pondělí 21. července 2014

Dračí válečník - 9. Kapitola



Sparrow se snažila soustředit se na Kestrelova slova. Jeho hlas zněl tvrdě a chladně. Ale pak se posunul blíž a lehl si vedle ní. Jeho vůně se kolem ní obtočila, jeho teplé tělo jí dodávalo teplo, které jak se zdálo, to její už nebylo schopné produkovat. Prsty jí propletl do vlasů a jeho hluboký, sexy hlas se ztišil na svůdný šepot, zatímco následoval její pokyny a aplikoval tlak na její zranění.

Instinktivně ho chytila za ruce, když se pokusil oddálit se. „Ne,“ vydechla. „Tady.“
Zavřela oči. Uzavřela veškeré myšlenky a emoce a jen poslouchala. V pozadí rytmicky zpíval oceán. Pravidelné údery vln na oblázkovou pláž. Vždycky doufala, že jednoho dne uslyší oceán. Jenom si přála, aby ho mohla i vidět. Vlastně, v tuto chvíli si toho přála spoustu.
A pak si vzpomněla na něco, na co se ho chtěla zeptat včera večer, než mu usnula v náručí.
„Kestrele?“ Její hlas jí samotné přišel vzdálený a dutý.
„Ano, doktorko?“
„Jak jsi věděl,“ polkla, „že jsem řekla, že tě miluju?“
Jeho teplé a měkké rty se dotknuly jejího čela a políbily ji  tam. „Slyšel jsem tě. Slyšel jsem tvůj hlas ve své hlavě tak jasně, jako tě teď slyším mluvit.“
Zhluboka se nadechla a pokusila se promluvit. Když z ní nevyšlo nic jiného, než slabý pískot, nabrala další doušek vzduchu. „Já, víš…“
„Pssst, sluníčko. Nemluv,“ řekl a hlas se mu zlomil. Prsty ji dlouze a jemně hladil ve vlasech. Při jeho dotyku se její svaly uvolnily, údy ztěžkly.
„To se mi líbí,“ vypravila ze sebe.
Jeho prsty pokračovaly v uklidňujících pohybech v jejích vlasech. „Děkuju, že jsi pro mě přišla.“ Mluvil tak tiše, že se jí napůl zdálo, jako by si to představovala. „Ale víš, co to znamená, že jo?“
„Hmmm?“
„No, teď když ses přeměnila, budeš se muset odstěhovat zpod kopule. Poté, co jsi okusila vzduch, by ti ten oddělený život nesvědčil.“
Slyšela v jeho hlase úsměv a na oplátku mu jeden taky nabídla. „Nemám… kam jít.“
Ticho se protahovalo a jí se to zdálo jako hodina.
„Můžeš zůstat se mnou.“
Sparrow se pokusila odpovědět. Pokusila se mu říct, jak šťastná je z jeho nabídky. Ale její ústa nefungovala. A zdálo se jí, jako by místo víček měla olovněná závaží.
„Tak… unavená.“
„Ne, doktorko,“ řekl a jeho tělo se vedle ní pohnulo. „Potřebuju, abys se mnou zůstala. Mluv se mnou. Zatraceně!“ Řekl a chytil její tvář do dlaní. „Doktorko, podívej se na mě. Podívej se na mě,“ zopakoval a jeho ruce na jejím obličeji byly tak naléhavé, jako jeho hlas.
Sparrow zamrkala, přinutila se otevřít oči.
„Nemůžeš mě opustit. Teď ne, jasné?“
„Ztratila… příliš mnoho krve.“ Zavřela oči. „Omlouvám se.“
Od jejího spánku se odrazil hluboký povzdech. Pak se jeho tělo odtáhlo a ona nad tou ztrátou téměř zakňučela. Slepě tápala ve vzduchu, kde ho naposledy cítila. Jeho ruka, pevná a silná, sevřela tu její. „Jsem tady, doktorko. Nikam nejdu. Ale musím tě na okamžik pustit. Musím tě dostat zpátky k sestrám.“

Zaplavil ji závan vzduchu. Tělo se jí nekontrolovatelně roztřáslo, zuby jí cvakaly chladem. Kestrelův hlas, jemný a uklidňující, jí promluvil v mysli, čímž utlumil bodnutí bolesti, které jí projelo tělem, když ji ohromný stříbrný drak jemně zvedl ze země.

16 komentářů:

  1. Skvělé, děkuji moc za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další úžasné pokračování, nemůžu se dočkat příští kapitoly...:D

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za ďalšiu skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní ! Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem chcem dalsiu kapitolu momo:)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za skvělou práci :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat