středa 24. září 2014

Temný úsvit - 5. kapitola 2/2



Roland chytil Sáru, když omdlela. Sklouzl jednou rukou kolem jejích zad a druhou pod její kolena, zvedl ji a usadil si ji ke své hrudi. Její hlava volně visela a spočinula na jeho ramenu. Planoucí bolest projela paží, kterou mu jeho nový Nemesis zlomil. Vzhledem k tomu, že Roland znovu ztratil tolik krve, končetina se uzdravila pouze zběžně. 

Nezáleželo na tom. S bolestí byl obeznámen. Se strachem ne. A to byl rozhodně strach, to co ho ovládlo, když uviděl, že hlavní upír vzlétl a pronásledoval Sáru poté, co ujela pryč. Bastien, slyšel, jak ho jeden z těch poskoků z posily oslovoval. 
Podléhajíce nutkání, Roland zabořil obličej do Sářiných rozcuchaných, listy posetých vlasů. Příjemná citrusová vůně byla teď potlačena tou lesní pokrývkou, kterou shromáždila ve svém letu. Jeho neobyčejně vylepšené smysly ho ujistily, že její tlukot srdce, ačkoliv by rychlý ze sprintu a paniky, byl silný. Intenzivní úleva, kterou cítil, byla zneklidňující.
Roland zvedl hlavu. Vypadala jako peklo. Na rozdíl od Sáry, mohl jasně vidět v úplné temnotě a jeho první pohled na ni byl šok. Levá polovina jejího obličeje byla potřísněná krví, která vytékala z rány u její linie vlasů. Její oblečení bylo roztrženo na půl tuctu místech a pokryto tolika nečistotami, listí a trávy, že i když neviděl cestu, kterou vyčistila na cestě dolů z kopce, věděl by, že utržila ošklivý pád. Obvazy, které pečlivě omotal kolem jejích rukou, byly pryč. Její prsty a dlaně krvácely z mnoha ran, z nichž v některých ještě byly zaseknuté kousky skla. Stejně tak krvácelo její levé předloktí. Její pravé předloktí a loket bylo poškrábané. Obě paže, její brada a klíční kosti předváděly růžové skvrny, které by se bezpochyby během několika příštích dnů proměnily v ošklivé modřiny. Musela být v agónii. Přesto se nevzdala. 
Když dosáhl úpatí kopce, Roland byl ohromen, když jí viděl slepě běžet přes louku. Běžet. Ne jít. 
Zamračil se na ni. Běžela od něj nebo od Bastiena? I když doufal, neztrácela čas a utekla poté, co se pustil do toho parchanta, lámajíc několik upířích žeber, takže nemohla vědět, kdo bude vítězem. Ne, že by sám sebe nazýval vítězem. Neporazil Bastiena. Bastien se rozhodl, že dát se na strategický ústup je v pořádku, když začalo být jasné, že by nevyhrál. Majíc strach o Sáru, Roland se rozhodl ho nepronásledovat. 
Pokud by Sára věděla, že Roland je ten, kdo ji pronásleduje, zastavila by nebo by pokračovala v běhu? Viděl hrůzu, která zaplavila její tvář, když si uvědomila, co je zač. Jednalo se o stejný strach, který viděl pohltit Mary, když do ní chybně vložil svoji důvěru. Sáru stěží znal, takže by mu to nemělo ublížit. Ale ublížilo. 
„Arghhhhhhhhh!“ 
Roland ztuhl, když mužský řev protnul vzduch. Varování? Oznámení útoku? 
„Co se sakra stalo s mým autem?“ 
Marcus. Roland se uvolnil, zavrtěl hlavou a vydal se zpátky čelit hněvu svého přítele, houpat se svou drahocennou zátěží tak málo, jak jen to bylo možné. Ušklíbl se, zvuk překypoval sebe výsměchem. Drahocenná zátěž? Sára pro něj nic neznamenala. Nikdy pro něj nebude nic znamenat. Nikdy nemůže. 
Nezáleželo na tom, že je jedna z nejzajímavějších žen, které kdy během staletí poznal. Ani na tom, že k němu byla milá, smála se s ním, škádlila ho, spala schoulená u něj na její matraci. Tak měkká a sladká. Teď, když věděla, co je, bude jím opovrhovat. A s vědomím toho, jen blázen by si dovolil se o ni starat. S hlubokým povzdechem se ten samozvaný blázen vlekl do kopce a prolézal mezi stromy. 
 
Marcus přecházel sem a tam vedle svého auta dlouhými, rozzlobenými kroky, které by byly působivější, kdyby nebyly kaženy výrazným kulháním. Když hlavní upír vzlétl za Sárou, Roland rychle dorazil své nepřátele a následoval ho, nechávajíc Marcuse bojovat s polovinou tuctu těch, kteří zůstali z nově příchozích. Ne že by mu to vadilo. Poradil by si s nimi a taky, že poradil, i když ne dřív než dvojník Marilyn Manson (proč tolik nových upírů považují za nezbytné ponořit se do gotického zevnějšku?) roztříštil jeho pravé koleno. Tento konkrétní upír pak proti své vůli dodal krev, která dostatečně vyléčila jeho nohu, aby mohl Marcus pokračovat a odstranit všechny příchozí. 
Potom se hnal sem a našel tohle. Ten podělaný upír zaplatí! Plynule zaklel, vstoupil do otevřených dveří řidiče a, i přes svá zranění, bez námahy vytlačil vozidlo mimo silnici. Nebyl si jistý, co se s ním stalo mimo zjevné známky poškození po celém autě (vypadalo to, že na něj někdo upustil demoliční kouli), ale nenastartovalo by. Zabouchl dveře a pokračoval ve své chůzi. 
Byl plný hněvu, bolesti a adrenalinu, a tak naživu se necítil už roky. Sedm let, aby byl přesný. A Marcusovi se to líbilo. Hodně. Což byl důvod, proč si o něj Seth dělal starosti. Seth to musel vycítit. Marcus nevěděl jak, protože Seth s ním nelovil, nebo nebyl svědkem změny z první ruky. A přesto ho Seth obvinil, že zbytečně riskuje a je sebe destruktivní předtím než ho vyhnal do malého města v Severní Karolíně, kde bylo obecně méně upírů. 
Marcus se ponuře usmál. Ach, ale Sethův plán měl opačný účinek. Dnešní večer byl skvělý. Dnes večer byl obdařen výzvou, která ho mohla docela dobře přemoci. Dnes večer se cítil naživu. 
Listí na druhé straně vozu se rozdělilo a objevil se Roland, nesouc krvavou a potlučenou Sáru. Marcus se zastavil a myslel si, že je mrtvá, dokud nepochytil její zběsilý puls.Je v pořádku?“ 
„Bude.“ Roland se podíval na bílý Geo Prism zaparkovaný několik metrů za Priem. Marcus pokrčil rameny.Myslel jsem, že bychom ho mohli potřebovat, abychom ji dohonili, pokud by ji ten upír nedostal jako první.“ 
„Omlouvám se za tvé auto,“ zamumlal Roland, směřujíc k Prismu. Marcus ho následoval a otevřel mu dveře na straně spolujezdce.Nedělej si starosti. Už jsem volal Reordonovi. On a jeho čistící četa se o to postarají.“ 
Roland nic neřekl, jen si udělal pohodlí uvnitř stísněného vozidla. Marcus zvědavě sledoval svého přítele. Roland se nechoval popudlivě jako obvykle, nedistancoval se od všeho a od všech. Ve skutečnosti nevypadal, že by se od Sáry chtěl vůbec distancovat, stroze odmítl Marcusovu nabídku podržet ji, dokud se Roland neusadí, a místo toho zesílil své sevření a přidržoval si ji u sebe. 
Rolandův dotek byl vyloženě majetnický, když choval Sáru na klíně a uložil ji tak, aby jí to bylo pohodlné. Pod Marcusovým pobaveným pohledem jí jemně přiložil ruku ochranářsky přes hlavu a pokynul Marcusovi, aby zavřel dveře. Marcus je zavřel fascinován a obešel zadní část vozu. Kdo k sakra je ta žena a jak se jí podařilo tak rychle zachytit Rolandův zájem? Protože ona ho doopravdy lapila. 
Vmáčkl svou dlouhou postavu za volant, zavřel dveře a otočil klíčem. Motor zakašlal do neochotného života.Kam?“ 
„Ke mně,“ řekl Roland, aniž by vzhlédl, jak začal opatrně vyndávat kousky skla ze Sářiných vlasů a upouštěl je na podlahu. Marcus vyjel na silnici a řídil se Rolandovými pokyny.Tohle jí udělal ten upír?“ 
„Z části. Vyskočil na kapotu tvého auta a zastavil ho srážkou.“ 
Marcus se zamračil. Soudě podle toho, jak pneumatiky zaskřípaly a kouřily, jak Sára odjela od domu, musela jet zatraceně rychle.Jak to, že ji chytil?“ 
Koutkem oka zahlédl, jak Roland zavrtěl hlavou.Nevím. Nikdy jsem neviděl upíra pohybovat se tak rychle. Naštěstí jsem se tam dostal dřív, než jí mohl ublížit a ona utekla, když jsme bojovali.“ 
„Zabil jsi toho hajzla?“ 
„Ne, Bastien se rozhodl utéct.“ 
A Roland po něm nešel? Velmi výmluvné.Jmenuje se Bastien?“ 
„Tak mu jeden z jeho mužů říkal. V době, kdy jsem našel Sáru, se zřítila ze zalesněného kopce a hnala se přes pole.“ 
Marcus se na okamžik podíval pryč ze silnice a spatřil Rolanda, jak svou velkou ruku něžně hladil její vlasy poté, co byl odhozen poslední kus skla.Běžela pryč od Bastiena? Nebo od tebe?“ 
Rolandovi rty se sevřely.Myslím, že od obou.“ 
„Co říkala, když si ji dohonil?“ 
Rolandovi oči byly ponuré, když se setkaly s jeho.Prosila mě, abych ji nezabíjel.“ 
Marcus tiše zaklel a obrátil svou pozornost zpět k silnici. To nevěstí nic dobrého. 
 
O dvacet minut později, Roland jemně uložil Sáru na tmavě hnědou pohovku ve svém obývacím pokoji a pod hlavu jí položil polštář. To, že byla stále v bezvědomí, mu dělalo starosti. Když poklekl vedle ní a všiml si krve, která pokrývala její ruce a předloktí, obrátil se k Marcusovi.Podej mi ručník, ano?“ 
Marcus zmizel v kuchyni, pak se vrátil ke vchodu a hodil Rolandovi ručník. „Co to děláš?“ 
Roland začal otírat krev z jejích rukou.Má ošklivou ránu na hlavě a některé špatné modřiny a odřeniny. Chystám se ji uzdravit.“ 
„Ale ne, nechystáš. Ne, dokud se nenakrmíš. Ztratil jsi hodně krve a sám máš o mnoho více závažnějších ran. Víš, co se stane, když ji uzdravíš, aniž by ses před tím nakrmil.“ 
„Neupřednostním své potřeby před jejími, Marcusi. Zachránila mi život.“ 
„A ty jste zachránil její, takže jste vyrovnáni.“
„Její by nebyl v nebezpečí, kdyby mě nenašla a nepomohla mi.“
„Ach, prosím tě. Opravdu si myslíš, že po tom, co tě hlídala a pozorovala, jak slunce smaží tvůj chlupatej zadek, Ren a Stimpy by kolem ní prošli s úsměvem a máváním a pokračovali by ve své radostné cestě? Je to krásná žena žijící sama uprostřed ničeho s nikým poblíž, aby slyšel její křik. Bodali tě, protože chtěli vědět, jaké to je. Proč si myslíš, že by ji neznásilnili a nemučili, aby viděli, jaké by to bylo? Jestli se ptáš mě, tak měla zatracený štěstí, že tě našla a pomohla ti. Takže můžeš přestat hrát mučedníka a nakrmit se.“ 
Ignorujíc ho, Roland odhodil ručník stranou a položil jí dlaně na žebra, která viděl, že si Sára tiskla, když běžela. Přesně jak tušil, tři z nich byla prasklá. Jeho ruka se zahřívala, jak soustředil svou klesající energii. Jeho vlastní žebra začala bolet, jak se její uzdravovala pod jeho dotykem. Pustil ji a neklidně se zavrtěl. 
„Tady.“ 
Sáček krve se objevil pár centimetrů před jeho obličejem. Rolandův pohled sledoval ruku nabízející sáček až k jejímu majiteli. Marcus teď stál za pohovku.Přinesl jsem ti ho pro případ, že bys byl prostě příliš unavený nebo líný, aby sis pro něj došel sám.“ 
Roland ho netrpělivě odmítl.Vypadni odsud.“ 
„Přestaň být tvrdohlavý,“ žádal Marcus.Potřebuješ to a ona je v bezvědomí.“ 
„Ale mohla by se probudit v každém okamžiku.“ 
Ona už ale vzhůru byla. 

22 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za další pokračování a korekci

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další skvělou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka - tak to som zvedavá ešte na Sárinu reakciu:-)
    teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad!!! Mirka

    OdpovědětVymazat
  7. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. díky moc za další kapitolku:-)

    OdpovědětVymazat
  14. Mockrát děkuji za překlad kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  15. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Moc dekuji za skvely preklad a korekturu. Katka

    OdpovědětVymazat