pondělí 15. září 2014

Falešná identita - 3. kapitola 1/2



Druhý den začaly přípravy pro mou misi „Být-Madison-Chambersová“. Bylo smutné, jak snadné bylo shrnout život osmnáctileté dívky v osmdesáti úhledně napsaných stránek. V bezcitné černobílé mi zpráva řekla vše, co jsem potřebovala vědět, abych splynula s Madisoninou rodinou a jejími přáteli. Majorova myšlenka.

Kate odvedla dobrou práci při získání myšlenek z přátel a Madisoniny matky. Ale stále chyběla zmínka o jejich emocích, myšlenkách, tajném životě. Bylo to jako říct někomu, aby poznal krásný druh hudby, jen při pohledu na poznámky.
Madison vážila 3 kilogramy, když se narodila. V sedmi letech začala hrát na klavír. Vlastnila kočku Fluffy, kterou dostala k devátým narozeninám a měla dvojče, Devona. Milovala arašídové máslo a sušenky, byla alergická na tuňáka a kapry. Těsně před útokem se stala roztleskávačkou.
Zásoba fotek vypadla ze souboru, šířily se kolem mých nohou. Přikrčila jsem se, abych je posbírala a hledala v nich. Tady byla Madison jako malá holčička v kostýmu zajíce. Madison uprostřed skupiny dívek, kde se široce usmívala. Madison objímající svého otce a bratra.
Ani jsem si nechtěla představit, jak se k nim FEA dostala.
Na všech fotkách byla Madison plná života; lesklé blond vlasy, zářící modré oči a šťastný úsměv. A někdo od ní to světlo vzal.
Schovala jsem soubor, když se na mé tváři objevily slzy. Nechtěla jsem poznat Madison, nechtěla jsem se o ní naučit, o jejích zájmech, protože ji to dělalo tak skutečnou. To nebylo správné.
„Tesso?“
Alec.
Protřela jsem si rukama oči – tiše vděčná za voděodolnou řasenku - a upravila si svůj účes. „Pojď dál.“
Dveře se se zavrzáním otevřely.
Alec ve dveřích vypadal svalnatější než kdykoli předtím. Nikdy dřív do mého pokoje nevkročil, a nevypadalo to, že se to v blízké době změní. Někdy jsem přemýšlela, jestli si nevěří, když je se mnou sám. Ale věděla jsem, že to je jen obyčejné přání.
„V pohodě?“
Kůže mě svědila. „Jo, je mi fajn. Chceš odsud něco?“
Na okamžik se mi zdálo, jako by se díval přímo skrz mě. Jeho oči byly tak intenzivní. Pamatoval si ten moment ze včerejšího večera? V žaludku se mi rozmístilo příjemné teplo, pak si odkašlal. „Major chce, aby naše trénování začalo… dnes.“
„Aha, dobře. Jasně.“ Normálně jsme o víkendech žádné kurzy neměli, ale čas před naší misí se zdál tak daleký. Alekovy oči na mně spočinuly déle, než zmizel z dohledu. „V dojo do deseti minut. Nepřijdi pozdě.“
Představovala jsem si snad, jak se na mě dívá? Zavrtěla jsem hlavou, abych vyhnala tu myšlenku.
Popadla jsem volné šedé tepláky a bílé tričko z mého šuplíku. Když jsem se chystala obléknout, přišla Holly z ranního plavání. Ve vlasech se jí ukázala přírodní barva, krásně světle hnědá. „Už jdeš?“
„Jo, Alec mě chce v dojo do –“ Podívala jsem se na hodiny na stěně. „Devíti minut.“
Vzala si ode mě moje oblečení a hodila ho na zem. „Tohle si na sebe v žádném případě nevezmeš.“
„Holly, fakt nemám čas na tvoje tipy k stylu.“ A neměla jsem k tomu trpělivost. Hledat mě roztomilou moc nepomůže, až budu na misi.
„Nebuď hloupá. Máš jeden-s-jedním lekci s Alekem. Nech mě to vyhláskovat: o samotě. S Alekem. To je tvoje šance.“
Kdyby nás viděla včera v noci, věděla by, jak beznadějné to bylo.
„Víš, jaký je Alec během tréninku. Nevšiml by si mě, kdybych šla do dojo nahá.“
„Uvidíme.“
Posadila jsem se na postel a sledovala Holly, jak se přehrabuje v jejím šuplíku. Když si něco zamanula, nikdo ji nepřesvědčil, a Alec a já jsme byli na jejím co-udělat listu.
Hodila po mně kus oblečení a to mě udeřilo do obličeje. Můj nos naplnila vůně broskve a vanilky, jak jsem si ho vytáhla přes hlavu. Bylo to tričko. Bez protestu jsem se oblékla.
„Co je tak lepší na tomhle tričku?“
Holly ukázala na mou hruď.
„Holly!“
„Je to zábava.“
Zasténala jsem. Ve velkých červených písmenech, PROSÍM, PROMLUV SE MNOU; MOJE PRSA TĚ NESLYŠÍ to stálo na mé hrudi. „Tohle si neobleču.“
„Hm, oblečeš. A tady tyhle tepláky. Nejsou tak volné.“
Na hádku s ní jsem neměla energii, ne s mým mozkem, který byl v nefunkčním stavu od chvíle, kdy jsem spatřila Madison. Vklouzla jsem do Hollyiných tepláků. Alespoň byly černé a bez jakéhokoli písmene.
Podívala jsem se na hodiny. „Skvěle, jdu pozdě,“ zaklela jsem, když jsem utíkala z pokoje.
„Tvoje nohy vypadají skvěle!“ křikla za mnou Holly.
„Neběhej po chodbách!“ zakřičela paní Finniganová, Majorova sekretářka. Nikdy jsem ji neviděla běhat po chodbách, ale sotva se vlezla do rámu dveří, takže by to pro ni bylo dost složité. Běžela jsem po schodech nejrychleji, jak to šlo, až jsem se dostala do přízemí.
Během minuty jsem byla v dojo, udýchaná z běhu po čtyřech patrech. Sledovala jsem zelené rohože, od podlahy ke stropu a na zrcadla, a nějaké divné tašky. Alec cvičil vysoké kopy na jedné z tašek. Krátce jsem se zastavila ve dveřích. Neměl na sobě tričko, pouze černé tréninkové kalhoty. Jeho svaly se při každém výkopu napjaly, a umělé světlo z halogenových světel ho dělalo ještě krásnějším. Tetování v podobě velkého černého draka krylo jeho rameno, a taky jizvy, jež dostal jako malý kluk. Spadl přes zábradlí, dvě patra, poté, co ho rodiče opustili v přeplněném obchoďáku den před Vánocemi. Neměl šanci na přežití, ale je Variantí schopnost jej zachránila. Alec vždycky říkal, že Varianti ho zachránili před smrtí, ale FEA mu pomohla přežít.
Aniž by se na mě podíval, řekl: „Dvě minuty pozdě.“ Udělal další kop, ne se otočil.
Jeho oči okamžitě klesly k písmenům na mé hrudi. Teplo se mi plazilo po krku a já přísahala, že Holly později poděkuju.
Odtrhl oči od mých prsou a zadíval se mi do obličeje, bez žádných rozpaků. „Pěkný triko,“ řekl suše. „Jo, a dvacet kliků za pozdní příchod.“
Můj úsměv se vytratil. Přišla jsem k němu a snažila se příliš nekoukat na jeho svaly na hrudi. „Ale no tak, Aleku. Nechovej se tak mohutně. Nejsi Major.“
Jeho šedé oči se na mě upřely, odpověď jsem znala už předem. „Třicet kliků, Tess.“ Jeho hlas byl napjatý.
Pokaždé, když použil tuto přezdívku, jsem chtěla zabořit svůj nos do jeho krku a říct mu, ať mě drží. Několik let zpět mi tak říkala máma. Dávno, kdy jí na mně záleželo, kdy mě možná milovala.
Klekla jsem na kolena a opřela se o zem celou vahou mých rukou. Prvních pár kliků bylo v pohodě, následující byly těžší, když jsem se dostala ke dvacítce a moje ruce se začínaly chvět.
„Měla bys makat častěji. Máš ruce, jako by skoro neexistovaly.“
K čertu s ním! Snažil se být vtipný? Moje ruce nebyly tak špatné. Ne každý může být tak silný jako Alec. Momentálně vůbec nikdo.
„Drž hubu,“ odsekla jsem.
Zvedala jsem se znovu. Už jenom deset. Podložka pode mnou byla stejně zelená jako nemocniční oděv Madison. Živý obraz jejího těla mi vstoupil před oči. Ruce ustoupily a narazila jsem obličejem tvrdě na zem. Slabý zápach nohou a potu mi vlezl do nosu.
„Tess?“ Alec položil svou teplou ruku na moje rameno. Hlas měl zabarvený starostí.
Sedl si ke mně, mezi námi bylo ohromné ticho. „Chceš si o tom promluvit?“ Najednou jsem s ním chtěla mluvit, říct mu úplně všechno – víc než mé myšlenky o Madison. Odtáhla jsem se. „Ne. Jdeme cvičit.“
„Seš si jistá? Můžu říct Holly a Tannerovi, že trénink odkládáme.“
Vyskočila jsem na nohy. „Jsem v pohodě.“
Alec to potom bral snadno. Mohla bych říct já. Moje kopy byly mizerné. Za nimi byla sotva nějaká síla. Měla jsem hrozný cíl a dech mi docházel během pár minut. Ale pokaždé, kdy jsem chtěla nabrat sílu, jsem si vzpomněla na Madison. Madison, dívka ne moc starší než já, která umírala. Dívka, která se chtěla stát veterinářem. Dívka, která chtěla jít na kvalitní vysokou školu do zahraničí. Dívka, které se to nikdy nepovede.
„Pojď vyzkoušet, jak dobře se zbavíš útočníka.“
Přikývla jsem, vděčná za rozptýlení.
Alec mě objal kolem pasu a snažil se odtáhnout pryč. Moje pokusy o dupání na nohu nebo kopání do jeho nohy byly aspoň trochu dobré. Dotek jeho nahé hrudi na mých zádech bylo něco, čeho jsem se jen tak zbavit nechtěla.
„Ani se nesnažíš, Tess.“ Jeho rty mi to šeptaly do ucha, a mráz mi projel celým tělem. Moje svaly ochably, neměla jsem vůli se mu bránit. Jeho blízkost byla tak skvělá, tak příjemná. Naklonila jsem hlavu nad jeho hruď. Voněl jako jarní ráno v lese, jako peprná máta a něco pikantního. V hloubi duše jsem věděla, že bych neměla tak toužit po jeho přítomnosti. Neměla bych ho chtít vůbec. On nechtěl být se mnou.
Ztuhl, když se naše oči setkaly.
Pořád jsem si pamatovala ten okamžik, kdy jsem ho poprvé uviděla. Stál s Majorem v jejich nóbl oblečení uprostřed potrhaného nábytku a prázdných lahvích od piva, co odhazovala moje máma po obývacím pokoji. I přes můj strach a rozpaky mě jeho oči naladily cítit se v pohodě, jeho úsměv mě přesvědčoval, že s ním jsem v bezpečí.
A teď jsem nemohla odtrhnout pohled od jeho rtů. Pomalu se sklonil.
„Aleku?“
Katein hlas mě udeřil jako demoliční koule. Alec spustil paže k tělu a ustoupil. Stála ve dveřích a měděné oči měla zúžené. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho nás pozorovala, ale bylo zřejmé, že byla hodně, opravdu hodně naštvaná, navzdory tomu, že se vlastně nic nestalo. Malá část mě se cítila špatně, že jsem chtěla Aleka. Byl s Kate. Nechtěla jsem nikoho, kdo měl přítelkyni, ale tady jsem si nemohla pomoct. Měla jsem ho ráda od doby, co mě vzal z domova, dlouho předtím, než se tu objevila. Někdy to vnímám, jako bych už nikdy nedokázala přestat s tím mít ho ráda.
Kate se ušklíbla. „Hezký tričko. Až na ten fakt, že nemáš žádný prsa, o kterých by se dalo mluvit.“
Přejela jsem pohledem k mé hrudi, vyhýbala se jejím očím. Nedám jí to uspokojení mi číst myšlenky.
„Kate, přestaň s tím.“ V Alekově hlase znělo varování.
Podíval se na mě s omluvným úsměvem, ale nechtěla jsem jeho lítost, zvlášť ne po tom, co Kate právě řekla.
„Myslela jsem, že se budeme dívat na film. Vzpomínáš?“
Nesnášela jsem, jak její hlas nabyl na pisklavosti pokaždé, když něco nebylo podle ní. Přála jsem si, aby nebyla s Alekem, aby se spolu na žádný film nedívali. Filmový večer byla naše záležitost.
Popadl ručník a otřel si obličej. „Nemůžu. Tessa a já trénujeme na misi. Holly s Tannerem se k nám brzy připojí.“ Poslední část dodal ve snaze uklidnit Kate, která vypadala, jako by okusila něco fakt hnusného. Po chvilce ho objala kolem krku a přitiskla se na jeho rty. Chtěla jsem, aby ji odstrčil. Aby políbil mě – stejně, jako to udělal Kate.
Otočila jsem se k nim zády a napila se několika doušků z fontány, snažíc vyhnat představu líbajících se Kate a Aleka. Zvuk Hollyina pronikavého chichotání, následovaným Tannerovým barytonem, mě vcelku uklidňovalo, a nakonec jsem se rozhodla se otočit. Alec se ke mně přiblížil; naštěstí byla Kate pryč.
Tanner položil svůj piercing o přepážky. Summers mu zakázala, aby ho nosil při tréninku nebo misi. Vždycky jsem si představovala býka nabíjeného červenou pláštěnkou, když jsem ho viděla, i když jeho uzoučká ramena vypadala spíš jako vycházková hůl než… býk. Holly vypadala šťastná, že je součástí příprav, i když se mise neúčastní.
Dva z nich stáli u vchodu, sledovali Aleka a mě, až jsem se cítila, že mě snad trapnost rozdrtí. Alec si odkašlal. „Tannere, Holly, děkuju, že jste se k nám přidali. Major si myslí, že bychom se měli připravit na všechny eventuality, které zahrnují nebezpečí s Tessinou Variantí schopností.“
Udělala jsem krok zpět. Věděla jsem, že Variant může být vrahem, ale nikdy jsem nezvažovala možnost, že nakonec budu muset bojovat s někým, jako jsem já. Otevřelo se tolik děsivých možností, že jsem na ně ani nechtěla myslet, natož se s nimi ve skutečnosti setkat. Vrah mohl být schopný mnou manipulovat a udělat si mě takovou, abych mu vyhovovala, mohl mě otrávit svým dotekem nebo abych mu proti své vůli věřila, a to bylo pouze pár mých myšlenek; mohl jich existovat bezpočet. Vydávala jsem se do boje, aniž bych věděla, zda je můj soupeř něčím ozbrojený, bez představy, jak nebezpečné by jeho zbraně byly. Jak jsem mohla očekávat, že někdy budu v bezpečí?
Alec se znovu dotkl mého ramene, ale tentokrát jsem se stáhla zpět. Zvedla jsem k němu oči věděla jsem, že dokáže vyčíst všechen stran a veškerou hrůzu z mé tváře. Prsty mu ztvrdly, napjal celé tělo ve vzteku. „Nevíme jistě, jestli je do toho ten Variant zapojený. Kdybych si myslel, že je tady nějaká šance –“ odmlčel se na chvíli. „Nedovolím, aby se ti něco stalo.“
Byla jsem si matně vědoma toho, že Holly s Tannerem stojí u nás, ale na ten kratičký moment to byl jen Alec a já. A to byla ta realita, jíž jsem propadla. Budu sama, uvězněná v Madisonině domě, tělě, v jejím životě. Potkám neznámé lidi, lidi, kterým budu muset lhát se vším o Madison. Byla jsem hlavním cílem vraha, který měl oproti mě výhodu v tom, že znal celý Livingston, možná i přes Varianta.
„Takže co přesně budeme dělat?“ zeptal se Tanner lehce.
Z Aleka okamžitě spadlo napětí. „Chci, abys se svou Variantí schopností napadl Tessu. Holly, budeš se snažit ji překapit.“ Holly dychtivě přikývla.
„Není pravděpodobné, že na tebe zaútočí někdo neviditelný,“ řekl Alec, když zachytil můj výraz ve tváři. „Ale zbystří ti to smysly a celkově se zlepšíš. Nevěř jen svým očím; využij uši. Tanner tě bude rozptylovat. Zavři oči, abys neviděla, kde se Holly zneviditelní.“
Udělala jsem, co řekl, a snažila se zaslechnout Hollyiny kroky, ale nejspíš se nehýbala nebo byla ještě lepší, než jsem očekávala. Alec cosi zašeptal, ale nevěděla jsem, komu to bylo určeno.
„Připravit!“ zakřičel sekundu poté.
Ve chvilce, kdy jsem rychle otevřela oči, mi do obličeje letěl balon. Poslední chvíli před nárazem jsem se přikrčila, těkala jsem po pokoji a hledala Tannera, mého stále-viditelného útočníka. Stál pár kroků ode mě, paže zkřížené na hrudi. Samozřejmě, Tanner se nemusel hýbat, aby po mně házel věci; jeho samotné myšlenky byly dostatečné. S hrozným zvukem se na konci dojo uvolnilo švihadlo. Letělo směrem k mým nohám, točilo se a kroutilo jako laso. Cosi za mnou písklo a já se rychle otočila, očekávala jsem útok od Holly, ale pozdravil mě jen prázdný vzduch. Cosi mi projelo lýtkem a způsobilo ostrou bolest. Moje paže vyletěla, snažíc se získat rovnováhu, když se odnikud objevila noha a kopla mě do hrudi. Vzduch vystřelil z mých plic a já lapala po dechu, když jsem spadla dozadu a srazila se se zdí. Oheň se plazil z mé kostrče do celého těla, až jsem si myslela, že shořím zaživa.
Stiskla jsem oční víčka a snažila se popadnout dech. Kdyby to byl skutečný boj o život, byla bych už dávno mrtvá. Poražená lanem neviditelné dívky.
„Jsi v pohodě? Omlouvám se. Nechtěla jsem, aby tě to praštilo tak tvrdě.“ Pocit Hollyiny ruce na mém rameni ze mě setřáslo veškeré trápení. Ona, Tanner a Alec stáli kolem mě, sledovali mě se svraštělým obočím.
„Ne, byla to moje chyba. Lano mě rozptýlilo a nedokázala jsem se přesunout dost rychle. Byla jsem jen ohromená situací.“
Alec přikývl, jako by to bylo přesně to, co čekal. Bože, pomyslela jsem si, díky za veškerou důvěru. „Na začátku mise se budeš cítit stejně. Existuje tolik faktů, tolik informací, které budeš muset rychle vstřebat do sebe. Myslím, že toto cvičení ti pomůže rozpoznat důležité věci od těch, no, nedůležitých.“
Nechala jsem ho, aby mě vytáhl na nohy, a oprášila si oblečení. I když jsem tam vlastně žádnou špínu neměla.
„Proč jsi nepoužila tvého Varianta?“ zeptal se.
„Já – já nevím.“ Ani mě to nenapadlo. Můj Variant mi pomohl zamaskovat sebe, ale nikdy jsem neuvažovala nad tím, že by mi to nějak pomohlo v boji.
„Jestli chceš porazit svého nepřítele, navíc jestli to je Variant, potřebuješ použít svého Varianta. Tohle ti dává výhodu. Udržuje to, že tvoje pohyby překvapí a to dělá nebezpečné, chápeš?“
Alec měl pravdu. Nebyl čas držet se zpátky.
„Dobře, zkusíme to znovu,“ řekla jsem, můj hlas byl stabilnější, než jsem čekala.
Holly se opět stala neviditelnou. Snažila jsem se sledovat její pohyby pomocí sluchu, ale bylo to k ničemu. Tanner postupoval ke mně, pro jednou bez úsměvu na tváři. Zatnul ruce v pěst, když jsem od něj ucouvla. Náhle se zastavil, když se na mě řítil medicinbal. S pískotem jsem klesla na kolena. Míč minul mou hlavu jen o pár centimetrů. Nevěřícně jsem se podívala.
„Možná bys měl používat věci, které Tessu nezabijí, když ji to praští,“ zamračil se Alec.
Vyskočila jsem na nohy a šla směrem k Tannerovi. Úsmvě mu přelétl přes tvář, ale opravdu jen na chvíli, protože jsem ho udeřila pěstí do žaludku. Odrazil další dva mé údery a já se snažila přijít na novou taktiku. Cítila jsem nový nápad a uskočila. „Holly?“
Nešla sama pryč. Tanner mě popadl za ruku, ale vyklouzla jsem z jeho sevření. Kopl mě do nohy, snažil se, abych klopýtla. Další medicinbal se řítil k mému žaludku. To by bolelo. Šla jsem od toho pryč, ale pitomě mě to následovalo.
Použij svého Varianta, pomyslela jsem si. Vlnění projelo mým tělem a zmenšila jsem se, když jsem vyrazila Tannerovým směrem. Jeho tvář se zachvěla, když mě viděl – v těle malé holčičky z obchoďáku, ne víc než pět let. Medicinbal zpomalil. Vrhla jsem se k němu, padla na kolena a kousla ho do lýtka. Odtáhl se s výkřikem a přistál na zadku. Zašklebila jsem se, když jsem se přesunula zpět do sebe. Někdo mě tvrdě praštil do zad. Spadla jsem na zem vedle Tannera a zahlédla Holly, kiterá se začala objevovat.
Zasténala jsem. Porazila mě. Znovu.
„To bylo lepší,“ prohlásil Alec. „Tanner měl výčitky, nechtěl útočit na malé dítě. To je dobrý smysl pro tvého Varianta. Pokud můžeš odvést pozornost protivníka a vyvolat jeho lítost, získalas nad ním výhodu – a může ji naplno využít.“
Tanner si promnul lýtko, kam jsem ho malými zoubky kousla. „Neřekl bys to, kdyby tě taky pokousala.“
Potlačila jsem smích.
„Ale nechala ses rozptýlit znovu, Tess. Zapomněla jsi na Holly, protože jsi byla příliš zaneprázdněná škodolibou radostí,“ poznamenal.
Mé tváře hořely a já se ani nesnažila bránit. Místo toho jsem se postavila a řekla: „Chci to zkusit znovu.“

11 komentářů:

  1. Díky moc za pokračování a nemůžu se dočkat další části.

    OdpovědětVymazat
  2. Mobj dekuji za preklad a korekturu. Jsem strasne rada ze pokracujete v prekladu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za a preklad :) Teším sa, že niekto pokračuje :)

    - Nicole

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju. Moc jsem se těšila

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat