pondělí 22. září 2014

Falešná identita - 3. kapitola 2/2



Během několika dalších dní, jsme s Alekem trénovali dvakrát denně – ráno před běžeckým cvičením a pak odpoledne. Bylo mi dovoleno vynechat své obvyklé hodiny, abych se mohla soustředit na misi – z čehož byla Holly hodně zklamaná. I když v některých případech mohla být, soudní patologie, analýza DNA a kriminologie důležitá – v terénu by mi moc nepomohla.

Do konce týdne jsem měla pohmožděný snad každý centimetr těla, ale pokrok byl téměř mizivý. Nebo tak jsem se alespoň cítila. Holly si o mně dělala ještě větší starosti než obvykle. Objala mě, když jsme šly po chodbě.
„Bojím se, Holly,“ řekla jsem přiškrceným hlasem.
Stiskla mi rameno.
Koutkem oka jsem zahlédla Aleka, který zrovna vcházel do Kateina pokoje. Tohle byla ta poslední věc, co jsem potřebovala. Přála jsem si, aby svůj čas trávil semnou, ne s ní, a rozptyloval mě od mých obav.
Holly následovala můj pohled. „Stále nechápu, co na ní vidí,“ prohlásila.
Vstoupily jsme do našeho pokoje, já se složila na postel a vdechovala jemnou vůni polštáře.
Matrace se prohnula, když si na ni Holly sedla. „Jde o tu misi nebo Aleka?“
Kvůli Aleka jsem si jí stěžovala už tolikrát, že mě ani nepřekvapil Hollyin předpoklad, pro můj výbuch. Ale i když to z malé části bylo také kvůli němu, misí jsem se pomalu užírala v každé bdělé myšlence. Chtěla jsem si užít každou chvíli, co mi na základně zbývala, ale obavy a strach mě provázely. „Co když selžu? Co když se nevrátím, protože se nechám zabít?“ zašeptala jsem.
Holly zalapala po dechu. „Na takové věci ani nemysli. Major by tě neposlal do terénu, kdyby si myslel, že je nějaká šance, aby tě zavraždili.“ Její slova byla uklidňující, ale nejistotu v hlase jsem slyšela také.
„Vždyť mise jsou vždycky nebezpečné,“ opáčila jsem. Major by neudělal výjimku u nikoho. A jak si může být jistý, že mě vrah nedostane? Sám to řekl. Jakmile se stanu Madison, budu návnadou.“
Holly ztichla, oči vytřeštěné a pohled vyděšený.
„Promiň, řekla jsem. „Nechtěla jsem tě vystrašit.“
„Nebuď hloupá. Můžeš se mnou mluvit o čemkoliv.“ Objala mě a já se uvolnila.
„Víš, co je dost ubohé?“ Prohodila jsem, abych odlehčila náladu. „Když se nechám zabít, umřu, aniž by mě nějaký kluk políbil. Žalostné, ne? Bardové budou pět ódy o Tesse, staré panně.“
Holly zvedla hlavu a v očích se jí zablesklo její obvyklé já. Otřela si nos. „No, možná můžeme něco udělat s tou líbací částí. Chci říct, že žít budeš určitě, ale ta nikdy-jsem-nebyla-políbena část, je tak ubohá, že ji musíme napravit tak či tak.“ Koutky úst se jí zvedly a já se donutila taky na ni usmát.
„Oh, skvělé, díky! Kdy ses stala odbornicí?“
„Od chvíle, kdy jsem políbila Tannera.“
Ehm, jsou to už čtyři měsíce a oba jste byli opilí ze sirupu proti kašli, což se to nepočítá.“
„Co už.“ Holly se posadila. „Tohle není o mně. Je to o tobě a tvé nepolíbená-panna části.“
„Wow, to ze mě vůbec nedělá ztroskotance nebo nicku.“ Bylo skvělé, zase se navzájem škádlit, takže mi ani nevadilo, že to bylo jen dočasné.
Holly mě ignorovala. „Buďme upřímné, je jen jeden člověk, který stojí za to, aby tě zbavil statusu nepolíbené panny.“ Zděsila jsem se, protože mi bylo jasné, koho navrhne. „Alek. Buď on, nebo nikdo. Chci říct, no tak, vždyť on je důvodem, proč se držíš zpátky.“ Pokrčila rameny. „A taky proto, že je tady tak trochu nedostatek kluků našeho věku.“
Kousla jsem se do rtu, protože to byla pravda. Alek byl důvodem, proč k tomu nikdy nedošlo. Chtěla jsem, aby to byl on, kdo mě první políbí, už od chvíle, co jsme se poprvé setkali. „Když já nevím,“ váhala jsem.
„Chceš ho políbit, že jo?“
Zvedla jsem ruce. „Tak moc ho chci políbit,“ zašeptala jsem teď už skrz dlaně zakrývající moji tvář.
„Možná s tím můžeme něco udělat.“
Spustila jsem ruce. „Jak? Svázat ho a vynutit si polibek?“
Holly protočila oči. „Ne, ale zní to dost žhavě.“
Šťouchla jsem do ní prsty.
„Co třeba něco nenápadného,“ navrhla. „Můžeme využít tvůj talent. Přece ho nepromarníš?“
„Bohužel nepromarním.“ Nevítaný obrázek Madisoniny tváře mi proběhl myslí, a strach, který se mi na chvíli podařilo zahnat, se přiřítil zpátky v plné síle. „Tak jaký máš plán?“
„Můžeš se proměnit v Kate.“
„To ne, znova už ne.“
Připleskla mi ruku přes pusu. „Nepřerušuj mě.“
Zírala jsem na ni.
„A až budeš Kate, setkáš se s Alekem, budete se chvíli ožužlávat a on ani nebude vědět, že jsi to ty. Mimo to, chceš ho. Možná, že tvé líbací schopnosti jsou tak na houby, že odkopne skutečnou Kate.“
Otevřela jsem pusu a ona mi z ní sundala ruku.
„Jo, jasně. Nikdy jsem nikoho nepolíbila, takže je dost jasné, že to podělám.“
Naklonila se blíž a její tvář se nade mnou vznášela. Vrátila se do svého sluníčkového já, ale jen z toho důvodu jsem byla ochotná nad jejím šíleným plánem uvažovat. „Tak co tomu říkáš?“
„Zbláznila ses, Holly. Říkala jsem to. To prostě není normální, změnit se v někoho, a pak líbat jejího kluka.“
Holly si odfrkla. „Nebuď směšná. Nemluvíme jen tak o někom, ale o Kate. Vždyť s námi jedná jako se špínou.“
Škoda, že nemáš žádná prsa, o kterých by se dalo mluvit. Slova, která mi řekla na prvním tréninku, mi opakovaně běžela myslí. Byla to pravda: Kate nevadilo ranit mě. Vlastně si to docela užívala, stejně jako si užívala, když mi mohla před očima přetřásat svůj vztah s Alekem.
„Ale stejně. Co Alek? Není to vůči němu fér.“
„Nikomu to neublíží. Ani na to nepřijdou a ty dostaneš to, cos vždycky chtěla: svůj první polibek od Aleka.“
„Ale nebude pravý.“
„Proč musíš být tak náročná? Už dva roky poslouchám, jak si vylíváš srdíčko. Je na čase s tím něco udělat. Krom toho, třeba je v líbání nemožný a ten polibek tě vyléčí z tvé lásky k němu.“
„Jo, jasně.“
„Ale no tak.“ Hollyino skučení mě přinutilo přikrčit se.
„Kate by mě zabila holýma rukama, kdyby to někdy zjistila.“
„Nepřijde na to. Jsi lepší než ona. Nikdy tě nechytí.“
„Jo, jenže ty nejsi dost opatrná a koukáš jí do očí.“ Snažila jsem se, aby to vyznělo lehce, ale slova mě zradila.
„Takže to uděláš?“
Pravdou bylo, že jsem to chtěla – chtěla jsem, aby mě jako první políbil Alek – víc než jindy. A stejně tak jsem tohle tajemství chtěla před Kate uchovat. Chtěla jsem se v duchu usmívat tomu, co ona nevěděla, kdykoliv by se ušklíbala mým směrem.
Přemýšlela jsem o pravidlech, která jsem si pro sebe stanovila před pár lety, a ta pro nováčky agentury, jež byla předepsaná. Bylo nám zakázáno používat své Varianty proti sobě. Ale myšlenka na to, jak se dostanu blíže k Alekovi, budu se s ním objímat a líbat – alespoň jednou – byla příliš lákavá.
Co by se mohlo pokazit?

9 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za preklsd :)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za pokračování a těším se na další kapitolu, je jasné že se něco pokazí a ani si netroufám odhadovat, co.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad :-) Námět téhle knihy je zajímavý těším se na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad a korekturu! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat