úterý 16. září 2014

Polibek noci - 2. kapitola 2/2

Po opuštění pozemku strávil několik hodin potloukáním se skrze hluboké stíny noci, posloucháním zvuků, které smrtelníci nikdy neslyšeli-šepot pavouka, tkajícího svou síť, vzdychání Země jak se otáčela, ospalé sténání stromů jak se natahovaly k obloze.
Byla to nádherná věc, noc se svým vlastním životem a duší. Prozkoumával svět ve světle měsíce, žasnul nad divy věků-velká pyramida v Gíze, Sfinga, starověké hrady a katedrály a mosty, postaveny muži, kteří se dávno změnili v prach. Sledoval vznik mnoha moderních divů-aut a raketoplánů, počítačů a satelitů, bomb schopných vymazat celé civilizace.

Tak moc věcí, které v jeho době byly nemožné, vůbec nepředstavitelné, nebo stěží představitelné. Když chodil po zemi jako smrtelný muž, neměl čas myslet na něco jiného než na práci nebo přežití ze dne na den. Byly tam ovce a skot k postarání se, semena k zasetí, tráva k vytrhání, úroda, co potřebovala zalít a sklidit. V těchto dnech pracoval po boku svého otce a dvou bratrů, lopotili se od svítání do západu slunce, aby zajistili jídlo pro jeho matku a pět sester. Bylo jen málo času na něco jiného - dokud nepotkal Atiyanu.
Setřásl své úvahy stranou, jeho tělo brnělo známým varováním, které předcházelo východu slunce.
Byl čas navrátit se do doupěte.
Obrázek Brenny Flanaganové přetrvával v jeho mysli, když se připravoval k odpočinku. Nebylo to úplně divné, že byla neustále v jeho myšlenkách, ale udivovalo jej, že její obraz zůstal s ním, i když spal. Byla s ním, zatímco byl uvězněn ve smrt připomínajícím spánku jeho rasy.
Nesnil od noci, kdy na něj bylo uvaleno Temné Kouzlo. Jednu minutu byl vzhůru, další byl ztracen v zapomnětlivé temnotě. Když slunce zapadlo a na obloze se objevil měsíc, opět vstal a okamžitě jasně vnímal své okolí.
Ale tuto noc, poprvé za celou dobu, odkdy přijal Temný Dar, snil.  Byl si vědom toho zázraku, když se obraz zjevil v jeho mysli. Stál na kraji kruhu z věčně zelených stromů. Uvnitř hájku viděl štíhlou mladou ženu s ohnivě rudými vlasy a hlubokýma zelenýma očima se zlatými flíčky. Jak ji sledoval, začala pomalý, smyslný tanec, zakrytá pouze do pasu dlouhými vlasy. Spadaly jí dolů po zádech a přes ramena, pableskující jako závoj karmínového hedvábí ve stříbrném svitu úplňku. Náhrdelník z jantaru a gagátů zdobil její útlé hrdlo. Zvedla svou tvář k nebi, oči zářící jako drahokamy nevyčíslitelné hodnoty. Smích jí stoupal v krku, zvuk takové radosti a zábavy, která i v Temném spánku přivolala úsměv na jeho rty.
Přistoupil k ní, temnota k jejímu světlu.
Přestala tančit, když se přiblížil. Velká černá kočka zlehka našlapovala ze stínu, aby se mohla třít proti jejím nohám.
Roshan se zastavil, když byl od ní na vzdálenost paže. Ženin pohled se střetl s jeho, odvážný a nebojácný a malý úsměv roztáhl její rty.
„To jsi ty,“ zašeptala.
Polekaný jejími slovy učinil další krok dopředu, jednu ruku nataženou. „Ty mě znáš? Jak je to možné?“
Ale její odpověď se mu ztratila, když jej Temný Spánek stáhl dolů, dolů do bezvědomí.

Když vstal, její obrázek byl první věcí, kterou vyhledal. Upřeně se díval do jejích očí. Zelených očí. Nepatrně šikmé jako kočičí oči. 
To jsi ty.
Slyšel zvuk jejího hlasu ve své hlavě. Měkký a nízký, s nakřápnutím, jež shledával neuvěřitelně sexy.
Vydal se do knihovny, kde hledal na policích, dokud nenašel vydání o čarodějnictví. Mluvilo o kouzlech a magii. Byla tu bylinková magie, magie se svíčkami, zvířecí a elementová magie. Některá magie nejlépe fungovala v konkrétní fázi měsíce. Mluvilo se zde o rituálech a zpěvech, o oltářích, které mohly být zkrášlené sušenými či čerstvými květinami, mušlemi, krystaly, obrázky a vonnými tyčinkami. Některé zpěvy byly mluvené, jiné zhudebněné. Pokračoval v čtení, dozvídal se, že účel zpěvů měl pomoci čarodějnici soustředit se na to, po čem toužila. Také pomáhaly sestavit energii potřebnou k utvoření kouzla. Tanec byla další možností nahromadění energie. Vzpomněl si na to, že tu byli tací, kteří tvrdili, že viděli Brennu Flanaganovou tančit nahou v měsíčním světle.
Další sekce byla věnována nástrojům, jež čarodějnice využívaly. Atáme byla černá dýka vyrobená z oceli či železa, která byla používána k seslání či odvolání kouzla. Bylinky neměly být sekány železem a ocelí, čarodějnice proto vlastnily i nůž na byliny vyrobený z mědi a stříbra. Samozřejmě žádná čarodějnice nemohla provádět své umění bez kotle, využívaného k vaření syrových přísad a vytváření něčeho nového. Většina čarodějek také vlastnila speciální hrnek, vyrobený ze stříbra, dřeva či hlíny pro účely určitých rituálů. Kniha také zmiňovala pentagramy, náhrdelníky a hůlky. A koště. Nikdy si ve skutečnosti nepředstavoval čarodějnici létající okolo na koštěti. Podle knihy koště sloužilo k vymetání negativní energie pryč před vyvoláním kouzla.
Když přišla na řadu kapitola o měsíčních znameních, jeho zvědavost byla přirozeně nabuzená, měsíc hrál každopádně v jeho životě velkou úlohu. Podle autora, měsíc byl považován za tvůrce zvláštních energií, které měly efekt na každodenní život. Beran byl dobrý pro začínání věcí. Věřilo se, že věci započaté v Býkovi trvají déle; věci, započaté v Blížencích se snadno měnily okolními vlivy; Rak byl časem růstu a regenerace, časem postarat se o domácí potřeby; Lvova emfáze byla osobní; Panna byla zaměřena na zdraví. Váhy se usmívaly na přátelství a partnerství; Štír s sebou nesl uvědomění psychické síly; Střelec zvýhodňoval útěk do fantazie a představivosti; Kozoroh kladl důraz na tradice; Vodnář byl časem pro prolomení zvyků; Ryby se zaměřovaly na snění a tělesný dojem.
Každý den v týdnu byl ovlivněn nejen planetou, ale stejně tak i barvou. Měsíc vládl pondělku, přinášející mír a uzdravení. Barvy spojené s tímto dnem byly šedá a stříbrná, levandulová a bílá. Mars ovlivňoval úterý vášní a kuráží; válečnými barvami spojenými s tímto dnem byla červená, bílá, černá a šedá. Merkur ovlivňoval středu, přinášejíc s sebou chuť studovat a cestovat; barvy byly jemné – broskvová a žlutá, bílá a hnědá. Jupiter velel čtvrtku, vyzdvihující rozšiřování a prospěch; barvy tohoto dne byly přepychové – tyrkysová a bílá, zelená a fialová; pátek náležel Venuši a vášnivé lásce, kráse a přátelství. Barvy spjaté s pátkem byly zdrženlivé – růže a růžová; broskvová a bílá.
Tlumeně zasténal. Pokud si dobře vzpomínal, byl narozen v pátek těsně před půlnocí. Jak mohl někdo spojit lásku a krásu a barvy růže s mužem, který kráčel stíny noci, živícího se na životech druhých? A jistě každá barva, spjatá s upířím životem by měla být tmavě rudá barva krve. 
S potřesením hlavou pokračoval Roshan ve čtení. Sobota byla pod nadvládou Saturnu, posunujíc dopředu dlouhověkost, domov a konce. Sobotní barvy byly temné – indigová a hnědá, modrá a šedá. Neděle byla, samozřejmě, ovládána Sluncem, přinášející uzdravení a duchovno, sílu a ochranu. Nedělní barvy byly přívětivé – zlatá a oranžová, broskvová a žlutá. 
Prolistoval se zbytkem knihy, četl jména čarodějnic známých z historie a legend. Hecate, Zelená Bohyně čarodějnic. Hecate byla uctívána na temném měsíci, místě, kde se tři cesty střetávaly. Říkávalo se, že měla tři hlavy – koňskou, hadí a psí – a tak byla schopna vidět do tří směrů najednou.
Morgan Le Fey, říkávalo se, že byla učednicí čaroděje Merlina. Nimue, také známá jako Jezerní paní. Circé, která žila na magickém ostrově ve středu moře. Medea, bohyně hadů.
Pak tu v Yorkshiru v patnáctém století byla čarodějka známá jako Matka Shipton. Říkávalo se o ní, že měla k dispozici moc léčení a kouzlení. Shledal zajímavým také to, že byla to věštkyně, které viděla současné vynálezy, jako byla letadla a auta. Anna Boleynová, druhá žena Jindřicha VIII., byla podezírána, že má šestý prst na jedné ruce.
    Lapen tématem, pokračoval v čtení. Elizabeth Sawyerová, známá jako Edmontská čarodějnice byla obviněna z uvrhnutí kouzel na děti jejich sousedů a na jejich dobytek, neboť jí odmítli koupit koště. Nakonec, pomyslel si s ironickým úšklebkem, čarodějnice s koštětem. Když Elizabeth pod nátlakem, připustila, že je čarodějnicí, byla oběšena.
 Další kapitola se zabývala kouzly. Vonný polštářek naplněný rozmarýnem, tymiánem a šalvějí měl údajně přilákat lásku. Bylo tu také zaklínadlo na vytvoření peněz. Pro něj čarodějka rozstříhala papír na dvanáct částí o velikosti bankovek. Papír byl poté vložen do krabice s tymiánem roztroušeným mezi jednotlivými kusy. Krabice byla poté svázána jednatřiceti uzly zelenou stuhou a zakopaná více než sedm palců hluboko (více než 15 centimetrů). Pokud vše bylo vykonáno důkladně, krabice bude obsahovat opravdové peníze, pokud se vykope přesně o rok později.
Četl, že dřevo z olše bylo užíváno k povolání duchů z jiných světů. Opřel se a přemýšlel o tom. Možná by mohl najít čarodějnici, jež by mohla povolat esenci Brenny Flanaganové, ale pak si uvědomil, že chtěl víc než jejího ducha.
Zavíral knihu a myslel na tu svou vlastní čarodějku. Brenna Flanaganová. I její jméno jej přitahovalo. Zamumlal ho nahlas, líbil se mu pocit, který vyvolávalo na jazyku.
Byl čas.
Vyhledal obrázek, který si dříve vytiskl a opustil dům.
Stál na zadním dvorku, její portrét držel v dlani a nechal noc obklopit ho, její temnota splývala s temnotou uvnitř jeho duše, ukrývajíc jej před zbytkem světa.
Zíral na její obrázek, pohled zaměřený na její tvář, když odříkával její jméno znovu a znovu, a to vše během toho, co si představoval, jak se otáčí zpět v čase. Každý nádech, každý uplynulý moment jej vrhal pryč ze světa, který znal a blíže k ní.
V úderu srdce se myšlenka stala skutečností a touha osudem. Cestoval skrze dlouhý černý tunel. Viděl roky, jak mizejí, viděl mizející století a moderní svět se měnil v temné mraky minulosti.
Dvacáté století, plné válek a fám o válkách, s vynálezy, o kterých se lidem v jeho době nikdy nesnilo – televize, počítače, kompaktní CD přehrávače, mikrovlnné trouby, trysková letadla, telefony, mražené jídlo, penicilin, samopal a atomová bomba.
Devatenácté století představilo světu parní lokomotivu, tiskostroj, telegrafy a telefony, výtahy a kola, Coca Colu, šicí stroj a kulomety a civilní válku.
Osmnácté století vidělo stvoření piána, parníku a čističky bavlny, hasící přístroj a sextant* , ponorky a padáky a Francouzskou revoluci.
Sedmnácté století dalo světu vzdušnou pumpu, teleskop, kapesní hodinky a tlakový hrnec, Dom Perignon šampaňské a Soud salemských čarodějnic.
Zavřel oči když ucítil prudké zastavení pohybu, doprovázeného přívalem závratě.
Když znovu otevřel oči, jeho dům a zahrada byly pryč a on stál ve vnějším kruhu sukovitých dubů.
V dálce uviděl malý domek s doškovou střechou. Sloupec šedého kouře stoupal z komína. Žluté světlo svící poblikávalo v okně.
Ale byla to žena tančící v měsíčním světle, kdo upoutal jeho pozornost a lapil jeho pohled. Žena s ohnivě rudými vlasy a známýma zelenýma očima. Žena, jejíž nahota byla ukryta za jiskřícím závojem jejích vlasů a náhrdelníku z opálů a gagátů.
Zíral na ni několik vteřin, neschopný uvěřit svým očím. Byla daleko krásnější, než ji kdy nějaký umělec namaloval. Její kůže byla neposkvrněna mateřskými znamínky či jizvami, její štíhlá postava byla dokonale tvarovaná. Tančila uvnitř kruhu z bílých svící, pohybovala se s mrštnou grácií, která naplňovala vzduch nevědomou smyslností zkombinovanou s nevinností ženy, která nepoznala dotyk muže. Měsíční svit spojený se září svíček ji koupal ve stříbrné svatozáři. Její vlasy spadaly přes její ramena a dolů po zádech jako řeka roztaveného rudého hedvábí.
Okouzlen tam dokázal jen stát, sledovat jak zvedá své paže k nebesům a poté se otáčí v elegantním kruhu zpívaje, „Světlo noci, vyslyš mou píseň, přines mi lásku, zakrátko.“
Její hlas se okolo něj ovíjel, teplý a naplněný stejně nízkým zastřeným tónem, který slyšel ve své mysli ve spánku. Tento zvuk mu připomínal hrající si světlušky na sametu zimní noci.
„Brenno.“ Zašeptaly jeho rty a spolu s tím ho zasáhl takový příval touhy k čarodějce, jaký ještě nikdy předtím nezažil.
Při zvuku jejího jména Brenna přestala tančit. V okamžiku se otočila jeho směrem a její zrak prohledával hluboké stíny noci.
„Kdo je to?“ udělala krok dopředu naprosto lhostejná ke své nahotě. „Johne Lindere, jsi to ty? Ukaž se, pokud si troufáš.“
Chvíli čekala, ale nic neslyšela. Pomyslela si, že se jí to jen zdálo a už se chystala otočit, když spatřila náznak pohybu mezi dvěma stromy. Po páteři dolů jí přeběhl úlek, když se temný obrys oddělil od stínů.
Její první myšlenkou bylo, že nějak povolala ďábla osobně. Postava kráčející vpřed k ní se zdála být součástí noci, která ji obklopovala. Byl vysoký a štíhlý s mohutnými rameny a dlouhými končetinami. Jeho vlasy byly tak černé jako vnitřek jejího hrnce. I v temnotě mohla vidět, že jeho oči mají výraznou modrou barvu a byly umístěny pod rovným půlnočně černým obočím. Jeho kůže byla bledá, ačkoliv nevypadal nemocně. Spíše jako u zdravého muže, který trávil málo času na slunci.
Zavrtěla se, když jeho se jeho odvážný pohled střetl s jejím. „Kdo jste?“ zeptala se. „Co tu děláte, proč číháte ve stínech v tak časnou noční hodinu?“
„Přišel jsem, abych tě viděl, Brenno Flanaganová.“
Jeho hlas byl měkký a přesto podmanivý. Ten zvuk jí vyvolal další vlnu vzrušení, která jí projela. „Jak víte, kdo jsem?“
„Vím o tobě vše.“
Zvedla nedůvěřivě jedno drobné obočí. „Jak je to možné, pane, když jsme se nikdy nesetkali?“
Mírně se usmál.
Zaznamenala, že jeho zuby jsou velice bílé.
„Možná to byla tvá magie, kdo mne povolal.“
Jeho hlas, co jen to bylo na jeho hlasu, že poslal její myšlenky dolů po cestách, o kterých by žádná svobodná žena neměla ani uvažovat?
„Opravdu?“ ostražitě k němu o krok přistoupila se zúženýma očima. Pak se jí oči rozšířily šokem z poznání. Vykřikla: „To jsi ty!“ rychle uskočila zpět a jednu ruku si položila na srdce.
Roshan přikývl. Možná to nebyla jeho síla, která ho přenesla do tohoto času a na toto místo. Možná to byla trocha čarodějnictví provedená ve svitu úplňku.

17 komentářů:

  1. Vďaka za ďalšiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za kapitolu:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za další kapitolku a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat