pátek 19. září 2014

Pekelné kotě - 4. Kapitola

       


 Ta holka má ale plíce. Felipe sebou neškubl, ale měl k tomu dost blízko, zejména když vypustila ten pronikavý výkřik jen pár centimetrů od jeho uší.
       „Myslím, že bych se měl omluvit, že jsem tě vylekal.“ Zdvořilá omluva, to by se Luciferovi nelíbilo, ale Felipe se v průběhu let naučil hodnotu strategické omluvy, zejména když šlo o ženy.
       „Cos udělal mé tetě?“ Zeptala se tichým, smyslným hlasem, který i když nebyl úplně stejně příjemný, jako ten zpěvavý hlásek ženy, která se s ním setkala v přístavu, skutečně nutil jeho vnitřní kočku příst.
       „Máš na mysli blondýnku, která přišla mě a převozníka pozdravit?“

       „Ano, tu. Cos s ní udělal?“ Zeptala se a mezi obočím se jí objevila malá vráska.
       „Nic. Jen jsem se jí zeptat, jestli by mě mohla poslat směrem za Jenny z ostrova, a ona mi řekla, ať se podívám sem.“
       „Vážně?“ Dívka překvapeně zamrkala a odtáhla se od skalky, aby si sedla na zadek, při čemž ji obklopily její šaty.
       Felipe využil její chvilkové rozptýlení, aby se naklonil přes okraj. Nejisté schůdky vyřezané do skály byly vhodnější pro horskou kozu či jeho pekelného kocoura než člověka - bez ohledu na to, jak obratně po nich siréna seskákala.
       Poté zaměřil pozornost na rovný terén a holku před ním. Na rozdíl od vnadné blonďaté sirény, která se s ním setkala, tahle holka byla… jiná. Za prvé měla zelené vlasy v různých odstínech, od téměř tmavě černé až po skoro blond. Visely jí v zacuchaných vlnách podél hlavy a díky tomu vypadala, jako by se právě vyhrabala z postele po noci rušného milování. Mňau.
       Pleť měla bledou a zářila téměř jako perla, zatímco rty byly růžové jako okvětní lístky. Ohledně jejích očí, ty byly tmavě modré jako rozbouřené moře a zíraly na něj se zvědavostí a podezřením.
       O její postavě nedokázal říct nic jiného, než že se zdálo, že má impozantní sadu prsou, takové, do kterých by muž mohl zabořit tvář a třást s ní. Celkově šlo říci, že byla roztomilá a jeho vnitřní kočka ho nutila připlížit se k ní, možná se o ni začít třít a…
       „Co chrání tvůj sluch? Nic nevidím.“
       „Nic.“ Před nějakou dobou se náhodou dozvěděl, že píseň sirén ho nijak neovlivňuje. Což bylo něco, o čem se Luciferovi nezmínil, když se snažil vyhnout misi, ačkoliv měl podezření, že to Temný pán už věděl.
       „Nic? A slyšíš mě?“
       Jaká to zvláštní otázka. „Samozřejmě, že slyším. Vedli bychom snad jinak tenhle rozhovor?“
       „A jsi normální?“
       Nemohl si pomoct a rozesmál se. „Myslím, že záleží na tom, koho se zeptáš.“
       „Myslím tím – necítíš nutkání vrhnout se z útesu? Vydrápat si vlastní oči? Uškrtit se? Zabodnout si jehly do uší?“
       Jak její seznam pokračoval dál a dál, vykulil na ni oči a při otázce: „Nutkání sežrat si vlastní mozek?“ ji zastavil: „Zpomal, zlato. Pokud se ptáš, jestli mám nějaké sebevražedné, vražedné či kanibalské touhy v současné chvíli, pak odpověď zní ne.“
       Vypadala ještě víc vyvedená z míry než předtím: „Ani jedinou? Nic necítíš?“
       „No, když se ptáš, tak mám trochu hlad. Kulinářské dovednosti převozníka nebyly zrovna nejlepší. A možná jsem lehce unavený.“ Sluneční světlo vábilo jeho kotě k tomu, aby si našel opravdu teplé místečko a zdřímnul si. A také nezmínil, jak byl nadržený. To nebylo něco, co by muž vyhrkl nahlas, pokud by nebyl opilý či ve společnosti nymfy. A i tak by měl být muž opatrný.
       Vzrušit se kolem skupiny nymf bylo, jako kdybyste hodili plátek steaku ďábelskému psovi po dni stráveném na hlídce. Pravděpodobně by vás zhltly. Nemuseli byste přežít.
       „To je úžasné,“ zamumlala.
       Pokud mluvila o něm, pak ano, musel souhlasit. Dokonce by jí to i rád ukázal. Vsadil by se, že ty vlasy by vypadaly úžasně rozhozené po polštáři se sukní vyhrnutou přes ta krémová, určitě baculatá stehna. Úžasně nebylo jediné slovo, které by použila k jeho popisu, jakmile by jí ukázal rozkoš.
       Zpomal, kotě. Omezujíc tuhle linii myšlenek, se vrátil zpět k tématu. „Jak už jsem řekl, někoho hledám. Dívku jménem Jenny. Znáš ji?“
       „Ano. Dalo by se říct, že velmi dobře.“ Růžové rty se zakřivily.
       Jeho penis narostl a vyzýval ho, aby přistoupil blíže – blíže mezi její nohy, kůže na kůži. Klid, chlapče. Nejprve odpovědi, poté svádění. „Je někde tady?“
       „Blíž, než bys čekal.“ Dívka se předklonila a zadívala se na něj. „Ty tím opravdu nejsi ovlivněn, že ne?“
       Její existenci? Kupodivu ano. Ale nehodlal to přiznat. „Ne, a teď, pokud ti to nevadí, i když si užívám náš rozhovor, opravdu potřebuju najít tuhle Jenny.“
       „Proč?“
       Potlačil povzdech. „Protože s ní potřebuju mluvit.“
       „O čem?“
       Možná mu to trvalo déle, než mělo, ale Felipovi konečně svitlo. „Ty jsi Jenny, co?“
       „Možná.“
       „Nezkoušej na mě žádné možná. Jsi nebo ne?“
       „Jsem. Takže, když už to víš, můžeš mi odpovědět, proč mě chceš?“
       Chci tě, protože máš neuvěřitelné rty, fascinující vlasy a pusu, která rozhodně potřebuje sadu dalších rtů, které by zastavily ty nekonečné otázky. Místo toho však řekl jen: „Mám tě přivést do vnitřního kruhu pekla, aby ses setkala s Luciferem.“
       Čekal několik reakcí – neústupné ne, možná víc otázek, možná i slzy a škemrání, aby si ji vzal. Avšak dostal jen smích, který rozvibroval všechny jeho nervy, smích, který přinutil jeho vnitřní kočku převalit se v extázi na záda, vrnět a potřebu padnout na kolena a políbit ty perfektní, smějící se rty.
       Jsem očarován!


33 komentářů:

  1. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za překlad!!

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad!!!Mirka

    OdpovědětVymazat
  6. Díky, moc pěkná kapitola, to jsem zvědavá, jak se Jenny vyrovná s tím, že je vůči jejímu zpěvu nějaký chlap konečně imunní.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji, tohle bude ještě zajímavé :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za další úžasné pokračování a těším se na další kapitolu, mám toho kocoura čím dál radši.

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Super, moc dekuju za preklad :-) Katka

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad.
    Tak si myslím že nikdo jiný by si nemyslel že je očarován - spíš by si přáli zemřít :)
    Fakt štěstí že je číča imunní

    OdpovědětVymazat
  16. prima prima prima. Díky moc

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad 😊

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat