úterý 22. července 2014

Práce pro Ďábla - 27. kapitola




Japhrimel mlčel, dokud jsme nedošli do našeho modrého pokoje. Zavřel za námi dveře, zamknul a zkontroloval ochranné šíty kolem zdí. „To nebylo moudré,“ řekl tiše. „Žárliví muži bývají nespolehliví.“

„Jace vždycky podával lepší výkony, když byl pod tlakem,“ řekla jsem a uvolnila si vlasy z copu. „A navíc si to zasloužil.“ Moje prsteny byly v šeru tiché a klidné. Cítila jsem se líp. Bolest hlavy ustoupila, už jsem se sžila se zdejší Silou, tělo se aklimatizovalo, v zádech už mi taky nekřupalo. Po horké koupeli se protáhnu. Budu připravená...
Třásly se mi ruce. Právě jsem stála Jaceovi tváří v tvář s mečem v ruce. Tři roky. Tři roky a on se ani nepokusil o nějaké vysvětlení. Prostě se tvářil jakoby...

Zhluboka jsem se nadechla. Cítila jsem v zádech Japhrimelův upřený pohled. Jace se tvářil, jakoby mu to bylo jedno. Když jemu na tom nezáleží, mně v tom případě taky ne. Mnohokrát jsem přísahala, nahlas i potichu, že jsem Jasona Monroea nechala za sebou, že to byla jen epizoda. Konec příběhu, kouzlo vyprchalo, prach se usadil. Konec, amen, finito.

„Ale i tak,“ trval Japhrimel na svém. „Neměla jsi mě využít na to, abys v něm vzbudila žárlivost.“

Pokrčila jsem rameny. „To je jeho problém. Ne můj. Já mám najít Santina a donést Luciferovi zpátky to Vejce. Navíc, je jen člověk. Nemůže ti ublížit, kdyby se náhodou rozhodl udělat nějakou hloupost.“

„Pravděpodobně ne,“ odpověděl. „Ale i démoni rozumí žárlivosti, Dante.“

Rozpínala jsem si košili, meč jsem položila na postel. Dostatečně bezpečné, pomyslela jsem si. Aspoň prozatím. „Příště budu zápasit s tebou. Nebo mi aspoň můžeš dát lekci.“

Hlas jsem měla nebezpečně vysoko. Jestli jsem se přes vztah s Jacem přenesla, už to bylo za mnou. Určitě?

„Ty jsi s ním nezápasila,“ opáčil démon. Stál opřený vedle dveří, paže založené na hrudi, oči přivřené. Na karamelových tvářích byly červené skvrny. Bohové, on se červenal? „Zkoušela jsi ho zabít.“

„Neviděla jsem jinou možnost, jak na něj,“ Zakroužila jsem rameny a zamířila ke koupelně. „Jdu se umýt.“

„Jak si přeješ.“ Nezněl příliš potěšeně.
Zastavila jsem se a ohlédla se na něho, třesoucí se prsty se zastavily na čtvrtém knoflíku. Neudělala jsem nic špatně, zopakovala jsem sama sobě. Jen jsem si dala s Jacem cvičný zápas a dala mu jasně najevo, že už mě nezajímá. Teď už všichni ví, o co jde, je jasné, že jsem to hodila za hlavu a všechno odnesl čas. Neudělala jsem nic špatného- „Co? Jen to řekni.“

Japhrimel mlčel, mohla bych si ho splést se sochou, jak stál vedle dveří. Teplé světlo žárovky hladilo linie jeho tváře a odráželo se od jeho očí. Červeň se mu z tváří pomalu vytrácela. „Malicherně si zahráváš s jeho city a mě k tomu jen využíváš. Takové hry jsou extrémně nebezpečné.“

Zkoumala jsem ho. „Co se mi vlastně pokoušíš říct, Tierce Japhrimeli? Že ke mně Jace pořád něco cítí? Tak proč odešel? Hm? Odpověz.“

„Pokud tě to potěší, zjistím to.“ Sevřela jsem košili. „Nechci to vědět. Jestli to bylo důležité, mohl mi aspoň nechat zprávu nebo něco. Teď už mě jeho výmluvy nezajímají.“

„Tak ho přestaň popichovat, zacházej s ním jako se sobě rovným.“

„Hej, démone, jestli sis toho ještě nevšiml, ale tu nejkratší zápalku jsem si vytáhla já.“

„Nevyužívej mě ke vzbuzení lidské žárlivosti, Dante. Je to nerozumné.“

„Sekhmetsa´es,“ zasyčela jsem. „Nic takového jsem neudělala. Nepřekrucuj to.“

„Ale udělala, Dante. Chtěl bych ti poradit. Nezahrávej si s ním a nezahrávej si ani se mnou.“ Nepohnul se, ale vzduch zhoustnul. Venku se ozýval hrom, zvuk ztlumený silnými zdmi domu, ale pořád dost nahlas, aby se mi naježily chloupky na zátylku. Démonské skvrny v mé auře se hnuly, prodíraly se blíž ke kůži, lehce testovaly mou pozornost.

„Jako by ti na tom záleželo,“ otočila jsem se a vešla do koupelny. „Nech to být, pekelný pěšáku. To je lidská záležitost.“

Neodpověděl. Třískla jsem za sebou dveřmi a začala se svlékat. „Zatraceně.“ Syčela jsem. Servala jsem ze sebe džínsy a odkopla je do rohu. Mohla bych je nenávidět oba dva nebo ne? Jistěže mohla. Zvlášť toho bohy zatraceného démona. Protože?

Zjistila jsem, že zírám do zrcadla mokré černé vlasy jako chaluhy, neurčitě tmavé oči, bledá tvář s černými kruhy pod očima, ústa stisknutá v hořké grimase, prsty zaťaté do okraje umyvadla, ruce napjaté. Moje tetování se neklidně pohybovalo, had obtočený kolem okřídlené hole, ztmavlý zlostně se blýskající smaragd.

Protože má pravdu. Chci, aby Jace trpěl. Chci, aby se přestal ovládat. Zatraceně, chci vyhrát. I když by to bylo bezcenné vítězství. Chci mu ublížit.


„Sakra,“ nadechla jsem se a podívala se sama sobě do očí. Tmavé kruhy, sevřená ústa, třepotající se Síla, kterou jsem jen tak tak držela na uzdě. Dýchej zhluboka, Danny. Nadechni se a převezmi kontrolu, ano? Zklidni se.

Tohle nepřežiju.

„Sklapni,“ zašeptala jsem. „Jestli umřu, tak vezmu Santina s sebou. Dlužím to Doreen. Už jsem žila dost dlouho.“

Znělo to dobře, ale žena v zrcadle tomu nevěřila. Měla jsem hypotéku. Měla jsem sebe. Zrovna jsem se začínala dávat dohromady a smiřovat se sama se sebou. Nechtěla jsem umřít.

„Jak dlouho přežiješ, když se postavíš proti Santinovi, Danny?“ Zeptala jsem se ženy v zrcadle. „Co myslíš?“

Ne moc dlouho, odpověděl nějaký hlas z hloubky. Dost dlouho na to, abych ho přiměla litovat.

„Dobře,“ řekla jsem. „Tak přestaň blbnout.“

Nechci umřít.

„Nemám na vybranou. Pokud mě bůh přijme, On mě přijme.“

Pořád nechci umřít.

„Tak to máš smůlu,“ zašeptala jsem a odvrátila se od zrcadla. Už jsem se na sebe nechtěla dál dívat.


17 komentářů:

  1. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za další úžasnou kapitolu, pořádně to tam jiskří, nemůžu se dočkat pokračování a skoro lituji Japhrimela... ;) má to s ní asi taky dost těžké...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud dojde na pokračování, zjistíš, že s ním to taky úplně jednoduché není. Nezapomínej, že je to démon :-)

      Vymazat
  6. Dík za vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Uhu! Čekala jsem, že Jaf z toho nebude dvakrát nadšený. Přece jen - využívat démona k tomu, abych dala lekci lidskému ex-příteli? Upřímně, Dante nemám ráda - stále má mišmaš v citech k Jaceovi, je to ignorant, ačkoliv má zjevné přímo před frňákem a to její chování mi začíná lézt krkem! Na druhou stranu Jaf se taky chová jako... no jako démon, který má v zadku zapíchnutý pravítko. To se mu nelíbí, to nesmí dělat, bla bla bla...
    Moc děkuji za překlad a za korekturu! Knihu si užívám, ačkoliv bych byla ráda, kdyby se kniha blíží k tomu, o čem je řeč od první kapitoly - Santino!
    Pavla

    OdpovědětVymazat