pátek 8. srpna 2014

Pekelné kotě - Prolog



„Co to je?“ Hlas nezkoumal Jenny s odporem, na jež si zvykla, ale s upřímnou zvědavostí.
Prst do ní šťouchl, uhladil jí mokrou ofinu z obličeje, odhalil tak její rysy. Snášela to v tichosti, a to nejen proto, že by se bála facky za promluvení bez dovolení, ale také z úžasu, protože byla ohromena krásou, která ji obklopovala. Ženy s těmi nejdelšími, nejkrásnějšími, zlatými vlasy kroužily kolem ní. Jak jim záviděla jejich hedvábné žluté vlasy, a to zejména ve srovnání s jejími vlastními zelenými prameny, které se v suchém stavu divoce kroutily a točily.


„Je to holka, nebo ryba?“
Častá otázka vzhledem k tomu, že Jennina horní část těla byla bílá a hladká jako slonovinová kost, zatímco dolní část těla se duhově třpytila. Nicméně měla nohy, ne ocas, k matčině hanbě. Kolikrát už slyšela: ,Správné mořské panny mají ocasní ploutev a žábry‘. Jediné, co Jenny měla, byly blány mezi prsty a schopnost zadržet dech téměř na patnáct minut. Netřeba dodávat, že nestrávila příliš času ve vodě s dětmi jejího věku. Hernajs, podle porodních asistentek se málem utopila při narození předtím, než si uvědomily její strádání.
„Rozumí nám, co myslíš?“ Pěkné modré oči orámované jemnými řasami se na ni zadívaly. „Umíš mluvit, dítě?“
Jenny přikývla, ale rty měla stále sevřené.
„Jak se jmenuješ? Odkud jsi přišla?“
Ukázala na vodu dorážející na skalnatou, písečnou, mokrou pláž, na které se sama probudila.
„Ty jsi ze Styxu? Viděla jsi na břehu vrah lodi?“
Zamračeně nakrčila nos. Styx? Co to bylo? Její domov byl pod vlnami Zatemnělého moře. Jenny zavrtěla hlavou.
Hezké ženy, s nohama, ne ocasy, co na sobě měly šaty z průsvitného materiálu zdobené peřím a jasnými květy, se shromáždily a občas po ní vrhaly zmatený pohled. Jenny se pevněji schoulila do sebe.
Pokud se pokoušely být mazané, moc se jim to nedařilo. Slyšela jejich melodické mumlání. Mít geny vadné mořské panny neznamená, že je hluchá.
„Odkud si myslíte, že přišla? Jak se sem dostala?“ Zašeptala ta nejmenší.
„Záleží na tom? Je tady a není tu jediná duše, která by se za ni zaručila. Pokud tady ztroskotala, pak se ten, s kým cestovala, buď utopil, nebo ho snědla monstra ze Styxu či moře.“
„Co budeme dělat?“ Zeptala se ta baculatá.
„Co tím myslíš?“
„Myslíte, že bychom si ji měly nechat? Když se neutopila, pak je to zřejmě dar.“
„Jak jsi na to přišla? Může to být jen dobrá plavkyně.“
„Nebo ji tu někdo úmyslně nechal,“ řekla ta nejvyšší.
Jeden pár podezřelých očí se obrátil k Jenny, hodnotil ji, posuzoval. „Možná, že je to past?“
Další tři páry očí se podívaly jejím směrem a i zbytek ji začal posuzovat, zatímco si Jenny objala kolena a sklopila oči ke svým nahým nohám.
Ta baculatá se zachechtala. „Ach, vážně, Thelxiope. Ty a tvé konspirační teorie. Past? Opravdu? Je to jen dítě. Není to bomba.“
„Nelíbí se mi to. Je zjevné, že není jednou z nás.“ Thelxiope se ani neobtěžovala skrýt svou nedůvěru.
„Není podobná ničemu, co bychom znaly,“ zamyslela se ta vysoká. „Nebo alespoň ničemu, s čím jsem se setkala na svých cestách nebo v knihách.“
„Myslím, že bychom ji měli hodit do Styxu či moře. Ať se o ni postarají monstra.“
Jenny se přikrčila. Možná nevěděla, kde je, ale nemohla zabránit myšlence, že to rozhodně bylo lepší než plavat s divokými tvory.
Baculaté ruce se kolem ní ochranitelsky obtočily. „Thelxiope! Co je to s tebou? Je to jen dítě!“
Opuštěné dítě. Nechtěné dítě. Dítě, které neví, co má dělat a kam má jít. Nikam nezapadám.
Ta nedůvěřivá si opovržlivě odfrkla. „Dělej si, co chceš. Ale neříkej, že jsem tě nevarovala.“
„Nevyhodíme ji nikam jako odpad,“ prohlásila ta vysoká, jak se přikrčila před Jenny a snížila se na úroveň jejích očí. Jemným hlasem se zeptala. „Co chceš, abychom udělaly, maličká?“
Dávaly jí na vybranou? Odkdy mohla mít Jenny názor?
„Vím, že nám rozumíš,“ řekla ta malá, krásná dáma hladce. „Vidím ti to ve tváři. Odpověz mé sestře, Raidne. A pravdu. Řekni nám, co chceš, abychom udělaly? Ztratila ses? Chceš, abychom ti pomohly najít rodiče?“
Jenny prudce zavrtěla hlavou při této otázce. Z toho co věděla, její matka byla tím, kdo ji odhodil. Tak nějak si nemyslela, že by ji ne zrovna milující rodička uvítala zpátky.
„Máš kam jít?“ Zeptala se Raidne.
Smutné zavrtění hlavou.
„Chceš zůstat tady s námi?“
Opravdu? Jak pokukovala kolem sebe po všech těch nádherných tvářích, a nevycítila žádné skutečné nebezpečí ani od té s podezřelýma očima, musela Jenny přemýšlet, jestli to myslely vážně. Teplý vánek na její kůži byl tak příjemný, zejména pro někoho zvyklého na vlhko a chlad jeskyň. Sladká krásná vůně jí škádlila nos, lákala ji zjistit, co ji vydává. Bylo to tady tak jiné. Tak… hezké.
Jenny sebrala odvahu a tiše promluvila. „Myslíte to skutečně vážně? Můžu zůstat?“
Jakmile záplava hmyzu a kroužící racci zmizeli, země byla plná škubajících se těl a křik ustal – křik, který vydával námořník, jež se náhodou dostal na ostrov, zatímco krásné dámy mluvily – bylo rozhodnuto, že Jenny může zůstat, ale pouze v případě, že bude souhlasit s lekcemi zpěvu. A mluvit tak málo, jak jen to bude možné, dokud nezíská kontrolu. Jinak zcela zničí celý život na ostrově. Naštěstí se ukázalo, že jsou sirény imunní vůči jejím podivným vokálním schopnostem.
A tak se sirotek – s vražedným hlasem – který si nebyl zcela jist, čím skutečně je, stal čestnou sirénou a neteří čtyřem, které tam již žily. A zatímco se Jenny nikdy až tak nedařilo lákat námořníky k jejich břehu, aby poslouchali její rozkazy – obvykle z jejího zpěvu začali veslovat na opačnou stranu – díky ní mnoho z nich ohluchlo, pár se zbláznilo a zbytek škemral o to, aby ukončila jejich utrpení.
Ale aspoň měla domov.

24 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem krásne :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, díky, konečně...:)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Teším sa na pokračovanie - veľká vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  6. Ty kokso :D to bude ešte zaujímavé...

    OdpovědětVymazat
  7. Knihomolka.3658. srpna 2014 11:54

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  11. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky, vpadá to opravdu zajímavě, nemůžu se dočkat pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad!!! :)

    OdpovědětVymazat
  15. Dík za Vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Ooo, už se nemůžu dočkat :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Ďakujem za super preklad. Nádhera. :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Super, mockrát děkuji za překlad pokračování, už se moc těším.

    OdpovědětVymazat
  20. Dakujem za pokracovanie :-)

    OdpovědětVymazat