úterý 12. srpna 2014

Práce pro Ďábla - 30. kapitola


Krámek byl cítit už hodně dlouho dopředu. Malá výloha, lemovaná univerzálními symboly Síly: znaky z Devíti kánonů nasprejované u vstupu, ve výloze malí mumifikovaní krokodýli spolu s váčky gris gris a lahvičkami se svěcenými vodami, osvětlené hromádky modlitebních knížek, obklopené příkrovem Síly. Vůně kadidla kolem dveří byla tak silná, že jsem měla pocit, že se mi rozskočí hlava. Hrozba bouřky visící nad městem taky moc nepomáhala. Upravila jsem si popruh na rameni a protřela si suché, pálící oči. Japhrimel se opíral o pult a domlouval cosi rychlou portugalštinou s babalawao. Žena měla tmavé vlasy a na tváři šamanské tetování. Kříž s trním. Patřila mezi eklektické Šamany, kteří byli tady v Nuevo Riu vzácní. Mezi původními obyvateli se moc často nevyskytovali. Se zájmem se na mě dívala a přitom si pohrávala se svou holí. Hůl hučela Silou, mohla jsem se počítat mezi šťastlivce, že jsem s ní nemusela bojovat. Byla vysoká a pohybovala se s ladností, která hodně vypovídala o jejích schopnostech.

Byla jsem překvapená, že se Japhrimel dokáže domluvit portugalsky, ale asi mě to nemělo udivovat. Démoni milují různé jazyky stejně jako technologie a s obojím si pohrávali celé věky.
Nakonec se po mně ohlédl přes rameno. „Carmen říká, že můžeme zůstat v pokoji nad obchodem,“ řekl. „Pojď, potřebuješ si odpočinout.“
Pokrčila jsem rameny. „Jak moc pravděpodobné je, že nás sem někdo vystopuje?“
Ukázal zuby. „To se nestane,“ odpověděl a já jsem na něho kvůli detailům netlačila. Stejně by mi nic neřekl. „Je jedním z Pekelných agentů,“ pokračoval.
„Vy máte agenty? Peklo má lidi jako agenty?“
„Samozřejmě. Lidi i další druhy.“
Tak proč už Santina dávno nenašli? Radši jsem se nezeptala. V krámku to bylo cítit stejně jako u Abry. Zaprášeně, staře, dokonce jsem ucítila i čili a hovězí. Ale babalawao nebyla docela jako Abra. Sice byla silná, ale byla jen člověk. Přehodila si vlasy přes rameno dozadu a změřila si mě chladným pohledem. Oči jí přejížděly po mých rozcuchaných vlasech, zaprášených, zpocených šatech a bílých kotnících na ruce svírající katanu. Něco se zeptala a Japhrimel zavrtěl hlavou. Černé vlasy mu splývaly podél lebky. Nezdálo se, že by se potil nebo nějak trpěl horkem.
Nakonec, v Pekle bylo ještě tepleji.
Žena nás vedla dozadu, odhrnula závěs s jasným geometrickým vzorem, obklopený Silou. Objevilo se úzké schodiště vedoucí nahoru do tmy.
Japhrimel se dotknul ženina čela. Přikývla, její hnědá kůže se pod jeho rukou pohnula. Usmála se na mě, blýskající se zuby byly ostré a bílé. „Gracias filho,“ řekl tiše.
„De nada,“ odpověděla a vrátila se na svou stoličku za skleněným pultem. Sklenice naplněné bylinkami vzadu za ní zacinkaly a světlo se odrazilo od stojanu se svíčkami.
Šplhala jsem po skřípajících schodech a démon bez jediného zvuku stoupal za mnou. Dostali jsme se do úzké, špatně osvětlené chodby s jedinými dveřmi na konci. Otevřela jsem je a ocitla se v malé jednoduše zařízené ložnici. Úzká železná postel s bílým prostěradlem a šedohnědou přikrývkou, jedna židle vedle prázdného ohniště, podél chatrných dveří do místní verze koupelny. Povzdechla sem si. „Tohle vypadá mnohem líp,“ řekla jsem třaslavě.
„Bezpochyby.“ Japhrimel vešel za mnou do místnosti, která se najednou zdála příliš malá. Z okna byl výhled na ulici. Zavřela jsem dveře, zatímco on obcházel podél zdí a vytvářel ochranné štíty. Položila jsem tašku na postel s přáním, abych měla víc než jednu sadu oblečení na výměnu. Nebude to poprvé, co skončím zašpiněná. Pomyslela jsem si a sáhla do kapsy na tašce. Musela jsem zapnout datpilota. „Co to je?“
„Potřebuju kontakty,“ řekla jsem a čekala na připojení. „Protože nemůžu použít Jaceovy, musím se podívat po někom, kdo má vazby jak na Nuevo Rio, tak na Saint City, abych měla kde začít. Pokud ve městě nenajdu nikoho, koho znám, budeme si muset informace koupit, a to by mohlo být drahé.“
„A co nás vlastně zajímá?“ Zeptal se a dokončil kolečko kolem místnosti rychlým gestem u vstupních dveří. Celá budova lehce zasténala a žaludek se mi zhoupnul pod vlnou Síly. Místnost teď byla zamaskovaná a chráněná proti nezvaným návštěvníkům.
Zhluboka jsem se nadechla. Medicínský účinek vypité brandy vyprchal. Cítila sem slabost v kolenou. „Potřebuju vědět dvě věci: zaprvé, jestli Santino řídí z pozadí Corvinovu rodinu a za druhé,“ naťukala jsem do datpilota parametry pro vyhledávání, „potřebuju vědět, co dělal Jace ty poslední tři roky.“





15 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Začíná se nám to zamotávat... :-) Konečně se tam objeví Santino. :D
    Děkuji za překlad a korekturu.
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  5. Dík za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu .:D

    OdpovědětVymazat
  10. Krásný! moc děkuju

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za další úžasné pokračování.

    OdpovědětVymazat