úterý 9. září 2014

Polibek noci - 2. kapitola 1/2



Krása východu slunce byla rychle zapomenuta, jak sluneční záře sežehnula jeho oči a utvořila puchýře na jeho kůži. Bolest byla tím nejhorším, co kdy zažil a on brečel v agónii, když jeho oblečení začalo doutnat a jeho kůže hořet.
Zavřel oči a zjevil se před ním obrázek Brenny Flanaganové. Z hrdla se mu vydralo zasténání a věděl, že tohle bylo to, co musela cítit, když plameny začaly olizovat její jemné maso.
„Brenno!“ její jméno bylo zmučeným pláčem na jeho rtech, prosbou, modlitbou.

Stiskl své dlaně do pevných pěstí. Jaké šílenství to bylo? Nemohl se zničit, ne teď. Nestaral se o to, co se stane s domem či nábytkem, ale neučinil žádná opatření ohledně odstranění knihovny. Nechtěl svou sbírku prodat v aukci, nebo hůř, prodat za pár ubohých dolarů v garážovém výprodeji. Strávil staletí shromažďováním své sbírky. Musí skončit v muzeu, kde bude oceněná, kde bude moci být sdílená s ostatními, kdo ocení její hodnotu.
A co Brenna Flanaganová? Jak by mohl odpočívat v pokoji, když je tu ještě tolik, co se o ní potřebuje dozvědět? Stěží se dostal pod povrch. Chtěl o ní vědět víc, chtěl vědět vše, co bylo možné.
Rychle se vrátil do domu a zabouchl dveře před do očí bijící jasností nového dne.
Chvíli stál ve vstupní hale a pak, s přidušeným pláčem se svezl na všechny čtyři. Hlavu svěšenou, těžce oddechoval, plazil se dolů halou směrem k úzkým dveřím, které vedly do jeho doupěte. Vyrobeny ze stejného dřeva a vzhledu jako stěny, dveře byly méně než tři stopy vysoké. Jejich velikost a vzhled dělaly téměř nemožným je najít, pokud jste nevěděli kde hledat. Vedly dolů do místnosti ve tvaru obdélníku, který byl vybudován pod zemí. Jedna jeho zeď byla společná se sklepem. Další měla dveře, které se otevíraly do země. Bylo to Roshanovo útočiště. Mohl si jednoduše udělat cestu ven přes zem na povrch při příležitosti, která mohla nastat. 
Oslabený vycházejícím sluncem a trýznivou bolestí, která ho pohlcovala, si i sedl na malou páčku, jež otevírala skryté dveře. Pak se kulhající sunul dolů dlouhým, točitým schodištěm dokud se zalapáním náhle nezastavil dole.
Lehl si zde, příliš slabý na to, aby se dál hýbal. Poslední zbytky jeho nadpřirozené síly mu vzalo zavření a zamčení dveří na vrcholku schodiště. Pak se zasténáním zavřel oči a nechal se unést temnotou, která ho odnesla do kýženého bezvědomí.
*   *   *
Probudil se spolu se zapadajícím sluncem, spáleniny z předchozího dne byly téměř zahojené znovu obnovenou mocí Temného Spánku.
Příští dva týdny strávil Roshan každou bdělou vteřinu hledáním více informací o ženě z fotografie. Brenna Flanaganová. Prohledal každou knihovnu a muzeum v okruhu tisíce mil, pročesal všechny internetové databáze na webu, ukládal každý útržek informací, jež našel s myšlenkou, že všechna dostupná fakta byla ubohá.
Nikdo s jistotou netušil, kde se narodila, ale předpokládalo se, že na svět přišla v Irsku. Nikdy se nevdala. Psalo se, že nikdy nepoznala lásku, že žila samotářský život a zemřela jako panna nedotčená rukou muže.
„Kdo jsi byla, Brenno Flanaganová?“ zapřemýšlel nahlas. „Proč jsi žila tak samotářský život?“
Teď seděl na své oblíbené židli s vysokým opěradlem před krbem. Roshan se nechal strhnout žalem z toho, že někoho tak mladého a rozkošného potkal tak krutý osud. Zíral do plamenů s praskajícím ohněm a vybavoval si, jak žár slunce sežehl jeho vlastní maso. Její agónie, která přetrvala až do chvíle než zemřela, trvala mnohem déle a byla nesčetněkrát horší.
Předklonil se dopředu, opřel si lokty o nohy a spojil prsty dohromady. Ať se mu to líbilo či ne, ať to bylo možné nebo nemožné, byl posedlý potřebou ji vidět, poznat ji. Byl nadpřirozená bytost, schopná výkonů nad rámec síly a schopností obyčejných lidí. Mohl měnit svou podobu. Mohl se pohybovat rychleji, než bylo lidské oko schopno zachytit. Měl sílu dvaceti smrtelných mužů. Mohl s prostým zavřením očí a myšlenkou na to přenést své tělo z jednoho otevřeného místa na druhé, nehledě na vzdálenost.
„Pokud se mohu přenést přes celý svět, proč ne do minulosti?“ uvažoval nahlas. Samozřejmě její minulosti. A pokud to bylo možné, změnila by jeho cesta do minulosti nějakým způsobem současnost?
Myšlenka na cestování časem ho fascinovala a přinesl každou knihu – fikci či ne -, kterou mohl najít k tomuto tématu a za týden a půl je měl všechny přečtené.
Podle Einsteina byl vesmír zakřivený, čas byl relativní a cestování časem možné.
Stephen Hawking se domníval, že pravidla fyziky nesouhlasila s možnostmi stroje času. Jedním z jeho argumentů byl ten, že dokud nejsme obsazení tisíci cestovatelů časem z budoucnosti, je cesta časem možná.
Carl Sagan měl několik zajímavých myšlenek o tomto tématu. Jeho první byla, že může být možné sestrojit stroj času, který bude cestovat do budoucnosti, ale nikoli do minulosti. Druhá říkala, že bylo možné cestovat do minulosti, ale čím hlouběji byste šli, tím dražší by to bylo a příliš vysoká cena měla tudíž zamezit cestovatelům, aby se navrátili do 21. století.  Třetí myšlenkou bylo, že cestování do minulosti je možné jen tehdy, pokud by byl stroj času vynalezen. Dokud však nějaký nevymyslíme, cestovatelé časem nás nemohou dostihnout.
Sagan také spekuloval o tom, že tu cestovatelé již byli, jenom my je nemůžeme vidět, neboť mají neviditelný plášť. Nebo tu už byli a lidé je viděli, jenom je nazýváme jinak, jako třeba duchové, skřeti nebo mimozemšťané. Sagan také zmínil možnost, že cestování časem je absolutně možným. Žádá si ale tak obrovský pokrok v naší technologii, že civilizaci zničí předtím, než cestování časem vůbec vynalezne. 
Byla tu promluva o černých dírách a bílých dírách ve vesmíru, a pak také o červích dírách, a pokud Roshan rozuměl tomu, co přesně četl, bylo to předpokládané teoretické spojení mezi oběma. 
Jedna z knih vyzdvihovala teorii, že minulost byla přesně daná, mínění všeho, co se již stalo nebo bylo předurčeno se stát, bylo sepsáno do kamene a nemohlo být změněno či zničeno. Autor dále říkal, že pokud někdo cestuje zpět v čase, aby se pokusil zabít své praděda, nebude toho schopný, neustálé incidenty mu zabrání skoncovat se svým pradědem, tudíž zůstane budoucnost netknutá.
Další teorie zastávala názor, že pokud muž cestuje do minulosti, aby zabil svého praděda, bude bezprostředně stvořen nový kvantový vesmír. Ten v podstatě bude paralelním vesmírem, v němž praděd nikdy neexistoval a kde vnuk nebyl nikdy narozen. Původní vesmír tak zůstane.
Jiná teorie tvrdila, že muž nemůže cestovat zpět do doby, kdy neexistoval.
Třebaže Roshan neplánoval použít stroj času, čím více četl na téma cestování časem, tím více fascinovaným se stával. Shlédl několik filmů o cestování časem – Kate a Leopold, Stroj času, Kontakt, které byly napsány Carlem Saganem, a také Někde v čase. Poslední byl jeho oblíbený, možná proto, že hrdina filmu se zamiloval do ženy z fotografie. Ne, že by byl zamilovaný do Brenny Flanaganové. Upíři se nezamilovávali do smrtelníků. Bylo by to tím největším bláznovstvím, které mohl udělat. Žádný duševně zdravý upír neodhalil, co byl zač dalšímu, ne pokud si cenil svého života.
Ne, on nebyl zamilovaný do Brenny Flanaganové. Nikdy nebude znovu milovat, ale ona mu dala nový zájem života, cíl, jehož bylo možné dosáhnout. Mohl se na něj těšit a to bylo něco, co nezažil po dlouhou dobu. Pro sebe samého jí zachrání život, měl by být schopný to udělat.
Ale předtím než se pokusí o něco, co smrtelníci shledávali nemožným, bude muset být svým nadpřirozeným způsobem v nejlepší kondici. Proto bude potřebovat jíst.
Opustil dům a plížil se temnotou, šepot pohybu neviděného a neslyšeného těmi, které míjel, dokud nedosáhl svého oblíbeného revíru ve městě. Jako mladý upír byl obklopen chudými a utlačovanými. Schovával se v průchodech, číhal ve stínech, lovil spodinu lidstva. Ale jak zestárl a zmoudřel, nechal chudinské čtvrti za sebou a vydal se lovit mezi bohaté, elitu, ty, kteří večeřeli v drahých restauracích a často navštěvovaných klubech. Řídili drahé automobily anebo jezdili v luxusních dlouhých limuzínách. Žili v domech za miliony dolarů, za vysokými zdmi a elektrickými ploty, v bezpečí od zbytku světa.
Bylo tak snadné zdolat jejich drobné lidské obrany, zajistit jejich mysli zatímco spali a zavolat si je k sobě. Pod jeho kouzlem opustili své okázalé komnaty. Lapeni jeho hlasem, neschopni vymanit se z jeho moci, k němu přišli, ochotně se mu nabízejíc, aby uhasil svou nenasytnou žízeň. Krev bohatých byla mnohem sladší než ta chudých. Kůže majetných voněla po mýdle namísto zvratků, jejich vlasy byly neuvěřitelně čisté na rozdíl od mastných se špínou, jejich dech byl sladký a čistý, ne kyselý po levném vínu.
Dům, který si vybral pro tuto noc, byl jako všechny ostatní v ulici – velký a dobře ukrytý za velkou kamennou zdí.  Přehoupl se přes lehce přes zábranu a rázoval si to k zadní části domu. Žena středního věku spala sama v místnosti na podlaze. Možná služka. Něžně se jí probíral myslí, aby zjistil jméno a pak ji k sobě zavolal.
O moment později k němu kráčela vysoká, štíhlá žena, její nahá chodidla vykukovala zpod modré bavlněné košile. Oči otevřené, ale nevidoucí, kráčela k němu. Vůně její krve jej volala; tesáky se mu protáhly, jak se přibližovala. Neprojevila žádný odpor, když ji přitáhl do svých paží. Její tělo bylo teplé, poddajné, jak ji ohnul přes svou paži.
„Neboj se, Monico,“ zašeptal. „Neublížím ti.“
Odsunul jí vlasy na stranu, špičkami prstů polaskal jemnost jejího krku a pak sklonil hlavu k jejímu hrdlu. Její sladkost naplnila jeho ústa, když tesáky pronikl jejím křehkým masem. Zprvu, když zjistil čím se stal, byl si jistý, že krmení bude odporné. Obával se, že zmizí dříve, než podlehne hladu, který ho přinutí k tak hnusnému chování. Ah, moc se mýlil!
Napil se do sytosti, vymazal vzpomínky na to, co se stalo z její mysli a poslal ji zpět do postele.

18 komentářů:

  1. Perfektní ! Děkuji za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za ďalšiu kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za další kapitolu a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  12. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat