čtvrtek 11. září 2014

Černá noc - 9. kapitola 1/2



O pár hodin později jsem byla osprchovaná, najedená a rozvalená na gauči s Beezlem, sledujíc jeden z našich oblíbených filmů – ten, v němž mimozemšťan zaútočí na obličej jednoho chlápka, naklade vajíčka, která se pak proklubou skrz jeho hrudník a pozabíjí všechny na vesmírné lodi. Člověk by si myslel, že vzhledem k výskytu příšer v mém životě bych upřednostňovala animáky, ale z nějakého důvodu mě tento film stále bavil. Možná proto, že se Beezle vždycky hlasitě vyjadřoval k hlouposti postav, které se nechaly sníst.

„Pohyb, ženská, pohyb!“ řval na televizi. „Ta příšera stojí přímo tam. Nebreč. Utíkej!“
Nathaniel na celý večer zmizel v Gabrielově apartmánu. Doufala jsem, že neslídí a neprohledává Gabrielovy osobní věci. Nelíbilo se mi, že Nathaniel bude narušovat jeho soukromí, ale rozhodně jsem nechtěla, aby byl tady nahoře, i kdyby jenom na pohovce. A nechtěla jsem zažít situaci, kdy by se domáhal manželských práv.
Také jsem cítila vinu kvůli radosti, že je Beezle doma, když Gabriel nebyl. Jeho nepřítomnost na mě začínala působit, jako drobná bolest hlavy. I když jsem byla ve společnosti jiných, stále jsem si uvědomovala, že Gabriel se mnou není.
Přední zvonek zazvonil zrovna ve chvíli, kdy hlavní hrdinka unikla z vybuchující lodi. S Beezlem jsme se na sebe podívali, a pak na hodiny. Bylo po desáté večer.
„Kdo by to mohl být?“ zeptala jsem se.
„J.B.?“ hádal Beezle. „Gabriel svázaný v pytli?“
„Antares, Samiel, vyslanec od Amaranthy, aby jí donesl mé ostatky…“
„Lucifer s velkým klackem, aby tě zmlátil za tvé nepřístojné chování…“
Vstala jsem. Nechtěla jsem přemýšlet o naštvaném Luciferovi. Přes všechno mé chvástání mě jeho zájem vždycky děsil. Obecně jsem se na něj snažila moc nemyslet, jinak by mi bylo špatně od žaludku. Vypadalo to, že má až příliš velkou moc řídit můj osud.
„Dobrá, přestaňme spekulovat a přesvědčme se.“
„Můžu vylétnout oknem a zjistit, kdo to je?“ navrhl Beezle.
„Rozhodně ne,“ řekla jsem, zatímco jsem scházela schody. „Co kdyby to byl znova Antares?“
„Chystáš se mě v domě věznit navždy?“ postěžoval si. „Jsem chrlič. Mám povinnosti ochránce.“
„Ach, promiň. Musí to být zničující, sedět na gauči, cpát se pizzou a sledovat filmy. Předtím, než tě pustím ven, se ujistím, že je všechno v pohodě.“
Nepatrně jsem nadzvedla závěs na dveřích a podívala se na verandu. J.B. stál v hale, vlasy mu trčely všude okolo hlavy, a ve tváři měl unavený výraz.
„Je to opravdu J.B.“ konstatoval Beezle.
„Vím to. Jinak by si přece nemohl stoupnout až do haly.“ Odpověděla jsem.
Prudce jsem otevřela dveře. „Nemůžeš se ukázat během normálních návštěvních hodin?“
„Je ti líp, jak vidím.“ Promluvil J.B. „Dost dobře na to, že jsi spálila zhruba čtyřicet akrů pohraničního lesa a zabila dva z maminčiných oblíbených mazlíčků.“
Obrátila jsem oči v sloup a stoupala po schodech, naznačila mu, že mě má následovat. J.B. za sebou zavřel dveře.
„Kolikrát musím říct, že se mě ta zvířátka pokoušela sežrat?“
„Proto tam také byla.“ Podotknul J.B.
„To jsem je měla nechat dělat jejich práci?“ Vstoupila jsem do bytu a mávla na něj.
Otočil se na mě s obličejem plným hněvu. „Samozřejmě, že ne. Ale proč jsi tam sakra byla? Myslel jsem, že se zítra přidáš k oficiálnímu průvodu. Nemáš ani tušení, jak moc špatné to je. Královna byla připravená požadovat po Luciferovi tvou hlavu a okamžitě odvolat všechny vyslance. Strávil jsem posledních pár hodin přesvědčováním, aby to nedělala a nechala vyjednávání proběhnout.“
„Díky,“ řekla jsem váhavě. „Ale jak to tak rychle zjistila? Ti vílové říkali, že k jejímu dvoru to je den cesty pěšky.“
J.B. se na mě soucitně podíval. „Je to den chůze. Ale oni mají magii, víš. Byli u královského dvora pár minut poté, co tě opustili.“
„Ti malí parchanti,“ zaklela jsem a pak si uvědomila, co J.B. řekl. „Počkej minutu. Oni mě OPUSTILI. Nás. Mě, Beezla a Nathaniela. Jakmile se ukázal ten pavouk, vypařili se bez rozloučení. Neviděla jsem žádný důvod, proč je hledat.“
J.B. se na mě se zájmem podíval. „Stráž tě opustila?“
Přikývla jsem. „Utíkali lesem, aniž by na nás brali ohled.“
Prohrábl si vlasy. „Dobrá, s tím bychom mohli pracovat. Porušili zákon, neboť vás nechali v nebezpečí. Ale nejdřív mi řekni, co jsi tam dělala.“
Vyprávěla jsem mu o Antarovi, bombě, únosu Beezla a neviditelném portálu v aleji.
„Jsem si jistý, že moje matka o neviditelném portálu nic neví.“ Odfrkl si. „Zajímalo by mě, kdo ho tam umístil. A proč.“
„Na to jsme se právě snažili přijít.“ Prohlásila jsem. „Myslím, že to má co do činění s Gabrielovým zmizením.“
„Proč by někdo bral Gabriela portálem do vílího království?“ přemítal nahlas J.B.
„Nejsem si jistá.“ Odvětila jsem. „Mám pocit, že mi pořád něco uniká. K dispozici je hodně mých nepřátel, kteří by mohli Gabriela unést.“
„Já si stejně myslím, že to byli ti vlci.“ Oznámil Beezle.
„A já si stejně myslím, že jsou to jen tvé předsudky vůči vlkům,“ opověděla jsem kousavě.
„Proč bráníš vlky?“ zeptal se J.B. „Snad s nimi nemáš žádný vztah.“
„No, vlastně mám, takový zvláštní. Říkají, že jsem jejich přítel a tak dále. A navíc – nevím – vždycky jsem měla ráda vlky. Jsou přímí. Nehrají hry, jako upíři nebo padlí. S vlky víš, jak jsi na tom.“
„To neznamená, že nemohou být zapletení do Gabrielova zmizení.“ Oponoval J.B. „Nebuď tolik důvěřivá. Taky mají svoje plány. Právě teď se snaží vyjednávat s Amaranthou kvůli nějaké starověké půdě, která v současnosti patří jí a nechtějí, aby uzavřela jakékoliv dohody s Luciferovým královstvím.“
„Proč?“
„Mezi vlky a Luciferem je už velmi dlouho vykopaná válečná sekera. Nechtějí, aby Lucifer uzavřel s Amaranthou takový pakt, jenž by měl vliv na pozemky, po kterých tak touží.“
„Vyjednává teď někdo s Amaranthou?“ prskla jsem znechuceně. „Jen abych věděla, kolik hráčů je vůbec v této hře?“
„Podepsala smlouvu s upíry, takže ti jsou jediní mimo naše zájmy.“ Povzdechl si J.B. „Jinak jsou tak nějak všichni ve hře, z různých důvodů.“
Vydechla jsem. „A proč si sakra Lucifer myslel, že to zvládnu?“
Beezle s J.B. se na sebe podívali.
„Jo, vím, co mi chcete naznačit. Nějak to snad vyřeším. J.B., ty běž domů a vyspi se. Pokud se takhle budeš chovat ke svým vlasům, za chvíli ti vypadnou.“
„Jsem ohromen tvou vděčností. ´Díky J.B., že ses ujistil, že tvá matka neposlala asasíny, aby mě rozsekali na kousky.´“
Políbila jsem ho na tvář. „Dík, J.B. Vrať se zítra ráno okolo desáté, abys mě mohl doprovodit ke dvoru. Určitě mi nebude chtít useknout hlavu, když její syn bude mým společníkem.“
„Na to radši nevsázej.“ Řekl a zmizel ve dveřích.
„Můžu spát ve svém hnízdě?“ zeptal se Beezle.
„Ne.“ Prohlásila jsem rezolutně. „Můžeš si ustlat v mém prádelníku.“
„Tvůj prádelník je tvrdý.“ Postěžoval si.
„Tak si vem polštář.“ Řekla jsem neústupně. „Navíc jsi to ty, kdo si pořád stěžuje, když je venku zima.“
Po patnácti minutách protestování a stěžování, jsem konečně Beezla zpracovala. Lehla jsem si do postele a okamžitě zavřela oči. Ve spánku jsem snila o Gabrielovi.
Tam, kde byl, byla tma, černočerná tma a chlad, jako jáma ze zmrzlého kamene. Kámen byl v barvě noci, zářil pod slabým světlem, které sem dopadalo. Gabrielovy oči též mírně zářily.
Byl nahý a třásl se. Na jeho zádech, pažích a ramenech jsem zahlédla šrámy pokryté zaschlou krví. Byl pryč pouze den, ale jeho tvář vypadala vyzáble, vyčerpaně, jako kdyby dlouhou dobu nejedl. A protože jsem žádné jídlo ani vodu neviděla, tak zřejmě nejedl.
Seděl na bobku, paže měl omotané okolo nohou, křídla používal jako provizorní deku. Gabriel byl vždycky tak klidný, tak sebejistý, že mě bolelo ho vidět se třást jako ztracené dítě.
Natáhla jsem k němu ruku, přestože jsem věděla, že se ho nemohu dotknout, že je to pouze sen, když najednou vzhlédl.
„Madeline?“ zašeptal. Obličej mu prosvětlila naděje.
„Gabrieli,“ odpověděla jsem, pohladila ho po tváři, očekávajíc, že pod prsty ucítím jeho kůži, tmavé strniště, které mu vyrostlo. Ale nestalo se tak. Nebyla jsem tam doopravdy.
„Madeline?“ zeptal se znovu, očima hledal známky mé přítomnosti. Očima mu proběhlo zklamání.
„Jsem tady, Gabrieli.“ Promluvila jsem. „Jsem tady. Přijdu pro tebe.“
Ale on si položil hlavu na kolena. Neviděl mě. Neslyšel mě. Zachvátilo mě zoufalství. K čemu jsem mu byla, nebo komukoliv jinému? Jak jsem mohla dovolit, aby se něco takového stalo?
Pak jsem si však uvědomila, že se aspoň mohu pokusit zjistit, kde vlastně je. Vzlétla jsem vzhůru. Nad jámou, kde byl Gabriel vězněn, byl dlouhý tunel. Byl příliš úzký, aby ho Gabriel mohl vyletět a také příliš hladký, aby mohl vylézt. Jeho věznitelé museli najít způsob, jak potlačit jeho magii, protože jinak by ho zde neudrželi.
Přemítala jsem, jestli ho do té díry jednoduše hodili, nebo – pokud by jim záleželo na jeho kostech – ho spustili. Podle šrámů na zádech asi to první. Vznášela jsem se pořád nahoru, až se objevila jeskyně. Nenašla jsem v ní žádné známky života, jen černé sopečné horniny a šedý písek. Necítila jsem nic, ani teplo, ani chlad, takže jsem nenalezla žádný záchytný bod. Ta jeskyně mohla být kdekoliv na světě.
Nechala jsem se unášet, mezi prsty prosívala jemný písek, který byl všude, kam jsem se podívala. Po pár minutách jsem dospěla k ústí. Tunel se prudce otočil a vedl přes okraj útesu. Šla jsem k okraji a podívala se dolů.
Přestože jsem byla duch, nebo nějaká plovoucí iluze, stále mě trápila závrať. Asi dvě stě stop pod útesem bylo úzké koryto malé říčky. Na druhé straně byla široká pláň pokrytá šedým pískem, se šedou oblohou a mraky, jež právě explodovaly bleskem.
Ucítila jsem zvláštní předtuchu, a tak jsem se rozhlédla, kam až mé oči dohlédly. Hledala jsem, hledala, až jsem konečně našla.
V dálce jsem zpozorovala obrys stromu bílého jako kost, vztahujícího své větve k nebesům.
„Zakázané území.“ Pochopila jsem. Místo, jež jsem už nikdy nechtěla znovu navštívit, místo, kde Lucifer a Grigori uvěznili Nephilimy. Místo, kde mi Ramuell vyrval srdce z těla, místo, kde jsem zemřela – byť jen na chviličku.

17 komentářů:

  1. Skvělé, díky za další pokračování

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Wow... díky moc za překlad =)

    OdpovědětVymazat
  6. Já zase děkuju za komentáře a odezvu. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  10. Mockrát děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat