselo stačit. Nebylo to sice nejlepší jídlo, jaké jsem kdy měla, ale nechtěla jsem se do Dawsonovy kanceláře vloupávat s prázdným žaludkem. Ještě by jeho kručení mohlo přilákat nějaké strážné.
Zrovna jsem si rozbalovala čokoládovou tyčinku, když se na verandě objevil Donovan Caine. Chvíli váhal a pak přišel blíž.
„Můžu se připojit?“ Zeptal se tiše.
„Samozřejmě.“ Zabořila jsem zuby do tyčinky. Křupavá s mandlemi, politá tmavou čokoládou. Suverénně nejlepší část večeře.
Detektiv pozoroval křižovatku. Prázdný důlní náklaďák prohekal kolem, zastavil, otočil se a vrátil se směrem k dolu.
„Mám nějaké informace o Dawsonovi.“ Řekl.
„A není to nic dobrého. Podle všeho to bude pěkný oříšek. Získal už skoro všechny pozemky v okolí. Má i těžební práva. Zaměstnancům platí sotva minimální mzdu. Pár z nich chtělo před časem založit odbory a hádej co. Všechny potkala nějaká nehoda. Zřícený strop, závada na stroji, dokonce zával.“
„Čekal jsi něco jiného? Slyšel jsi, jak vyhrožoval Violet a Warrenovi. Není to zrovna příjemný člověk.“
Donovan si prohrábnul vlasy. „To ale neznamená, že je správné ho zabít.“
„A to, že má peníze, neznamená, že může chodit, kam se mu zamane a vyhrožovat lidem, jen aby udělali to, co on chce,“ opáčila jsem. „Takže kdo z nás je horší – já, když ho zabiju za to, že vyhrožuje Foxovým nebo on, když poslal svého bratra, aby znásilnil a zavraždil Violet, jen kvůli tomu, aby poslal zprávu jejímu dědovi?“
Caine prudce vydechl. „Já nevím. Já prostě nevím. Ale před dvěma měsíci bych tě jednoduše zatknul za plánování vraždy. Nasadil ti želízka a zavřel tě bez jakýchkoliv otázek.“
„A teď?“
Donovan se zahleděl na silnici, i když jsem měla podezření, že ji vlastně nevnímá. „Teď, teď přemýšlím, jak bych ti pomohl ho dostat.“
„Nemusíš kvůli tomu znít tak zničeně, detektive. Zastavit Dawsona je správná věc.“
Potřásl hlavou. „Ne, je to , co ty chceš udělat. Já do toho jen jdu s tebou.“
„Proč?“ Zeptala jsem se. „Proč do toho jdeš se mnou, když to tak zatěžuje tvoje svědomí?“
Donovan se na mě díval a v pohledu se mu střídaly známé emoce. Vina. Touha. Potřeba. Vyčerpání. Rezignace.
„Sám nevím.“
Na štěrku zaskřípaly pneumatiky a na parkoviště vjel starý nablýskaný kabriolet. Černý jako noc, dlouhý, s přítlačným křídlem vzadu. Navzdory své klasické černé nablýskané kráse mi vždycky připomínal pohřební vůz. Střecha byla natažená, ale nepotřebovala jsem vidět dovnitř, abych viděla, kdo je uvnitř. Sophia konečně dorazila. Vyskočila jsem na nohy.
Donovan ztuhnul. „Problémy?“
„Klid, detektive. Zavolala jsem přítelkyni a požádala jsem jí, aby pomohla Finnovi ohlídat Foxovy, zatímco budeme čenichat kolem Dawsonových dolů.
Sophia zaparkovala a vystoupila.
Detektiv vypadal překvapeně. „Ty sis zavolala na pomoc svoji kuchařku? Nebyla náhodou u toho, když vás v restauraci přepadl Jake McAllister?
„No jo,“ odpověděla jsem. „Ona je zrovna taková něžná květinka jako já.“
Sophia s sebou přivezla i svou starší sestru.
Jo-Jo řekla Sophii něco, co jsem nezachytila, a ta zabručela nějakou odpověď. Obě zabouchly dveře od auta a zamířily naším směrem.
Zůstaly stát na úpatí schodiště. Sophia přejela Donovana lhostejným pohledem, ale Jo-Jo při pohledu na detektiva zasvítily oči. Jo-Jo byla stejně jako Finn velmi společenská a nikdy nezanedbala příležitost k flirtu.
„Ale, ale,“ upřela svoje světlé oči na Donovana. „Kohopak to tu máme?“
Vstala jsem a oficiálně je představila. „Jo-Jo Deveraux, detektiv Donovan Caine a tahle slečna je Sophia, sestra Jo-jo.“
Jo-Jo natáhla ruku jako by čekala, že ji jí Donovan políbí. Když jí namísto toho jen potřásl, tváří se jí mihlo rozčarování.
„Chtěla jsem jen, aby Sophia dohlédla na Warrena a Violet, zatímco budeme kontrolovat Dawsonovu základnu.“  Vysvětlovala jsem detektivovi.
„A já jsem tu jako morální podpora.“ Zacvrlikala Jo-Jo.
Donovan Caine si prohlédl její růžové šaty, nezbytné perly, sandály na podpatku a nalakované nehty. Bezpochyby si myslel, že by při napadení byla k ničemu. Ale Jo-Jo byla skoro stejně silná jako Sophia – a jako doplněk fyzické síly měla navíc magii Vzduchu.
Nebyla jsem si jistá, jestli bych v boji byla Jo-Jo rovnocenným soupeřem.
„Pojďte,“ vyzvala jsem je. „Ostatní jsou uvnitř.“


11 komentářů:

  1. Děkuju za další kapitolky - těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuju za preklad!!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat