neděle 20. července 2014

Studium jedů - 20. kapitola 2/3



„Něco tě popíchlo?“ zeptal se duch. „Nebo jsi prostě plýtvala časem, jako teď? Učit se bojovat!“ zasmál se. „Ta představa, že porazíš útočníka. Neustála bys přímý útok. To bys měla vědět.“ Vznášel se přede mnou, nutil vzpomínky vystoupit.
Odtáhla jsem se od něj a od vzpomínky na tu noc. „Jdi pryč,“ řekla jsem strašidlu. Zvedla jsem knihu jedů, natáhla se na postel, rozhodnutá ho ignorovat. Jak jsem četla, bledl, ale zase se rozzářil, když jsem pohlédla jeho směrem.

„Byl to můj deník, co tě tak popíchlo?“ zeptal se Reyad, když mé oči na něm ulpěly moc dlouho.
„Ne.“ To slovo mi vyklouzlo z pusy, překvapilo mě. Přesvědčila jsem sebe, že právě jeho deník, byl poslední kapkou po dvouletém mučení.
Bolestivé vzpomínky mě zaplavily takovou silou, která mnou otřásla a zanechala mě rozechvělou.
Poté, co jsem se probrala po zbití, zjistila jsem, že ležím nahá na Reyadově posteli. Mával přede mnou svým deníkem, přikázal mi ho číst a s potěšením sledoval mé rostoucí zděšení.
V deníku měl zapsanou každou stížnost, kterou proti mně za poslední dva roky nasbíral. Pokaždé, když jsem neposlechla nebo naštvala, zapsal si to, a pak pokračoval specifickým popisem toho, jak by mě potrestal. Teď, když mě Brazell nepotřeboval na své experimenty, Reyad neměl žádná omezení. Jeho sadistické sklony a ohromná dávka fantazie, byly rozepsány do každého detailu. Když jsem se snažila popadnout dech, moje první myšlenka byla najít nůž a zabít se, ale čepel byla na druhé straně a blízko čela postele.
„Dnes začneme trestem na první stránce.“ Reyad zapředl s očekáváním, jak přešel k jeho pokladnici s „hračkami“, odkud vytáhl řetězy a další nástroje na mučení.
Ztuhlými prsty jsem přelistovala zpátky na začátek. První strana zaznamenávala, že jsem selhala při našem prvním setkání, kdy jsem ho měla oslovit „pane“. A pro nedostatek správné úcty, bych měla zaujmout submisivní pozici na rukou a kolenou, a pak být zbičována. On bude požadovat, abych ho oslovovala „pane“. S každým šlehnutím, bych na jeho slova měla reagovat slovy, „Více, pane, prosím.“ Během následného znásilnění, bych ho oslovovala pane, a prosila, aby pokračoval v mém trestu.
Deník mi vyklouzl z paralyzovaných rukou. Vrhla jsem se přes postel s úmyslem najít nůž, ale Reyad, jenž si myslel, že se pokouším utéct, mě chytil. Moje pokusy o boj byly k ničemu, protože mě zatlačil na kolena. Reyad mi spoutal ruce za krkem, když mi tiskl tvář proti drsné kamenné podlaze.
Očekávání trestu bylo děsivější, než skutečně plánovaná událost. Jakousi nesprávnou cestou, to bylo pohodlné, protože jsem věděla, co očekávat a kdy to přestane. Hrála jsem svou roli, chápala, že kdybych odmítla jeho předepsané kroky, jen bych ho ještě více rozzuřila.
Když ta hrůza konečně skončila, krev pokrývala moje záda a vnitřní stranu stehen. Stočila jsem se do klubíčka na kraji Reyadovy postele. Moje mysl byla mrtvá. Tělo mi pulzovalo. Jeho prsty byly ve mně. Jak ležel vedle mě, vydechl mi do ucha, kde vždycky ve mně bude.
Tentokrát byl nůž v mém dosahu. Mé myšlenky se točily kolem sebevraždy.
Potom Reyad řekl, „Hádám, že budu muset začít s novým deníkem.“
Neodpověděla jsem.
„Budeme trénovat novou dívku, když ty jsi selhala.“ Posadil se a prsty do mě zaryl hlouběji. „A na kolena. Je čas na druhou stránku.“
„Ne!“ vykřikla jsem. „Ty ne!“ Pár zběsilých vteřin jsem tápala, vytáhla nůž a podřízla mu hrdlo. Pouze povrchové zranění, ale on v překvapení spadl zpátky na postel. Vyskočila jsem na jeho hruď a sekla hlouběji. Čepel škrábla o kost. Krev stříkala. Hřejivý pocit uspokojení se ve mně usadil, když jsem si uvědomila, že již nebude možné určit, čí krev je mezi mýma nohama.
„Tak tohle tě popíchlo? Fakt, že se tě chystám znova znásilnit?“ zeptal se Reyadův duch.
„Ne. Byla to myšlenka na to, že budeš mučit jinou dívku ze sirotčince.“
„Oh, ano.“ Odfrkl si. „Tvé kamarádky.“
„Mé sestry,“ opravila jsem ho. „Zabila jsem tě kvůli nim, ale měla jsem to udělat kvůli sobě.“ Vztek proletěl mým tělem. Zatlačila jsem ho do kouta. Mé pěsti udeřily, i když jsem věděla v zadní části mé mysli, že mu nemohu ublížit. Jeho samolibý výraz se nikdy nezměnil, ale já do něj mlátila znovu a znovu, dokud se Reyadova ducha nedotkly první paprsky. Zmizel z dohledu.
Klesla jsem na podlahu a vzlykala. Po chvíli jsem si začala uvědomovat své okolí. Mé pěsti byly zakrvácené z úderů do drsné kamenné stěny. Byla jsem vyčerpaná a prostá všech emocí. A šla jsem pozdě na snídani. Zatracený Valek!


9 komentářů:

  1. Děkuji moc za kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  2. moc krásné :)))) (y)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Tak... to ... bylo... drsné...

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad další části. Lvice

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za všetky doposial preložené kapitoly tejto prvej časti zo serie Study. Budeš pokračovať v prekladoch z tejto serie i po dokončení tohto prekladu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, hned jak budu mít funkční pc, začnu zase překládat. :)

      Vymazat
    2. Ach jo, ruka byla rychlejší než mozek. :D
      Chci pokračovat samozřejmě v celé sérii, autorka je úžasná a mám ji moc ráda, postupem času bych chtěla přeložit všechny její knihy.

      Vymazat