čtvrtek 11. září 2014

Dotek moci - 6. kapitola 2/3



Inu, tohle se mělo stát. Probuzení v báječném posmrtném životě, připojení se ke všem mým milovaným, kteří zemřeli přede mnou. Až na otravné, rušivé trhání, tahání a škubání. V jednom směru přetrvávala bolest. Bolest a vztek a tvrdá slova čekala na té straně. Odolávala jsem, ale k čertu, nebyla jsem dost silná.

Když jsem se probudila, myslela jsem si, že se mi podařilo překonat ten tah a zůstat v posmrtném životě. Bdělost se přese mě převalila jako hebká vlna. Mé tělo bylo vypodloženo a zabaleno v teple. Protáhla jsem si nohy a pak se pokusila zvednout ruce, ale moje levá ruka se ani nepohnula. Převrátila jsem se a narazila na několik nepříjemných skutečností.
Byla jsem naživu. V pokoji. Nahá, až na zakrvácený obvaz pevně omotaný kolem mého břicha. Kerrick ležel vedle mě. A jeho ruka věznila tu mou.
Zabijte. Mě. Hned.
Jedinou spásou bylo to, že spal. Rozhlédla jsem se, hledala své oblečení. Bez úspěchu. Což bylo vypočítavé. Schovat ho, bylo skvělým způsobem, jak zabránit tomu, abych utekla.
Prohlížela jsem si ho a uvažovala, jestli ho vzbudím, když se pokusím vyprostit svou ruku z té jeho. Spící, vypadal o čtyři až pět let mladší – na dvacet pět nebo dvacet šest. Po drsných rysech nebylo ani památky. Na můj vkus měl nos trochu jako sokol, ale s jeho ostře řezanou bradou vypadal dobře. Obočí měl po stranách hustější, ale aspoň bylo hladké a nestažené k sobě, což bylo vždy, když na mě pohlédl. Plus odpovídalo jeho dlouhým řasám.
Vzpomněla jsem si na svého brášku, Allyna, který vypadal naprosto nevině a andělsky, když spal – stejně jako Kerrick. Musela to být taktika přežití. Kdyby Allyn nevypadal tak sladce, asi bychom ho ve spánku zabili. Když byl vzhůru, podobal se čirému zlu – taky jako Kerrick.
Ne, čirému zlu ne, ale skoro. Alespoň co se týkalo mého bráchy. Na druhou stranu, Kerrick byl čirým zlem.
Při přemýšlení o svém bratrovi jsem se usmála. Allyn měl vzácný dar vymluvit se ze všech problémů. Vážně jsem doufala, že společně s mou matkou a Noelle přežil mor. Ráda bych věděla, kde teď jsou. Projela mnou vlna osamělosti. Jak jsem řekla Belenovi, věděla jsem, kde byli můj starší bratr, Criss, a otec – pohřbeni pod stovkami tun skály. Alespoň zemřeli rychle. Na rozdíl od obětí moru. Některým trvalo dva týdny, než podlehli. Čtrnáct dní bolesti a skutečnosti, že jejich život končí.
Myšlenky jsem zase stočila k mým nynějším problémům a rozhodla se vytáhnout svou ruku z Kerrickovy. Probudil se okamžitě, když jsem pohnula prsty.
Ztuhla jsem, čekala na jeho vztek. Neuposlechla jsem jeho rozkaz. Při léčené Belena jsem téměř zemřela.
Prohlížel si mě tak, že jsem si chtěla přetáhnout přikrývky přes hlavu. Nakonec, někdo mi musel sundat oblečení. Když se pohnul, trhla jsem sebou, takže se na moment zastavil.
Proč na mě nekřičel? To očekávání bylo horší, než jeho zuřivost.
Ale on se jen posadil na kraj postele zády ke mně. Neměl tuniku, dokonce ani žádný tuk – jen štíhlé tvrdé svaly. Alespoň měl kalhoty.
Beze slova opustil pokoj. V šoku jsem zírala na zavřené dveře. Čekala jsem nějakou přednášku. Čekala jsem potrestání za své jednání.
Abych nenechala ani jednu příležitost nevyužitou, sklouzla jsem z postele a hledala své oblečení nebo alespoň něco na sebe. V tuto chvíli bych si oblíkla cokoliv, co bych našla. Nic. Zabalila jsem se do prostěradla a otestovala okno. Okenice byly zavřené západkou, ale otevřely se bez problémů. Můj pokoj byl ve druhém patře s výhledem na les. Skvělé, mohla bych sešplhat po okapové rouře. V prostěradle? Zasmála jsem se. Mohlo to být i horší.
Někdo zaklepal na dveře. Zavřela jsem okenice a zalezla do postele zrovna ve chvíli, kdy žena s naprosto bílými vlasy spěšně vrazila do pokoje.
„Sláva. Pan Kerrick měl pravdu. Jsem tak ráda, že jsi vzhůru. Ach, všichni jsme se o tebe tak moc báli, to tedy ano.“ V náručí nesla ranec. Položila ho na postel a pospíchala k oknu, aby otevřela okenice. „Obleč se a já ti donesu něco k jídlu. Musíš být hladová. Taková malá a hubená, několik dní bez jídla.“ Zamlaskala a zamířila ke dveřím.
„Dny?“ vyjekla jsem. „Kolik?“
„Čtyři nebo pět. Chlapci tě sem přinesli.“
„Kde to jsem?“
„V Mengels, drahoušku.“ Se závanem vzduchu zmizela stejně rychle, jako se objevila.
Díky množství času stráveného na cestách, jsem si myslela, že jsme mnohem dál, než Mengels. No, dobře. To není můj problém. Ohmatala jsem oblečení, které tady žena nechala. Dlouhá tmavě zelená sukně s drobným vzorkem žlutých kytiček, které se vinuly jako vinná réva. Světle žlutá tunika, nějaké spodní prádlo a černé vlněné kamaše. Neměla jsem na výběr, tak jsem se oblékla a doufala, že se mé oblečení objeví co nejdříve.
Zahlédla jsem svůj odraz v zrcadle, a zůstala zírat na neznámou ženu. Vlasy mi dorostly po ramena. Tmavě kaštanové kořínky ostře kontrastovaly s mými prameny vlasů obarvenými na blond. Prohrábla jsem si vlasy a zjistila, že jsou čisté. Kdo je umyl?
Zvědavá, vyhrnula jsem tuniku a stáhla obvaz, abych prozkoumala ránu. Ošklivé červeno fialové jizvy kulatého tvaru, zasypaly mou kůži společně s popáleninami od kyseliny. Vzpomněla jsem si, když mi Tara ukázala své jizvy, a upozornila mě, že každá z nich je chloubou, ne zdrojem kritiky. Jelikož jsem byla jen učeň, jediná má jizva byla z doby, kdy jsem vyléčila Noelle. Teď jsem k tomu měla i Belenovy.
Žena se vrátila s podnosem. Pospíšila jsem si a zakryla se. Vysvětlila, co se stalo s mým oblečením. „Bylo zničené. To hnusné prase je roztrhalo na kusy. Chlapci odvedli skvělou práci při vybírání tvé velikosti. Boty máš dole.“ Odložila tác a přitáhla židli. „Přinesu ti je, ale taková pěkná dívka, jako jsi ty, by měla nosit něco více... ženského. Mohu pro něco poslat Melinu?“
„Ne. Děkuji, slečno...“
„Říkej mi Mami. Všichni to dělají. Dokud jsi v hostinci U Závěsné lucerny, postarám se o tebe stejně, jako by to udělala tvá matka.“
„Děkuji, Mami.“
„Jsi tady vítána. Jsem tak ráda, že žiješ. Upřímně, když tě pan Kerrick přinesl, chtěla jsem už zavolat hrobaře. Je opravdový zázrak, že jsi to přežila.“ Máma mě zahnala do křesla.
Alespoň netušila, že jsem léčitelka. Zakručelo mi v žaludku, když jsem ucítila jídlo. Na tácu byla miska s kouřící polévkou, kus chleba a sýr.
„Nehltej, nebo se ti to vrátí stejně rychle, jako jsi to snědla.“ Máma počkala, dokud jsem nezačala jíst. „Za chvíli budu zpátky. Uděláme něco s tvými vlasy.“
Zastrčila jsem si pramínek za ucho. „Co je špatného...?“ Ale už odešla. Další otázky mi přišly na mysl, ale užívala jsem si jídlo a samotu. Tři roky jsem byla sama a navykla si na ticho. Ale teď jsem byla pětadvacet dní s Kerrickovými muži. Možná to bylo víc.
Máma se vrátila s mými botami, dvěma flaškama, ručníky, nůžkami a pomocnicí, která nesla umyvadlo a velký džbán. Máma mladé dívce říkala Melina a vypadala stejně stará jako Flea. Naplnila umyvadlo vodou a čekala na rozkazy.
Postavila jsem se. „Nemusíte...“
„Pan Kerrick chce, abys měla vlasy v jednotné barvě, tak tolik nevyváděj.“
Pan Kerrick mi může políbit prdel. Snažila jsem se být tvrdohlavá, ale Máma ani okem nemrkla. Zvládla mě tak jednoduše, jako bych byla sotva dvouletá. Než jsem vůbec mohla protestovat, už mě měla tam, kde mě chtěla mít i s mou hlavou v umyvadle.
„Kaštanová nebo blond?“ zeptala se.
„Žádné rozkazy od pana Kerricka?“
Ignorovala můj sarkasmus. „Řekl, že by upřednostnil tvůj přirozený odstín, ale můžeš si vybrat.“
Páni, jaký to nadutý chlap.
„Červenohnědá nechá lépe vyniknout tvé překrásné oči barvy zeleného moře,“ řekla Máma. „Ale kdyby sis vybrala blond, dám ti s sebou barvu, takže si budeš moci obarvit místa u kořínků.“
Představila jsem si, jak se snažím při kempování v Devíti horách barvit si vlasy a málem se nahlas rozesmála. „Můj přírodní odstín je v pohodě.“
Bylo pěkné nedělat si zase jednou starosti. Jakmile mi Máma obarvila vlasy tak, aby odpovídaly původní barvě, Melina vzala nůžky a zastřihla konečky. Když jsem vzala do rukou nůžky já, odvedla jsem dost mizernou práci, takže čím delší byly mé vlasy, tím oškubaněji vypadaly.
Když skončily, Máma ustoupila. „Mnohem, mnohem lepší, má drahá. Vypadáš nádherně. Chlapci tě určitě nepoznají.“
Skvělé. Možná bych tentokrát mohla utéct.
„Přivedu je,“ řekla Máma, čímž zmařila všechny mé naděje. „Otravovali, aby tě mohli navštívit, ale já je nenechala, dokud nebudeš vypadat slušně.“
Její komentář mi připomněl jednu z otázek, co se mi honila hlavou. „Byly jste to vy, ehm... sundaly jste...?“
„Žádné strachy. Já a Melina jsme sundaly zakrvácené oblečení a udělaly pro tebe, co jsme jen mohly. Pár nocí bylo opravdu děsivých, kdy jsem přísahala, že tě určitě ztratíme, ale pan Kerrick s tebou zůstával noc co noc.“
To by vysvětlovalo to nepříjemné tahání. Kerrick mě prostě nemohl nechat odpočívat v pokoji. Ačkoliv jsem ho chtěla vinit, že mě vytrhl z posmrtného života, zemští mágové neměli žádné léčivé schopnosti.
„Děkuji vám, Mámo, a děkuji i tobě, Melino.“
Melina se hezky začervenala. Když odešly, strčila jsem nohy do svých bot a přešla k oknu. Můj plášť a batoh stále nebyly k nalezení, ale mohla jsem...

21 komentářů:

  1. Vdaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. veľmi pekne ďakujeme za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hurá,hurá,hurá!!! Moc ti děkuji za překlad a moc se těším na pokračování!

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další úžasné pokračování a nemůžu se dočkat další kapitoly, zbožňuji tuto knihu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji mám taky strašně ráda, ale včera jsem se na jedné větě zasekla asi na hodinu, to jsem pak myslela, že vyhodím noťas oknem. :D

      Vymazat
  5. děkuju za překlad další kapitoly :D

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekturu! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za další kapitolu =)... na druhou stranu...opět to utínáš v blbé chvíli...teď pro jistotu ne v příběhově blbé chvíli a v textově =D...ale jsem ráda, že jsi přidala další kapitolu. =P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je vážně konec odstavce. :D Následuje shledání s ostatními z výpravy, tak se mi zdálo lepší utnout to tady, aby to pak zůstalo vcelku. Nejdříve jsem se rozhodovala, zda to nepřeložit do konce, ale už se mi fakt chtělo spát. :)

      Vymazat
  8. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Taky moc dekuji za preklad a urcite nejsem jedina,ktera je vdecna za tvuj vyber knihy :) Jen skoda,ze ji nevydaji v cestine.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Perfektní ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za další překlad části kapitoly.Katka

    OdpovědětVymazat
  14. děkuju za kapitolku!!

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem teším sa na ďalšiu časť.. :D

    OdpovědětVymazat