úterý 29. července 2014

Práce pro Ďábla - 28. kapitola






„El diablo Santino,“ říkal Jace s nožem přitisknutým ke krku hubeného hispánce. „Rozumíš?“

Gabe a Eddie stáli v ústí uličky a démon stál vedle mě. Viděla jsem, jak muž mrká a obrací oči v sloup. Potil se, kapky vody mu volně stékaly po tváři. Zápach strachu se přetlačoval s pachem démona. Ulička byla plná odpadků a horko vysoušelo pozůstatky odpoledního deště. Bylo jen o trochu chladněji. Vlasy, spletené do copu jsem měla stočené do drdolu. Dívala jsem se na zápěstí a v náramkovém počítači si muže kontrolovala.

Můj přístupový kód se rozsvítil. „Je na něho vydaný zatykač, Jace,“ řekla jsem tiše. „Bereme ho?“

Díky povolenkám a přístupu k síti, které nám Gabe obstarala, jsme teď byli pod ochranou Hegemonie a měli jsme stejná práva jako policie. Byli jsme beztrestní v případě, že běhen stíhání naší kořisti způsobíme nějakou škodu nebo něčí smrt. Jednu z povolenek jsem měla připnutou na zápěstí a druhou jsem dala Japhrimelovi. Noční obloha byla posetá mraky. Přestalo mrholit a všude kolem nás se vznášela mlha z odpařující se vody. Teď už jsem tušila, jak se cítí rýže v parním hrnci.

Muž něco blábolil rychlou portugalštinou, potil se a protáčely se mu panenky. Oblečenou měl volnou bavlněnou košili a vybledlé khaki kraťasy. Sandály se zapíral do země, jako by chtěl do dlažby zakořenit. Jednou rukou vrazil do kontejneru, za kterým ho Jace držel, Vzduchem se rozlehla dutá rána.

Jace se setkával se svými kontakty a žádný z nich nevypadal moc šťastně, že ho vidí. Vzhledem k tomu, že se potloukal po ulicích s dvěma Nekromantkami, jsem se jim ani nedivila. Jace byl pořád divoch. Byl ve svém živlu. Jeden z jeho kontaktů chtěl vyskočit z okna ve čtvrtém patře na tvrdý beton, jen aby se od něj dostal.

Začínala jsem si myslet, že tu má reputaci.

Jace něco velmi potichu řekl. Muž se na mě podíval přes jeho rameno a začal něco brebentit.

Jace se napjal, zeptal se ještě na pár otázek a dostal kňučivé odpovědi.

Jace přiložil nůž k jeho tváři, něco velmi rychle a potichu řekl. Zachytila jsem jen svoje a jeho jméno s podivným přízvukem. Pak nechal muže jít. Odstrčil ho na špinavou zem v uličce, nůž zmizel.

V momentě, kdy se se zamyšleným výrazem otočil, jsem věděla, že máme problémy. „Co to mělo znamenat?“ Lhostejně jsem se zeptala, s pohledem upřeným na muže kroutícího se na zemi. Vypadal, že je bez sebe strachy. „A bereme ho sebou?“

„Ne, necháme ho jít, beztak si nadělal do kalhot. Danny,“ Jace si protáhl ramena. „Něco se proslýchá.“

Gabe s Eddiem se stáhli z ústí uličky. Nechali jsme Jaceova muže sténat na zemi. „Dobré zprávy,“ zašeptala Gabe. „Potloukají se tu po okolí nějaké těžké váhy, Jace. Nevím, jestli hledají tebe nebo...“

„Mě ne,“ řekl zasmušile. „Říká se, že Corvinova rodina chce zajmout Danny. Živou a nezraněnou. Někdo tlačí na zdejší mafii.“ Jace ze mě nespustil pohled. Měl oblečené tmavě modré džíny a košili, splývající s tmou. Ruku měl položenou na jílci meče a prsty poklepával po záštitě. „Zajímalo by mě, kdo by to mohl být.“

„Santino?“ Zeptala jsem se. Proč by se zapojovala mafie? Navíc mafiánská rodina, se kterou jsem nikdy neměla nic dočinění? Vlastně, tehdy, když jsme pátrali po Santinovi, nám mafie hodně překážela, protože měli společné ilegální obchodní zájmy. Při té vzpomínce se mi zkřivily rty. Bohové nad námi, jak já jsem nenáviděla všechny mafie.

Mezitím se Jaceův kontakt vyhrabal z hnijících odpadků na zemi a zmizel někam na druhou stranu.

„Nemyslím. Taky mám pár nepřátel a ty jsi přiletěla veřejnou dopravou a s pověřením policie z Sait City. Nebyla jsi zrovna nenápadná, spíš jako když přichází zdivočelý Skinlin.“ Zašklebil se, odhalil zuby v grimase, kterou jsem si dobře pamatovala. Jace byl naštvaný.

Proč? Proč by ho to mělo rozčilovat?

„Tak a co teď?“ Zeptal se Eddie. „Dostávají se k nám nebezpečně blízko, Monroe.“

„Teď?“ Jace pokrčil rameny. „Jose zrovna teď rozhlašuje po městě, že Danny Valentine je pod mou osobní ochranou. A pokud se k nám teď ti šupáci přiblíží, tak buď utečeme nebo dáme jasně najevo, že ji nedostanou lacino. Já hlasuju pro to druhé. Dodalo by to informaci o ochraně na důrazu, vyděsit pár lidí. Co říkáte?“

Eddie pokrčil rameny. „Jsem pro boj.“

„Já taky,“ přidala se Gabe. „Ty máš ale štěstí, Danny, tolik obdivovatelů.“

„Netuším proč,“ zavrčela jsem. „Podívejte se na to, sotva jsem se objevila ve městě, už mě chce někdo zabít.“

„Ne zabít,“ opravil mě Jace. „Zajmout. Živou a nezraněnou.“

„Za kolik?“ Zeptal se najednou démon.

„Pět milionů standartních kreditů,“ s lehkostí odpověděl Jace.

Ticho. Podívala jsem se na Gabe. Poklesla jí čelist. Vlasy měla zapletené do dvou copů jako slabomyslná školačka. Jeden ji padal přes úzké rameno dopředu, druhý měla hozený na zádech. Její smaragd se ve tmě třpytil. Dokonce i v kabátu ze syntetické vlny z běžné policejní výbavy vypadala v tom úmorném vedru svěže, klidně a dokonale.

Eddie zahvízdal.

„Vezmi ji zpátky do domu,“ řekl Jace démonovi. “Nespusť z ní oči. Nenechej ji jít samotnou ani do koupelny.“

„Zpomal,“ namítla jsem, uklidněná tím, že se Japhrimel neměl k tomu, aby ho poslechl. „Tohle je můj lov, nenechám se odklidit jako zbytečné zavazadlo.“

„Dej nám jen trochu času na vyčištění ulic a malý průzkum, Danny,“ řekl Jace rozumně, ale ve tváři měl tik. To znamenalo problémy. Vážné problémy.

Bylo tady ještě něco. Něco, co Jace neřekl. „Tak to bude lepší. Ty víš, že to tak bude lepší.“

„To je můj lov.“ Odpověděla jsem vzteklým šepotem. „Ty tady nerozhoduješ. Je to jasné?“

„To je k ničemu,“ řekl démon. „Dante?“

„Jdeme nakopat pár zadků,“ odpověděla jsem. „Neser se do mých záležitostí, Jace.“

„Danny, měla bys zůstat stranou, dokud nezjistíme, kdo po tobě jde.“ Jace zněl klidně a rozumně, ale rukou svíral jílec meče. Byl jen krůček od výbuchu vzteku. Tak rozzuřeného jsem ho zatím viděla jen dvakrát.

„Nebudu se schovávat, Jace,“ zasyčela jsem. „Jdeme.“

„Dobře,“ řekl. „Ale hned pak se vrátíme a zkusíme zjistit, co se děje.“

„Může být.“ Souhlasila jsem. Stejně jsem měla hlad a potřebovala jsem tiché místo k přemýšlení.“ Pojďme udělat trochu rozruchu.“

„Jako obvykle?“ Zeptala se Gabe.

„Jo, dívejte se všichni po Danny, budou jí chtít chytit.“Jace neuhnul pohledem, ani když jsem na něj vycenila zuby a zlostně zavrčela.

„Dokážu se o sebe postarat,“ povytáhla jsem meč. „Japhrimele, jdeme spolu, útočníky zabíjíme, nevinné kolemjdoucí necháváme být. Ok?“

„Jak si přeješ.“ Řekl tiše Japhrimel. „Budu ti krýt záda, Dante. Rychle se blíží; radši bychom měli jít.“

„Oh, Sekmetsa´es,“ zasyčela jsem. „Jdeme na věc, jako obvykle. Jace na špici; Gabe, dej pozor na Eddieho, ať nezdivočí.“

„Danny?“ Gabe se otočila, pravou ruku zasunutou v levém podpaždí. „Jsou tady.“

Na potvrzení jejích slov zapraskaly výstřely. Podívala jsem se nahoru, obsadili střechy. Stupidní nedbalost, za tohle by Jace zasloužil ránu. „Pryč!“ Vykřikla jsem a ukázala Jacemu. „Vezmi to středem! Běž!“

Utíkali jsme.

„Je jich dvanáct,“ řekl jasně Japhrimel, hlas tichý a klidný a přitom slyšitelný i přes náš dusot po dlažbě.

Eddie funěl, vydával nějaké zvuky, které mohly být začátek nějakého zpěvu. Vyrazila jsem ze sebe dvě slova ze Čtvrtého Kánonu a vymrštila pravou ruku nahoru. Můj druhý prsten, žlutý kabošon jiskřil a prskal. Z okolního vzduchu se oddělila bílá mlha, která se kolem nás rozprostřela. Splétání kouzla za běhu bylo dost obtížné, ale stálo to za tu námahu. Rány kolem nás rozrážely vzduch. Jeden výboj se otřel o Gabeininy štíty. Ta vyrazila ostrý výkřik, pravděpodobně čekala, že skončí sražená na zemi.

Můj bezhlesý výkřik stoupal zároveň s jejím. Tlačila jsem Sílu do ochranné mlhy kolem nás, vysávala jsem ji z města, vděčná, že jsem přetrpěla nápor migrény při aklimatizaci. Eddie s Gabe by skončili zmrzačení kvůli svým omezeným možnostem čerpat z městské zásobárny Síly Nueva Ria, protože se nestihli přizpůsobit.

Gabe už odčerpala polovinu z mých ochranných štítů lehkým, obratným mentálním dotykem. „Udělej něco!“ Křičela, když jsme se dostali mezi dav proudící večerními ulicemi. Myslela jsem, že křičí na mě, místo na Japhrimela, tak jsem uvolnila štíty, přestala jsem je vědomě kontrolovat; prudce zastavila (zastavit z plného běhu, to je umění, musím připustit, že jsem klopýtla) a otočila se s vytaseným mečem.

„Danny,“ zakřičel Jace.

Pouliční dav Nuevo Ria se ode mě odtáhl, objevila se znamení ďáblova oka proti uřknutí. Zasáhla jsem prvního najatého násilníka ostřím. Neměl meč, ale mačetu. Vykopla jsem mu plasmovou pistoli z ruky pochvou meče. Při střetu zaskřípal kov, nedbalý pohyb, myslel, že jsem pitomá a nebudu něco takového čekat, štíhlý muž z Nuevo Ria v zabijáckém stejnokroji, černý kožený pás s různými noži a dalšími pomůckami. Odrovnala jsem ho rychlou ranou a ustoupila, když se mě snažilo obstoupit šest tmavovlasých, tmavookých mužů. Jeden z nich byl vaudun, s kroužící holí. Připevněné kousky kovu do sebe při otáčivém pohybu narážely a zvonily. Mokrou ulici ozařovaly neony, jen okrajově jsem vnímala zvuk sirén a křik davu. Šest na jednoho, pomyslela jsem si a otřela meč o tělo na zemi. Tohle si užiju. Začnu Šamanem, ten bude nebezpečný.

Stála jsem pevně zapřená nohama do země a nechala je přijít blíž. Cítila jsem, jak dlážděním resonuje temná pulzující Síla města. Nechala jsem ji, aby mě naplnila. Chvějící se štíty zachytily několik dalších výbojů z plasmových pušek. Můj náramkový počítač aktivovaný výboji se krátce rozsvítil a zaznamenal probíhající střet. Policie zasahovat nebude; jednalo se o soukromý lov.

Vedle mě se mihnul tmavý stín, zablýskla se stříbrná pistole. Japhrimel začal po šestici útočníků pálit. Jednomu dal ránu do tváře a poslal ho k zemi. Já jsem byla nalevo od něj a čelila jsem Šamanovi, který na moje štíty zaútočil rychlým nepříjemným výbojem Síly.

Byl dobrý. Držela jsem meč ve střehu, kov se leskl, prsteny jiskřily. Natáhla jsem veškerou dostupnou Sílu v dosahu, ve značce na mém rameni bolestivě zaškubalo, démon vydal otřesený výkřik. Za mnou se objevil Jace a upoutal pozornost vaudun. Zatraceně, Jace, ten je MŮJ! Jace udělal rychlý pohyb a na druhého Šamana se vrhlo něco jako tygr utkaný ze světla, se skvrnami ze stínů, Jaceův nejlepší bojový výtvor.

A kde jsou ostatní? Pomyslela jsem si a uslyšela jsem ostrý Gabein výkřik při střetu s dalším útočníkem. Jsou zaměstnaní, přišla další myšlenka. Otočila jsem se na patě, pořád napojená na pulzující Sílu města. Zpevnila jsem štíty a přesunula je zpátky k Eddiemu a Gabe. Jace se o sebe dokázal postarat sám.

Eddie zápasil s dalším Šamanem, scvrklým starým mužem s ořechově hnědou kůží a červenými pruhy namalovanými na tváři. Gabe klela a prskala, s tváří staženou vztekem se snažila vypořádat s žoldákem, který podle bledé kůže a pískově světlých vlasů, nebyl v Nuevo Riu doma, ale měl obvyklou zabijáckou výbavu a používal krátký meč.

Výboje z plasmových pušek hvízdaly kolem. Jeden zavadil o moje chvějící se štíty. Zpětný náraz mě málem dostal na kolena. Překvapil mě, síla setrvačnosti mě stejně jako při jízdě na slickboardu tlačila dozadu a hodila mě na dva útočníky, které měla Gabe za zády.
Jednomu se podařilo zasáhnout mě nožem do ramene, těsně předtím, než jsem ho srazila. Zaplavila mě bodavá bolest, druhý útočník byl obrovská, přerostlá hromada svalů; jako první jsem z něho ucítila sladko slaný zápach Ledu. Sekla jsem po něm a krk mu smáčel silný proud krve z jeho krční žíly. Pořád se pokoušel po mně jít, musela jsem mu srazit pravou ruku s plasmovou pistolí. Ukončila jsem jeho život dvěma seky do břicha. Tryskající krev zabarvila vzduch do ruda. ZávislákNenáviděla jsem závislé na Ledu. Myslela jsem si, že v Nuevo Riu bude oblíbený spíš hašiš.


Pak bylo najednou po všem. Lapala jsem po dechu, dívala se na bublající krev a slyšela poslední chraplavý nádech umírajícího muže. Z jeho chemií zneužitého těla se vytratily poslední jiskřičky života. „Anubiset´herka.“ Vydechla jsem. To bylo za Lewise, ty Ledová sračko. Proběhlo mi hlavou.

Plasmové výboje se vytratily, Slyšela jsem za sebou Eddieho vrčení a jak Gabe nemůže popadnout dech. Rachot ocele. Dusot nohou. Dlouhé nízké namáhavé vytí, zavrčení a závan známé Síly. To byl Jace.


Pořád jsem tupě zírala na tělo na zemi. Ulice byla najednou prázdná, ale ze stínů nás pozorovaly světélkující oči. Když tady těla necháme, během chvíle budou svlečená a obraná o všechno.

Závislí. Běželo mi hlavou. Nenávidím zatracené zkurvené závisláky na Ledu.

Nesnášela jsem tři věci: mafii, závislé na Ledu a Santina. Všichni mi něco vzali. Kvůli Santinovi jsem přišla o Doreen, mafiie mu přitom vydatně pomáhala a Led a mafie mi vzali Lewise.

Japhrimel položil ruku na moje zraněné rameno. Ucukla jsem. Nevšimla jsem si, že se ke mně přiblížil. Začínalo mě to vytáčet. „Jsi zraněná.“ Řekl tiše a jeho ruka sklouzla o kousek níž. Horký nápor Síly zaplavil ránu. Zaťala jsem zuby. Cítila jsem, jak svaly srůstají. Byla jsem tak zaplavená adrenalinem, že jsem si zranění skoro nevšimla. „Omlouvám se.“

„Proč? Měl jsi dost vlastních problémů.“ Dívala jsem se po tělech na zemi. Smrt už nastala, i když nervová zakončení ještě pořád vykazovala falešné známky života. Duše už ale byly pryč. „Nenávidím Led.“ Zamumlala jsem.

Lewis, jeho tvář se zobákovitým nosem, potřísněná krví se mi vynořila v paměti. Měla jsem na krku obojek, byla jsem na jedné z řídkých vycházek se svým pěstounem, když ho zabil feťák, závislý na Ledu; byla jsem ještě dítě, neschopné ochránit ho. Řekl mi, ať utíkám, tak jsem utekla. Policie dorazila příliš pozdě.

Lewis mě naučil číst, odkázal mi svoje knihy a lásku ke klasické literatuře. Měla jsem štěstí, že jsem měla tak starostlivého pěstouna, který se o mě opravdu zajímal. I když jsem kvůli obojku nebyla schopná mu říct pravdu o Rigger Hall. Když zemřel, byla jsem přidělená někomu dalšímu, kterého ani trochu nezajímalo, že jsem se ocitla bezmocná v pekle; byla to žena, příliš zaneprázdněná vybíráním šeků a kouřením syntetického hašiše, než aby se věnovala děcku, za které měla být zodpovědná. Když byla konečně Rigger Hall zavřená a vešlo ve všeobecnou známost, co tam Mirovitch svým svěřencům dělal, ta mrcha se nikdy nenamáhala s nějakou omluvou. Pak už jsem odmítala setkání s jakýmkoliv dalším sociálním pracovníkem.

Se škubnutím jsem se vrátila do přítomnosti, když si Japhrimel povzdychnul.

„Jsem tu kvůli tvé ochraně,“ pomalu vyslovoval, jako bych byla nechápavý žák třetí třídy.

„Dokud se nedostaneme k Santinovi,“ řekla jsem, „jsem schopná se o sebe postarat.“ Podívala jsem se kolem.

Eddie držel Gabe a líbal ji na čelo. „Jsi v pořádku?“ Ptal se, bledou poďobanou tvář sevřenou strachem. Kývla na souhlas.

Spěšně jsem odvrátila pohled. Nechtělo se mi přemýšlet o tom, proč mě občas zabolí, když je vidím spolu.

„Danny?“ Jace zněl udýchaně. „Danny!“

„Jsem v pohodě,“ mávla jsem mečem, při pohybu z něho odstříkávala krev. Kolem čepele doutnala síla a čistila jasnou ocel. Vrátila jsem ho zpátky do pochvy. „Zatraceně, Jace. Složil jsi toho Šamana. Ten byl můj.“

„Promiň,“ řekl, ale jeho tón ani v nejmenším nenaznačoval, že by mu to bylo skutečně líto. „Měli bychom jít. Mám pocit, že to byla jenom první vlna. O těla se určitě někdo postará.“

„Ty tady teď rozdáváš pokyny?“ Obořila jsem se na něj a podívala se na Japhrimela. Jeho tvář byla klidná, oči zeleně zářily. „Díky, Japhrimele.“

Přikývnul. „Kam teď?“

„Zpátky do Jaceova domu. Tohle trochu mění situaci.“

„Mysleli to vážně,“ řekla Gabe. Konečně se přestala tisknout k Eddiemu. „Pět milionů kreditů, do prdele, Danny, cos udělala?“

„Já jsem neudělala nic; byla jsem do toho zatažená násilím,“ vyštěkla jsem a sedla si na zem vedle těl. Měli bychom zůstat a prohledat je, ale byla jsem příliš otřesená. Chtěla jsem pít. „Jdeme.“


18 komentářů:

  1. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Dík za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. To je velmi... překvapují zvrat :D Po Dante jde mafie? Cože to udělala, že si zasloužila jejich pozornost? Stále se mi to zdá moc zamotané. Vyvstane mi tolik otázek a jen pár jich je zodpovězeno a další se mi kupí v hlavě na hromadě, která pomalu ale jistě narůstá nezvratnou rychlostí :D Jsem zvědavá na konec téhle knihy...
    Děkuji za překlad a korekturu.
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za další úžasnou kapitolu, nemůžu se dočkat pokračování. Tipuji, že mafie je nějak spolčená se Santinem. Doufám, že se to brzy začne všechno trochu vysvětlovat...:)

    OdpovědětVymazat
  10. moc děkuji za překlad i korekci :))

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat