pondělí 7. července 2014

Dračí válečník - 7. Kapitola



„Tak mě nech vést,“ odvětila, nejistá si tím, jestli je napojena na jeho nebo na své vlastní emoce, nebo kombinaci obou. Nikdy se nechovala tak drze, ani necítila tak pulzující potřebu.
Zadržela dech a čekala, co řekne.
Žádná slova však nepřišla.
Místo toho zajal ústy ta její, horce, tvrdě, hladově.

Sparrow vzdechla, jak jí Kestrelův horký jazyk vklouzl mezi rty. Bradavky jí ztvrdly, citlivé vrcholky se napnuly. Každá kapka krve v jejím těle se zahřála, rozpálila, tryskala jí žilami až k jejímu jádru a cestou zanechávala puchýře. Bolest mezi jejíma nohama se zintenzivněla, až skoro nahlas zakňučela.
Zvednula se na špičky a vzala jeho tvář do dlaní. Cítila naléhavost jeho polibku. Srdce se jí rozbušilo a třepotalo se jako křídla v její hrudi, zrcadlilo to, jak se touha uvnitř ní snažila vymanit.
Ruce ji chytily za zadek a ze rtů jí uniklo překvapené zalapání po dechu. Jedna ruka jí sjela po noze a dlaň se jí roztáhla na stehně, jak ji zvedl a přitiskl si její koleno k boku. Tkanina její sukně vyjela nahoru a odhalila pro něj více kůže. Nicméně, on ji jen zvedl nahoru a pevně ji sevřel ve své náruči.
Její citlivá a ztěžklá prsa se tiskla k jeho pevné hrudi, pak mu obtočila nohy kolem pasu. Jeho silná hřídel mezi nimi stála jako zeď. Třela se jazykem o jeho stejně, jako se o něj otírala svým tělem. Kestrel jí zasténal do úst. A pak se i s ní otočil, položil ji na postel a padl na ni. Opřel se lokty a jeho dlouhé vlasy spadaly na její rozpálenou kůži, pak se na ni usmál tím sexy úsměvem, ze kterého jí roztálo srdce. Konečky prstů pomalu přejížděl po linii jejího nosu, kolem očí, rtů až ke krku, než tu samou cestu opakoval svými rty.
„To jsem chtěl udělat už od chvíle, cos mě uzdravila,“ zamumlal jí u krku, kde jí zuby hravě kousl a rty lehce sál.
Sparrow se usmála. „Myslela jsem, že jsi říkal, že si z té noci nic nepamatuješ?“
Zvedl hlavu a v jeho očích se zlomyslně zablesklo, než se znovu sklonil. „Lhal jsem,“ vydechl jí do ucha.
Jeho hladová ústa jí cestovala po krku, ochutnávala každý nový kousíček jeho rukama odhalené kůže, až pod ním ležela nahá, bez dechu a šílená touhou. V okamžiku, kdy se jeho rty znovu dotkly těch jejích, je Sparrow přetočila a posadila se obkročmo na něj. I když jí část jejího mozku říkala, že to dělá pro to, aby šetřila jeho novou nohu, hluboce uvnitř věděla, že se jí líbí mít kontrolu a pro jednou cítit vlastní sílu.
Dlaněmi přejela přes jeho ramena dolů k bokům. Mohutné tělo se zachvělo a z hrdla mu uniklo napjaté zavrčení. Když konečky prstů přejela po jeho penisu, přerušil polibek.
„Jsi si jistá?“ Zalapal po dechu. „Stále můžeme přestat.“
Sparrow povytáhla obočí, cítila, jak jí na rtech pohrává úsměv. „Chceš, abych přestala?“
„Bohové, ne,“ odpověděl a zaklonil hlavu, když vzala jeho tvrdost do dlaně. Byla to léčitelka, takže teoreticky věděla, co očekávat. Nicméně Sparrow nebrala v úvahu svou vlastní touhu. Potřebu. Ta vibrovala v jejím těle, náročná, hladová, svůdná. Emoce ji přemohly jako droga a vystřelovaly adrenalin a chtíč jejími žilami, čímž odplavily pochybnosti či obavy.
„Sparrow.“ Kestrel vyslovil její jméno v napjatém stenu a zhoupl boky proti její ruce, tiskl se k ní. Pohlcující potřeba zaplavila její jádro a mezi stehny cítila vlhkost, která ji pro něj připravovala.
Ona však už byla připravená.
Nasměrovala ho ke svému teplu, obkročila si jeho stehna a o kousek klesla. Zalapala po dechu, když špička jeho hřídele políbila její vstup. Rozechvěla se blažeností, jak tekutý oheň zaplavil její jádro. V očekávání se usmála a klesnula o něco víc a žasla nad tím pocitem naplnění. Velké ruce sevřely její boky, zastavily její postup.
„Pomalu,“ vydechl.
Sparrow neposlechla. Cítila se na to až moc dobře. Stále klesala a jeho prsty se jí znovu zaryly do boků, snažily se ji zastavit.
„Pomalu…“ řekl skrz zaťaté zuby.
Místo toho se poddala potěšení a tvrdě dosedla. Její měkké hýždě se přitiskly ke chloupkům na jeho stehnech. Dolní polovinou těla jí projelo bodnutí. Trhla sebou. Ztuhla.
„Sparrow, Sparrow,“ opakoval Kestrel, posadil se a obtočil jí ruce kolem zad. Při jeho pohybu se ostře nadechla, její malé tělo se mu roztřáslo v náruči.
Kestrel zamumlal kletbu, přetočil ji pod sebe, zvedl jí nohy a zmírnil tlak, jak nejlépe uměl.
„Nehýbej se, doktorko. Zůstaň v klidu. Dýchej. Vnímej mě.“ Odtáhl jí vlasy z obličeje jednou rukou a druhou držel svou váhu.
„Omlouvám se, nečekala jsem…
„To je v pořádku.“ Začal se odtahovat. Chytila ho pevněji kolem ramen.
„Neopouštěj mě.“
Ztuhl v bocích a místo toho se naklonil, aby ji políbil na spánek, zavřená víčka, tvář, za ucho. „Dobře,“ zašeptal. „Nepohnu se.“
Sparrow se na něj podívala a cítila, jak se jí krabatí čelo. I když to řekl s úsměvem, třes jeho hlasu a korálky potu na čele ho prozradily. Nemusela být empatička, aby poznala to blažené mučení, jakým trpěl. Sama se cítila jako v pasti mezi skutečným potěšením a bolestí, a teď jen potřebovala, aby se její tělo rozhodnulo.
Zavřela oči a vedla svou mysl, každý kousíček své mysli k potěšení, které předtím cítila. Každý kousek těla a duše soustředila na Kestrela a na to, po čem toužil, co cítil. Projel skrz ni náraz horka tak rychle a nečekaně, že jí to vyrazilo dech. Malátné, husté teplo se jí usadilo hluboko v břiše.
Sevřela Kestrelovy bicepsy, vzrušená tím, jak moc miloval to, jak kolem něj bylo její tělo pevně obtočené. Tím, že plně pochopila, jak těžké pro něj bylo nezačít přirážet boky jeho zvířecí silou, před kterou se ji snažil varovat. Tím, že přesně cítila, jak moc chtěl, ne, potřeboval, uvolnění a přesto se držel zpátky.
Vtáhla spodní ret mezi zuby, spustila nohy a zaryla paty do postele. Pomalu a nenásilně prohnula boky proti jeho. Potěšení vystřelilo přes její páteř, když ze sebe vysunula téměř celou jeho délku. Zalapala po dechu ve chvíli, kdy jí zasténal do ucha. Jeho silné paže se roztřásly. Sparrow opět pohnula pánví a vzala ho hlouběji do sebe, než se znovu odtáhla.
„Zatraceně.“
Při Kestrelově tichém hlase Sparrow otevřela oči. Ty jeho byly pevně zavřené. Pot mu odkapával z nosu na její hruď. Celé tělo se mu třáslo napětím, ale ani se nepohnul. Sparrow se usmála a hrdlo se jí stáhlo emocemi. Led, který předtím zmrazil její tělo, se roztavil. Hluboce v jejím jádru vzplál oheň, který zaplavil i její duši.
„Kestrele?“
„Ano,“ řekl bez dechu s očima stále zavřenýma.
Miluju tě.
„Můžu teď zpátky nahoru?“ Promluvila současně s tím pomyšlením.
Otevřel oči. „Jsi si jistá?“
Sparrow mu ovinula nohy kolem pasu a přetočila ho na bok. „Víc, než kdykoli jindy.“
Kestrel se roztřeseně zasmál a padl na záda. Rty měl stále zkřivené úsměvem, když ji něžně políbil. „Ty. Ty jsi úžasná.“ Vzal její tvář do dlaně a hladil její jemnou kůži. Cítil úžas na své tváři s vědomím, že ona ho může také vidět.
Veškeré jeho dračí smysly toužily po tom, aby ji ovládl, znovu ji přetočil dolů a vzal si ji tvrdě a rychle. Aby uplatnil nepopiratelný a zemi-otřásající nárok na její tělo a duši. Přesto strach z toho, že by jí ublížil, převládal v té šelmě. A další emoce, kterou neměl odvahu pojmenovat, ho nutila chtít být v jejích očích mužem. Nutila ho věřit tomu, že by mohl být mužem, i kdyby jen na jedinou noc. Nicméně když vzhlížel na ženu nad ním, to vše se vytratilo do zapomnění. Jediné, co viděl, byla ona. Jediné, co cítil, byla ona. Jak ho její stěny pevně objímaly a tiskly.
„Taky tě miluju.“
Pomalu, opatrně pohnul boky a zaklínil se hlouběji do jejího tepla. Zaklonila hlavu, její tělo se uvolnilo. Poté se ujala vedení a po několika přírazech a pohybech pánve našla svůj rytmus. Hladké klouzání její kůže na jeho, to hořlavé tření mezi stehny a sladká vůně jejich milování ho přemohly. Zalapala po dechu, prsty zaryla do jeho prsních svalů. Svaly kolem jeho hřídele začaly pulzovat. Z jejího horka a těsnosti se mu zatočila hlava. Ale kontroloval svou vlastní touhu a potřebu. Věděl, že je blízko. A chtěl z ní předtím vyždímat každou kapičku vášně.
Zatnul břišní svaly, zvedl se do sedu, ovinul kolem ní paže. Prsty jí hladil přes záda až k ramenům. Přitáhl ji dolů, zhoupl boky kupředu a zabořil se do ní hlouběji, než kdykoliv předtím.
„Kestrele,“ napůl vzlykla, napůl vykřikla.
„Ano.“ Vyzval ji. „Udělej se znovu, se mnou, Sparrow,“ zašeptal jí do ucha, než vsál její ušní lalůček do úst. Unikl jí nezvučný vzdech. Nehty zaryla do jeho těla, zuby do ramene. Obojí příliš lehce, než aby to na něm zanechalo stopy a jak si uvědomil, tak toho trochu litoval. Chtěl mít fyzickou vzpomínku na její vyvrcholení. Chtěl, aby si ho označila, jak on ji. Chtěl mít viditelné značky o jejím vlastnictví, značky, které by všichni viděli.
Roztřásl se, svaly se mu napjaly a pak veškeré myšlenky zmizely, když společně s ní spadl do prázdna.
***
V okamžiku, kdy vědomí polechtalo její smysly, se Sparrowiny rty roztáhly do úsměvu. Překulila se na záda, rozvalila se na posteli a protáhla se. Mezi stehny ji lehce pálilo a několik jejích svalů zasténalo na protest.
„Hmmm,“ zabručela a natáhla ruku do strany. Nicméně, její úsměv zmizel, když se setkala s něčím, co se zdálo jako spousta kilometrů studené deky v místě, kde měl ležet Kestrel.
Sparrow se napřímila. Srdce na ni křičelo pravdu, které nechtěla věřit.
„Ach, ne.“ V tu chvíli jí do srdce pronikl nůž, který ji téměř znehybněl.
Téměř.



18 komentářů: