pátek 18. července 2014

Pavučina lží - 13. kapitola 2/2




Jonah MCAllister se předklonil. Jeho hnědé oči teď plály, ne magií, místo toho vložil do pohledu veškerý svůj šarm. „Ale no tak, slečno Blanco. Přede mnou si nemusíte hrát na bezúhonného občana. Prověřil jsem si vás. Jste sirotek, tulák bez cíle, který měl kliku, že mu původní majitel odkázal tuhle restauraci. Vzdálený strýček, který byl před několika měsíci zavražděn. K čertu, vždyť vy jste ani nedokázala po všech těch letech, co chodíte na univerzitu, dostudovat nějaký obor.“

Potěšilo mě, že krycí identita, kterou jsem tak dlouho a pracně budovala, dokáže oklamat i někoho tak podezřívavého jako je Jonah McAllister.

Ale to neznamenalo, že mě jeho poznámka nezasáhla, protože jeho slova byla pravdivější, než sám čekal.

Po Fletchrově smrti jsem hodně začala přemýšlet o svém životě a o tom, co s ním udělám. Ještě jsem nedošla k žádnému závěru, ale ať se propadnu, jestli si nechám radit od Jonaha McAllistera.

Ten ticho považoval za signál, že přemýšlím o jeho nabídce, takže si ještě přisadil. „Jsem si jistý, že existuje něco, co by vzbudilo váš zájem.“

Potřásla jsem hlavou. „Nemáte nic, co bych chtěla, pane McAllistere. Takže co kdybyste přestal hrát zarmouceného otce, který se nezajímá o nic jiného, než synovo dobro? Oba víme, že tady malý Jakie není nic jiného, než jedna velká potíž. Pochlubil se vám, že skoro zabil jen tak pro nic, dvě studentky?“

„Sklapni, mrcho,“ ozval se Jake ze svého boxu. „Nebo ti usmažím prdel.“

Zadívala jsem se na něho. „Mě nevyděsíš, Jakie. Už jsem si s tebou, jak dobře víš, jednou poradila a zvládnu to zase, ať už máš Ohnivé magie sebevíc.“

Jakeovy oči zaplály nenávistí a zaplnily se červenou magickou září. Už otvíral ústa, když jeho otec mávnul rukou s pečlivě upravenými nehty, stejně hladkou a bez vrásek jako byla jeho tvář.

„Když víte, kdo jsem, tak taky víte, pro koho pracuji, slečno Blanco,“ řekl Jonah uhlazeným hlasem. Změnil taktiku, vytasil se s těžším kalibrem.

„Samozřejmě, pro Mab Monroe,“ odpověděla jsem. „Každý to ví.“

„Pak taky víte, že mám konexe, moc a vliv. Můžu vám hodně znepříjemnit život, pokud nebudete spolupracovat. Pokud bude tvrdohlavě stát na tom, že uděláte ´správnou věc´.“

Podívala jsem se na něho, ale neodpověděla jsem.

„Není vám divné, že nemáte žádné zákazníky?“ Zeptal se tiše.

„Ne,“ odpověděla jsem. „Došla jsem k závěru, že je to vaše práce. Ale jak dlouho si myslíte, že dokážete držet lidi dál od Pork Pit?“

„Tak dlouho, dokud neusoudím, že jsem zvítězil,“ odpověděl. „Budu odrazovat vaše zákazníky tak dlouho, dokud se nepoložíte. Mám peníze, čas, zdroje i motivaci. Možná byste o tom měla uvažovat, než odmítnete moji velkorysou nabídku. Snažím se celou věc vyřešit civilizovaným způsobem. Věřte mi, že alternativa by se vám nelíbila.“

Ten bastard se mě snažil zastrašovat. Pokoušel se mě zmáčknout, tak, jak se mu to už mnohokrát osvědčilo. Možná by to fungovalo v době, kdy mi bylo třináct, žila jsem na ulicích a truchlila po ztracené rodině.

Možná by to fungovalo, kdybych pořád byla Genevieve Snow.

Ale bez ohledu na to, jak moc jsem se změnila, jak moc jsem se snažila nechat za sebou svou profesi, část ze mě pořád byla Pavouk, nájemný zabiják, stejně neúprosný, jako jeho nože. Už to bylo dávno, co jsem byla malá, bezmocná a vyděšená. A teď se k tomu vracet nebudu.

„Zkoušejte to, jak je vám libo,“ odpověděla jsem. „Dělejte, co musíte, abyste odradil moje zákazníky. Pořád tady budu, budu mít otevřeno, jídlo bude připravené a lákavé. Radši budu krmit krysy v popelnicích, než abych na jedinou hodinu zavřela svůj podnik, kvůli takové kouli slizu jako jste vy. Je to dostatečně jasné?“

Šarm se mu z očí vytratil. „Jistě, slečno Blanco, naprosto jasné. Budete litovat.“

„Říkal jsem ti, že bude lepší, když tu děvku jednoduše odpravíme,“ zasyčel Jake. „No tak, tati, nech mě, ať to s ní vyřídím. Teď a tady, i s tou trpasličí mrchou za pultem.“

Jeho slova mě naplnila ledovým vztekem. Jedna věc byla přijít do mé restaurace, Fletcherovy restaurace a vyhrožovat mi. Nic jiného jsem od otce ze synem nečekala. Věděla jsem to v okamžiku, kdy Jaka McAllistera zatkla policejní hlídka. Ale ať se propadnu, jestli ten fracek bude vyhrožovat nebo jakkoliv ohrožovat, někoho z mých blízkých. A Sophia, Jo-Jo a Finn byli jako moje rodina.

Fletcher byl zavražděný ani ne pět stop od místa, kde jsme seděli. Byl umučený strašlivým způsobem sadistickým živlem Vzduchu. Nepřipustím, aby se něco takového někdy opakovalo. Ne, dokud dýchám. A už vůbec ne tady.

Bylo načase ukázat Jakeovi McAllisterovi, kde je jeho místo.

„Nebyl jsi dost chlap na to, aby ses o mě dokázal postarat sám, Jakie.“ Vyštěkla jsem po něm. „Teď se cítíš silnější, když máš za zády taťku a jeho bodyguardy, aby ti pomohli? K pláči.

Jake zjevně nebyl zvyklý na takové zacházení, protože vyskočil na nohy, v očích mu svítily červenooranžové plamínky magie, pěsti zaťaté. Vystartoval směrem ke mně.

Chvíli jsem seděla a zvažovala svoje možnosti, což jsem asi měla udělat před tím, než jsem si otevřela na Jakea pusu.

Ale bylo potřeba, aby mu někdo setřel z tváře ten samolibý úšklebek a já jsem o to stála. Podle vzteku v jeho očích se mi to podařilo dokonale. Pokud bych ho nechala, aby se mně dotknul, nedopadlo by to pro mě dobře. Nepřestal by, dokud bych nebyla mrtvá. Zvlášť s Jonahovými bodyguardy za zády. Zbývala mi jen jedna možnost. Srovnat ho tak, aby si příště rozmyslel si se mnou cokoliv začít. Což byla jedna z mála věcí, ve kterých jsem se vyznala.

Ještě před tím, než stihl Jake zaútočit, jsem vyskočila na nohy, sebrala ze stolu svůj tác a vší silou jsem ho s ním praštila do obličeje.

Do očí se mu dostaly zbytky mého jídla. Kmín, červený pepř a další koření z grilovací omáčky ho přiměly ke křiku. Zapotácel se a přepadl přes židli, která stála za ním. Těžce dopadl rovnou na zadek. S nadávkami se pokoušel očistit si obličej. Byl tím příliš zaneprázdněný, než aby se dokázal soustředit a udržet magii. Plamínky, které mu ještě před chvílí plápolaly na špičkách prstů, najednou zmizely.

Otočila jsem se k Jonahu McAllisterovi a jeho osobním strážcům. Čekala jsem, jak se zachovají.

Koutkem oka jsem zahlédla Sophii. Obešla pult s velkou kovovou naběračkou v ruce. S její silou to byla ještě účinnější zbraň, než baseballová pálka. Kryla mi záda, stejně jako předešlou noc. Tak jak to rodina dělá.

Jonah McAllister si jí všimnul taky a zvažoval šance při poměru dva ku čtyřem. Podíval se ven přes výlohu. Kolem proudili zástupy lidí. Sem tam někdo zpomalili a podíval se dovnitř.

Skoro jsem viděla, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. Právník zvažoval výhody. Kdyby nařídil bodyguardům, aby mě zabili, našli by se možná svědci, kteří by mu působili další potíže. Jeho šéfka Mab Monroe, sice ovládala celý Ashland, ale dokázala jsem si představit, že by nebyla příliš nadšená, kdyby osobní záležitosti jejího právníka jakýmkoliv způsobem narušovaly její obchody.

Jakeovi se podařilo odstranit z obličeje zbytky coleslawu a vyhrabal se zpátky na nohy. Dřív, než mohl znovu sáhnout po své magii, Jonah McAllister zavrtěl hlavou. Jeden z obrů k němu popošel a položil mu ruku na rameno. Jake při násilném zastavení vztekle škubl hlavou. Kůži kolem očí měl červenou od pálivé omáčky. Nijak si nezadala s barvou nenávistných plamínků v očích.

„Ale tati, přece tu mrchu nenecháš, aby si dělala, co chce.“ Řekl plačtivě přes rameno obra, co ho držel na místě.

Jonah McAllister se podíval na mě a pak na svého syna. Vstal a zapnul si sako. „Co jsem ti říkal o ničení lidí, Jakeu?“

„Že je větší zábava, když se to dělá pomalu.“ Zamumlal Jake.

Jonah přikývnul. „Správně. Počkáme, jak se slečna Blanco bude cítit, když se dalších pár dnů neobjeví žádní zákazníci a začnou se jí hromadit účty na zaplacení. Pak se uvidí, slečno Blanco.“

Takže Jonah McAllister se rozhodl použít svoji specializaci. Chtěl mě zmáčknout víceméně legálním způsobem.

„Uvidíme, pane McAllistere,“ očima jsem zalétla k Jakeovi. „To, že sis sebou přivedl taťku, nemění nic na situaci. Ještě jednou se tady ukážeš a neskočí to jen zlomeným zápěstím. Rozumíš?“

Jake se snažil vyprostit z obrova sevření. „Jsi mrtvá, ty děvko! Slyšíš? Jsi mrtvá! Mrtvá!“

Jonah věnoval synovi znechucený pohled a vyšel z restaurace ven. Obr vystrkal vzpírajícího se Jakea za ním.

Jeho protesty a křik byly slyšet celou dobu, co se vzdalovali ulicí. Posledně jsem Jakea zneškodnila holýma rukama a teď jsem ho ponížila před jeho otcem. To si nemohl nechat líbit. Ne, pokud chtěl, aby ho jeho otec aspoň trochu respektoval.

Ať už zněly taťkovy příkazy jakkoliv, Jake McAllister si to se mnou bude chtít dřív nebo později vyřídit osobně. S plnou parádou a s použitím jeho Ohnivé magie.

A až k tomu dojde, udělám, co budu muset a vyřídím to s ním jednou provždy. A nezáleží na tom, kolik problémů mi způsobí.







17 komentářů:

  1. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  2. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Dík za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Vdaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Téda, vypadá to, že to tam bude ještě drsné, nemůžu se dočkat příští kapitoly a děkuji moc za pokračování...:) Doufám, že s Jakem pořádně zatočí a chtěla bych vidět obličej jeho papínka, až zjistí, že s účty opravdu při jejích úsporách nebude mít problém, a že je Pavouk :D

    OdpovědětVymazat
  10. Zajímalo by mě, jak to s ním hodlá vyřešit? Gin může očekávat problémy, přece jen je to právník Mab Monroe a ta nikdy nejedná v rukavičkách, když dojde na lámání chleba... :-) Jsem opravdu zvědavá, co dalšího půjde ještě k šípku. Děkuji za překlad a korekturu. :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat