neděle 17. srpna 2014

Východ - Needy



Říci, že má matka byla pověrčivá, bylo jako tvrdit, že velká vánice roku 1539 byla jen lehkým snížkem.
Vše, co kdokoliv v našem domě učinil, mělo svůj význam. Zametení prachu z předních dveří znamenalo zametení vašeho štěstí. Zpívat si, zatímco pečete chleba, zajistilo příchod těžkostí v osudu. Svědění na levé straně těla znamenalo jasnou katastrofu. A pokud jste ve středu kýchli, jistě jste museli obdržet dopis, dobrou zprávu, pokud jste byli čelem k východu a špatnou, pokud k severu.

Otec rád vyprávěl příběh o tom, jak poprvé objevil matčinu pověru o ‚porodním směru‘.
Když s matkou oznámili její rodině své zasnoubení, první slova z úst jeho budoucí švagrové zněla: „Ale Arne, my ani nevíme, jaký byl tvůj porodní směr!“
Otec tvrdil, že na ni zcela zmateně zíral.
„Ano, Arne, musíme to hned vědět, než s Eugenií uděláte jakékoliv další plány.“
„Ach, jsem si docela jistá, že to byl jih, nebo jihovýchod,“ řekla matka konejšivě.
„Ale musíme to vědět jistě,“ řekla na to její matka.
Otec tvrdil, že se začal smát v domnění, že je to nějaký propracovaný vtip. Ale mysleli to vážně.
A všichni jsme se lámali v pasesmíchy, jak nám otec popisoval pouť na farmu mých prarodičů, aby si ověřili, jakým směrem čelila jeho matka, když ho rodila. Ukázalo se, že tím směrem byl jihovýchod, což byla dle mé matky dobrá věc.
Dobré však již nebylo to, že to bylo naposledy, kdy otec viděl svou rodinu. Už předtím mezi nimi byli neshody, o kterých otec doufal, že se vyřeší během návštěvy. Ale po tom podivném výslechu od „měšťáků“ se zdálo, že to bylo ještě horší a rozešli se tak se špatnou krví.


14 komentářů: