čtvrtek 18. září 2014

Dotek moci - 6. kapitola 3/3



Dveře se rozlétly a Loren, Flea a Quain vtrhli dovnitř. Ustoupila jsem, ale pak jsem si uvědomila, že mají všichni úsměvy od ucha k uchu a vypadají, že mě rádi vidí.
„Říkal jsem ti, že to přežije,“ řekl Loren. „Dlužíš mi patnáct stříbrňáků.“

„Mluvil jsi o tom, že jí to nezabere ‚ani minutu‘. Myslím, že jí to trvalo pět dní, než se zotavila. Takže to není ‚ani minuta‘,“ protestoval Quain.
Flea se rozzářil. „Jé, vypadáš jako... holka!“
Belen je odstrčil a prodral se skrz ně. Chytil mě do těsného objetí a zvedl ze země.
„Pomalu, Belene. Moje žebra...“
Zlehka mě postavil dolů. „Avry, proč jsi kvůli mně riskovala svůj život? Kerrick ti nařídil, abys mě neuzdravovala. Trpěla jsi několik dní! Neměla jsi to dělat.“
V pokoji se rozhostilo ticho. Zpozorovala jsem Kerricka blízko dveří.
„Belene, rozhoduji o tom, koho vyléčím. Já. Ne Kerrick. Ani ty. Ani nikdo jiný. Je to rozhodnutí. Jediné, které mi ještě zbylo.“ Přitiskla jsem ruku na jeho tvář. „Zasloužil sis záchranu. Bez pochyb.“
Zakryl mou ruku tou svou a přitiskl si ji těsněji ke tváři. „Děkuji ti.“
„Kdykoliv.“
Máma vešla. „Viděli jste ji. A teď kšá! Nechceme přeci, aby znovu odpadla.“
Až na Kerricka všichni odešli. Máma si založila ruce na prsou a čekala. Kerrick se ale nepohnul. Povzdechla si s takovým rozhořčením, že jsem se musela usmát. Ale po tom, co varovala Kerricka, aby mě neunavoval, Máma odešla i s mou dobrou náladou.  Kerrick za ní zavřel dveře a otočil se ke mně.
Tak, a jde se na to. Je čas vyslechnout si přednášku. Připravila jsem se na jeho obviňování.
„Zdá se mi to, nebo jsem tě právě viděl usmát se?“ zeptal se.
Tak mě to rozhodilo, že jsem na něj jen zírala.
„Vím, že se umíš usmívat,“ řekl, jako bychom vedli normální příjemný rozhovor. „Dokonce ses usmála na tu malou holku, i potom, co tě nahlásili hlídce. Proč?“
Než jsem posbírala všechny myšlenky, trochu jsem se zakoktala. „Nebyla to její chyba, že mě její otec udal. Je to úchvatné dítě a já byla ráda, že ji vidím zdravou.“
„Přesto, že to všechno vedlo k tvojí popravě?“
„Vždyť to spolu nesouvisí. se rozhodla vyléčit ji. jsem riskovala, že mě chytí. Byla to moje chyba.“
„Chápu.“
Já to tedy nechápala. Jakou hru to Kerrick hrál?
„Mengeles opustíme pár hodin před rozbřeskem.“ Pokynul k posteli. „Navrhuji, aby sis užila pohodlí, dokud můžeš. V hostinci už nocovat nebudeme.“
„Stále máš v plánu vzít mě k princi Ryneovi?“
„Ano.“
„Dokážeš to?“ zeptala jsem se.
Naježil se. „Zatím jsi nám neutekla.“
Ještě ne. „To jsem nemyslela. Žoldáci a lovci odměn mě hledají. Málem uspěli a Belen při tom téměř umřel. Opravdu mě můžeš dopravit k princi, aniž bys ztratil mě nebo své muže? Čtyřicet zlatých je pro tyhle lidi naprosté jmění.“
„Málem uspěli, neznamená, že uspěli. Pokud si vzpomínáš, zachránili jsme tě. Zase.“
„A ty muže jste zabili. I když čmuchač byl...“
„Pracovali pro nepřítele. Pokud bych je nezabil, mohli by nás později napadnout.“
„Jenže je může spousta dalších nahradit. Nezneškodnil jsi zdroj. Dokud bude Tohon ze Sorgy nabízet čtyřicet zlatých, všichni nás budou pronásledovat, jako ufové čerstvé maso. Nakonec, někdo uspěje.“
Kerrickův pohled vypadal zamyšleně. „Co tedy navrhuješ?“
Ani jsem si neuvědomila, že něco takového dělám. Ale když jsem následovala logiku, věděla jsem, že se to musí stát. „Abychom zjistili, proč mě Tohon chce. Možná, kdybys mě mu předal...“
„To je nesmysl. Nepotřebuji...“
„Ne kvůli penězům. Kdybys mě mu vydal, nebyl by už žádný důvod, aby nás žoldáci, či lovci odměn hledali. Můžeme se dozvědět, proč mě chce Tohon živou. Možná je jako ty, a přeje si vyléčit nemocného přítele nebo svou milou. Můžu tu osobu vyléčit a pak by nás už nikdo neotravoval.“
„A co když je jiný důvod, proč tě chce živou?“
„Potom utečeme. Máš svou zemskou magii.“
„Ta nebude fungovat. Jsem mág lesa, ne zemský mág. Je to běžná chyba. Moje magie pochází ze všeho živého, co se v lese nachází. Tohon žije na hradě Sorga. Obklopen kameny a hlínou bych nemohl udělat zhola nic. Krom toho, pochybuji, že se Tohon zajímá o někoho jiného natolik, aby nabízel čtyřicet zlatých za záchranu jeho nebo jejího života.“
„Ty ho znáš?“ optala jsem se.
„Bohužel. Proč si myslíš, že vypsal odměnu za léčitele?“
„Myslela jsem si, že při moru ztratil někoho blízkého a chová vůči nám zášť.“
„Ne. Ví, že je Ryne nemocný a jedině léčitel ho může zachránit. Chce prince mrtvého.“
To já taky, ale nechtěla jsem se pouštět do takových extrémů. „Proč?“
„Protože Ryne je jediný, kdo může Tohona zastavit.“

21 komentářů:

  1. Děkuji a těším se na další kapitolu =)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za pokračování a nemůžu se dočkat další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za kapitolu:-).

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dekuji za preklad,je skvele najit kazdy tyden novou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuju!! hrozně krásná knížka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Kdy bude další kapitola?

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj, moc dík za překlad a korekturu, ale jenom dotaz - budeš pokračovat v překladu??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokračovat určitě budu, ale sháním nový noťas, protože ten starý bohužel nespolupracuje víc, jak 5 min a nemám kde překládat, takže budu pokračovat hned, jak pořídím nový. :)

      Vymazat
    2. Děkuji za info :))

      Vymazat
  12. Také se moc těším. Bobo.

    OdpovědětVymazat