čtvrtek 4. září 2014

Dotek moci - 6. kapitola 1/3




Muži uskočili, aby se vyhnuli špičce Belenova meče. Otočila jsem se a udělala další výpad, ale tentokrát Rudovous srazil těžkou čepel stranou, aby přesměroval mou sílu. Belenova zbraň mě zatáhla do strany. Rudovous se přiblížil a vyrazil mi jílec z rukou.
Potom mě chytil za paži. „Tak pojď, jdeme.“
Bránila jsem se. „Musím uzdravit – “

„Na to není čas. On...“ Rudovous mi stiskl biceps, když se rozhlédl po okolí.
Napodobila jsem ho. Rozhlédla jsem se a napočítala jich pět. Zmizel čmuchač.
„Kde je Conner?“ zeptal se Rudovous mužů.
Nejdříve si jen vyměnili zmatené pohledy, ale pak si uvědomili nebezpečí. Rudovous mě postrčil směrem, kde ležel Belen zády ke skále, a já byla před ním jako štít. Jeho muži se rozprostřeli kolem nás čelem k lesu. Rudovous zasunul svůj meč do pochvy a vytáhl nůž. Přiložil mi ho k hrdlu. Bez přemýšlení jsem ho chytila za zápěstí a pokoušela se odtáhnout zbraň od svého krku, ale on zabručel varování. Přestala jsem se snažit, nechala jsem svou ruku na jeho předloktí.
„Mám vaši holku. Vylezte ven nebo jí podříznu hrdlo,“ zavolal.
Nic.
„Odměnu dostanu, ať už bude živá nebo mrtvá.“
Ozvalo se zašustění, a pak se Kerrick vynořil ze křoví. Tkanina, ze které měl tuniku a kalhoty, splývala s okolní krajinou, ale obličej, ruce a vlasy zůstaly normální. Navzdory svému opovržení jím, jsem byla ohromena jeho dokonalým sebeovládáním.
Nůž se zařízl do mé kůže a já při ostrém bodnutí zasyčela.
„Dej ruce tak, abych je viděl,“ rozkázal Rudovous.
Zdálo se, že Kerrick není ozbrojen. Jeho pohled sklouzl na Belenovo břicho, pak se vrátil zpátky k Rudovousi. „Mám dostatek zlata, abych ti vyplatil odměnu. Ber a běž.“
Rudovous se zasmál. „Dostanu za ni čtyřicet zlatých, pokud ji přivedu živou. Pochybuji-“
Pomalu, Kerrick ponořil ruku do kapsy a vytáhl černý vak. Mince uvnitř zarachotily.
Rudovous se zhluboka nadechl. „Axe, zkontroluj to.“
Jeden z mužů vytrhl Kerrickovi vak z rukou. Otevřel ho a vysypal si zlaté mince do ruky. Mužův mladý hlas vypískl, když hlásil částku. Čtyřicet.
Rudovous se napjal. „Kde je můj čmuchač?“
 „Záleží na tom?“ zeptal se Kerrick.
Uplynul malý okamžik. „Ne.“
Zrovna, když jsem si myslela, že mě nechá jít, zesílil své sevření. Zasmál se. „Jsi blázen,“ řekl Kerrickovi. „Teď shrábneme osmdesát zlatých. Čtyřicet od tebe a čtyřicet od Tohona.“
Kerrickův pohled bleskl směrem k mé ruce setrvávající na té Rudovousově – varování. Magie ve mně narůstala, tlačila se ven, ale já čekala na Kerrickův signál.
„To je dost chamtivé,“ řekl konverzačním tónem. Kerrick ukázal na mladého muže, který právě slintal nad zlaťáky ve své ruce. „Nejdeš zrovna moc dobrým příkladem svému mladému příteli. Já bych tohle nikdy neudělal. Není to tak, Fleo?“
„To je pravda,“ zavolal Flea shora. Všichni jsme se podívali tím směrem. Flea, Quain a Loren stáli na skále nad námi.
„Teď,“ zavelel Kerrick.
Poslala jsem bolestivý výboj do Rudovouse, když Flea a opičáci seskočili dolů. Rudovous zaklel. Vykroutila jsem se dál od nože a chytila jeho paži oběma rukama, pak jsem poslala další intenzivní vlnu bolesti. Klesl na kolena. Zvuky boje se na chvíli vystupňovaly, než úplně ztichly. Ve chvíli, kdy se Rudovous zhroutil v bezvědomí na zem, ostatní byli... přála bych si, abych mohla říci odzbrojení, ale byli zabiti.
V pobouření jsem se pustila do Kerricka. Ale on poklekl vedle Belena, takže jsem spolkla svá obvinění. Z Belenovy tváře vyprchaly všechny barvy. Rty měl modrošedé. Klesla jsem vedle něj a položila svou ruku na jeho zpocené čelo.
„Je v bezpečí?“ zeptal se Kerricka.
„Ano.“ Jako obvykle neukázal Kerrick žádné emoce.
Belen ztěžka povzdechl.
„Ne,“ odporovala jsem. „Nejsem v bezpečí, Belene. Kdo bude Kerrickovi trhat ruce, když mě znova uhodí? No tak, naléhala jsem. „Zůstaň s námi.“
Kerrick se setkal s mým pohledem. „Dokážeš ho vyléčit?“
„Nevím. Musím prozkoumat rány.“
Vyskočil na nohy. „Pánové, potřebujeme nosítka. Hned.“
Ostatní vypadali sklíčeně, ale vyrazili do akce. Já držela Belenovu ruku. Moje magie se vzdouvala a tlačila, aby mohla být vypuštěna, ale pořád jsem ji měla pod kontrolou. Pokud bych ho mohla zachránit, potřebovala bych se naprosto soustředit.
Rychleji, než jsem si myslela, že je možné, sestavili nosítka. Převalili na ně Belena, pak Loren a Quain zvedli toho velikána. Nešli jsme daleko. Kerrick znal jeskynní systém – jak jinak.
Muži vyrobili pochodně, ale manévrování nosítky skrz úzké průchody v jeskyni, zpomalilo náš postup. Nepřestávala jsem s Belenem mluvit, povzbuzovala ho, aby zůstal vzhůru a snažil se soustředit. Když jsme dospěli k jeskyni, kterou Kerrick prověřil, ostatním jsem rozkázala, aby rozdělali oheň a ohřáli vodu. Doopravdy jsem vodu nepotřebovala, ale mohli se aspoň něčím zabavit. Až na Kerricka – postával mi za zády a poskytoval světlo z pochodně.
Vyhrnula jsem Belebovi tuniku. Jeho žaludek se podobal míči po tom, co ho rozžvýkal pes. Bylo úžasné, že Belen vydržel tak dlouho. Hrozný pach krve, žaludečních šťáv a výkalů, se nesl kolem něj. Kerrick potlačil kašel.
Lehce jsem se otírala rukou o rány a nechala svou sílu pátrat, jak hluboká jsou jeho zranění. Hodně hluboká. Měl poškozená střeva a roztržený žaludek. Pokud bych ho vyléčila, byla tady velká pravděpodobnost, že bych to nepřežila.
Usadila jsem se na patách a zvažovala, co dál.
„Takže?“ zeptal se Kerrick.
Otočila jsem se a podívala se na něj. Mohl se s Belenem hádat a nesouhlasit s ním, ale já věděla, že se o svého přítele stará.
„Čí život je důležitější? Belenův nebo prince Rynea?“
Jeho výraz ztvrdl. „Proč se ptáš?“
„Protože pokud vyléčím Belena, nemusím to přežít a ty budeš muset hledat jiného léčitele pro prince Rynea.“
Pochopení přineslo Kerrickovi bolest. Dívala jsem se na něj a věděla, že je kruté žádat ho, aby si mezi nimi vybral, ale nezajímalo mě to.
„Nemusela bys to přežít? Jaké jsou šance?“ zeptal se.
„Řekla bych tak padesát procent, že budu žít.“ Možná jen něco málo přes deset, ale chtěla jsem, aby si vybral on.
Čekala jsem, když se jím prohnala řada emocí. Měl tak dobrou sebekontrolu, nebylo divu, že vypěnil, když se rozzuřil. Zatímco zvažoval rizika, poslala jsem svou magii do Belenových zranění a naplnila je jí. Stále jsem se ale dívala na Kerricka.
Jeho rozhodnutí ho hluboce ranilo. „Nezachraňuj Belena,“ řekl tichým hlasem. „Je to příliš riskantní.“
Oh. Tohle jsem nečekala. Byla jsem si jistá, že si vybere Belena, ne Rynea. Nasála jsem svou magii zpátky do sebe.
„Běž,“ rozkázal. „Zůstanu s ním dokud...“ hlas se mu zlomil.
Rychle jsem odešla. Bolest se zabodla hluboko do mého břicha, krev stékala a smáčela mi pas. Stihla jsem to k malému ohni, než jsem se zhroutila. Mé svaly byly, jako roztrhané a nemohla jsem dýchat. Teď už jsem věděla, proč Tara nikdy nemluvila o Válce říší, a když uzdravovala bojovníky blízko hranic. Byl to zážitek jako žádný jiný.
Bolest gradovala, když kyselina unikala z mého probodnutého žaludku a pálila maso. Magie bojovala, aby vyléčila škody, ale nebyla dost rychlá. Z tohohle nebyla cesta a zotavení. Ničeho jsem nelitovala. Belen si zasloužil žít.
Výkřiky. Kletby. Hukot. Flea vedle mě. Jeho ústa se pohybovala, ale nemohla jsem slyšet, co říkají. Zrak se mi zamlžil. Černé a bílé skvrny vířily, otáčely svět do chaotické sněhové bouře. Slepě jsem se natáhla, stiskla teplou ruku, a zmizela ze života do klidu a míru.

22 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Proč jsi to utnula v tak napínavé chvíli? Ááááách jo! Prosím.... prosím... rychle další kapitolu, Paty!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potřebovala jsem kapitolu rozdělit, protože je dlouhá, a tam to tak nějak vyplývalo.
      Ale už na ní pracuji, neboj. :D

      Vymazat
  4. Děkuji za překlad!
    D.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Zatancovala sem vítězný taneček když sem tu viděla kapitolku! moc děkuju za vaší práci kterou tu odvádíte! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní ! Díky moc za překlad i korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Super :-) nemůžu se dočkat na další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za další kapitolku, tuhle knížku miluju!!! Už teď se těším na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za další pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc a souhlasím s Katuš, proč proboha zrovna tady?! Teď se zas kdo ví jak dlouho budu užírat, jak to bude pokračovat, už ať je pokračování...

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc, som zvedavá či zachráni toho princa, asi nebude až taký zlý ako si myslí, možno to budú len také reči a že Kericck je spojený z lesom hm hm :D v mojich predstavách má určite široké ramená atď. :D a takéto skupinky v knihách sa mi páčia ako priateľia, ktorý za seba bojujú :) pekné
    Iva

    OdpovědětVymazat